Dotykový displej Nintenda DS byl asi tím nejlepším nápadem, kterým tento handheldu jeho vývojáři obdařili. Díky němu se strategie nebo RPG ovládají intuitivněji a snadněji a hlavně mohou vznikat i hry a hříčky, které by se standardním ovládacím zařízením nespatřily světlo videoherního světa. Přesně takovou hříčkou je Electroplankton. Nejde o klasickou hru s příběhem nebo postavami, nezdolávají se zde levely, nehromadí skóre. Je to sbírka deseti hudebních či přesněji řečeno zvukových kratochvílí, díky kterým se dá docela nenásilně nacvičovat práce se stylusem.
Co má s hudební hrou společného ten sajrajt, co plave v mořích a živí se jím velryby? Obvykle vůbec nic, tentokrát ale hraje hlavní roli. Podstata hry leží v tom, že existují různé druhy planktonu, které různě reagují na podněty zvenčí. Vždy však jejich odezva vyvolává nějaké to vlnění ve vodě, tedy zvuk. Electroplankton tedy nabízí poměrně líné druhy, které umí jen kynout a kynout, až nakonec prasknou, ale také jejich naprostý opak – hyperaktivní druh, který si nezadá s Road Runnerem.
Každý herní mód je sólo vystoupením určitého druhu planktonu.
Hudební fandy určitě potěší relativní pestrost zvukových palet, které jednotlivé módy nabízí. Od ambientních ploch, jejichž rozezvučení spočívá ve zběsilém roztáčení planktonu ve tvaru kotouče, po „vesmírné“ melodie, které vznikají za pomoci velmi hbitého druhu planktonu ženoucího se pořád dokola po určité křivce.
Každý herní mód je tak sólo vystoupením určitého druhu planktonu a je jen na vás, co z něho (někdy doslova) vymáčknete. Kromě „klasických“ druhů, k jejichž rozezvučení je třeba práce s dotykovým displejem, jsou zde i „zvukožrouti“, jak jim autoři říkají. Ti fungují na základě toho, co jim přes mikrofon DSka pošlete. V jednom z módů
tak na hip-hopový rytmus krmíte planktonové kvarteto vším, co vám přijde na jazyk, což je po „ošahání si“
citlivosti mikrofonu docela zábava.
Nemá smysl si zevrubně popisovat každý z módů, na to jsou některé až příliš bizarní. Docela spolehlivě se dá ale vyjmenovat jejich několik společných jmenovatelů. Tak předně je to skutečně kraťoučká doba, která je třeba na zvládnutí a pochopení toho, jak vše funguje a reaguje. To by nebylo úplně špatně, kdyby ovšem po této chvilce nepřišla další, podobně krátká chvíle, po které zjistíte, že daný mód už nemá čím překvapit, že opravdu jde jen o takové příjemné a nezávazné hraní si s různými zvuky.
Některé herní módy jsou opravdu „poctivej androš“.
Dříve rodiče dětem kupovali malé klávesy Casio a pokud nezplodili úplná hudební kopyta, obvykle tím svá
dítka dokázali zabavit
na dlouhé hodiny. Dnes se takové klávesy nejspíše válí někde na dně šatní skříně a na jejich místo se nezadržitelně rvou digitální kratochvíle typu Electroplankton.
Pro slušnou dávku fantazie, které bylo při vzniku Electroplanktonu třeba, může na začátku existovat pokušení tuhle „hru“ přehnaně oslavovat. Ona ale bohužel neobsahuje nic převratného, můžeme ji s kladem považovat za digitální sbírku nějakých hodně exotických hudebních nástrojů, kterou si vezmete na ukrácení dlouhé chvíle na míse, do autobusu (doporučuji se sluchátky, mohli byste „být vystoupeni“ o něco dříve) nebo CzechTek. A propós - byl bych hodně zvědavý, jak by produkce Electroplanktonu fungovala na návštěvníky téhle akce. Vždyť některé herní módy jsou opravdu „poctivej androš“.
|
|
Chytlavé
Malá trvanlivost| Electroplankton | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
