|
|
Ruské studio Buka Entertainment není v oboru počítačově herním žádným nováčkem. Již roku 1998 nám robotníci z východu nabídli skvělou zábavu ve slušném mixu strategie a RPG a své jméno si nedávno upevnili dalšími mágy, Midnight Nowhere. Objevitelská výprava Rusů napříč všemi žánry nyní pokračuje zatím první 3D akcí týmu, jejíž zárodečné kvality jsme mohli okusit v autory ochotně poskytnuté ukázce. Je však nutné podotknout, že spíše než o regulérní ukázku ze hry se jednalo o technologické demo spíchnuté horkou jehlou ku příležitosti letošní E3, což dokumentuje řada nedodělků zejména ze strany ozvučení, stability a celkové konzistence čtyř dostupných úrovní, jež tak tak drží pohromadě.
Ačkoliv Hellforces nejsou tak frenetickou akcí, jakou byl Painkiller, tisknutí spouště je zde základem všeho.
Příběh hry si nebere servítky a vydává se přímou cestou k druhému největšímu klišé počítačových her, hned po kopání nacistů do zadnic. Ano, po skvělé akci honbě za krystalicky čistou energií extrahovat duši člověka. S tím však nebyla tak úplně spokojena původní schránka jedince a tak jako jakýsi jaderný odpad pokřivené budoucnosti vznikla zombie. Co čert nechtěl (tedy on chtěl, ale nekažme autorovi radost z pracně vyprodukovaného obratu), jedné opuštěné schrány se zmocnil sám démon temných věků, Baphomet, jenž nyní šíří zkázu v čele satanistické sekty Church of the New Dawn. Hráčova personifikace, hlavní hrdina Stephen Geist, se do situace zaplétá poměrně nevinně. Satanisté unášejí Stephenovu milou, což mu vráží do rukou zrezivělou trubku se stylovým kohoutkem na konci, a o zběsilou rubanici, ve které se zombie valí proudem, je postaráno.
Svět je zaplaven nemrtvými a ti, kteří jsou ještě jakž takž schopni chroustat místo mozků hamburgery a neslintat při tom jako rotwailer po lobotomickém zákroku, raději přísahali věrnost temnému kultu. Hráč se tak vydává spasit svět v klasické střílečce z pohledu první osoby, která se nijak nesnaží dosáhnout na medaili za originalitu, ale vydává se léty vyšlapanou cestou. 
Na zdržující brífinky či interakci s NPC není čas a ačkoliv Hellforces nejsou tak frenetickou akcí, jakou byl Painkiller, tisknutí spouště je zde základem všeho.
Ve finální verzi hráč navštíví rozličná prostředí čítající zapadlé slumy velkoměsta, vojenské a vědecké základny, peruánské pyramidy a nakonec očistec předcházející samotnému peklu. V ukázce z E3 jsme měli možnost prověřit kvality dezolátního okrsku neznámého města, hned ve dvou úrovních také exotické prostředí jihoamerických pyramid a nakonec jsme zavítali i do střežené základny uprostřed temné džungle. Ulice postkatastrofického městečka nezapřou hororovou atmosféru, kdy za každým rohem útočí smečka nemrtvých tlouštíků. Krátká dávka ze samopalu a zombie padá do kratoliště vlastní krve. Zamíříme-li hlavní trochu výše, půlka lebky se bryskně odlepí od zbytku těla, které následně ještě chvíli útočí. Ačkoliv fyzikální model není zdaleka tak propracovaný, jak by se na dnešní dobu vlády Havoku slušelo, částečná destrukce protivníků potěší, byť je po čase dosti uniformní, protože
se části oddělují vždy ve stejném místě. Pohyb postav je rovněž na slušné úrovni, za což hra vděčí zejména propracovanému systému ragdoll.
Zamíříme-li hlavní trochu výše, půlka lebky se briskně odlepí od zbytku těla, které následně ještě chvíli útočí.
Nejslabší stránkou Hellforces je samotná náplň misí. Těžko odhadnout, zdali je absence jakýchkoliv herních úkolů či doplňujících informací, jež by hraní zprostředkovaly alespoň minimální hnací motor, zapříčiněna ranou verzí hry nebo záměrem autorů. Každopádně nyní jsou Hellforces dosti nezáživnou probíhačkou, jež skrývá asi tolik oživujících prvků jako ampulka kyanidu. Tento fakt se nejvíce projevuje v Peru, kde si jinak bohaté indianajonesovské ruiny přímo říkají o začlenění řady pastí a skriptovaných sekvencí. Záchrana přichází až při návštěvě vojenské základny, kde do ponuré noci vnáší trochu života alespoň hustá koncentrace 
automatických věží, jež se strojovou precizností pročesávají okolí svým laserovým okem. Nicméně nelamme nad hrou definitivně hůl, jak sami autoři přiznávají, poskytnutá verze měla ke konečnému vyladění ještě pořádný kus cesty a je možné, že nás Hellforces po straně designu misí nakonec překvapí.
Celý herní engine je dílem jediného programátora, což je věcí bezesporu obdivuhodnou, ovšem grafická prezentace tak místy velmi silně připomíná letitý Half Life. Na druhou stranu, modely postav vypadají poměrně obstojně a situace se opět výrazně lepší s nástupem vojenské základny. Jako by autoři při vývoji postupně nalézali cestu k tomu pravému ořechovému. I tak ale grafika nedává příliš znát nejmodernější a v tiskových materiálech hustě proklamované funkce DirectX 9.0. Snad se, stejně jako my, zalekly minimální konfigurace čítající procesor 2000+ a Radeon 9600 a utekly do nejhlubší kobky peruánských pyramid. Pravdou však zůstává, že se hra chovala velmi uspokojivě i na daleko nižší konfiguraci,
ovšem to budgetově působící grafice nepomůže.
Nebývalý rozsah arzenálu je poněkud kontraproduktivní - rozdíly mezi zbraněmi jsou opravdu minimální.
Stran demoliční techniky jsme se dočkali odhalení kompletního počtu dvaadvaceti zbraní rozdělených do skupin po vzoru Half Life. Nebývalý rozsah arzenálu je ale mírně kontraproduktivní a rozdíly mezi většinou zbraní jsou opravdu minimální. Odlišnost účinku takovoé mačety a sekáčku na maso by stěží hledal i zkušený řezník, natož hráč odkojený hrubostí motorové pily. Tu zde bohužel nenajdeme, zato se to tu jen hemží několika druhy kulometů s granátometem na tlačítku alternativní střelby a ke slovu se dostane i zaběhnutá kuše s optikou nebo řada energetických zbraní korunovaných okultní holí v podobě vytržené páteře.
Hellforces jsou typickým dílkem určeným pro zlevněné edice živořící v regálech hypermarketů. Nikam jinam také nemají namířeno, což je jejich jedinou záchranou, neboť vyjma nevalné grafiky a (prozatím) slabší herní náplně slibují řemeslně dobře odvedenou mindless akci. Do zimy letošního roku, kdy má hra vyjít, nicméně uplyne ještě mnoho vody a je možné, že autoři mimo jiných aspektů zapracují i na skomírajícím designu misí. Buďme ve střehu, Lucifer se opět blíží!
Index očekávání: 6/10
P.S.: Jak již bylo řečeno, jedná se o E3 "technology" build, který nabízí první pohled na hru a zatím nereflektuje finální podobu projektu.
Rozhovor s Buka Entertainment, tvůrci Hellforces
Bonusweb: Popravdě, verze Hellforces z E3 nám neodhalila vlastní charakter hry. Na jaký typ misí během hraní narazíme?
Buka: V E3 verzi nebyly přítomny žádné animované sekvence s hlavním hrdinou, takže jeho role zatím zůstávala záhadou. Abychom vyplnili tuto mezeru,
poskytujeme vám několik screenshotů jeho herního modelu.
Vzhled charakteru se ještě stále může změnit, avšak nijak razantně.
Většina misí v Hellforces je designována k agresivnímu stylu hry za využití širokého zbraňového arzenálu, tj. půjde o klasickou first-person střílečku
okořeněnou malým množstvím puzzlů a samozřejmě esencemi každé střílečky – pákami, tlačítky a přístupovými kartami. Budeme mít také řadu NPC, které nebudete
smět v žádném případě zabít! Několik misí je vytvořeno speciálně pro tzv. stealth styl hry, ovšem ty zde budou pouze k uctění moderního trendu a nebyly tedy
čistě naším záměrem.
Bonusweb: Budou se Hellforces blížit titulům jako Painkiller a dalším „mindless“ střílečkám, nebo se zaměřujete spíše na
příběhovou stránku?
Buka: Painkiller je samozřejmě velmi povedená a kvalitní hra, ale její úrovně jsou vzájemně jen velmi slabě propojeny a příběh je dosti
schematický. Jediná věc, která je spojuje je samotný „zombie-shooter“ koncept. Painkiller je nástupce Serious Sama, i když svého lehkomyslného
taťku mírně překonává. Náš produkt se zaměřuje více na příběh, takže se náš hrdina bude muset dobrat kořenů temné a nepříjemné zápletky, aby dostal odpovědi
na své otázky a cestou odhalil globální konspiraci. Ale přinese mu pomsta skutečně kýžený pokoj? Co se ve světě a v postavě samotné změní? Co čeká v
budoucnosti? Věříme, že hráč na tyto otázky dostane odpověď namísto vyčištění jeho sladkého domova věrnou brokovnicí spočívající na jeho rameni.
Bonusweb: Kdybyste měli z Hellforces vyzdvihnout jediný prvek, na který jste nejpyšnější, který by to byl?
Buka: To je těžké říci. Příběh? Engine? Fyzikální model? Hratelnost? Dnes je obtížné vytvořit něco nového, poněvadž to v té či oné formě můžete najít
i v ostatních projektech. Můžeme vypíchnout detailní tvorbu charakterů – jejich modelování a umělecké ztvárnění. Mimoto jsou některé z úrovní navrženy více
než dobře… Přesto jsme pravděpodobně nejvíce hrdí na herní charaktery.
Bonusweb: Herní fyzika v Hellforces vypadá poměrně dobře. Jak jsme měli možnost vidět ve verzi určené k preview, když střelíme zombii do
hlavy, půlka její lebky rázem odletí. Můžeme očekávat něco podobného také od ostatních nepřátel? Bude herní prostředí ve finální verzi více interaktivní
(rozuměj zničitelné :o)?
Buka: Ano, tříštění lebek a trhání těl na kusy – to je něco, čemu věnujeme zvláštní péči. Téměř všichni protivníci mohou být rozkouskováni. Co se týče prostředí, jsou zde rovněž zničitelné předměty. Ve hře bude asi 300 interaktivních objektů, přičemž ty, jež budou z nestabilních materiálů (dřevo, plast, keramika, atd.) mohou být zničeny. Podobných objektů zde bude asi na 50 druhů.
Bonusweb: Co vás při tvorbě Hellforces nejvíce inspirovalo? Byly to filmy jako Evil Dead, knihy nebo snad jiné hry?
Buka: Myslím, že filmy s tím nemají moc co do činění. Obrovská masa herní kultury může stimulovat další lehkomyslné myšlenky lépe než kterýkoliv film.
Vzhlížíme k takovým mistrovským dílům, jakými jsou Blood, Duke Nukem nebo Half-Life, a snažíme se dosáhnout stejné úrovně. Ale kdybychom
měli jmenovat nejvlivnější motiv, bylo by jím elektronické obchodování. Oh ne, netvařte se překvapeně. Nikdo by nebyl překvapen, že mezi námi jsou lidé,
kteří by dali do aukce svou vlastní duši s naprostou jistotou, že si ji případný kupec nemůže odnést s sebou. A co kdyby se to skutečně stalo? Představme si,
že by nebožáka (raději bych jej nazval idiotem) navštívil někdo, kdo bude trvat na svém právu – duši, provždy nejintimnější a nejzáhadnější věci. Kam v
podobných případech sahají hranice víry? A jak upřímná bude víra poraženého? Jaké jsou pocity člověka, jenž je násilně vmáčknut do jakéhosi ďábelského
stroje, přičemž mu je jasné, že v tento osudový okamžik bude změněn ve své nejpřirozenější části? Takto jsme se inspirovali otázkami, ne odpověďmi…
Bonusweb: Kolik lidí pracuje na projektu? Slyšeli jsme, že celý herní engine má na svědomí jediný člověk. Je to pravda?
Buka: Na projektu pracuje 18 lidí, nepočítaje uklízečku, kuchaře a člověka, který ustavičně opravuje střechu a nekonečně vrtá a buší do něčeho za
vedlejšími dveřmi. Herní engine skutečně napsal jeden muž, programátor Nikolai Hudenzov. Jiná talentovaná osoba, Arkadii Judaev, tvoří herní fyziku. Procento
programátorů pracujících na našem projektu je tím pádem extrémně malé, nepočítáme-li lidi kompilující skripty.
Děkujeme za zajímavé otázky a přejeme mnoho úspěchů!
