Dynasty Warriors: Strikeforce zve do masivních bitev

Dynasty Warriors si nikdy nehráli na něco více, než jen pravověrnou bezhlavou rubačku. Nový díl slibuje jak akci, tak slušnou porci RPG.

Dynasty Warriors: Strikeforce

Dynasty Warriors tu už nějaký ten pátek jsou. Vlastně je těch pátků hodně. Už dlouhá léta se těší docela velké oblibě a to nejsou nikterak originální. Prostě vás prsknou v kůži jedné z legendárních postav asijské mytologie/historie na bojiště plné stovek vojáků a vy většinu času trávíte tím, že je prostě likvidujete.

Nic světoborného to nikdy nebylo, ale jako oddech to většinou pár hodin fungovalo. U nového dílu Strikeforce je situace o něco komplikovanější. Je tu očividná snaha přinést něco nového, něco co se v sérii původních her neobjevuje. Je kladen poměrně velký důraz na hru více hráčů a také na RPG prvky, kterých je tu překvapivě dost.

Nutno dodat, že systém vylepšování postav a zbraní dodává hře na příjemné hloubce, ale bohužel je tu pár věcí, které dojem kazí a z původně oddechové zábavy dělá občas frustrující záležitost, která vás donutí skřípat zuby.

Design levelů je nevyvážený až to bolí.

Problémy nastanou v případě, že se rozhodnete hrát sami. To je sice možné, ale hra je primárně koncipovaná pro více hráčů (maximálně však čtyři). Pokud zrovna nehodláte shánět tři další lidi, tak je tu trošku problém.

Především v obtížnosti. Je sice pravda, že si můžete přizvat tři další důstojníky, kteří plně v režii umělé inteligence pomáhají vašemu tažení, ale přestože jsou docela výkonní a snaží se rozcupovat co nejvíce nepřátel na kusy, je Dynasty Warriors: Strikeforce docela nekompromisní záležitost.

I řadoví vojáci jsou vcelku odolní a často se objevují znovu a znovu, takže se na vás ženou nekončící davy. A jelikož každý z nich něco vydrží, tak je to zbytečně zdlouhavé a otravné. Nic proti tomu, aby byl boj výzvou, ale když se na vás dlouhé minuty valí desítky vojáků se stejnou tváří a vy do nich jen zběsile řežete a oni stále nepadají k zemi, není to příliš osvěžující.

Nemluvě o tom, že jednotlivé levely jsou prošpikované různými pastmi a vojenskou technikou jakou jsou katapulty a obří kuše. Také na stěnách jsou zvláštní zařízení, která spíše pasují do nějaké sci-fi hry, než do projektu, který se, byť ne zrovna věrně, věnuje historické Asii.

Jde například o zvířecí hlavy, které vystřelují něco, co velmi podezřele připomíná lasery. A můžeme vám garantovat, že momenty, kdy se snažíte zbavit padesáti dotírajících protivníků a přitom vás každou chvíli zasáhne paprsek, který vás srazí k zemi, nejsou zrovna vrcholem elektronické zábavy. A někdy jsou opravdu otravné.

A ani souboje s bossy nám zrovna neučarovaly. Jsou zdlouhavé, nevyváženě obtížné a hodně matoucí. Například si vezměme bitku s oblíbeným megabijcem jménem Lu Bu. Ten na vás čeká v polozatopeném městě a vy s ním válčíte na střechách domů a na hradbách.

Zní to zábavně, ovšem mezi domy musíte létat (ano, i to vaše postavy umí), což je trošku problém, protože po okolních hradbách se prohánějí kamenní tygři, kteří na vás pálí, na střechách jsou lukostřelci a navíc se tu prohání rotující ozubená kola. A po vodě plují lodě s děly.

Takže místo abyste měřili síly s Lu Buem, který je známý jako největší frajer v zemi, neustále padáte do vody, protože vyhýbat se šípům, energetickým střelám a ozubeným kolům najednou, to prostě nezvládnete, pokud vám blízká jaderná elektrárna nenadělila další pár očí.

Ono je sice fajn, že je tu viditelná snaha o variabilitu nepřátel, ale design levelů je prostě nevyvážený až to bolí. Nutno tedy poznamenat, že původní koncept, i přes svůj stereotyp, nebyl tak frustrující. Takhle to vypadá, že se Dynasty Warriors potkali s Hvězdnými válkami za doprovodu "kamarádky" frustruce. Je to docela zmatek.

Jedním z hlavních taháků měla být hra více hráčů, tedy čtyř.

Přispívá k tomu i zběsilá kamera, která si nijak neláme hlavu s přijatelným úhlem, a někdy prostě koukáte například na spodek střelecké věže a vůbec netušíte, co se děje, kdo do vás seká a vlastně ani kde jste. Stává se to často, když zacílíte na nepřítele a vaše postava se neustále snaží hledět na něj. Někdy to ovšem moc nevychází.

Raději se vhrneme na RPG prvky, které dojem ze hry docela vylepší. Vždy startujete ve městě, které je sice malé, ale nabízí zajímavé možnosti. Lze tu provádět několik věcí – vylepšovat Chi (máte čtyři volné sloty na své postavě, kam můžete vložit různé vlastnosti), nakoupit orby do zbraní (ty upravují mnoho atributů - sílu, odolnost, přidávají speciální útoky a podobně), nechat si vyrobit zbraně nebo je vylepšit, nakoupit různé lektvary, vyměnit získané materiály a tak dále. A navíc je tu nástěnka, kde jsou postranní úkoly (z nichž ovšem některé plnit musíte) a důstojník, který nabízí příběhové mise.

Pokud budete chtít nové zbraně a vylepšení, musíte získávat různé materiály. Ty nacházíte na bojišti, vypadávají z nepřátel nebo jsou skryty v krabicích. Je jich docela dost druhů, což s sebou nese ten problém, že některé vám budou chybět a některé přebývat. Může se stát, že budete mít zájem o nějakou konkrétní zbraň a můžete mít mnoho hodin smůlu, protože prostě nenajdete to, co potřebujete.

U obchodníka sice můžete něco vyměnit, ale není možné vyšmelit jeden materiál za jakýkoliv jiný. A navíc, byť se u popisů mise objevují některé materiály, které získáte, není možné zjistit všechny druhy surovin, které se v úrovni nacházejí, takže nezbývá než zkoušet své štěstí a doufat, že z někoho vypadne to, co je potřeba.

Je to docela vážný problém, protože určité skupiny nepřátel jsou citlivé na specifický druh zbraní. Na pěšáky platí např. meče, na kouzelníky luky a podobně. Jenže co dělat, když se nedostává surovin na pořádný luk? Můžete se akorát snažit je zabít dostupnými zbraněmi, což je často docela zdlouhavé.

Změnou oproti předchozím hrám ze série, je možnost mít u sebe najednou dvě zbraně. Primární svému hrdinovi neodpářete, ta je předem daná (ale můžete mu dát lepší verzi), sekundární může být ovšem libovolná. Je jich dostupných několik desítek, takže je z čeho vybírat.

Pokud jde o atributy jako je zdraví a magická energie, tak ty se zlepšují samovolně při skoku na vyšší úroveň. Zkušenosti narůstají podle počtu zabitých protivníků, což je trošku dvousečná zbraň. Jelikož se nepřátelé v některých misích objevují stále dokola, tak se dá dostat na slušnou úroveň, aniž by člověk prošel spoustu misí. I když na to asi každý nervy nemá.

Ošklivé káčátko

Jednou z nejzajímavějších postav v sérii Dynasty Warriors je Yue Ying, manželka stratéga frakce Shu Zhue Lianga. Některé pověsti praví, že neoplývala zrovna výjimečnou krásou, ale byla známá pro svou moudrost a rozvážnost, což jejímu manželovi učarovalo. Ale jiné příběhy říkají, že byla krásná, ovšem závistivé ženy z její vesnice vypustily tuto fámu, což nám připadá pravděpodobnější. V Dynasty Warriors: Strikeforce se naštěstí přiklonili k druhé teorii, takže zde máme krásnou rusovlásku, která bojuje prostřednictvím k ruce připevněné kuše s ostřím.

Pokud se podaří nahromadit dost speciální energie, může každý hrdina využít nové formy zvané Awakening. Dočasně se vylepší jeho atributy a stane se z něj ultimátní borec, kterého není snadné porazit.

Jedním z hlavních taháků měla být hra více hráčů, tedy čtyř. Ovšem je to tu řešeno poněkud zvláštně. Zatímco na PSP není možná hra online, na Xboxu a PS3 zase nelze hrát offline. Tedy žádná rozdělená obrazovka. Je poměrně zvláštní, že hra, která se sama chlubí multiplayerem, neumožňuje ani hru dvou lidí u jednoho přístroje.

Nakonec jsme tedy docela v rozpacích. Hra mohla být mnohem, ale mnohem zábavnější, kdyby si někdo lámal hlavu s vyvážeností a počítal s tím, že ne vždy se bude hrát ve více hráčích.

Nelíbila se nám ještě jedna věc: jednotlivé úrovně jsou rozsekány do několika částí a pokud přecházíte z jedné do druhé, dochází k "načítací obrazovce". Netrvá to dlouho, ale stejně je to za okamžik otrava.

Je tu překvapivé množství zádrhelů, které hraní znepříjemňují. Větší zaměření na vývoj postav a jejich vybavení je sice pěkná věc, ale nezachrání všechno. Stejně ani tak o něco přívětivější grafika. Nepříjemné je i docela časté kolísání snímkování.

Hraní prostě zbytečně často sklouzává k frustraci a to není nic, o co bychom stáli. A speciálně ne u zástupce série, která vždy byla oddechovou zábavou. Tohle není cesta, kterou bychom rádi pro Dynasty Warriors viděli, a můžeme jen doufat, že v chystaném druhém dílu bude většina chyb odstraněna.