Společnost Bullfrog zaslouženě patří do pomyslné síně slávy počítačových her. Až na dvě výjimky vždy vydala ani ne tak skvělé, jako spíše dokonalé hry, které pokaždé způsobily rozruch. Ať to byly budovatelské hry (Theme Park, Theme Hospital), hry na boha (Populous), strategický Powermonger nebo simulátor kouzelníka na létajícím koberci (Magic Carpet). Hry od Bullfrogu jsou svým způsobem ulítlé, vše berou s lehkou ironií, přitom jsou doslova a do písmene mistrovským dílem. I Dungeon Keeper, mix budovatelské a realtimové strategie, nese tyto znaky rukopisu Bullfrogu – je vtipný, originální a hlavně nesmírně zábavný. A také proto se řadí mezi nejlepší strategické hry, které kdy vyšly.
Základní myšlenka Dungeon Keeperu je zčásti okopírovaná z nejrůznějších RPG her, v nichž s partou hrdinů jdete občas prohledat smradlavé a zatuchlé kobky nebo prolézt nebližší dungeon a při té příležitosti vykostit jeho obyvatele. Kostlivci,
duchové, trollové, démoni, upíři, draci a bůhvíco ještě bývají stavěni do role těch
špatných, které je třeba pozabíjet. Dungeon Keeper se ale na věc dívá z druhé strany. O všechny tyto zlé živle se musíte náležitě postarat, k tomu ještě postavit nějaký ten pěkný, fungující dungeon a sem a tam povraždit kladné hrdiny, kteří se vydají vyrabovat vaše podzemní panství. Z toho je patrné, že se v Dungeon Keeperovi hlavně bojuje, to ano, ale také se musíte starat o své državy, rozšiřovat svá území a pečovat o příšerky.
Základ veškerého dění v Dungeon Keeperovi je stavba dungeonu, který se během hry vylepšuje, zvětšuje a stává se odolnějším vůči nepřátelům. Dungeon Keeper se odehrává pod zemí, proto, chcete-li postavit nějakou místnost či chodbičku, musíte vykutat hlínu. Stavební úpravy a práce všeho druhu obstarávají malí, roztomiloučcí impové, jež si můžete vyčarovat kouzlem. Impové zvládnou opravdu všechno. Vy jenom označíte, co mají dělat, a hned se pustí do práce – těžby zlata, kutání nových místností a chodeb, obsazování území a
zpevňování zdí. Bez impů jste nahraní a nepostavíte si ani ň. A jak by měla taková
stavba dungeonu vypadat? Na počátku každé mise máte své srdce dungeonu (což je jakýsi zvláštní šutr), po jehož zničení hra končí. První chodbička musí vést k portálu, jehož prostřednictvím chodí noví obyvatelé vaší kobky. Jenomže aby se k vám uráčili vydat, musíte mít o ně patřičně postaráno – postavit jim dostatečně velkou „jídelnu“ s kuřaty, brloh, v němž odpočívají, a pokladnici, kam si chodí pro žold. Lepší potvory, kromě vyšší mzdy, chtějí speciální místnosti, kde se mohou uplatnit. Do dílny chodí trollové a vyrábějí nejrůznější pasti a dveře. A třebas v knihovně najdou své místo warlockové, kteří vynalézají nové místnosti a kouzla.
Když už jsme u těch příšerek, je třeba říct, že si žijí svým vlastním životem. Přijdou do vašeho dungeonu, uvelebí se v brlohu a jdou pracovat. Sem a tam se jdou nažrat nebo se vydají pro výplatu. Většina vašich posluhovačů vás poslouchá, ovšem musíte mít dostatek jídla, peněz a vůbec všeho, co potřebují. Jakmile se jim něco nelíbí, začíná být zle. Žádná stávka nebo protesty odborářů. Pořádně se naštvou a
začnou dělat pořádný humbuk a binec. Navíc jsou některé silnější potvůrky nevrlé, namyšlené, a proto se nesnesou se svými slabšími kolegy, se kterými se při nejbližší příležitosti začnou mlátit. Dungeon Keeper bere vše s patřičným nadhledem, a tak se například silní duchové „vyrábějí“ umučením nebohých hrdinů a upíři přeměnou mrtvol na hřbitově.
Všechny druhy jednotek jsou různě silné a umí jiná kouzla. Při bojích ovšem získávají zkušenosti a mohou postoupit na vyšší level. Zkušenější potvory jsou silnější, vydrží více v boji a ovládají lepší kouzla. Vy, jakožto pán jeskyně, samozřejmě také můžete čarovat, a to za peníze, nikoliv manu, která ve hře pro zjednodušení není. K dispozici máte celou řadu bojových i obranných kouzel. Nejlepší magický kousek je ovládnutí vaší kreatury – vyberete si nějakou vaší jednotku, hra se přepne do 3D pohledu à la Doom a vy se směle můžete procházet a bojovat třebas v kůži kostlivce. Tím Dungeon Keeper dostává nový rozměr. Zatímco obyčejná průzkumná moucha se při nejbližší příležitosti nechá zabít, vy v její kůži stihnete
mnohem více. Nebo takový drak, z kterého by požárníci radost určitě neměli. Je sice opravdu silný, leč jakmile se do něj převtělíte, teprve tehdy začínají prává ohnivá jatka.
I když se můžete vtělit do svých příšer a bojovat jako v nějaké 3D střílečce, přesto to je jenom malé zpestření, které vás uvolní od stavění vašich kobek – Dungeon Keeper je hlavně o budování. Jakmile postavíte základní místnosti, musíte se pustit do vylepšování vašeho dungeonu, aby vydržel co nejvíc – ve hře totiž nejste sami. Tu a tam k vám přijdou na návštěvu kladní hrdinové. V postupu do nitra vaší podzemní říše jim mohou zabránit chytře umístěné pasti. A tady záleží na vaší fantazii a vychytralosti. Můžete třeba postavit obrovskou chodbu, do ní plno dveří a mezi ně naskládat všemožné i nemožné pasti. Důležitý je taky tvar a rozmístění vašich místností i chodeb. Zbytečně veliký a rozlehlý dungeon se velmi špatně brání. Nemluvě o tom, že nevhodně situované místnosti komplikují život ve vašich kobkách. Místnosti by na sebe měly logicky navazovat, protože příšery jsou od přírody líné. A vůbec se jim nechce neustále pendlovat mezi brlohem, pokladnicí,
„jídelnou“ a zbytkem dungeonu (cvičiště, chrám, mučírna atd.).
Kromě kladných hrdinů se vás budou snažit zničit i ostatní pánové jeskyň. Ti se pižlají se svým vlastním dungeonem a s vámi se rozhodně nekamarádí. Z počátku jsou neškodní, ale s přibývajícími misemi jsou stále nebezpečnější. K tomu se ještě přidává ďábelský design podzemí. Mise nejsou tvořeny jenom hlínou – občas narazíte na rozsáhlé prostranství, na lávová jezírka, místa, která nejdou prokopat, a další záludnosti. Každá mise je jiná a je třeba proto použít odlišnou taktiku. Někdy máte třeba zlato strašně daleko a musíte vymyslet, jak se k němu dostat. Jindy zase naleznete diamantovou žílu (která je na rozdíl od zlata nevyčerpatelná), na druhou stranu se musíte vypořádat s obrovskou přesilou. Bonbónkem jsou speciální bonusové mise, které jsou úplně ulítlé a v nichž jde jenom o to se pobavit. Odměnou za jejich splnění je silná kreatura, kterou si s sebou můžete vzít do mise následující.
Grafika Dunegon Keepera byla na tehdejší poměry dokonalá. Celé prostředí
působí realistickým dojmem, sloupy a stěny nejsou přímo rovné, ale trochu křivé – vždyť je přece stavěli impové… Za zmínku také stojí světelné efekty. Onen legendární fireball, který cestou ke svému cíli nádherně osvětluje stěny dungeonu, byl v roce 1997, kdy Dungeon Keeper vyšel, něco nevídaného. To ale není nic proti plně 3D prostředí. Přestože jsou postavičky prachobyčejné placky, pohled na hru můžete libovolně přibližovat, oddalovat a otáčet, což tehdy byla úplná bomba.
