Když vám řeknu, že si vyberete povolání, přerozdělíte několik bodíků, a vyrazíte kosit nepřátele po desítkách, co se vám vybaví? Správně, hra Diablo, která tento žánr akčních RPG definovala. Za zabíjení nepřátel získáváte zkušenosti, váš bojovník se učí novým dovednostem či kouzlům a za utržené peníze jej ověšujete lepšími a lepšími věcmi. Na své pouti za vítězstvím potkáváte těžší a těžší protivníky, čas od času strážce úrovně a po několika hodinách až dnech celá sranda končí. Jen málokterému klonu se podařilo to, co jeho vzoru, že baví hráče i po několika letech, kteří jej hrají stále dokola.
Největší novinkou je, že nejsme tím osamělým vlkem brázdícím krajinu.
Celá výše popsaná herní mechanika do písmene platí i na Dungeon Explorer. Zdá se, 
že autoři zkrátka nedokáží přijít s něčím trochu novým a do zblbnutí pouze kopírují to známé. I když jeden prvek na Dungeon Explorer pochválit musíme. Není to tuctový příběh o záchraně jednoho bezvýznamného světa. Tedy, nevadí nám, že podobných příběhů jsme slyšeli již hromadu, ale proboha ať to není nuda. Úvod by měl navnadit, u Dungeon Explorer ale pochybuji že si ke zdejšímu světu hráč vytvoří vůbec nějaké vazby. Nejsou to ani stupidní dialogy, které chceme chválit.
Největší novinkou totiž je, že nejsme tím osamělým vlkem brázdícím krajinu, ale na úkoly si pozveme až tři parťáky. Záleží samozřejmě na úkolu, protože někdy si musíme vystačit sami. Ani parťáci nejsou ničím neobvyklým. Dungeon Explorer ale nabízí vychytané rozhraní umožňující každému členovi nastavit systém chování. Pro každou situaci se hodí jiná strategie a těch voleb je poměrně dostatek. Pokud si správně sestavíte partu, rozumně zvolíte povolání a nastavíte jim správně priority, 
odměnou vám bude masakr grupa procházející kobky stejně snadno jako nůž máslem.
Průšvih je v tom, že nás autoři nutí mnohokrát chodit na ta stejná místa se stejnými příšerami.
Centrem veškerého nebojového dění se již tradičně stává město. Pouze zde si můžeme hru ve svém pokoji u postele uložit, odložit stranou věci a pokud máme dostatek peněz, tak samozřejmě i obměnit výbavu. Jednou z budov je i cech dobrodruhů v němž získáváme nové úkoly. Pozor, jedna změna - vždy můžeme mít pouze jeden aktivní úkol. Čas od času se zpřístupní i speciální úkol, jenž posune zase o kousek dál dějovou linii. U servírky si později můžete změnit profesi.
Zůstaňme ještě chvilku u úkolů, které ve většině případů vedou k tomu něco zničit, zabít, případně si s někým pokecat a teprve pak někoho zabít. Stěžovat si na náplň úkolů v akčním RPG by bylo hodně hloupé. Jenže průšvih je v tom, že nás autoři nutí mnohokrát chodit na ta stejná místa se stejnými příšerami, jen s malinko jinou podmínkou splnění úkolu. Je to dobrá berlička pro autory, ale jako hráč bych ocenil větší rozmanitost.
Někteří hráči si stěžovali na neintuitivní ovládání, s tím ale nemohu souhlasit. Funguje totiž na systému „klávesových zkratek“, čili klasický útok a používání speciálních dovedností, které se průběžně učíte, je velmi efektivní. Osobně jsem si vybral tradiční mlátičku na blízko. S bojovníkem se snadno hraje, u zbylých pěti povolání roste jejich síla až s vyšší úrovní a ne všechna jsou pro začátek úplně vhodná.
Zpracování je 3D s pevnou kamerou. Ve městě je umístěna z boku, v bojových situacích se přepne do klasického nadhledu. U hudby váhám, jestli ji nazvat průměrnou nebo děsnou, naštěstí na bitevní vřavu je hezký pohled. I obyčejný útok bojovníka zasahuje více nepřátel a s použitím různých dovedností se na obrazovce rozehraje efektní podívaná. Silnou stránkou by měla být hra více hráčů, kdy kobku místo virtuálních parťáků čistíte s kamarády. Během testování moji drazí kolegové prchli na dovolenou, čili tento aspekt jsme nevyzkoušeli.
|
Dungeon Explorer není špatná rubanice na cesty, která se v žánru akčních RPG vymezuje alespoň dobrým systémem parťáků. Na druhou stranu herní stereotyp, kdy vás autoři nutí procházet stejná místa, neosobní grafika, nudně vyprávěný příběh a svět, k němuž si jen těžko vytvoříte nějakou vazbu, sráží toto dílko dolů.
Hru zapůjčila firma Gamehouse.
