Druuna: Morbus Gravis – první dojmy

  • 11
Když jsem se doslechl o připravované 3D hororové adventuře Druuna: Morbus Gravis vytvořené na motivy legendárního erotického comicsu Druuna od Paola Serpieriho, byl jsem nadšením bez sebe. Není se tedy čemu divit, že jsem na ECTS stánek vývojářů hry neminul a hru si zahrál. Kromě prvních dojmů vám pak v článku nabízíme i video.

Druuna: Morbus Gravis Když jsem slyšel, že společnosti Artematica a Microids připravují počítačovou hru na motivy erotického comicsu Druuna známého kreslíře a scénáristy Paola Eleuteri Serpieriho, byla moje comicsová dušička nadšením bez sebe. Comics mám totiž rád, podobné sympatie chovám i ke kreslené sexy krasavici Druuně a věřil jsem, že když nad celým projektem bude bdít samotný Serpieri, bude i počítačové zpracování Druuny vypadat k světu. Bohužel to vypadá, že jsem se šeredně mýlil.

Než se ale vrhnu do popisu hry samotné a svých prvních dojmů z ní, podíváme se na holá fakta. Druuna: Morbus Gravis by měla být 3D adventura se spoustou videosekvencí, filmových animací by mělo být konkrétně více než 60 minut. Scénáristou a duchovním otcem projektu by měl být autor comicsové Druuny Paolo Eleuteri-Serpieri, který má dohlížet také na kvalitu projektu, což je ostatně v jeho zájmu, neboť Druunu kreslí podle živé předlohy, jíž je jeho manželka, jejíž krásou se Serpieri hodně rád chlubí.

Hra samotná by pak měla nabídnout tři rozdílné herní módy, v níž se hra prolíná s příběh dokreslujícími filmovými sekvencemi. V Druuně si budeme muset k jejímu Druuna: Morbus Gravis úspěšnému dohrání projít čtyřiadvacet levelů, v nichž potkáme přes 30 rozdílných postav. Dále už je výčet vlastností hry vzhledem k tomu, co jsem měl možnost vidět, poměrně vtipný, tvůrci totiž slibují velmi realistickou 3D grafiku, dokonalé animace, volumetrické efekty a realtimové stínování. Bohužel zůstane jen u slibů, byť velikost hry naznačuje, že by jim mohli vývojáři dostát, neboť pro optimální instalaci se doporučuje 3,2 GB volného místa na disku. Je-li to kvůli filmům či špičkové hudbě nevím, jedno ale vím jistě – pokud hra vyjde na podzim letošního roku, tak jak je Microids uváděno, nemohou být výše uvedené sliby ani zdaleka splněny. Bližší informace o tom, jak měla Druuna vypadat, si můžete přečíst v Mondyho novince, já se nyní budu věnovat tomu, jak vypadá její hratelná verze (nikoliv však finální!) ve skutečnosti.

První, čím se tvůrci chlubí, je opravdu propracovaná grafika. Když si vzpomenu na tu kostičkovanou postavičku s velkými prsy, musím se smát. Nevím, má-li to na svědomí vychytaný „management textur“ v souvislosti s jejich rozbalováním na grafickou kartu, špatné namodelování či špatné textury, faktem ovšem zůstává, že ke slibované dokonalosti má Druuna ve hře Druuna: Morbus Gravis opravdu daleko. Ano, má vnadné tvary, velká prsa, plné rty a celkově vypadá sexy, ovšem jako hlavní hrdinku počítačové hry současnosti byste ji rozhodně netipovali, úspěch by slavila možná tak před třemi lety.

Samotné herní lokace jsou na tom o něco lépe, ovšem ani ty pochválit nemůžeme. 2D pozadí jsou poměrně pěkně nakreslená, potexturovaná a grafikům zde nechyběl ani smysl pro detail, ovšem vezmeme-li to komplexně a podíváme-li se zároveň na 3D objekty v jednotlivých úrovních (např. nábytek, paraván, atp.), už to není až tak úplně ideální a vypadá to hodně uměle.

Kamenem úrazu jsou ale in-game animace, které jsou naprosto příšerné. Ve chvíli, kdy se chcete s Druunou otočit, tato přešlapuje na místě dokolečka, jako by byla přilepená k zemi a nohy měla svázané k sobě (což by mělo být vidět na videu, které jsme pro vás natočili). Prostě vypadá to naprosto trapně a odporně. Ani její pohyby při chůzi nejsou vůbec realistické a jediné, s čím si tvůrci vyhráli, byly slibované filmové sekvence, které vypadají opravdu dobře. Naznačují však zároveň, pro jaké hráčské publikum je Druuna určena, neboť v drtivé většině Druuna: Morbus Gravis začínají zoomem na Druunina houpající se ňadra a špulící se rty.

Do noty mi nesedlo ani ovládání. Ačkoliv se spousta adventur ovládá na klávesnici, já dávám spíše přednost myši, kterážto u Druuny nefunguje a navíc pohybovat se po obrazovce klávesnicí není v tomto případě zrovna dvakrát nejpohodlnější. V Druuně totiž nefunguje spolehlivě otáčení a mnohdy se vám tak stane, že abyste nabrali požadovaný směr, budete se muset zastavit, natočit a až poté pokračovat v chůzi. Nejednou pak „přetočíte“, nebo se netrefíte do správných dveří a ani to vás jistě nepotěší.

Abych to ale shrnul, špatné není jen ovládání a grafika, celkově mi hra totiž přišla nezajímavá a bez nápadu, ačkoliv od Microids jsem tedy čekal mnohem víc. Příběh je i přes Serpieriho snahu hodně plýtký, grafika nepěkná a nevyvážená (přechody 2D vs. 3D a in-game vs. videosekvence), ani hudba není nijak zvlášť výrazná, o atmosféře a hratelnosti ani nemluvě. Ačkoliv nejsem příznivcem odkládání her, moc bych si přál, aby si v Microids někdo uvědomil, že kvůli velkým ňadrům Druuny si jejich hru moc lidí nekoupí, vydání Druuna: Morbus Gravis o rok oddálil, kompletně překreslil grafiku, přidal vychytávky, logické questy a nějakou tu myšlenku. Jinak Druuna zbytečně zabředne v bahně béčkových titulů.

Pokud vám tyto první dojmy ze hry připadají příliš kritické, pak vězte, že tomu tak skutečně je. Jak už jsem uvedl výše, jsem fanouškem comicsu a na Druunu jsem se hodně těšil. Bohužel hratelná verze, kterou jsem měl možnost vyzkoušet na ECTS, mě hodně zklamala a myslím si, že by bylo trestuhodné a značně neuvážené vydat na 6ti CDčkách hru v tak trestuhodně nízké kvalitě. A pokud tato verze dělající comicsové Druuně ostudu projde přes Serpieriho, měl by se možná zamyslet nad tím, jestli mu peníze inkasované za licenci stojí za ostudu, kterou hra comicsu udělá a v očích počítačových hráčů sníží zatím dobré Druunino jméno.

PS: videovizitku ze hry natočenou při hraní Druuny na letošní ECTS si můžete prohlédnout zde. Kromě toho je pro vás připravena galerie screenshotů i starší videotrailer.