Stejně jako každý rok, i letos jsme si byli prohlédnout útroby stánku Electronic Arts, jelikož tam vždy najdeme něco, co na výstavní ploše není volně k vidění, přičemž se zde naskýtá i větší možnost si některou z těchto her vyzkoušet, nežli je tomu v prostoru mezi volně vystavenými „exponáty“.
Hned v úvodu je ovšem potřeba říci, že nás prostory ukryté uvnitř stánku EA letos poněkud dost zklamaly. Co se týče videoher, drží se tato firma poměrně striktně úsloví „ševče, drž se svého kopyta“, a tak jsme letos moc nového neviděli a předvedeny byly povětšinou pouze nové díly osvědčených a provařených sérií jako jsou samozřejmě třeba sporty nebo předělávka druhého Def Jamu pro PSP. U mnohých z nich, jako třeba u Tigera Woodse pro PS3 navíc opět byly prezentovány pouze grafické možnosti. Jistě, Tiger byl ztvárněn v takřka fotorealistické kvalitě, ovšem upřímně řečeno, koukat na prezentaci, v níž kamera pluje okolo jediného stojícího chlapa, který občas nahodí nějakou tu grimasu v obličeji, není kdovíjaké vzrůšo. Vloni to bylo v případě Ronaldinha na Xboxu 360 zajímavé zejména proto, že se pro drtivou většinu lidí jednalo o jeden z prvních kontaktů z next-gen konzolí a jejími možnostmi, ovšem dnes to působí již poněkud prázdně, ať už tedy Tiger sém o době vypadá sebelépe.
Minimálně dvě hry ale za povšimnutí rozhodně stály. Tou první je chystaný nový díl ze série Madden pro konzoli Wii, který zaujme v prvé řadě velmi intuitivní ovládací metodou prostřednictvím ovladače citlivého na pohyb a který navíc s
přihlédnutím k tomu, co hry pro Wii zatím předvádějí po grafické stránce již tradičně i velmi dobře vypadá (pár slov o něm můžete najít v našich dojmech z hraní na Wii) a tou druhou je čerstvě před E3 ohlášená střílečka Army of Two pro Xbox 360.
Jak již naznačuje samotný název, jedná se o akci, v níž hrajete za dvě postavy najednou, přičemž na mnoha místech je žádoucí jejich kooperace. Hlavními hrdiny je dvojice žoldáků v maskách připomínajících parchanty z Manhuntu, přičemž tihle dva samozřejmě bojují za správnou věc. Z předvedené hratelné ukázky se zatím zdá, že se ovšem nebude jednat pouze o to, že budete hrát za jednoho a druhý s vámi půjde jen proto, abyste mohli na určeném místě provést předem očekávanou akci ve dvou, ale že bude potřeba po značnou část hry skutečně aktivně využívat obou postav.
V rámci singleplayeru samozřejmě budete ovládat pouze jednu postavu, ale komunikace s druhou bude klíčovou součástí hry. Příkazy se rozdávají prostřednictvím gamepoadu, ale jejich šíře a nabídka podle dané situace je poměrně široká, takže se rozhodně nejedná o případy z dnešních her, kdy máte na ovladači pevně namapovány příkazy typu „kryj
mě“ nebo „střílej do tamhletoho“, ale podle dané= situace se vám objeví nabídka příkazů, které lze parťákovi zadat, přičemž tato nabídka se zatím jevila jako vždy poměrně dost smysluplná a věcná. Pokud ovšem disponujete
slušnou mluvenou angličtinou, můžete tyto příkazy zadávat i ústně prostřednictvím headsetu, což vypadalo velmi pohodlně a použitelně.
Váš kolega ovšem není žádný tupoun, aby pouze slepě dělal, co mu řeknete, ale aktivně s vámi komunikuje, což dodává hře na poměrně živém pocitu, že jste v akci skutečně dva . Když mu kupříkladu řeknete, ať provede nějaký úkon, který je v současné situaci poněkud nesmyslný, kllidně vám vynadá (mimochodem, pro ostřejší slovo tato hra zase až tak daleko nejde) nebo s vámi bude diskutovat. Poměrně pokročilá umělá inteligence vašeho kolegy nám byla demonstrována na dvou případech. V prvním jste zaveleli k postavení zády k sobě a poté jste to každý kropili svým směrem, přičemž při vašem pohybu se váš parťák dost slušně dokázal stále držet za vašimi zády, a v tom druhém se jednalo o společný odstřel stráží na velkou vzdálenost. Byl vydán povel, že se bude střílet na náš povel, ovšem váš kámoš byl zásadně proti, protože posledně jste to prý pohnojili, takže se bude střílet na jeho povel. Zahlásili jste tedy, že budete opravdu hlásit vy, ale byl neoblomný, takže jsme nakonec odsouhlasili, že pokyn ke střelbě dá on. V tomto a mnoha dalších případech se pak obrazovka rozdělí na dvě části, abyste viděli zorná pole obou a zkontrolovali, zda už máte opravdu oba zamířeno a podobně.
Díky všemu výše napsanému, vypadá tedy Army of Two skutečně velmi hratelně, přičemž k plynulé hratelnosti přispívá i možnost svého padlého kolegu oživit, aniž byste museli restartovat misi, ovšem pozadu nezůstává ani vizuální stránka hry. Zejména naši dva hrdinové jsou navlečeni ve velmi hezky ztvárněných mundúrech a bezprostřední okolí působí rovněž velmi slušným dojmem. Trošku horší to je sice v případě různých destrukcí, kdy bychom si dokázali představit zeď rozpadající se i na menší a ne až tak úplně hranaté kusy, ale i tak nás jímá podezření, že Army of Two bude stát za pořízení.
