Dostat se za zavřené dveře, za nimiž trůnil sám capo di tutti capi nebylo nijak snadné. Ani ne tak proto, že nás tam přes řádnou registraci nechtěli pustit, ale proto, že nabitý program Electronic Arts nabral jistý skluz, o němž ovšem nikdo pořádně nevěděl, jaký vlastně je. Nakonec se ukázal nebýt větší než dvacítka minut, takže jsme nakonec poměrně velmi rychle zapluli do stylově ve dřevě vyvedené místnosti, kde na nás čekal vypasený mafián s prezentací základních principů na HDTV obrazovce. Ano, jednalo se o verzi pro Xbox 360, ale ve vedlejším salonku jsme do rukou dostali verze určené pro současné Xboxy.
Zajímavé na tom všem bylo, že úvodní řečičky vcelku rychle odbyly reklamní pasáže o netušených možnostech, unikátní grafice, nejlepší umělé inteligenci a podobných ptákovinách a přistoupilo se velmi pružně k tomu, co na této hře skutečně stojí za pozornost. Velmi zajímavou se jevila ovládací metoda, kterou v EA nazávají "black hand", která se docela složitě popisuje, ale hlavní je to, že vám umožňuje dělat opravdu spoustu věcí, aniž byste k tomu potřebovali celou klávesnici nebo nějak přepínat mezi režimy ovládání. Plynule tak přejdete od střelby k pěstní práci nebo něčemu úplně jinému. Hodně dobře pak působily kupříkladu momenty, kdy jste chytli svého oponenta pod krkem a cloumali s ním tak dlouho, dokud jste z něj
nedostali to, co jste potřebovali. A ať už nakonec promluvil nebo ne, proč ho pěkně nedotlačit k okraji střechy a ... a dál už si to asi domyslíte sami. Hra sama rozlišuje tři ovládací módy. "Hand to hand" obstarává klasické ovládání, jak jej známe z third person her, zatímco "face to face" přichází na řadu při dialozích či oslovování jiných postav. Název i využití třetího režimu nám ovšem uniklo, jelikož za zdí zrovna na velké obrazovce probíhala brutální přestřelka z Battlefieldu (dojmy z této hry přineseme v následujících dnech) a člověk, který Godfathera prezentoval zrovna nehulákal jako na fotbale, takže nám to doufám protentokrát odpustíte.
Bylo by ale velkou chybou si myslet, že je tato hra jen a pouze o násilí. Ano, je samozřejmě i o tom, což k při snaze autorů vystihnout gangsterský svět z románu Maria Puza jistě patří, stejně jako různé rituály jako třeba líbání kmotrova prstenu a podobně, ale je rovněž o emocích a o rozhodování. Je zde patrná snaha (nyní mluvíme o verzi pro Xbox 360, na současných konzolích toho patrně nebude možné dosáhnout) o to, aby na každé postavě ve hře bylo alespoň náznakem poznat, co si myslí, nebo co zhruba hodlá udělat. Slouží k tomu jak gestikulace, tak i mimické projevy, a bude na tom do značné míry postavena
samotná hratelnost, velmi úzce související s onou možností rozhodování.
A přestože bude hra velmi masivně srovnávána s GTA, máme na mysli něco poněkud jiného, nežli rozhodování, zdali se půjdete najíst do fastfoodu nebo si raději zacvičit. Spíš by se dalo říci, že se budete rozhodovat, koho zabít a koho ne. Ale ne z důvodu dlouhé chvíle, ale pro nejlepší další postup hrou. Můžete samozřejmě odprásknout kohokoliv, koho potkáte na ulici, což nám bylo demonstrováno na příkladu jedné poměrně čiperné stařenky, která si všechny přítomné získala svým neuvěřitelně tuhým kořínkem :-). Můžete si tím ale i uškodit. Protože člověk, který se vám zrovna čistě jen z vašeho podivného rozmaru znelíbil, může být nositelem poměrně zajímavé informace, kterou se pak již samozřejmě nikdy nedozvíte. Tím se dostáváme k avizované velmi vysoké variabilitě a to i přesto, že při opakovaném hraní i přesto, že příběhem budete tlačeni plnit do značné míry stejné úkoly jako posledně. A když už jsme u toho příběhu: to že hlavním hrdinou nebude nikdo z postav známých z filmů či knížek už asi určitě víte. O známé tváře ale nepřijdete, protože až začnete pro klan Corleone pracovat, budete je všechny potkávat.
Trošku zklamáním je ovšem grafika. Jistě, na Xboxu 360 vypadá samozřejmě velice dobře a je potřeba zohledňovat i avizovanou rozsáhlost celé hry, ovšem pokud to srovnáme se sportovními tituly na stejnou platformu, které jsme dnes viděli v hratelné podobě (opět budeme informovat v následujících dnech), zklamání jsme se prostě neubránili i přesto, že cihlový dům je opravdu z cihel a ne jen krabicemi s cihlovou texturou a ulice města vypadají naprosto věrně. Na původním Xboxu pak je vidět snaha grafiků o detailní zpracování, ale celkový dojem je zatím poněkud rozpačitý. Otázkou samozřejmě zůstává, zdali to nebylo způsobeno kontrastem mezi verzemi pro obě platformy, ale celková šeď a mlhavost příliš jásotu nebudila. Rovněž pohyby postav byly v obou verzích poněkud prkenné, což překvapilo zejména na next-gen platformě, ale byli jsme neustále ujišťováni, že na hře se pracuje na plné obrátky a že mnoho věcí bude ještě doladěno. Tak doufejme.
A jak se to vlastně hraje? Přestože jsme měli možnost proběhnout se po ulicích, tak nevíme. Za těch pár minut, které nám byly vyhrazeny, jsme se stačili za asistence pověřené osoby akorát tak seznámit se základními principy ovládání, takže těžko soudit, když jsme se do žádné pořádné akce nedostali. Nic, co by však mohlo vyloženě rušit herní zážitek, jsme však neobjevili
