Edgar Toronteras Extreme Biker

Ten chlápek popírá přírodní zákonitosti: létá vzduchem a předvádí při tom kankán! Místo křídel ho vysoko nad zem vynáší nadupaná terénní motorka. Jmenuje se Edgar Toronteras a už pohled na něj napovídá, že to bude pěknej úleťák. A právě jeho jméno dali vývojáři z Deibus Studios, pracující pod ochrannými křídly Sierry, do vínku svému motokrosovému simulátoru, jenž je stejně bláznivý jako jeho kmotr. Takže - vzhůru do výšin!
Edgar Toronteras Extreme Biker Terénní vlna katapultuje řvoucí motorku nad zpropadeně tvrdou zem. Jezdec pouští řidítka, rozpaží ruce a pak je spíná v gestu podobajícímu se modlitbě. Jakoby prosil o dobrý konec tohoto šíleného kousku. Země se blíží. Ruce se vracejí na řidítka a prudký náraz zaráží teleskopy hluboko do útrob odpružené vidlice. Od zadního kola odletují kusy bahna a Edgar Toronteras, jeden z nejšílenějších a momentálně i nejoblíbenějších motokrosařů, se spokojeně šklebí.

Právě jeho ďábelské kousky, často téměř odporující fyzikálním zákonům, byly inspirací pro prvotinu firmy Deibus Studios. Ta pod křídly Sierry vytvořila jeden z nejzábavnějších motocyklových simulátorů, který je v současnosti na trhu. Spojení slov zábava a motorky sice může znít někomu značně neuvěřitelně, ale v tomto případě skutečně platí (a to dokonce i pro obyčejné smrtelníky, kteří motocyklovým simulacím nijak neholdují).

Poněkud ulítlé motocykly
Po instalaci, která probíhá až na pár detailů vcelku bezproblémově, zmizí na harddisku něco mezi 70 až 300 MB, v závislosti na typu zvolené instalace. Minimálních 70 MB zní sice lákavě, ale při čekání na načtení dat si pak klidně můžete dojít uvařit k večeři párek. Takže nezbývá než poctivých 270 Mb standardní instalace.

Edgar Toronteras Extreme Biker

Už krátké, ale výborně udělané intro ukazuje, že půjde o pěkně ulítlé motorky. Myšleno obrazně i doslova. Edgar totiž v úvodním klipu více létá, než jezdí po zemi. Několik metrů nad zemí se baví třeba "kankánem" a jak se člověk brzy dozví, totéž bude platit i pro hru. Akrobatické kousky, které přitom ten hoch na mašině plachtící vzduchem předvádí, by mu mohl závidět leckterý gymnasta, komíhající se nad pevně ukotveným koněm nadél.

O tom, že motokros (a potažmo tedy i Extreme Biker) není zábava pro usedlé prďochy, svědčí ďábelsky ulítlé barevné kombinace v menu hry, i docela ostrá hudba, která jde docela dobře dohromady s řevem motorky.

Čtyři v jednom - no neber to!
Reklamní šíbry, kteří vymýšlejí podobně stupidní slogany nad každým šampónem, by Extreme Biker zřejmě přivedl do stavu blízkého vyvrcholení. "Čtyři v jednom!" mohli by sténat rozkoší. V tomhle případě by to totiž byla skoro pravda. Hra nabízí čtyři docela rozdílné způsoby závodění, které by jiným autorům klidně stačily jako náměty na čtyři různé hry. Jezdec se může postavit na start klasického motokrosu nebo si vybrat supercross, free style či závody typu baja.

Edgar Toronteras Extreme Biker

Jasně, motokros se jezdí venku a supercross v hale. "A to že mají být dvě různé věci?" může se někdo zklamaně zašklebit. V Extreme Bikerovi určitě ano, zní odpověď. Styl závodění, technika jízdy i atmosféra závodů jsou totiž v supercrossu úplně jiné. Nelze však popřít, že obě disciplíny mají mnohé velmi shodné prvky.

Ve free stylu jde už ale o něco úplně jiného, než o pouhou honičku stáda motorkářů, motivovanou tím, kdo projede první cílovou páskou. Soutěží se v tom, kdo provede v časovém limitu více šílených kousků a získá tak nejvíce bodů. Závodník má na výběr tři lehké prvky (sundané ruce, sundané nohy a modlitba), pět středně těžkých (naknak, kankán, švih, nicnedělání, a dvojitý kankán nalevo či napravo) a řadu velmi obtížných akrobatických kousků. K těm patří opičí švih, dvojitá tyčinka, windsurfing, nenucenost, stojka... a na ostatní musíte přijít sami.

Velmi zajímavou možností je také soutěž zvaná baja. Jde o jízdu volnou krajinou, během níž musí závodník v co nejkratším čase projet určenými kontrolními body. Na této disciplíně je okouzlující volnost, s jakou se můžete pohybovat v prostředí všech tratí, které se ve hře objeví. Dá se bojovat v okolí motokrosových závodišť, v halách, městských ulicích, ale třeba i v jeskyni plné krápníků.

Edgar Toronteras Extreme Biker

Všechny citované disciplíny se dají jezdit jednotlivě, nebo je lze zahrnout do turnaje, jehož jednotlivé složky je možné přesně nakonfigurovat.

Tratě: realismus až surrealismus
Po vyzkoušení prvního motokrosového závodu se zdá, že půjde o hru zaměřenou na realistické podání tratí. Tento závěr u některých z nich skutečně platí, zato na jiných se autoři pěkně vyřádili. Když potkáte v motokrosovém areálu rozkládajícím se v Jellystonském národním parku (už to je pěkný úlet) koně, nepřijde vám to divné. Když podjedete jedoucí kabinovou lanovku, je to ještě také O.K.

Motokrosový závod v ulicích Paříže zahrnující také skoky ze střechy na střechu je už trochu silnější kafe, ale k surrealistické poloze prostředí na Phantasy Isle má ještě daleko. Jen pro příklad: havarovaný Boeing je tam dobrou rampou pro skoky přes ponorku zaparkovanou v úzké zátoce, na pobřeží stojí v moři létající talíř a kousek od něj starobylá plachetnice...

Prostředí v supercrossových halách jsou oproti těm venkovním reálnější a dýchají stejnou atmosférou, jako záběry z televize. Tribuny plné diváků, dokonale propracované reklamy, kamery stojící podél tratí. Občas zaregistrujete dokonce i zapomenutý bagr, který pomáhal v hale vršit hlínu nebo část odhrnuté atletické dráhy.

Edgar Toronteras Extreme Biker

Motokros lze jet na celkem deseti tratích, supercross na sedmi a freestyle v šesti různých prostředích. Grafika přes svou propracovanost vypadá velice pěkně i na slabších počítačích (hra jela v nejnižších detailech slušně i na 233 MMX s Voodoo Banshee). Přece jen bychom ale pro plný zážitek doporučili poněkud lepší konfiguraci. Mimochodem - tenhle kousek si dokáže sám celkem rozumně otestovat hardware a podle toho nastavit i grafické parametry, ponechává však i možnost jejich manuální úpravy.

Vyhraj a investuj do mašiny
V menu si lze vybrat motocykl kubatury 125, 250 nebo 500 ccm. Značku stroje volit nejde, je to bohužel jedině Kawasaki. Co ovšem možné je, je volba z nepřeberného množství skinů (různých grafických designů) pro jezdce i motocykl. Obtížnost hry lze nastavit ve třech úrovních od začátečníka po extrémního experta. Liší se mírou, do níž počítač pomáhá závodníkovi při řízení.

Vyhraj a zisk investuj do svého stroje - to je zásada ctěná mnoha dobrými závodními simulátory a Extreme Biker není výjimkou. Za výhry získává jezdec body, za ty si může postupně vylepšovat svůj stroj (tedy jeho pohyblivost, maximální rychlost, zrychlení a výkon).

Edgar Toronteras Extreme Biker

Edgar, Pinocchio & comp.
Fyzikální model chování motocyklu je v mnoha ohledech velmi reálný, v jiných se ale až úsměvně rozchází s přírodními zákony. Hra však působí dojmem, že nerealističnost je ve většině případů chtěná, neboť zvyšuje zábavnost.

K věcem, které vypadají jako ve skutečnosti, patří odpružení motorek. Pohled na pracující přední vidlici je k nerozeznání od záběrů skutečného stroje. Také když nešikovně zarazíte přední kolo do nějaké prohlubně, teleskopy se zanoří a následuje velice realistický let přes řidítka. (To mohu posoudit velice dobře, neboť jsem něco podobného na vlastní kůži prožil s odpruženou vidlicí na mém závodním moutaninbiku).

Co už vypadá méně přesvědčivě, jsou pohyby motorkáře po pádu na zem. Zavrhneme-li poněkud brutální předpoklad, že každý pád znamená zpřerážení všech kostí v těle, nezbývá než konstatovat, že jezdec na zem spadlý se zmítá jako Pinocchio (to není známý motokrosař, ale dřevěný panák s dlouhým nosem a značně rozviklanými klouby).

Dost nerealistické je občas také chování motorky při letu vzduchem. Co je však třeba autorům důrazně vytknout, je chování jezdce v okamžiku, kdy motorka zastaví. Chlápek si klidně sedí s nohama na stupačkách, aniž by cítil sebemenší potřebu položit alespoň jednu končetinu na zem a zajistit si tak stabilitu.

Edgar Toronteras Extreme Biker

Chyby, chyby chybičky...
Inu, nic není bez chybky a Extreme Biker také ne. K dokonalosti mu přece jen něco chybí. Už při po instalaci z CD mechaniky E jsem se setkal s prvním problémem. Hra nešla spustit. A co pomohlo? Kupodivu vložení cédéčka do mechaniky D!

Nepříjemně působí také úporná snaha programu připojit se při každém spuštění na internet. Pochybuji, že někdo z nás dial-upistů právě o tohle stojí. A vyřadit se to bohužel jen tak lehce nedá, takže nezbývá než stornovat a stornovat.

O podivném chování panáka při pádu již byla řeč. Věc, která hře chybí, i když není vyloženě chybou, je propracovanější systém statistik výsledků. Tedy například žebříčky nejlepších časů a porovnání výkonů jednotlivých jezdců. Právě tento nedostatek nakonec definitivně srazil hodnocení hry pod 90%. Bezchybný závodní simulátor tohle prostě musí mít.

Příjemný let!
Celkové hodnoceni Extreme Bikera ale i tak vychází velice dobře. Hra nabízí řadu odlišných a zábavných způsobů závodění, takže si na své přijde otrlý pařan (obtížné free style kousky) i šestileté dítě (baja v hale). Delší doba potřebná k seznámení se s ovládáním a objevením možností tohoto kousku se bohatě vrátí. Titul patří k těm, které se mohou pyšnit bez jakéhokoli pejorativního nádechu visačkou "kvalitní rodinná zábava". Platí to hlavně pro chlapy od pěti do sto pěti let. (Mladší a starší hoši se těžko strefí na ty správné klávesy a reakce ženských jsou nevyzpytatelné). Takže příjemný let...

Edgar Toronteras Extreme Biker
Výrobce: Deibus Studios
Distributor: Sierra
Minimální konfigurace: P 233, Win 95/98, 32 MB RAM, 12xCD-ROM, 3D karta 4MB, 70 MB na HD, DirectX 7
Doporučená konfigurace: PII 333, 96 MB RAM, 24xCD-ROM, 3D akcelerátor 16 MB, 100 MB na HD, DirectX 7
3D karty: Direct 3D
Multiplayer: ano, 8 hráčů, TCP/IP
Verdikt: Akční a velmi zábavný simulátor motokrosu balancující na hraně reálnosti a totálního úletu.
Hodnocení 89%

Podporované akcelerátory dle výrobce: 3Dfx (Voodoo II, Voodoo Banshee, Voodoo III), 3D Labs (Permedia 2, Permedia 3), ATI (128, II, II+, II Charger, Rage Pro), Nvidia (Riva TNT, Riva TNT 2, Riva 128), Matrox G 200, S3 Savage 4