Empire Earth 3: strategické válčení od středověku po budoucnost

Pokud nebudete držet krok, může se stát, že pojedete s koňmi vstříc tankům.

Empire Earth III

Nebe klasických realtimových strategií se začalo zatahovat již před několika lety. Doba nehynoucí slávy starých Age of Empires, Command and Conquer či Warcraftu, kdy byly tyto vzory následovány desítkami dalších, je již nenávratně pryč. Dnes je žánr RTS doménou inovací – popravdě se ale zatím žádné neuchytily natolik, aby etablovaly vlastní subžánr, ačkoliv třeba taktické strategie bez výstavby základny jsou na dobré cestě za tímto cílem.

Empire Earth šlo vždy jinou cestou. Jeho autoři stále věří na to, že tradiční principy se pořád těší dostatečnému zájmu a holdují tendenci maximalizace obsahu. Posuďte sami: druhý díl hry přinesl neuvěřitelných deset surovin, patnáct historických i sci-fi epoch a čtrnáct aspoň trochu rozdílných národů. Recenzenti zareagovali poměrně pozitivně, ovšem samotní hráči se vůči hře chovali spíše rezervovaně. Po prvním dílu, který byl svým rozsahem ještě čímsi novým a který vyvíjelo renomované studio Stainless Steel Ricka Goodmana (bohužel už zaniklo), tak dvojka od Mad Doc zaznamenala ústup z vydobytých pozic popularity. To se ani v nejmenším nelíbilo Vivendi, jež si poručilo změny.

Novinky se tak nesou především ve jménu zjednodušení, zprůhlednění a zkonzistentnění. Empire Earth 3 tak zcela zřetelně útočí i na publikum, jež rozsah předchozích dílů zastrašil a přišel jim poněkud anonymní (což opravdu byl). Zároveň je však patrná opatrnost, kdy si autoři nechtějí znepřátelit ani hráče, jimž se komplexní dvojka líbila – a že jich pár set tisíc také bylo. Výsledkem bohužel není všeobjímající střední cesta, ale místy trochu krkolomná stezka, z níž je patrné, že někdy nebylo zcela jasné, kudy se vydat dále. Každopádně zřetelným důsledkem herních reforem je zhuštění hry na získávání pouhých dvou surovin (plus třetí, jež se však svou technologickou podstatou vymyká), pět epoch a pouhé tři frakce. Bez výčitek můžeme říci, že to Empire Earth 3 jednozačně prospívá, k dokonalosti však mohlo být dotaženo ještě pár dalších aspektů.

 Přes všechna (zdánlivá) okleštění je tu přeci jenom jeden významný přídavek. Jmenuje se World Domination a jedná se víceméně o novou formu kampaně. Po jejím spuštění se možná leknete velkého 3D glóbu, který připomíná staré dobré X-Comy. Není se ale třeba bát – je to pouze nová, strategická rovina hry. Planeta je rozdělena do hezké řádky provincií, z nichž je zpočátku pod vaší kontrolou jen několik z nich. A je docela zřejmé, že ostatní si budete chtít podrobit. Empire Earth 3 totiž zpracovává především expanzi, na nějaké to bránění se příliš nedá. Zabírání dalších teritorií probíhá snadně. Vyberete si jednu ze svých armád a pošlete ji zaťukat k sousedům. Těmi mohou být buď znepřátelené frakce, nebo nezávislé kmeny, které si ale tak jako tak musíte podrobit.

World Domination do velké míry připomíná velké strategie typu Total War, Civilizace či Risk. Navazujete diplomatické styky, vytěžujete získané oblasti, útočíte, abyste se dostali k novým, zkoumáte a vůbec se staráte o stále nabývající říší. Globální mód pochopitelně probíhá tahovou formou, kdy přemýšlíte, jak nejúčelněji naložit s disponibilními akčními bodíky. Nejprve si naplánujete všechny pohyby, a teprve poté tah odkliknete, čímž se spustí simultánní provádění všech akcí. Je hodně důležité se rozhodnout, zda například zaútočit, nebo dát více na výzkum apod. Každý tah nakopne vnitřní hodiny o několik stovek let dopředu a vtip je v tom, že potřebujete držet vývojový krok s právě probíhající epochou. V opačném případě se vám brzy stane ona nepříjemnost, že pojedete s koňmi vstříc tankům.

A to už jsme u boje, který probíhá naprosto tradičně. Jakmile se chcete vydat na neprobádané, nebo nepřátelské území, vrhne vás hra do formy klasické RTS. Pokaždé je tak zapotřebí vybudovat základnu, potřebné budovy, těžit přímo na mapě a sestavit takovou armádu, s níž byste měli aspoň šanci zlomit nepřátelský odpor. Tedy úplně to samé, co děláte například v Age of Empires, jen je to ve výsledku naroubováno do celkového strategického kontextu. Aby hra nebyla tak jednotvárná a nespočívala vždy pouze v silovém pokoření protivníka, zakomponovali do ní tvůrci i speciální úkoly. Ty se mohou objevit jak v globálním módu, tak i samotné misi. Například se dozvíte, že protivník jednomu z domorodých národů unesl princeznu. Pokud se vám jí podaří osvobodit, získáte si sympatie tohoto lidu, který vás pak bude následovat. Jde však jen o kosmetické zpestření – bojovat budete muset, ať už proti únoscům princezny, nebo proti domorodcům, pokud si je libým činem nenakloníte.

Jak už jsme zmínili, zahrajete si za tři frakce. Jedná se o Západ, Střední východ a Dálný východ. Z logiky věci jsou výrazně odlišnější než v případě jednotlivých národů v předchozích dílech, kde šlo často pouze o rozdílné bonusy a několik nepříliš rozdílných jednotek. Tady se za každou stranu hraje jinak, nicméně nečekejte další Starcraft – určité styčné body tu jsou docela jasně patrné. Středněvýchodní region se spoléhá na svou úžasnou mobilitu, jež se týká i budov, na druhou stranu se musí vypořádávat s obvykle tužšími protivníky, protože jeho jednotky jsou určeny převážně pro guerillové boje, o poznání méně už na přímé měření sil. Dálný východ sází na enormní davy relativně levných jednotek, kterými vyvažuje technologické nedostatky. Ty jsou naprosto cizí Západu, jenž je takzvaně nejvíce high-tech. Jednotek je celá řada a průchodem pěti epochami se pochopitelně zcela mění. Oproti jiným RTS tu narazíte na všechna tři možná bojiště: zemi, vzduch i vodu.

Grafika hry není špatná, ovšem kvalitě Company of Heroes či World in Conflict se zcela nevyrovná. Někdy je možná až příliš barevná – tady jde však o věc vkusu. Optimalizace by však měla být bezproblémová za všech okolností, a to se o prodejní verzi Empire Earth 3 říci nedá. Časté technické chyby a snižování framerate zákonitě vyústilo ve vydání patche prakticky v den vypuštění na trh. Pozitivně však působí bojově naladěná hudba.

Empire Earth 3 má rozhodně opět co nabídnout. Mód World Domination bychom si však představovali přeci jen v mnohem pospolitější a možná i komplexnější podobě. Takhle se brzy zvrhne ve stále to samé. Mise na něj také nejsou nasazeny zrovna dokonale, takže celkové dojmy by rozhodně mohly být lepší. Ale i tak se stále jedná o velice férovou strategii se slušným obsahem a díky třem rasám i determinací k slušným multiplayerovým zážitkům.