Empire Earth 2 CZ - exkluzivně

Pokračování jedné z nejoceňovanějších strategických her konečně dorazilo i k nám a my vám ho v podrobné recenzi představíme. Znovu se chopíte jednoho z mnoha národů a provedete ho tisícovkami let lidských dějin. Je to opět taková zábava?

Jsou tomu už čtyři roky, co spatřila světlo světa opěvovaná realtime strategie Empire Earth. Co na ní bylo tak zvláštního, ptáte se? Inu, vlastně nic moc, ale Rick Goodman dokázal svůj evoluční projekt, v němž jste stanuli v čele jednoho z četných národů a provedli ho kompletními lidskými dějinami, prodat jako nový nápad, byť jím vlastně vůbec nebyl. Nejen pamětníci si jistě vzpomenou na Meierovu Civilizaci, která již deset let předtím nabídla to samé, navíc s mnohem širšími možnostmi. Ale, jak jistě víte, s časem nároky hráčstva na hloubku spíše slábnou a naopak je do popředí stavěna technická kvalita. Empire Earth se trefilo do vkusu milionů hráčů a za svůj úspěch vděčí především na poměry nabízeného obsahu jednoduché přístupností v realtimové podobě a slušnému 3D provedení.

Opět dostanete tu všemi milovanou možnost projít si postupně patnácti lidskými epochami, od pradávných věků, až po blízkou a teroristy svíjenou budoucnost.

Po úspěchu hry se objevila tradiční vlna plagiátorů, mezi nimiž zřejmě nejzářivěji vynikl Brian Reynolds se svými Rise of Nations, ale zahanbit se nenechal právě ani Rick Goodman, jemuž byla jedna série málo a u roku 2003 tak v jeho biografii naleznete tučným písmem jméno Empires: Dawn of the Modern World. Ten však nevytvořil pro Vivendi, nýbrž pro Activision. Těžko říci, zda nechtěně nebo rovnou úmyslně si tak pod sebou podřízl větev, co se týče tvorby pokračování Empire Earth. Svou velkou šanci tudíž dostalo do dneška nepříliš známé Mac Doc Studio, které si sice už střihlo datadisk k prvnímu dílu, Art of Conquest, přesto se však sázka na něj zdála přinejmenším riskantním podnikem. Jak si ale v této recenzi prozradíme, vůbec ne oprávněně.

Vzhledem k tomu, že žádné velké změny v konceptu nebyly ohlášeny, je pozadí hry víceméně jasnou záležitostí. Opět dostanete tu všemi milovanou možnost projít si postupně patnácti lidskými epochami, od pradávných věků, až po blízkou a teroristy svíjenou budoucnost. Samozřejmě k tomu budete potřebovat obětního beránka v podobě jednoho ze čtrnáctky národů, jež se nabízí. Nechybí mezi nimi Aztékové, Inkové či Babyloňané, prostě tak nějak všichni, o nichž se předpokládá, že jsou tu s námi od počátku. Znalci Warcraftu 3 si při zmínce o číslici 14 jistě povyskočili a narazili hlavou do futer, ale jejich novou bouli jim budeme muset trochu zchladit. Na rozdíl od famózní diferenciace ras ve zmíněné hře, na tom Empire Earth 2 není ani zdaleka tak dobře. Architektonické rozdíly tu máme sice značné, ale pokud bychom se chtěli zabývat rozdílností jednotek, trvalo by nám hodně dlouho než by svitla jiskřička naděje. Několik speciálních jednotek zde sice naleznete, avšak stavět na nich odlišné strategie nelze. Mnohem výraznější rozlišení tak nastává v případě, že začnete využívat nejrůznějších národnostních bonusů, které jsou prezentovány většinou procentuálními výhodami k určitým činnostem.

Dosud jsme mluvili víceméně jen o volné hře, jedině v ní si totiž můžete vybrat jeden ze zmíněných národů a nelineárně s ním běžet na dlouhou, několik tisíc let trvající trať. V takovém případě vás nebude omezovat zhola nikdo, maximálně počáteční nastavení, které si sami zvolíte. Každá hra tak může být úplně jiná a bude jen na vás, zda se spolehnete na rychlý výzkum a postup na vyšší technologický stupeň nebo vsadíte na spíše na kvantitu či si šalamounsky zahrajete na obratného vyjednavače a využijete rozsáhlých možností diplomacie. Krása volné hry spočívá právě v nesvázaných rukách, s nimiž můžete k cíli dojít rozličnými způsoby, většinou pak její v různých poměrech nastavenou kombinací. Hračičkové se zde při experimentování doopravdy vyřádí, podobně čistý píseček bez injekčních stříkaček a psích lejn se dnes hledá jen ztěží. Naštěstí nechybí ostatní caparti v podobě počítačem ovládaných hráčů, které samozřejmě můžete, a dokonce se to i vřele doporučuje, nahradit reálnými lidmi. Záměrně nepoužívám termínu „nepřátel“, jelikož vítězem smí být zákonitě jen jeden, na druhou stranu ale velkou část hry můžete s někým kooperovat v koalici. Že se pak tato, když už nejsou jiné oběti, po vzoru našich vládních stran rozpadne a postaví proti sobě, je už jiná věc.

Ne všichni si ale na hezkém písečku také dovedou hrát a potřebují ještě trochu vést za ručičku. Pro ty jsou zde připraveny tři kampaně, které minimálně zpočátku tvoří zřejmě hlavní a těžko nevyužitelnou herní nabídku. Ptáte se, za koho v nich budete hrát? Když řeknu, že za Koreu, asi mi mnozí nebudou věřit, ale ono to není zase až tak nepravděpodobné – vezměte si tamní strategiemi posedlý trh a bude vám vše úplně jasné. Kampaň Korejcům šitá na míru pro ně bude zřejmě vrcholem blaha, ale našinec se v ní zrovna dvakrát nevyřádí, jelikož, pokud se nejedná o fandu tamní kultury a především historie, asi to ani s omáčkou okolo úplně nepobere a nevychutná. Nechci říct, že by toto tažení bylo špatné. Není, ale také nemůžu prohlásit, že by bylo tak zábavné, jak by se na prvotřídní hru, jíž EE 2 jinak je, slušelo a patřilo. Korejské mise začínají ještě pár set let před naším letopočtem a bojem s asijskými rivaly, především pak Čínou, pokračuje až kamsi do starověku.

Civilizace 4

Empire Earth 2 do značné míry vychází z geniálního konceptu Civilizace, která je dost možná nejlepší strategickou hrou všech dob! Jistě, toto hledisko je více než jiné založeno na subjektivním vnímání, ale v tomto případě byste opravdu jen těžko hledali někoho, komu by při vzpomínkách na hraní tohoto legendárního titulu neukápla nostalgická slza. Nyní se chystá již čtvrté pokračování a vede ho opět duchovní otec celé série Sid Meier se svou společností Firaxis, avšak až donedávna nebyla vyřešena otázka vydavatele. Vlastník licence, společnost Atari totiž před časem práva na Civilizaci prodala neznámému subjektu, který se před několika dny konečně odhalil. Trochu překvapivě jde o Take 2, jež hru vydá pod svým novým labelem 2K Games. Těšit se můžeme na zcela nový 3D engine, který nabídne možnost zoomu z širokého globálního pohledu až na jednotlivé částečky na mapě. Hratelnost by měla být stejně kvalitní jako v minulosti, byť se jí dosáhne několika novinkami. Za zmínku stojí především kompletně překopaný technologický strom, jehož prostřednictvím se tentokrát budeme moci dobrat stejného výsledku několika různými cestami. Jednotky budou získávat zkušenosti, s nimiž jdou ruku v ruce i nejrůznější specifické bonusy, jejichž zapojením do taktiky si výrazně pomůžete. Velké naděje jsou vkládány do multiplayeru, který obsáhne i kooperativní modus. Skvěle zní přítomnost generátoru náhodných map a ještě o něco lépe pak mohutná podpora tvůrců amatérských modifikací. Ti dostanou do ruky v podstatě stejné nástroje, s jakými pracovali i sami tvůrci, přičemž poměr přijatelného interface a slušné komplexnosti by měl být velmi výhodný. Bude možné vytvořit skutečně cokoliv – od vlastních map, světů, událostí, jednotek až například po vlastní AI, což zní minimálně skvěle.

Středověk představuje ideální parketu pro německou kampaň, která má doslova vše, co by mít měla. Kvalitní historické a mnoha zvraty zmítané zázemí, jež je i nám, coby sousedům, dostatečně známo. Krásné, byť asi ne tehdy pro Němce, rozdrobené prostředí je jako stvořené ke sjednocení a ochuzeni nezůstaneme ani o střety se Svatou říší. Američané se nacpou všude a nesmí chybět ani zde. Uzmuli si pro sebe v podstatě celý novověk, v němž proběhlo několik poměrně významných, dalo by se říci světových válek a v roli Bushova následníka se podíváme do blízké budoucnosti, která skýtá ty nejvypečenější teroristické hrozby. Mise v kampani jsou vybaveny animacemi – před samotnou akcí si promítnou důležité obrázky se zajímavými informacemi. Tvůrci chtěli mít evidentně podchyceno úplně všechno, pročež vybavili hru v podobě doprovodných textů ještě spoustou historických faktů, takže se před nepříčetnými rodiči můžete hájit tím, že se vlastně učíte dějepis.

Mise jsou rozděleny na menší teritoria a okolo jejich dobývání se hra točí. Nelze vyčkávat v koutu mapy, v takovém případě nemáte vůbec žádnou šanci na vítězství, jelikož vás záhy krutě postihnou nejrůznější limity, které každé území obnáší. Pro stavbu dalších budov i jednotek tak musíte zákonitě expandovat a agresivně útočit. Nenaučíte-li se tomuto pravidlu, prohrajete!

Celý systém představený v Empire Earth 2 a s úspěchem používaný i v ostatních „evolučních“ strategiích, není na pochopení vůbec těžký, jen je na počátku třeba si projít čtyři trochu obsáhlejší tutorialy, které sice neoplývají kdovíjakou zábavností, ale vybaví vás spoustou užitečných rad do dalších misí. Interface je v podstatě stejný jako v jiných RTS, jen je třeba jeho prostřednictvím zvládat mnohem více věcí. Naštěstí se však můžete spolehnout na několik fajnových vylepšení a zjednodušení. Dost možná jste již slyšeli o Citizen Manageru, který zde slaví svou premiéru a není vůbec nepravděpodobné, že se s ním setkáme ještě v mnoha dalších titulech. Jeho přínos je totiž skutečně značný. Vzhledem k tomu, že budete často spravovat rozsáhlou říši s mnoha středisky, je poměrně těžké udržet si všechny pracanty v merku. Právě proto přichází manažer obyvatel, v němž pouhými kliky můžete přiřazovat poddané k té které, nejspíše nedostatkové surovině. Není tak třeba je někde odchytit a poslat jinam, počítač to udělá za vás. Paráda! Stejným superlativem by se dal označit War Planner umožňující kreslit válečné plány a posílat je spojencům – skvělý nápad pro multiplayer.

O postup na vyšší technologický stupeň se starají upgrady, jichž je třeba mít šest, abyste byli vpuštěni do další fáze.

Jednotky se samozřejmě liší v závislosti na právě probíhající epoše, jednou jde o šutry házející primitivy, podruhé koňskou jízdu, potřetí bambitkáře a počtvrté třeba mechy. Mezistupňů je samozřejmě mnohem více a my jsme tady nakousli jen pozemní voje. Samozřejmě, že existují i vzdušné a námořní síly, přičemž jejich využití je v pozdějších fázích stejně, ne-li ještě více důležité. O postup na vyšší technologický stupeň se starají upgrady, jichž je třeba mít šest, abyste byli vpuštěni do další fáze. Hodně zajímavé jsou pak i tzv. korunky, které získává nejlepší hráč v jedné ze tří oblastí – imperiální, hospodářské a válečné. Po jejím zisku si dotyčný smí vybrat jeden z nabízených bonusů.

Česká lokalizace se rozhodně povedla a hru si tak mohou kvalitně vychutnat i neangličtináři. Čekáte-li grafický spektákl formátu Battle for Middle Earth, nechte si rovnou zajít chuť. Textury se nemají čím chlubit a jednotky jsou tvořeny z několika málo polygonů. Ale Empire Earth 2 na grafice nestojí. Jde především o propracovanou a rozsáhlou strategii se vším všudy, co podobnému titulu nesmí chybět. Sám historický záběr přiláká spousty lidí, ale tahle hra se především velice příjemně, i když občas trochu zdlouhavě, hraje. Když se nad tím tak zamyslíme, dojde nám, že vlastně nepřináší nic moc nového, maximálně tak zajímavé prvky potrefující ovládání. Těžko říci, zda je lepší Rise of Nations nebo Empire Earth 2, fajnšmekři si nejspíše zahrají obě a dobře udělají.