Dungeon Lords

Jedno z nejočekávanějších RPG roku 2005 a pro někoho kandidát na hru roku je konečně venku. Ambice má, ale povedlo se mu všechno, co slibovalo? To se dozvíte v následující recenzi.

„Dungeon Lords je RPG, jak má být. Je rozlehlé, propracované a do detailu promyšlené, graficky a designově excelentní, rozmanité a skvěle hratelné. Jako důkaz by vám měl stačit rukopis Davida W. Bradleyho, který se podílel na třech dílech nesmrtelné série Wizardry a dále na Wizards & Warriors.“ Tak takhle nějak by mohl vypadat začátek této recenze, pokud by autoři splnili všechna očekávání a neusnuli na vavřínech (nebo jim nedošly prachy). S lítostí musím všem RPG pozitivním jedincům oznámit, že z jasného kandidáta na PRG roku se vyklubal leda tak jasný kandidát do kategorie zklamání roku, kde svede pravděpodobně bitvu s Driv3rem. Co všechno autoři zanedbali? Čtěte dále...

Kořením každého správného RPG je samozřejmě tvorba postavy a pokud je správně provedená, stráví u ní někteří hráči klidně celý večer. Mám pro vás první zklamání – celá tvorba postavy stojí doslova za houby.

Hardcore tvorba postavy? Zapomeňte...
Po spuštění hry a shlédnutí nemastného neslaného intra jsem se trošku pohrabal v nastavení a zběžně prolétl ovládání, abych náhodou na něco nezapomněl. Dal jsem novou hru a těšil se na tu lahůdku, kterou si pro mě tvůrci přichystali. Kořením každého správného RPG je samozřejmě tvorba postavy a pokud je správně provedená, stráví u ní někteří hráči klidně celý večer. Mám pro vás první zklamání – celá tvorba postavy stojí doslova za houby. Vybrat si můžete z několika málo povolání a ras a proměnit zkušenostní body v klasické atributy (síla, obratnost, ... však to znáte) nebo zlepšení dovedností (schopnost nosit lepší brnění, používat těžší zbraně, lepší magii, apod.). První neduh celé tvorby postavy je to, že jakmile někam body přidáte, není cesty zpět a pokud je špatně rozdělíte, budete muset začít znovu. To ještě není nic tak hrozného, ale neschopnost změnit si portrét a další vizuální prvky už mě docela naštvala. Ne že by to bylo něco extrémně důležitého, ale v menu tvorby postavy ta volba je, akorát je nefunkční a to už je nebetyčná drzost! V singleplayeru to není zase taková katastrofa, ale vzhledem k faktu, že Dungeon Lords v sobě obsahují multiplayer, byla by možnost se nějak odlišit od ostatních celkem vítána. No nic, jedem dál...

Po tvorbě postavy jsem vržen do hry, konkrétně kamsi do lesa uprostřed temné noci. Od první nedaleké NPC se dozvídám první informace a úkol dostat se do nedalekého městečka jménem Fargrove. Instinktivně mačkám klávesu M, pod kterou by se měla skrývat mapa, bohužel neskrývá. Nejsem si jistý, zda je to skutečně klávesa M, tak sahám po Esc s nadějí, že se to v nastavení dozvím. Bohužel hlavní menu ve hře se omezuje pouze na návrat do hry, uložení pozice nebo ukončení hry. Ukládám tedy pozici (ukládat lze kdykoliv a naštěstí to trvá pouze zlomek sekundy, což už ale nelze říct o loadingu) a vyskakuji do hlavního menu, abych zkontroloval ovládání. Paměť mě neklamala a mapa by se skutečně měla skrývat pod M, ale ať do něj buším sebevíc, mapa nikde. No nic, musím si vystačit bez ní.

Nejen že grafika působí dost archaicky (starý engine z Wizards & Warriors opravdu nebyl nejlepší nápad), ale působí prázdně. V celém městě se dostanete pouze do několika domů a v každém je maximálně stůl.

Parádní design a grafika?
Rekognoskuji tedy terén pouze za pomoci svých instinktů a malého kompasu na obrazovce a seznamuji se s ovládáním a principy hry. Po chvíli bloudění jsem našel cestu, která mě zavedla k cíli. Bohužel městské brány byly uzavřeny, takže jsem musel hledat alternativní cestu. Prošel jsem tedy stokami, což je v podstatě první dungeon, na který narazíte. Je celkem rozsáhlý a plný potvor, takže se nudit rozhodně nebudete. V této části hry byly mé pocity značně rozporuplné. Na začátku byl design lesa celkem strohý a kromě stromů v něm skoro nic jiného nebylo, ale ve stokách to bylo snad ještě horší. Pouze rovné chodby a prázdné místnosti. No, ale jsou to stoky, co můžu čekat. Těšil jsem se tedy do města, ale ouha! Připadal jsem si v něm asi jako ve městě duchů. Nejen že grafika působí dost archaicky (starý engine z Wizards & Warriors opravdu nebyl nejlepší nápad), ale působí prázdně. V celém městě se dostanete pouze do několika domů a v každém je maximálně stůl. V ulicích se potuluje kromě několika strážných ani ne pět (!!!) NPC a takhle je to všude. V hostinci je kromě barmana a číšnice nebyl nikdo a když jsem si najal pokoj, dostal jsem klíč, kterým jsem si mohl odemknout všechny pokoje a každý byl zcela prázdný! Žádná postel, prostě nic! Navíc odpočívat tu nejde, to můžete pouze u speciálních ohnišť, kterých je ve hře tak málo, že by je na jedné ruce spočítal i malomocný.

Dávám se tedy do podrobnějšího průzkumu města a dostávám několik prvních úkolů. Bohužel díky absenci jakéhokoliv žurnálu se plnění questů stává nudnou a obtížnou činností. Jediné na co se můžete podívat je seznam úkolů, ale na nějaký podrobnější popis už zapomeňte. Navíc díky bugu občas nezmizí nějaký splněný úkol a je v tom zmatek. Další neřest jsou dialogy. Nejen že je nemůžete přeskakovat a musíte počkat, až nahrávka rozhovoru skončí, přestože už to máte třeba pětkrát přečtené i pozpátku, ale optimalizace zvuku je tak nedodělaná, že stačí, abyste byli k NPC třeba jen trošku natočeni a uslyšíte zvuk třeba ze strašné dálky a potichu nebo naopak moc nahlas. Fuj!

Základ dobrého RPG jsou souboje. Povedlo se?
Jak se to vezme. Začnu, jak jinak, jedním neduhem. Ať už totiž budete téměř kdekoliv, tj. v ulicích města, v lese nebo třeba v dungeonu, všude se budou náhodně respawnovat potvory. To není sice až takový problém, koneckonců je to dobrý způsob, jak nahnat expy, ale nepřátelé se respawnují naprosto nelogicky, řekl bych až dementně! Není žádná náhoda, že vejdete do naprosto prázdné místnosti nebo slepé postranní uličky, otočíte se, ujdete pět metrů a najednou máte v zádech patnáct obřích škorpiónů. Volba potvor, které se objeví je také naprosto náhodná, takže se vám tohle může stát jak ve městě, tak hluboko v dungeonu. Zpracování bojů je podobné těm, jaké jsme viděli třeba v Gothicu, jen s tím rozdílem, že se nemůžete „locknout“ na nepřítele, takže uprostřed klubka zmetků budete zoufale pobíhat sem a tam a rubat do myši a doufat, že se trefíte.

Přestože po získání určitého počtu zkušenostních bodů postoupí postava o jeden level, vylepšovat ji můžete prakticky kdykoliv. Každý váš čin nebo zabitá potvora vám dá nějaké zkušenosti, které IHNED můžete proměnit třeba v další bod síly nebo si zlepšit práci se štítem, apod.

Co se týká získávání zkušeností a povyšování postavy o levely, najdeme tu jeden netradiční prvek. Přestože po získání určitého počtu zkušenostních bodů postoupí postava o jeden level, vylepšovat ji můžete prakticky kdykoliv. Každý váš čin nebo zabitá potvora vám dá nějaké zkušenosti, které IHNED můžete proměnit třeba v další bod síly nebo si zlepšit práci se štítem, apod. Samozřejmě každý další bodík do dané vlastnosti vyžaduje stále více zkušeností, ale díky neustálému respawnu potvor to není takový problém za chvíli nahrabat. Pokud vaše postava zemře, máte tři možnosti. Buď zdlouhavě vylezete do hlavního menu a nahrajete nějakou pozici nebo u sebe máte resurekční svitek nebo stisknete klávesu R a oživnete. U třetí možnosti je ale problém, že ztratíte všechny zkušenostní body, které jste ještě neinvestovali a navíc také bod z náhodně vybrané vlastnosti. Díky nedomyšlenosti enginu se ale můžete hrabat ve statistikách i když už leží vaše mrtvola na zemi a investovat všechny zkušenosti, abyste o nic nepřišli. Penalta za oživení bude potom minimální.

Patch

Vývojáři z Heuristic Park jsou si vědomi některých svých chyb a krátce po vydání nám servírují první patch verze 1.1, kterých opravuje několik závažných chyb. Při nahrávání pozice už obrazovka nebude blikat, dialogy už lze přeskakovat, některá monstra jsou méně agresivní, magické věci padají častěji, apod. Bohužel hra stále nepodporuje multitasking, ale dobrá zpráva je, že vývoj neustal a chystá se patch verze 1.2, který by měl dokonce přidat mapu a opravit další chyby, takže se třeba dočkáme.

Další věc, kterou musím zmínit je sbírání předmětů. Skoro každá potvora co zabijete, upustí nějaké předměty. Někdy je to třeba jen magická přísada (většinou takové věci padají pouze z příšerek jako pavouci, apod.), ale většinou jsou to peníze, lektvary nebo třeba zbraně. To by nebylo nic tak divného, ale pokud nějakou věc seberete podruhé, tak prostě zmizí! Tzn., že u sebe nemůžete mít třeba dva stejné meče nebo části brnění, ale můžete mít najednou třeba dvacet jiných. Naštěstí se tohle netýká lektvarů, takže hojivých lahviček s sebou můžete tahat co hrdlo ráčí.

Má to alespoň hezkou grafiku nebo zvuky?
Ani v této kategorii nemůžu bohužel Dungeon Lords vynachválit. Starý engine mele z posledního a i přes chudost prostředí je hra celkem náročná a občas se nepříjemně škube. Když se u vás respawne nějaká skupinka nepřátel, hra se na některých strojích zastaví i na několik sekund! Když už ne vynachválit, ale aspoň pozvednout můžu model hlavní postavy, na které je okamžitě vidět změna zbroje od bot nebo pásku, až po nárameníky. I modely nepřátel a ostatních NPC nevypadají nijak špatně, i když žádná špička to také není. Zvuková stránka je také mizerná. Zvuků si moc neužijete a namluvení postav je neoptimalizové, jak už jsem psal výše. Snad jen skladba v hlavním menu je parádní :-).

Stojí to vůbec za zahrání? To je těžká otázka.
Verdikt: Pokud jste přečetli recenzi až sem, asi z toho moc dobrý pocit nemáte, což se ani nedivím. Na druhou stranu i přes to množství chyb, které v sobě Dungeon Lords mají, se nehrají zase tak špatně, spíš záleží na tom, jak k nim budete přistupovat. Pokud chcete novodobé RPG, plné dokonalé grafiky, se skvělým enginem a parádní hratelností, budete zklamáni a od finálního hodnocení si odečtěte klidně i dvacet procent. Pokud jste ale pamětník těch starých časů, kdy jste hráli hry jako Wizardry nebo Dungeon Master a potřebuje prostě něco hardcore, co prostě není mainstream, sáhněte po tomto kousku a dvacet procent si naopak přečtěte.