Místo: Země. Doba: polovina 22. století. Situace: kritická. Takhle nějak by se daly popsat výchozí podmínky, v nichž se ocitnete v okamžiku, kdy přijmete hozenou rukavici a pustíte se do hraní 3D strategie jménem Earth 2150: Escape from the Blue Planet. Roku 2084 vypukne na Zemi válka, po jejímž skončení se na povrchu ve všeobecné anarchii začnou formovat dvě hlavní síly: Eurasian Dynasty (Eurasijská dynastie - ED) a United Civilized States (Spojené civilizované státy - UCS). Eurasijskou dynastii tvoří národy Evropy a Asie sjednocené dynastií Khan. Její vojenské vybavení je ze všech soupeřících frakcí nejzaostalejší a jedinou výhodou je vlastnictví nukleárních zbraní zděděných po Rusku. Mezi bojovými jednotkami ED převládají tanky, helikoptéry a prachobyčejné lodě. Spojené civilizované státy vznikly z 12 původních států USA a jejich hlavní předností je vysoká úroveň technologického pokroku a z ní plynoucí míra robotizace celé jejich civilizace. Díky svým vědcům postavily UCS jádro své armády z robotů a strojů na bázi antigravitace.
Ve své rozpínavosti se obě civilizace během pár let ocitnou v situaci, kdy už se není kam rozpínat, a tak se rozhoří nová válka o území. Třetí frakce, o níž tu zatím nebyla řeč, nese název Lunar Corporation (Lunární korporace - LC) a do příběhu se vklíní až teď. Co se týče její historie, tak Lunární korporace byla založena roku 2002 jako společnost pro výzkum vesmíru. V krizových letech 2012 - 2014 absorbovala NASA, čímž získala před ostatními frakcemi obrovský technologický náskok a o pár let později začala stavět první město na orbitě Země. Když bylo plně osídleno, pustila se LC do stavby základny na povrchu Měsíce a do ní pak po propuknutí války na Zemi přesunula všechny obyvatele orbitálního města. Tímto krokem definitivně zpřetrhala všechna spojení se Zemí a stala se naprosto soběstačným a vrcholně nebezpečným protivníkem obou pozemských frakcí. LC představuje technologicky nejvyspělejší civilizaci, jejíž pohonnou silou je hlavně sluneční energie.
Válka vedená na povrchu Země mezi ED a UCS by se Lunární korporace nijak nedotkla, nebýt toho, že v roce 2150 objevili kosmičtí výzkumníci LC něco, co jí už dále nedovolilo zůstat stranou pozemského konfliktu. Následkem neopatrných válečných operací se Země odchýlila od své původní dráhy a teď se i s Měsícem (a tedy i s hlavní základnou LC) přibližuje ke Slunci, což za pár let vyvrcholí úplným zničením všeho živého na zemském povrchu. Jediným řešením je včasná evakuace na Mars. Potíž je v tom, že válka je vyčerpávající záležitost, a tak už na Zemi nezbylo dostatek surovin na to, aby se na Mars dostali všichni pozemšťané. Vypadá to, že záchranná kosmická loď bude jen jedna a čí národ v ní bude nakonec sedět, o tom rozhodnou následující roky. Motivace pro všechny tři civilizace je tedy jasná: kdo ukořistí nejvíc území, bude mít nejvíc materiálu na stavbu vesmírného plavidla a má největší naději na přežití. Po všech těch letech válečných hrůz na Zemi teprve teď přichází ta pravá demonstrace lidské vynalézavosti a cílevědomosti.
Ačkoliv se preview verze hry na mém počítači (Celeron 300@450, 128 MB RAM a Creative Riva TNT2 Ultra) projevovala značně nestabilně - padala zhruba každou čtvrthodinu, nenechala jsem se odradit a ve snaze dohrát za každou rasu aspoň pár misí jsem stále dokola procházela cyklem Save Game - Restart Windows - Load Game. Přes všechny útrapy se mi nakonec povedlo uhrát ze hry alespoň takovou část, abych získala představu o základních obrysech, které tentokrát přidávají i něco nad standardní strategicko-realtimovou nabídku.
Rasy, za něž můžete bojovat, jsou tedy tři: Eurasijská dynastie, Spojené civilizované státy a Lunární korporace. Jak už jste asi pochopili z výše zmíněných charakteristik, každá frakce bude vyžadovat jiný přístup k útoku i obraně. Slabiny a silné stránky má každá strana jinde a jejich využití je jen na vás. Základnu Lunární korporace se například vyplatí napadat výhradně v noci, protože vinou pohonu na sluneční energii je její obrana potmě o něco slabší než za denního světla. Ono vůbec hraní za LC je dost odlišné od ostatních dvou - například ke stavbě základních budov nepotřebujete žádné jednotky. A ty, které máte, ty zase neovládají umění vykopat podzemní tunely, kterými se lze pěkně bezpečně dostat až na místo, které se chystáte napadnout. Jednotky ED i UCS tyto kopáčské práce ovládají a podzemní rejdy tak dodají hře úplně nový rozměr.
Když už jsem nakousla to útočení, povím vám rovnou i to, čím budete moci útočit. Místo výpisu všech možných tanků, helikoptér, mechů a vznášedel vám radši poreferuji o jedné vlastnosti hry, která se jen tak v nějaké RTS nevidí. Koncept Earth 2150 totiž nepočítá jen s předdefinovanými jednotkami, ale svoje vozidla si můžete skládat dohromady z jednotlivých kousků jako stavebnice. Ve speciálním konstrukčním okně si vyberete podvozek, na něj si posadíte zbraň, jakou je vám libo, a celé to potom odešlete do výroby, odkud za pár okamžiků vypadne hotový tank. Pokud by vám snad nepostačovaly nabízené části skládačky, není nic snazšího, než nechat si ve vývojářském centru vyvinout něco lepšího, co bude pro vaše účely ještě vhodnější a vzhledem k vašim nepřátelům ještě víc smrtící.
Co je na Earth 2150 obzvláště vyvedené, je terén a všechno, co s ním souvisí. Nejenže ty zvlněné kopečky vypadají na pohled moc pěkně, ale mají dokonce takové funkce, jaké byste od nich tak očekávali v reálné krajině. Do prudkých kopců a jakýchkoliv pohoří se tanky ani jiná vozidla 
nevyškrabou, ani kdybyste jim to stokrát nařizovali. Ze začátku mi bylo divné, proč moje vozítka často vyrazí jiným směrem, než který jsem jim zadala, ale po chvíli jsem zjistila, že to se jen snaží najít jinou cestu k určenému cíli, když ta přímá je zahrazena nějakou nesjízdnou překážkou. Další výbornou vlastností terénu je jeho téměř absolutní deformovatelnost. Stromy se kácí pod nápory tlakových vln výbuchů, po raketách zůstávají krátery a když budete nějaký kráter dostatečně pilně prohlubovat, podaří se vám vytvořit proláklinu, přes níž se žádné obyčejné jednotky nedostanou.
Častou potíží s 3D strategiemi bývá nedokonalé ovládání kamery, což má za následek obtížnou orientaci v prostoru. To by však neměl být problém Earth 2150. Ovládání kamery je tady vyřešeno poměrně jednoduše a intuitivně - posunu po mapě dosáhnete klasicky tak, že kurzorem zajedete na okraj obrazovky a výhled začne rolovat požadovaným směrem. Při podržení pravého tlačítka myši a pohybu doprava/doleva se bude krajina otáčet,
zatímco pohybem nahoru/dolu měníte vertikální úhel pohledu na scenérii. Posledním kouzlem, které lze s kamerou provádět, je zoomování a k němu se používá pohyb myší nahoru/dolu v kombinaci s oběma zmáčknutými myšími tlačítky. Všechny zmíněné akce lze provádět jak pomocí myši, tak i na klávesnici, ale jakmile jsem použila místo myši klávesy, v preview verzi hry, kterou jsem měla k dispozici, se v takovém případě obraz posunoval přískoky.
Hned první tutorialová mise vám předvede, jakou grafikou je Earth 2150 obdařena. Nemůžete si nevšimnout střídání dne a noci v důvěrně známém čtyřiadvacetihodinovém cyklu a jak už jsem psala někde výše, není to jen kosmetická záležitost, protože za noční tmy jde ledacos snáze než ve dne. Viditelnost jednotek se o něco zhorší, takže se dokážete připlížit k nepřátelskému táboru blíže, aniž byste vzburcovali jejich stráže; té samé výhody však mohou využít i vaši protivníci. Navíc jsou všechny budovy i jednotky vybaveny světlomety,
které se zapínají buďto automaticky po setmění nebo si můžete nastavit vypínání a zapínání světel ručně, což se v některých případech může i hodit (třeba při zmiňovaném nočním plížení k nepřátelské základně).
Kromě střídání dne a noci si užijete taky spousty počasových efektů, jako jsou větrné bouře, sníh a déšť. Čím víc se toho však po obrazovce míhá (a to mám na mysli především sněhové vločky a dešťové kapky), tím jsou odezvy počítače pomalejší - není to sice nijak drastické, ale ve srovnání s hrou bez těchto efektů je to znát. Na druhou stranu to může být jev, na který ve finální verzi hry už nenarazíte.
Nevím sice, kdo bude plnou verzi hry na Bonuswebu recenzovat, ale aby na něj taky zbyly nějaké dosud nevyřčené pravdy o Earth 2150, končím s tímhle preview a svůj celkový dojem shrnuji do věty: na 3D strategii, ke kterým jsem doteď trpěla značnou nedůvěrou, to není špatné, vlastně se dá říct, že je to docela dobré.
