Dnes si již těžko někdo vzpomene na to, kdy se na veřejnosti vlastně poprvé objevily informace o hře DroneZ od italské společnosti Zetha GameZ. Jsou to totiž již minimálně dva roky, možná ještě o něco více. Původně nikterak zajímavý dreamcastový projekt, který se měl na pulty obchodů dostat někdy minulý rok, ale počal měnit svou tvář, platformu i způsob zpracování. Vše vyvrcholilo počátkem tohoto roku, kdy pracovníci Zetha GameZ s hrdostí sobě vlastní vyhlásili do světa, že jejich hra vyjde pro platformy PC a Xbox a že ona verze pro PC bude jedinečná, neboť se bude jednat o první titul podporující všechny funkce grafických karet s čipem GeForce 3. Kromě vynikající grafiky měla podle nich tato hra mít také originální námět a naprosto neotřelý herní systém. Herní svět se začal o DroneZ rázem zajímat a všichni s napětím očekávali, jak vše dopadne. Byla slova tvůrců jen prázdným tlacháním „totálních Italů“, nebo smělým, přesto však pravdivým konstatováním holé pravdy?
Nebudu zastírat, že jsem patřil do oné skupiny hráčů, kterým učarovaly předběžně zveřejněné informace a screenshoty. Není se čemu divit - obrázky vypadaly opravdu úchvatně a navíc měla mít hra DroneZ silný cyberpunkový nádech. A cyberpunk je můj zamilovaný žánr. Když k tomu připočteme vše, co tvůrci slíbili, vycházel nám z toho výrazně nadprůměrně
kvalitní titul, který může jen mile překvapit. Jak již ale asi tušíte, někde se skrývala zrada, která na povrch vyplynula až při samotném recenzování. Ano, je tomu tak. Naštěstí se nic nejí tak horké, jak se to uvaří, takže se podívejme, co nám to v Zetha GameZ vlastně naservírovali a v čem že spočívá ten zakopaný pes.
Jedno hře DroneZ rozhodně upřít nelze, a to originální herní systém a audiovizuální propracovanost. Z hlediska žánru se jedná o jakýsi nezařaditelný mix akce, akční adventury a arkády. Čeká na vás více než slušná řádka střílení a pár opravdu tuhých protivníků, s nimiž budete bojovat nezřídka několik minut. Zároveň ale musíte přemýšlet, bez toho DroneZ v žádném případě nedohrajete. Klíčovou roli zde hraje nepřehlédnout ve svém okolí žádnou drobnost, pohnout se či vystřelit ve správnou chvíli na správné místo a přeskočit v pravou chvíli na tu správnou plošinu. Podmínkami pro úspěšné dohrání je tedy stejným dílem pozornost, rychlost a dobrá muška.
Základem každé hry je pochopitelně pohyb. Ten zde probíhá pomocí jakýchsi levitujících plošinek. Vy sami se můžete pohybovat pouze po té, na níž zrovna stojíte, případně můžete přeskočit na některou sousední. Samotný průlet chodbami a místnostmi však nemůžete nijak
ovlivnit, je zcela automatický a nezávislý na vaší vůli a přání. Není ale plošinka jako plošinka. Většina jich je statických a vy můžete přebíhat z jedné na druhou. Pak jsou zde ony mobilní, které se uvedou do pohybu tím, že na ně vstoupíte, načež vás přenesou o kus dále. Jakmile je opustíte, většinou se vrátí na své původní stanoviště. Pár plošin slouží také jako checkpointy, na nichž se objevíte v případě, že se vám v některém ze soubojů zrovna dvakrát nedařilo. No a nakonec zde jsou plošiny teleportační, které vás přenesou na jiné místo v dané úrovni. Na první pohled se vám sice budou možná zdát všechny plošinky stejné, ale po čase zjistíte, že jsou mezi nimi přeci jen jisté vizuální rozdíly. Zapomněli jsme ještě na něco? Ano, ještě bychom se měli zmínit o tom, že na těchto plošinkách neprobíhá jen samotný pohyb vaší postavy, ale také souboje s nepřáteli. Tím se ale dostáváme do dalšího odstavce, protože boj je skutečně kapitolou samou pro sebe.
Souboje jsou ve hře DroneZ řešeny stejně neotřele, jako celý herní systém. Nejste vyzbrojeni žádnými futuristickými zbraněmi, ale přeměňujete načerpanou „zenergii“ (v originále ZNRG) v jakési energetické koule, které po svých protivnících vrháte, nebo ve štít, který vás chrání proti obdobným střelám vašich oponentů. Vaše i protivníkovy firebally většinou nelétají nijak obzvlášť rychle a není tedy problém jim uhnout, zato však mají tu
(ne)příjemnou vlastnost, že se odrážejí od štítu i okolních zdí a pěknou chvilku trvá, než zmizí. Po chvíli úporné střelby tedy může být v nějaké menší místnůstce pěkně těsno. Nemyslete si ale, že stačí jen stisknout spoušť, neustále strafovat a čekat, až nepřítel zahyne. Firebally i štít ubírají výše uvedenou zenergii poměrně rychlým tempem, takže si ji musíte průběžně dobíjet. To probíhá tak, že musíte přestat mířit na svého protivníka a naopak se otočit ke zdroji ZNRG. Tím pochopitelně zrácíte drahocenné vteřiny, které váš nepřítel jistě využije ve svůj prospěch. Naštěstí alespoň nejste odkázáni jen na jeden typ zbraně - po úrovních se většinou povalují různé power-upy, z nichž některé zvyšují účinnost základní zbraně, jiné doplňují zdraví, další vám pak dávají možnost využít nějaký silnější útok. Kromě toho ještě můžete používat sekundární způsob palby, který je mnohem pomalejší, zato však drtivější.
Co se grafického zpracování týče, zde tvůrci dodrželi své slovo. Po vizuální stránce jsou DroneZ opravdu kvalitním zážitkem, ale pouze v případě, že máte dostatečně výkonnou sestavu. Všechny možné efekty si vychutnáte pouze s gigahertzovým procesorem, alespoň 256 MB RAM a hlavně grafickou kartou s čipem GeForce 3. Pak si ale rozhodně nebudete mít na co stěžovat. Úžasné světelné efekty, kterými je hra DroneZ doslova
prošpikována, připraví nic netušícího hráče doslova o dech. Ale i v případě, že GeForce 3 nemáte, vypadají DroneZ dobře. Levely jsou ztvárněny vcelku zajímavě, nenudí, a ačkoliv je engine náročný, dokáže s různými efekty doslova divy (ostatně, okolní obrázky o tom vypovídají více než dostatečně). Animace jsou plynulé a vcelku přirozené, jediný problém se objevuje při střelbě. Zatímco totiž při vystřelení jediného fireballu vypadá vše na výbornou, při rychlé salvě vypadá vaše postava jako při záchvatu padoucnice. Naštěstí si toho v bitevní vřavě nebudete moc všímat, protože budete mít úplně jiné problémy.
Možná si říkáte, že tu něco nesedí. Zatím tu zazněla na stranu hry DroneZ jen samá chvála, ale v úvodu bylo naznačeno, že se až o takový hit nejedná. Podívejme se tedy na ony stinné stránky. Hned na začátku si všimnete jednoho - tvůrci jaksi pozapomněli do svého produktu zakomponovat příběh. Ten se sice v náznaku dozvíte z manuálu, ale z úvodního intra jej nevykoukáte a ze hry samotné už vůbec ne. Dozvíme se sice něco o nějaké vzpouře, o bojích a nebezpečí atd., ale vše je mlhavé a neurčité. Dokonce ani hacker, který vás radami provází celou hrou, vám neřekne nic o tom, proč se v kyberprostoru vlastně pohybujete a kam máte namířeno. Přitom použitý námět si přímo říkal o nějaké zajímavé okořenění, různé
dějové zvraty nebo alespoň zajímavou příběhovou linii. Zde nic takového není. Odvážím se dokonce říci, že většina arkád má děj výrazně propracovanější.
To bychom ale ještě mohli prominout v případě, že by vše ostatní bylo v pořádku. Nejsme přece hnidopiši. Záporů je ale v DroneZ mnohem více. Dalším je, mimo jiné, velice chudý zbraňový arzenál. Zbraňových power-upů je jen několik málo typů a dle mého názoru jsou méně využitelné než základní fireball. Vaši protivníci přitom mají všechno možné - naváděné energetické výboje, řetězce obřích lávových koulí, ničivé paprsky a mnohé další, o případné teleportaci nemluvě. Proč něco takového nemůžete získat i vy? Takhle se musíte valnou většinou spokojit s tím, co máte od začátku. I tento fakt ale není až tak strašný, konec konců, špatnou hru také nezachrání dobrý arzenál zbraní. Ta největší hrůza se teprve blíží a je horší, než byste se kdy odvážili si jen pomyslet.
Stalo se jakýmsi zavedeným standardem, že dohrání průměrného titulu by mělo zabrat alespoň patnáct hodin čistého času. Je-li to více, je to jedině dobře, je-li to však méně, máme právo se cítit ošizeni. Jak se ale máme cítit u hry DroneZ? Pokud půjde všechno hladce a vy nebudete příliš pospíchat, vystačí vám na jedno odpoledne, konkrétně tak na čtyři
až pět hodin. Samozřejmě, že se vám začnou postupně zpřístupňovat další postavy (na začátku máte výběr ze dvou), ale to je celkem k ničemu. Z hlediska herních vlastností totiž mezi nimi není žádný rozdíl, liší se od sebe jen vzhledem. A co je nejhorší - podruhé se do závěrečného levelu nedostanete za hodiny čtyři, ale za jednu jedinou. Chcete vědět, čím to je? Tentokrát už totiž nemusíte přemýšlet nad tím, kudy se ve hře vydat a jakou strategii použít na toho kterého protivníka, protože si vše velice dobře pamatujete z minula. A víte, proč to všechno trvá tak krátce? Protože DroneZ obsahují jen šest různých úrovní. Z toho je ale jedna obyčejné nehratelné intro, jedna jakýsi tutorial a jedna závěrečný souboj, který máte při správné strategii za dvě minuty za sebou. Odečteno, odtrženo - máme zde jen a pouze tři úrovně (a to je ještě jedna z nich také jediným dlouhým soubojem, ale protože trvá i při správné taktice asi deset minut, neměl jsem to srdce ji také odečíst). A to je, co si budeme povídat, zatraceně málo. Skoro to až zavání výsměchem...
Jak to tedy ve skutečnosti je? Opravdu si z nás v Zetha GameZ takhle hloupě vystřelili? Nezdá se, spíš je za tím něco jiného. Po zdolání finálového souboje se vám totiž zobrazí nápis, že další mise a doplňky si můžete zdarma stáhnout z domovské stránky hry. V době recenzování však na dané adrese nic nového nebylo. Přesto to trošku vrhlo světlo na celý
problém. V Zetha GameZ se totiž zřejmě rozhodli, že jejich výtvor musí být opravdu první vydanou hrou, která podporuje funkce GeForce 3. Tomuto účelu podřídili naprosto všechno. Proto je herní systém poměrně slušný a grafika úchvatná, zatímco výraz „délka hry“ získává ve spojení s „DroneZ“ spíš pejorativní nádech. Výsledek je smutný. Zatímco kdyby tvůrci odložili vydání alespoň o půl roku a dodělali další úrovně, zakomponovali do hry příběh a splnili vše, co dříve slíbili (mluvilo se např. o RPG prvcích), zapsala by se hra DroneZ do našich pamětí i navzdory faktu, že by nebyla v závodě o titul „šampion GeForce 3“ první. Takhle je jen nejdražší demoverzí funkčnosti GeForce 3 na světě a hodí se jen k jednomu - být jako „bundle“ přímo v krabici s novou grafickou kartou. A když už o tom mluvíme - podle našich informací se opravdu s jedním typem nové „džíforsky“ prodávat bude. Snad si DroneZ alespoň tímto způsobem najdou pár fanoušků...
Na závěr se na mysl vkrádá ještě jedna myšlenka. Hra byla ve vývoji více než dva roky. Co v Zetha GameZ proboha celou tu dobu dělali, že ani nedokázali udělat několik misí navíc? DroneZ jsou tak klasickým příkladem ztraceného času. Vašeho, jestli budete hru shánět, našeho, když jsme o tomto projektu informovali, a hlavně vývojářů, kteří mohli více než dva roky svého života strávit nějakým produktivnějším způsobem.
| DroneZ | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
