V uplynulých dnech jsme vydali celou řadu článků, v nichž jsme telegraficky mapovali to nejdůležitější a dle našeho názoru nejzajímavější, co jsme letos na E3 u konzolových platforem viděli a hráli. Vzhledem k tomu, že jsme si přivezli spousty materiálů, se ale s letošní E3 definitivně ještě zdaleka neloučíme, ale budeme se již věnovat spíše jednotlivým hrám, než souhrnným článkům. Pojďme se tedy podívat na nejdůležitější události, které se letos v očích každého (nejen) konzolového hráče udály.
Konzole nové generace
Jednoznačně největším tahákem letošní výstavy byly nové konzole, které toho sice zatím moc nepředvedly, ale asi není potřeba diskutovat o tom, o jak zásadní milník se jednalo. Své nové bojovníky pro příští etapu války konzolí představili všichni tři uchazeči o trůn, přestože v případě Nintenda by se o tom dalo s úspěchem polemizovat. Zatímco Sony i Microsoft při představení nových konzolí předvedli i ukázky či koncepty her, Nintendo ukázalo víceméně pouze jakousi krabici, která s největší pravděpodobností bude podobně jako NDS ve výsledku stejně ještě vypadat jinak. Spíš než cokoliv jiného je ovšem v tuto chvíli důležité to, že se i
Nintendo hlásí do dalšího kola souboje titánů s tím, že do něj pravděpodobně vstoupí ve zhruba stejné době, respektive vzhledem k PS3 pravděpodobně pouze nepatrně později.
Co se týče ostatních dvou konkurentů, next-gen hry v hratelné podobě zatím představil pouze Microsoft, nicméně investigativní zahraniční novináři zjistili, že mnohé z nich neběžely na hardwaru Xboxu 360, ale na propojených dvou Applech G5. Pomineme-li to, že se Microsoft i s novým Xboxem opět snaží poněkud klamat tělem (podobně jako v případě „aféry Amped“ před launchem prvního Xboxu), vyvstává nám několik dalších otázek. Jak výkonný Xbox 360 vlastně nakonec bude? Co všechno bude možné z jeho hardwaru vyždímat? A nebude to všechno jenom o grafice? Odpovědi přinese až čas.
Podobné je to zatím i v případě PlayStation 3, nicméně na obhajobu Sony je potřeba říci, že o žádné z předvedených her nikdy nikdo neřekl, že se jedná o videa přímo z hratelných verzí. Jedná se tedy zatím pouze o náčrty a koncepty, které jak známo rovněž ještě neběžely na finálním PS3 železe, jelikož minimálně vývoj grafického chipu RSX od Nvidie ještě nebyl zcela
dokončen. Sony ale nemá v úmyslu lidi pouze poblouznit grafickou krádou nových her, o čemž všechny přesvědčila prezentace výkonu pro fyzikální účely a s tím spojené nastínění nových herních možností. Kachničky okupující vodní hladinu ve vaně vyly jedním slovem úchvatné a ničím méně úžasným nelze popsat ani prezentaci přelévání „živé“ vody mezi kelímky prostřednictvím nové generace EyeToy. Pokud se navíc Sony podaří dodržet nedávné prohlášení o tom, že chce PS3 uvést na trh pokud možno ve všech třech regionech zároveň, pak tedy zatím budoucnost vypadá poměrně velmi růžově.
Nový GameBoy
Vzhledem k představení nových konzolí se to může zdát jako nepovedený pokus o vtip, nicméně představení nového GameBoye Micro rozhodně není bez zajímavosti. Mohlo by se sice zdát, že Nintendo jej uvede jen jako jakousi stylově vypadající srandičku, ale věci se mají poněkud jinak. Přestože je totiž Nintendo mezi domácími konzolemi na „děleném“ druhém až třetím místě, její hospodaření ji katapultuje do pozice vysoce ziskové organizace. A uvedení GameBoye Micro to má prezentovat. Nintendo si to zkrátka může dovolit a byl by v tom čert, kdyby na tom prodělalo. To, co se v době souboje o
technologickou nadvládu mezi nadcházejícími domácími konzolemi a současnými handheldy, může zdát jako čiré šílenství či z nouze ctnost, je ve skutečnosti velmi promyšlený tah. Nintendo si je plně vědomo jak široké uživatelské základny, tak ale zejména síly značky GameBoy a tím, že vyrobili jeho novou verzi, jistě osloví i lidi, kteří dosud tuto mašinku opovrhlivě přehlíželi. GameBoy Micro se jistě dostane na stránky nejednoho „stylařského“ magazínu a své nové příznivce si jistě najde. Nintendo tak do důsledku i v případě GBA začíná prosazovat svou vizi, že chce ke hraní přitáhnout i ty, kteří se tomuto segmentu zábavy dosud vyhýbali. Tentokrát toho ale nechce dosáhnout designem a nápaditostí samotných her, jako v případě NDS a v budoucnu i Revolutionu, ale má políčeno na nagelované stylaře, kteří dosud přece nebyli tak infantilní, aby se ztrapňovali s „pitomým“ GameBoyem. I nintendo tak konečně pochopilo, že design výrobku může mít značný vliv. A co z toho všeho plyne? Že Nintendo ani náhodou není tím odepisovaným „třetím vzadu“, kterému mnozí prorokují brzký ústup z pozice výrobce herního hardwaru. Nintendo tu s námi rozhodně ještě nějaký ten čas pobude.
Hry nové generace
Moc toho k vidění zatím samozřejmě nebylo, ale i z toho už lze usuzovat, kdo si bude klást jaké cíle. Xbox 360 v prvé řadě potěšil, že se na něm (respektive na jeho zástupných přístrojích) už dalo něco i zahrát. Trochu ale již zarazí skutečnost, že většina z prezentovaných her sázela v prvé řadě na krásnou grafiku. Pozměněnou hratelnost by ovšem člověk zatím hledal stěží. Nové NFS tak sice vypadá naprosto nádherně, ale hraje se v podstatě pořád stejně. Tvůrci her se sice dušují, že výrazně bude vylepšena i fyzika, nicméně zatím to vypadá, že se soustřeďují na fyziku jednotlivých objektů.
To u PS3 se zdá, že by se tvůrci her mohli zaměřit i na komplexní fyziku herního prostředí, což vedle již zmíněných kachniček ve vodě či přelévání mezi kelímky naznačily i některé ukázky konceptů budoucích her. Představa, že ve válečných střílečkách vypálíte z tanku do domu a ten se podle toho, kterou jeho část trefíte zřítí nebo ne, se drží ještě hodně při zemi. Dále tu máme real-time částicové efekty, deformace pevných i kapalných těles nebo třeba téměř naprosto přesnou fyziku těles tuhých. Pokud tohle všechno PS3 v rozumné míře zvládne, můžeme čekat opravdu velké věci.
Nejhůře v tomto bodě zatím dopadá Revolution od Nintenda, který nepředvedl zhola nic. Panuje oprávněná obava, že bude sázet opět na své osvědčené série s Mariem, Wariem, Donkey Kongem a dalšími vlastními postavičkami, které ovšem vzhledem k pojetí těchto her výkonnější hardware v podstatě ani nepotřebují. Myslet si, že by je Nintendo zbavilo jejich „přirozené infantilnosti“ je čiré šílenství, a tak se očekává, co předvedou ostatní výrobci her a jaké koncepční novinky do svých her chystá samotné Nintendo. Udělat z roztomilého Yoshiho fotorealistického krokodýla s detailní čtverečkovanou kůží, či z princezny Peach „živou“ sexbombu v bikinách, to je skutečně šílená představa. Velkou neznámou je rovněž avizovaný revoluční ovladač a výkon konzole. Nintendo sice tvrdí, že bude srovnatelný s ostatními next-gen konzolemi, jak to ale půjde dohromady s ohlášeným „rychlým a levným vývojem“, to vědí snad jen oni.
Nástup HDTV
Všechny nové konzole budou podporovat vyšší grafické rozlišení her. Půjde je samozřejmě hrát i na dnešních klasických televizorech, ale k využití vyššího rozlišení to bude chtít nový televizor, který ho bude umět zobrazit. HDTV televizory
jsou ale zatím stále poměrně drahé a bude tedy zajímavé sledovat, zdali v HDTV rozlišení budou vycházet již hned první hry pro nové konzole a zda se s jejich nástupem začne cena HDTV televizorů razantněji snižovat. Zejména Sony by teoreticky mohlo vyprovokovat „televizní“ cenovou válku jako jistou podporu své nové konzoli. Sice jsme to u této firmy prozatím nikdy nezaznamenali, ale jak se říká, všechno je někdy poprvé :-). Vyšší rozlišení her zároveň klade otázku, jak tyto hry budou vlastně vypadat v klasickém PAL rozlišení na dnešních běžných televizorech. Na E3 byly všechny hry prezentovány samozřejmě na odpovídajících strojích a při zobrazení na klasické obrazovce se dá očekávat, že hra ztratí něco na detailnosti. Kolik ale? Cenová dostupnost HDTV přístrojů je podle některých navíc momentem, kdy konzole začnou hernímu průmyslu dominovat již zcela jednoznačně.
Absence nových periferií
Zatímco na loňské E3 teprve naplno propukala EyeToy mánie, letos jsme se nástupu žádného podobného zařízení nedočkali. Titulů pro EyeToy byla sice prezentována slušná řádka, ovšem nenašli jsme tu nic, co by rozčeřilo vody tak, jako vloni Antigrav. Není se ale co divit, výrobci si zcela evidentně schovávají nové nápady až pro nové konzole, které navíc svými výkonovými možnostmi umožní jejich lepší a širší implementaci.
Absence některých žánrů
Podobné to bylo i mezi samotnými hrami, kdy se zdá, že tvůrci začínají pro závěrečné roky života současných konzolí sázet na jistotu. Vidíme tak velké množství akčních her, které se snaží zaujmout buďto grafikou, rychlostí akce, šíleností, krvavostí či nějakou jinou vlastností, která z nich ale ve výsledku činí pouze „hru s vlastností, kterou ještě žádná hra neměla“, aniž by tato vlastnost jakkoli měnila jádro celého herního konceptu. Najde se samozřejmě stále velmi mnoho zajímavých chystaných her, ale vždy se jedná již o evoluci či vycídění něčeho, co jsme v současné generaci her již viděli.
Poměrně překvapivě ale zapůsobil nízký počet prezentovaných her v některých žánrech. O slabém zastoupení bojovek jsme psali již v některém z předchozích článků, ale zarážející byla i téměř absolutní absence závodních her. Tam kde jsme vloni viděli řady stojanů s volanty či rovnou celé závodní sedačky před velkými obrazovkami, tam letos pobíhali udatní rekové v akčních hrách, které se pak pod tíhou jejich množství začaly zdát místy až poněkud tuctovými.
Party Nintenda
Poslední dvě položky našeho dnešního článku sice jsou poněkud významnější pro videoherní novináře než samotné hráče :-), ale rozhodně je nutné se o nich zmínit. O vstup na tyto akce je tradičně velmi značný zájem, a proto by byl za blázna a dá se říci, že do značné míry i za nezdvořáka každý, kdo by pozvání na akci takovéhoto kalibru odmítl. Nejde samozřejmě o to, že je tam jídlo a pití zadarmo, ale o to, že tam člověk má možnost potkat lidi, které by za jiných okolností nepotkal (ani na výstavišti), poklábosit s kolegy z branže, případně domluvit nějakou budoucí spolupráci. A potkat u baru třeba takového Shigeru Miyamota je určitě hodně zajímavý zážitek. Zejména proto, že zjistíte, že je to vlastně úplně obyčejný chlap z masa a kostí a k tomu navíc ještě docela malý vzrůstem :-).
Jako první letos pařilo Nintendo a to v prostorách Kodak Theatre. Ze sálu, v němž se každoročně předávají filmoví Oscaři se tak tak stačilo přesunout jen o pár pater výš do dvoupatrového klubu, kde se následná recepce odehrávala. K tanci i poslechu tu vyhrávala „barová kapela“ Maroon 5, jíž ale moc pozornosti nikdo nevěnoval, jelikož vzhledem k
teplému místnímu klimatu byla značná část účastníků vylezlá na přilehlých balkonech, z nichž byl impozantní výhled na město a reklamní vzducholoď Good Year, která mimochodem překvapila tím, jak rychle ve skutečnosti létá, přestože na první pohled stojí zdánlivě na místě.
Party Sony
Konkurenční Sony se svou akcí nejenže nechtělo nechat zahanbit, ale již delší dobu platí, že party této firmy již tradičně patří k tomu nejlepšímu, co každého vymetače večírků může potkat. Letos si soňáci pronajali celé návrší jednoho kopce nad městem hned vedle baseballového stadionu Dodgers, odkud se dalo noční město obhlédnout ještě lépe než z balkonů na Hollywood Boulevardu.
Při příjezdu na místo jsme nahoře zahlédli podivnou konstrukci, která velmi silně připomínala pódium, což vyústilo ve zmatenou domněnku, že to vypadá spíše na rockový koncert. A taky že ano. Na místě jsme ale zjistili, že to není jediná „atrakce“ a že na poměrně velmi velké ploše jsou ještě asi tři menší pódia, na nichž souběžně probíhala různá představení. Na hlavním pódiu hrála kapela ty největší fláky rockové historie i současnosti, kousek vedle na menším pódiu předváděly svou performanci polonahé kočičky a co se dělo v ringu, to jsme (možná naštěstí) ani nezjistili. Na „občerstvovací stanici“ v podobě dlouhého baru jste narazili tak zhruba každých dvacet metrů, takže spíše než party pro uzavřenou společnost tato vynikající akce působila jako nějaký menší rockový festival.
