O dalším pokračování akčního RPG s pracovním názvem The Legend of Zelda jsme se zmiňovali už po jeho prvním představení na výstavě Space World z podzimu minulého roku. Zatímco tehdy se jednalo o dojmy z video prezentace, na současné E3 již byla Zelda ve hratelné podobě. Pojďme tedy společně nahlédnout pod pokličku nového dobrodružství sympatického elfího chlapíka jménem Link.
Ústředním motivem zdejšího story je pátrání po zmizelé Linkově sestřičce jménem Arilla. Tohle hledání vás postupně zavede do geograficky rozmanitých scenérií, mezi nimiž musím zmínit vodu, po jejíž modré hladině se můžete prohánět v malém člunu! Pohříchu tu zatím chyběla Epona, věrný to koník z předchozích Linkových eskapád na N64.
Na E3 byly totiž představeny jenom některé vybrané lokace a mezi nimi i "Vast Ocean", ona shora avizovaná mořská laguna coby jedna z pestré kolekce miniher, kde sbíráte rupees rafinovaně umístěné na barelech plovoucích na hladině. Jinak nechybí obvyklé dungeonové prozkoumávání a tady řešení obligátních puzzlů a nacházení ukrytých truhliček, bojování s nepřáteli a také stealth momenty, zde však mnohem propracovanější, než tomu bylo v minulosti! Plížení za zády nic netušících strážců je ztíženo přítomností světlometů pročesávajících okolí, ale pak je poněkud
legrační, že jestliže vás tyto načapají, Link se zmůže toliko na rezignované zvednutí rukou a počkání si, až si pro něj přijdou a následně uvězní v místním žaláři (z něhož však lze uprchnout mnohem lépe než z Alcatrazu). V souvislosti se stealth motivem musím říci, že tu nechybí naprosto skvělý kradmý postup podél zdí (kterýžto se však hodí i při překonávání úzkých říms a platforem) a nahlížení za roh, což do značné míry připomíná Solid Snakea v jeho doposud posledním vystoupení v Metal Gear Solid 2.
Co se týče interfacu ovládání, to zůstalo v intencích předchozích Linkových vystoupení na N64 – v rohu obrazovky máte zobrazení tlačítek ovladače s jasně definovanými možnostmi provedení konkrétní akce, zde také v závislosti na momentální situaci. Link dokáže skákat, běhat, plavat, šplhat (tady je potřeba zmínit funkci vystřelovacího lana, na němž se po vzoru Tomb Raidera může rozhoupat a překonat širokou průrvu), plazit se,
odtlačovat objekty, přenášet a házet některými předměty, ve výčtu pohybových dovedností nechybí ani obvyklé efektní kotouly a strafování okolo vybraného protivníka. Čímž se plynule dostáváme k soubojové fázi,
která nabízí výběr z několika rozličných zbraní a něco působivých komb, zde také v závislosti na typu držené zbraně. Při jednom střetu jsem však
byl němým svědkem aktu, kterak Link olbřímím skokem přeskočil svého soka, ocitnul se tak za ním a odtud vedl dobře cílený sek do jeho nekrytých zad! Jistou alternativou se také stal boj na skalní platformě, kde stačil zdárný výpad, po němž nepřítel spadl kamsi dolů do zatracení a bylo ihned vystaráno:o) Nemluvě o takových specialitách, jako bylo vyvolání naprosto destruktivního "spin" ataku, kdy se Link doslova proměnil na cirkulárku divoce rotující po obraze a ničící vše v oblasti!
Nejenom při setkání s nepříjemným bossem oceníte známou funkci locknutí nejbližšího nepřítele, díky čemuž jste jednak vždy čelem k vašemu oponentovi a druhak máte nejlepší povědomí o situaci. Locknutí je prezentováno barevnou šipkou nad hlavou takto vybraného soka.
Zajímavý je třeba motiv, že po zdrcujícím výpadu váš soupeř upustí meč, jehož lze pak použít pro prosekání si cesty skrze dřevěnými fošnami zabarikádovaný vstup, na něž je jinak váš malý mečík krátký. Jenomže uvedený meč nebo třebas i hůl (mimo jiné sloužící jako pochodeň a též pro zapalování loučí) jsou příliš velké, "neschováte" je ani do inventáře, prostě tohle vybavení musíte dříve nebo později odhodit na zem (čemuž se děje automaticky při equipnutí standardní zbraně).
Vedle častého bojování vás čekají i typické plošinovkovité prvky, jako třebas tehdy, když šplháte po žebříku vzhůru mezi občasnými erupcemi ohnivých proudů. Tady musím připomenout, že i nová Zelda má skvělou funkci "auto jump" a stejně tak i automatického přichycení okrajů platforem při případném uklouznutí či škobrtnutí našeho hrdiny a následném pádu, což významně vylepšuje celkovou hratelnost.
Potěší i možnost manuální korekce kamery, neboť úhel náhledu na herní oblast vašeho výskytu mnohdy nenabízí potřebný přehled o dění v momentální situaci či vašem přesném postavení, a vyvolání first-person pohledu, v němž jednak zaměřujete místo pro eventuelní ukotvení vašeho předlouhého vystřelovacího lana, či se jenom tak rozhlížíte vůkol. Nabízí se také pozdější využití pro přesné manuální zacilování střelnou zbraní, jako je např. luk.
Kolem vás samozřejmě nejsou jenom nepříjemně nedůtkliví nepřátelé, ale také kupa NPC postav, kteří s vámi skrze textové dialogy mají čile komunikovat a podle všeho se tak dočkáte řady vedlejších questů.
Co se týče grafického zpracování, osobně mi nová Zelda stále moc nesedne. Nejprve to bylo rozčarování nad vzhledem hlavního hrdiny a nyní musím říci, že vlastně ani samotné herní prostředí nebudí mé velké sympatie. A to navzdory některým opravdu působivým efektům jako je naprosto neuvěřitelná hra světla a stínu, ale ostatně i takové setkání s bossem z lávového pole je po vizuální stránce vcelku úchvatná podívaná.
Celé tohle povídání konečně došlo do svého finále, takže závěrem můžete zkusit nahlédnout do naší skromné galerie obrázků, abyste věděli, nač se vlastně těšit. Každopádně dříve než za rok se téhle nové Zeldy v Evropě nedočkáme...
