Dynasty Warriors 6: Empires

Dynasty Warriors 6: Empires

Dynasty Warriors 6 Empires – čerstvá sekaná z asijské večerky

  • 4
Dnes si ukážeme, že sekaná je pokrm, který mistr kuchař připraví stokrát stejně a přesto tak, že chutná úplně stejně.
70

Dynasty Warriors 6 Empires

Platforma: Xbox360
Výrobce: Omega Force

  • Návykovější než kdy předtím
  • Líbivější než kdy předtím
  • Možnost sloužit darebákům
  • Prostor pro opakované hraní
  • Kooperace ve dvou
  • Naprostý výplach mozku
  • Bolest palce i zápěstí
  • Staré známé grafické bugy
  • Staré známé všechno

S investicí do nového dílu masové rubanice je to jako s koupí televize: když rok počkáte, dostanete zase o něco lepší kousek - ale přece nebudete rok zírat do zdi.

Herní karta

Dynasty Warriors 6: EmpiresSérii Dynasty Warriors, jakož i její rádoby-jiné varianty typu Samurai Warriors či Warriors Orochi, zná určitě každý. Lze říci, že sportovní série typu NHL se v lecčem vyvíjejí víc, než tyto hromadné šermovačky. A nic na tom nemění ani skutečnost, že větev s podtitulem Empires pracuje s více strategickými prvky než mateřská řada. O strategii v běžném slova smyslu totiž rozhodně nejde.

Pokud tedy někoho zajímá, zda nejnovější díl obsahuje něco opravdu zásadního, co jsme v předchozí historii značky dosud neviděli, odpověď je jednoznačná: neobsahuje. V dějinách série se vyvíjí především grafika – postupné vyhlazování hran je u vyhlazovacích her znát. Přinejmenším ale zaráží skutečnost, že i v aktuálním dílu přetrvávají dobře známé grafické neduhy všech předchůdců.

Estetika titulu připomíná levný čínský dopisní papír.

Dynasty Warriors 6: EmpiresTak zaprvé: nechvalně proslulé dokreslování a doskakování postav a objektů se prakticky vůbec nelepší, a to ani s blur efektem, jehož se tvůrci stali velkými fanoušky. Zadruhé: animace pohybu je stále nepřirozeně tuhá, což nejvíc vyniká v sedle koně – tam se člověk vskutku vrací do dětství, protože má při snahách o ostřejší změnu směru pocit, jako by na otomanu ručně hýbal s plastikovým koníkem.

Zatřetí: s kolizním modelem si nikdo moc hlavu nelámal, takže ani vy ji svému oři při nájezdu do stěny nezlomíte – s klidem ji zasune do žuly až po hrudník. Začtvrté: bojiště stále disponují jakousi prapodivnou autovou lajnou, při jejímž dosažení se prchající vypaří ve vzduchu a vás zarazí neviditelná bariéra a značka zákaz vstupu. A tak by se dalo pokračovat.

Dynasty Warriors 6: EmpiresCelkově estetika titulu připomíná levný čínský dopisní papír – pro Evropana křiklavě nevkusný, ale současně s nepopiratelným, až podivně poetickým kouzlem, jež ocení především děti a jedinci se slabostí pro styl asijské tržnice. Těch podle obchodních výsledků úspěšných asijských tržnic asi nebude zrovna málo, což možná přispívá k vysvětlení obchodních výsledků celé herní značky.

Pravdou ale je, že specifická výtvarná stránka věci není tím jediným, co člověka u hry drží. Když se na koni řítíte živou řekou řvoucích nepřátel, váš meč sviští na všechny strany a na obrazovce se točí počitadlo vašich obětí, jež mimochodem nápadně připomíná výherní válec „jednorukého bandity“, je to prostě radost. Přinejmenším, než se vám v zápěstí projeví syndrom karpálního tunelu.

Navíc podtitul Empires, jak známo, vzbuzuje naděje na větší než nepatrnou špetku strategie. Slovo strategie má ovšem v žánru masové rubačky trochu jiný význam než Dynasty Warriors 6: Empiresobvykle, takže kdo by snad čekal, že si kromě ruky namůže i mozek, bude zklamán.

Se strategickými prvky se setkáváme jednak v bitvách, jednak v přípravném období mezi nimi. Jakmile disponujeme podřízenými jednotkami a důstojníky, je jim možné zadat pár hromadných i individuálních příkazů, ovšem základem úspěchu je, stejně jako v případě, že nikomu nevelíme, především pořádně prostudovat zadání a mapu a zvolit si v boji nejkratší cestu k hlavnímu cíli mise.

Při zkoumání zadání je pak klíčovou záložka, nadepsaná Conditions, neboli podmínky vítězství. Kromě těchto skutečně smrtelně vážně míněných parametrů úspěchu či fiaska se totiž na jiných místech dočteme i o nepovinných úkolech v rámci mise – třeba zabít určitý počet protivníků do určité doby – jakož i o úkolech poněkud matoucích, neboť například řada žoldáckých misí je jednoduchá eskorta jedné konkrétní osoby, což ani z názvu mise, ani z dalších textů nijak nevyplývá. Dynasty Warriors 6: EmpiresZato to jasně vyplývá z Conditions, takže pozor.

Byla řeč o volbě nejkratší cesty k cíli. K tomu má dopomáhat mapa, leč, jak je u série obvyklé, je víc pro zlost než ku pomoci. Bojiště bývají docela zajímavě navržená, s řadou úrovní terénu, vodními toky, spoustou zábran a palisád, ale bohužel, místo abychom si design levelů užívali, často spíše proklínáme mapu, „díky“ níž spolehlivě narážíme na konce slepých cest a ztrácíme čas, jenž zde má cenu zlata.

Bez časového limitu byste dobyli Čínu sami.

K našim kletbám však zůstává výrobce hluchý, znázornění trasy ke zvolenému bodu jako u známých otevřených akcí se tak patrně nikdy nedočkáme. Pravdou je, že ve středověku se na elektronické navigace nehrálo – na otočné 3D modely terénu s popisem jednotlivých míst ale asi taky ne.

Dynasty Warriors 6: EmpiresMise jsou totiž, čímž je celá série rovněž nechvalně proslulá, na čas. Přímo na obrazovce pak odtikává pouze posledních deset minut limitu, nicméně kdykoli lze hru zapauzovat a čas zkontrolovat. A nejen, že jsou jednotlivé mise na čas, ale celé dobývání Číny je třeba stihnout do roku 300. Jako by potomci nemohli pokračovat v díle předků.

Časový limit misí, stejně jako ne příliš logický doprovodný pop-metal, sice dodává hře adrenalin, ale bohužel jde o prvek výjimečně oprudivý, pasující časomíru na vašeho úhlavního nepřítele.

Bez tohoto limitu byste určitě dobyli celou Čínu sami, arciže by vám to na vyšších příčkách pětistupňové obtížnosti zabralo hodně času. To proto, že samotný boj už nemůže být jednotvárněji prostý. Jako obvykle založen na drcení tlačítka, spouštění dobíjejících se speciálních útoků a hltavé konzumaci masa. Žaludečním vředům se Dynasty Warriors 6: EmpiresČíňan směje.

Musíte tedy levelovat, levelovat a zase levelovat, vylepšovat zbraně, koně, sami sebe i vztahy s podřízenými, a to vše jen proto, aby byl váš útok dostatečně průrazný nikoli na splnění úkolu – to je vždycky – nýbrž na splnění úkolu v časovém limitu.

V té souvislosti opravdu oceníte, že lze bitvu uložit v libovolném místě, protože když se v jejím závěru konečně zjeví nepřátelský boss, je kolikrát každá vteřina cenná. Čímž není řečeno, že mnohé, především žoldácké mise, nelze splnit náramně rychle a s bohatou časovou rezervou.

Tentokrát chybí Free mód, zato nás tvůrci zásobili tolika misemi, že jim to snadno odpustíme. A nápaditě rozštěpili základní Empire mód na možnost bojovat za sjednocení Číny jako pán vlastního teritoria, neboli Ruler, což známe z dřívějška, dále jako Officer, důstojník nějakého jiného pohlavára, často darebáka k pohledání, a Dynasty Warriors 6: Empireskonečně jako Vagrant, potulný žoldák. Jeho označení v Číně, kde se Dynasty řada odehrává, nám není známo, nicméně japonská varianta tohoto povolání značně zpopulárněla jako rónin.

Má to jen ten háček, že coby žoldák nelze hru úspěšně dokončit. To se vám povede jedině ve zbývajících módech, ať už získáte říši pro svého pána, či pro sebe, což bude pravděpodobně atraktivnější. Perfektní je, že kromě možnosti pána nevinně opustit lze chlebodárce i zradit a otevřeně se mu vzepřít, když to nejméně čeká. Kupodivu, když se nezadaří, nenechá vás rozčtvrtit koňmi, pouze ztratíte možnost ještě někdy pro něj válčit.

Kopytem sem, kopytem tam
Známé zvolání Richarda III. "Království za koně!" pochopíte plně až u Dynasty Warriors. V nejnovějším kousku mají například základny počitadlo, jež ubývá s tím, jak drtíte obránce – až protočíte cifry na nulu, bude místo vaše. Pravidelně ale stačí jezdit na koni kolem dokola, mávat mečem a jakmile se nabije ukazatel, spustit speciální útok. Tomu žádná pevnost neodolá. A co víc: lze to dokonce provozovat se zavřenýma očima, jen na základě řevu nepřátel a svištění vašeho meče – vyzkoušeno.

Samozřejmě, i z koně vás mohou srazit, ale pokud jste dost rozjetí a nikde se nezarážíte, zpravidla se na koni udržíte, a to i proti jezdectvu, jež v sedle zdaleka nedrží tak pevně, jako vy. A kdybyste se nešťastnou náhodou přece jen ocitli na zemi, shodíte klubko lidských mravenců speciálním útokem a zase nasednete. Slézat na zem se dost dlouho dvakrát nevyplácí, protože ti nepřátelští borci, kteří disponují vlastním jménem, znají nejeden špinavý trik, od něhož je lépe se držet dál. Ovšem jezdit přes hlouček nepřátel sem a tam na koni je povoleno a dříve či později tím udoláte i největší tvrďáky. Škoda jen, že na takové hrátky výrobce pomyslel, takže jejich univerzálnímu použití brání šikana: časový limit.

Dynasty Warriors 6: EmpiresŽoldácké mise, nesouvisející s dobýváním říše, tedy slouží k levelování – z bohaté nabídky misí lze vybírat opakovaně. Žel, množství bitev je vykoupeno jejich pramalou variabilitou, kdy se například mise jako „Bílí tygři“, „Ohniví tygři“, „Červení vlci“, „Šedí vlci“ a podobně liší prakticky pouze barvou zabíjených potvor. Vynikne tu navíc výše zmíněná nutnost prostudovat zadání, neboť vedle vašich cílů se po bojišti potloukají i oddíly, na jejichž likvidaci pranic nezáleží.

Pravdou je, že nikdy předtím jste neměli příležitost provádět toho v Dynasty Warriors tolik. Jen karet, jež jako Ruler postupně se zvětšováním své moci získáváte a jež vám mohou přinést výhodu v dlouhodobém horizontu i při konkrétní bitvě, je na osm desítek, od dočasného snížení cen v obchodech až po zapálení soupeřových základen. Současně je ovšem faktem, pro někoho vítaným, pro jiného méně, že těžištěm hratelnosti zůstává s přehledem nekonečné drcení jednoho tlačítka, ať je Dynasty Warriors 6: Empireskolem „omáčka tisíce chutí“ nebo ne.

S trochou spolupracující fantazie je iluze prožívání osudu jednoho slavného bojovníka možná, šlo by však pro ni udělat daleko více, než poskytnout zákazníkovi možnost pohrát si se vzhledem hrdiny a další stovky postav. Víc, než nabídnout fanouškům svobodnou volbu zabít palcem pár tisíc nepřátel tady nebo tam.

Celá hra je pořád naprosto abstraktní a do značné míry stejně sterilní jako „pevnosti“, připomínající plastikové hrady pro děti, v nichž se případní „vesničané“ vyjímají jako hrstka zmatených duchů. Takže nám připadá, že výrobce vynakládá moře energie na krapet nesprávném místě, stejně jako u grafiky, která je stále vyleštěnější, aniž by se přitom vojáci a terén přestávali ohavně líhnout rovnou ze vzduchu.

Online multiplayer chybí, nicméně hra obsahuje velice chvályhodnou možnost připojit druhý ovladač a projít Empire módem ve dvou – ve scénáři A Land in Chaos. Nejnovější inkarnace strategičtější větve Dynasty Warriors je tak nakonec přese všechny výhrady opět dobrou investicí, která v závislosti na fandovství zákazníka a míře jeho fantazie, jež musí doplnit to, co autoři tradičně opomíjejí, vydrží opravdu hodně dlouho.


Hodnocení hry

Redakce

70 %

Čtenáři

63 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 44 čtenářů

Témata: Dům roku