Oproti loňskému roku se na letošním ročníku E3 objevilo velmi málo bojovek, což lze považovat za jednoznačné zklamání. A pokud bychom si nemohli na stánku Sony zahrát třetí díl středověké šavlovačky Soul Calibur 3 (o níž jsme si již něco řekli v tomto článku), byla by to opravdová bída s nouzí. Tedy ne že by se na výstavišti nedalo na nějakou tu bojovku narazit, ale kromě Soul Caliburu se všechny ostatní elitní série bojovek držely ukryty před zraky veřejnosti. Největším a již dříve avizovaným zklamáním byla absence Dead or Alive 4 pro Xbox 360. Z této hry bylo na stánku Tecma k vidění pouze naprosto nic neříkající video. Tekken již je nějakou tu dobu ve Spojených Státech na pultech, takže jeho prezentace na výstavišti ztrácela smysl a co se děje s Virtua Fighterem 4 Final Tuned ví evidentně pouze bůh a pár lidí ze Segy, kteří se ale tvářili, jako by tato hra vůbec neexistovala. Přesto se ale i při té mizérii našlo mezi bojovkami něco zajímavých kousků.
One Piece
Co se týče bojovek, jedná se v případě této hry o jednoznačně nejpříjemnější překvapení. Aniž bychom o tomto titulu někdy slyšeli, zjevil se na výstavišti One Piece doslova jako blesk z čistého nebe. Jedná se o velmi stylovou mlátičku vyvedenou v ortodoxně cartoonovém stylu, která ale není vyloženě tradičním kouskem v žánru. Je zde totiž poněkud netradiční kamerový náhled, kdy bojovníky nemusíte vidět nutně pouze z boku, ale variuje podle toho, jak daleko od sebe a v jaké části bojové arény postavičky zrovna jsou. Klidně se tak může stát, že se svému hrdinovi koukáte třeba na záda nebo že je scéna zabírána ze zvýšené perspektivy.
Za zmínku jistě stojí i celý herní systém, kdy vaše kreslené postavičky rozhodně nehodlají dodržovat nějaká pravidla správného boje a mydlí do sebe hlava nehlava. Akce probíhá v ukrutně rychlém tempu, což je navíc ještě umocňováno tím, že se jim při provádění úderů a kopů různě natahují a deformují končetiny a celé je to doprovázeno vcelku bizarními grafickými i zvukovými efekty. Po arénách se lze pohybovat zcela volně, prakticky jako v nějaké third-person akci, cehož je využito k tomu, že se někde každou chvíli objeví nějaký předmět, který lze rozbít a následně sebrat z něj vypadlý power-up. Zejména předměty doplňující zdraví jsou velmi vítány a díky nim se jednotlivé souboje stávají záležitostí na více než jen pár sekund. Využívat ale lze i různé předměty, s jejich pomocí budete přímo škodit nepříteli. V zasněžené aréně tak velmi dobře pobavilo, když jste si s vaší postavičkou v mžiku uplácali obrovskou sněhovou kouli a mrštili ji po nepříteli.
Zatchbell
Tuto hru jsme objevili na stánku firmy Bandai a během několika málo okamžiků nás doslova elektrizovala. Ani ne tak svými bezprecedentními kvalitami bijícími do očí nebo grafickou nádherou, ale doslova a do písmene svou úchylností. Bojovníky jsou zde totiž malé děti, které jsou navíc typickou japonskou manga grafikou znázorněny tak, že vypadají jako jen lehce odrostlejší batolata. Jedná se ale již o malé školáčky, kteří proti sobě nastupují ke krvavým bitkám za dozoru svých mentorů z řad starších školáků.
V zásadě se tak dá říci, že i v singleplayeru se jedná o bitky dvou postav proti dvěma, přičemž ale hlavní úlohu zde hrají právě ti menší, kteří si ale v průběhu boje mohou vyžádat pomoc těch starších, s jejichž pomocí vyrábějí v intencích kreslené 2D grafiky efektní a samozřejmě i efektivní útočné kombinace a speciální útoky. Grafika je díky svému 2D zpracování velmi rychlá a docela i detailní s množstvím nejrůznějších efektů dotvářejících vysokou berevnost celé hry. Z hratelnostního hlediska se samozřejmě nejedná o žádnou revoluci, ale hraje se to veskrze příjemně, přesně tak, jak jsme dnes již u bojovek tohoto ražení zvyklí. Doufáme jen, že se tato hra nakonec dostane do evropských stojatých bojovkových vod, jelikož zrovna tento titul by za to určitě stál.
Final Fight: Streetwise
Když už je řeč o bojovkách, nesmíme zapomenout ani na tuto předělávku nestárnoucí klasiky od Capcomu, přestože má tato série s bojovkami společného prakticky pouze to, že hlavní náplní hry je boj. Prakticky v každém momentu se zde ale vždy bojovalo proti mnohonásobné přesile a Streetwise tuto myšlenku rozhodně nehodlá opustit. Hra se vyznačuje velmice slušně ztvárněnými pouličními bitvami, které se kromě ulic odehrávají kupříkladu i v barech, garážích či dalších prostředích. Zachována zůstala klasická vlastnost, kdy z padlých nepřátel vypadávají různé lékárničky či pamlsky k doplnění zdraví a zapomenuto samozřejmě nebylo ani na možnost zvedat a dočasně používat i různé zbraně jako nejrůznější tyče, kusy trubek či baseballové pálky.
Oproti starším inkarnacím se novému Final Fightu velmi dobře daří udržovat i vcelku značnou různorodost, co se týče nepřátelských bitkařů, kteří tak již nejsou zobrazeni jen pomocí několika málo různých modelů, u nichž se měnila víceméně pouze barva oblečení, což je samozřejmě jen a jen dobře. Co se týče samotného hraní, jeví se zatím velmi příjemně, i když je jasné, že samotný koncept hry nedovoluje kdovíjaké experimenty. Autoři se tedy ale snaží alespoň držet kameru co nejvíce napevno, takže nemá tendence se každou chvíli přepínat do pohledu z jiného úhlu, což hru jednak zpřehledňuje a jednak pomáhá vyvolat opravdový dojem původních Final Fightů v dnešní grafice. Po letmém hraní nás tak pojalo dosti silné podezření, že Final Fight: Streetwise bude ke konci života PS2 první skutečně velmi zdařilou předělávkou staré retro klasiky.
