S exkluzivitami pro různé videoherní platformy je to složité. Na jednu stranu by bylo fajn, kdybychom mohli mít doma jen jeden přístroj a hrát si na něm vše, co vychází. Na tu druhou je však jasné, že mnohé hry by třeba vůbec nikdy nevznikly, kdyby neměly sloužit jako konkurenční výhoda v bitvě platforem.
Každá platforma má svoje výhody. PlayStation 4 momentálně sází na pocitvé příběhové hry pro jednoho hráče.
Po pravdě řečeno, většině lidí je úplně buřt, které zařízení je nejvýkonnější, zajímá je pouze to, kde si mohou zahrát hry, které je budou nejvíce bavit. Na exkluzivity můžete nadávat, nebo vám mohou být ukradené, ale nic jiného s tím stejně neuděláte. Očekávat, že by si například samo Sony nebo Nintendo pod sebou podřezalo větev a umožnilo své hlavní taháky vydat i na jiné platformy, je prostě nereálné.
Lidé, co si nechtějí (případně nemohou) koupit, nebo alespoň půjčit, další herní hardware, tak upínají své naděje k emulátorům. Koneckonců díky nim si dnes na svých počítačích můžeme jednoduše zahrát drtivou většinu her vzniklých do konce 90. let minulého století, bez ohledu na to, na jakou platformu vznikly. Takže kde je problém? Stačí přece počkat ještě chvíli a The Last of Us někdo na PC určitě rozběhá, ne?
Ano, pokud jste trpěliví, tak se nejspíše dočkáte. Jenže momentálně port hry na PC vypadá takto:
Zkrátka řečeno: je plný chyb a nehratelně pomalý. Můžeme celkem úspěšně předpokládat, že než se objeví odladěný emulátor konzole PlayStation 3, hry už budou zase o generaci dále. Navzdory jeho nepopiratelným kvalitám prostě nebude za pár let zážitek z The Last of Us tak silný jako dnes. A to říkám jako člověk, pro kterého je The Last of Us (vedle Deus Ex) nejlepší hrou vzniklou v tomto tisíciletí.
Za pár let si možná The Last of Us zahrajeme v emulaci i na PS3. Ale oproti remasterované PS4 verzi to bude i tak chudší zážitek.
Vývojáři nejslibnějšího emulátoru PS3 nazvaného RPCS3 na projektu pracují na plný úvazek (umožňuje jim to štědrá dotace ve výši téměř 4 000 dolarů měsíčně přes službu Patreon), stále jsou však svému cíli hodně vzdálení. Na svých stránkách se sice chlubí tím, že již v hratelném stavu rozběhali 879 her pro PS3, jenže mezi nimi bohužel nenajdete ty opravdové hity.
Největším úspěchem tak pro autory zůstává hra Demon’s Souls, která na silných procesorech prý běhá dokonce ve 4K. Jenže po pravdě: proč hrát zrovna tuhle hru, když od té doby vyšla trilogie Dark Souls, která je v každém ohledu lepší?
Skvělou poslední Zeldu si déky emualci na PC zahrajete. Jenže na hybridním Switchi je to stejně úplně jiný zážitek.
Hardware konzole PlayStation 3 je sice více než dvanáct let starý a výkon moderních PC ho několikanásobně strčí do kapsy, jenže rozběhat většinu her v hratelné podobě, je pro RPCS3 stále nadlidský úkon. Může za to samotná architektura konzole, která je mimořádně složitá a jen obtížně se dá plně napodobit. Díky emulaci tak sice teoreticky nemusíte utrácet peníze za jiné platformy, ale zase vzniknou problémy jiné.
A to jsme ještě ani nezmínili problematickou právní stránku takového počínání. RPCS3 je projekt, který s největší pravděpodobností využívá jen (z globálního hlediska) zanedbatelná skupina lidí. Pro Sony tak nepředstavuje problém, se kterým by se stálo zato pouštět se do soudního boje. Jednak totiž není tato otázka z hlediska zákona zcela jednoznačná (byť by Sony samozřejmě tahalo za delší konec provazu), jednak by žaloba na partu nadšenců určitě firmě žádné plusové body u veřejnosti nepřinesla.
Microsoft na exkluzivity příliš nesází a téměř vše si zahrajete i na PC s Windows. Ovšem ne na Steamu.
Jenže zcela jiné je to v případě vydavatelů her. Ani v tom nejoptimističtějším případě totiž emulace neproběhne tak, že byste dali do mechaniky originální Blu-ray se hrou. Naopak, musíte disky složitě softwarově zrcadlit, což není nic snadného.
Lze tak předpokládat, že většina hráčů raději sáhne po neoficiálně stažené kopii, ze které však vydavatelé hry neuvidí ani korunu. Například loni proto RPCS3 zažalovala společnost Atlus, chránící si svoji hru Persona 5. Nakonec vše skončilo křehkým smírem, ale není žádná jistota, že se brzy neobjeví se stejným problémem někdo další.
NHL bez online podpory by byla sotva poloviční hra.
Práce na emulátorech „moderních konzolí,“ obsahujících často zcela odlišně navržený hardware, je opravdovou výzvou, která láká řady programátorů už jen ze svého samotného principu. Jenže z hráčského hlediska příliš smyslu nedává. Konzole minulé generace se v bazarech prodávají za pár korun a ty skutečně nezapomenutelné hry, jejichž neznalost je hřích, se dají spočítat na prstech obou rukou.
Pokud se vám kvůli nim nechce investovat ty cca dva, tři tisíce do původní konzole, asi je lepší je prostě nechat ležet. Ostatně nikde není řečeno, že musíte hrát vše, co kdy vyšlo. Skvělých her je stejně tolik, že nejspíše nestihnete dohrát ani všechny ty, co vyjdou pro vámi vybranou platformu.
Jaký je váš názor na herní exkluzivity?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 12. května 2018. Anketa je uzavřena.
