Escape from Paradise City - útěk z města zločinu

Ovládněte město prorostlé zločinem v kůži jednoho z bývalých zločinců, nyní pracujících ve službách tajných složek.

Escape from Paradise City

Hry s mafiánskou tématikou vždy patřily k nejoblíbenějším, na druhou stranu se nikdy nerozšířily tolik jako třeba druhoválečné akce. Důvod je poměrně prozaický – zatímco reálie masakru ze čtyřicátých let minulého století zná každý a není tak těžké je povrchní formou zpracovat, hra na mafiány potřebuje řádný podklad, který není jednoduché vytvořit. Dánská firmička Serius Games se o to již jednou pokusila. Nicméně mix akce a strategie jménem Gangland dopadl přinejlepším mírně nadprůměrně, ačkoliv své fandy si jistě našel. Escape from Paradise City je pak hodně volným pokračováním.

Ve zločineckém syndikátu se změnilo málo. V Paradise City tak stále tahají za nitky bezpáteřní gangsteři. Rozdělily si město na mocensky vymezené čtvrtě, přičemž policie se do jejich potyček raději ani nezaplétá. Přestřelky často přehlušují městský ruch a kdesi v okolí si obzvlášť vypečený padouch spřádá svůj záludný plán. Jeffrey Kovac, angažovaný agent americké tajné služby NSA, chce komplotu bezpodmínečně přijít na kloub. Ovšem jeho muži nedokáží proniknout do přísně střeženého prostředí zdejší galerky. Proto se rozhodne pro osvědčenou taktiku – výměnou za svobodu dá třem kriminálníkům nabídku, aby se ve službách státu infiltrovali do mafiánské organizace.

Slibná premisa se ale brzy roztéká pod zjištěním, že se tvůrci zřejmě zalekli drsných okolností, které vytvořili, a tak se je rozhodli podivně vyvážit podivnou jednostranností charakterů. Postupně si tak zahrajete za moderního Robina Hooda, jímž je zbraňový expert Nick Porter, pouliční děvče se zálibou v bojových uměních Angel Vargas a do třetice nesmí chybět „neortodoxní policista“ Boris Chekov. Je velká škoda, že se postavy nedočkaly barevnějšího prokreslení.

Ale o to autorům zjevně nešlo. Možná až příliš se soustředili na vytvoření taktické akce podle šablony Ganglandu, až hru svázaly přílišnými omezeními. Na mapě si hrubě připravíte postup, a pak už se můžete vydat do ulic. Bohužel po vás nikdo velké taktické umění žádat nebude – pravidelně se účastníte navzájem hodně podobných přestřelek a čas od času si vylepšíte aktivní charaktery. Je docela škoda, že si na počátku nemůžete vybrat podle vlastního uvážení, za koho ze trojice chcete hrát. Escape form Paradise City vám postupně svěří borce všechny, což velmi ztěžuje identifikaci s kýmkoliv z nich. A nepomáhají tomu ani ony vylepšovatelné vlastnosti a schopnosti, ba právě naopak. Sice si toho kterého výtečníka vylepšíte, ale co na tom, když vám ho hra po misi odebere a vrazí pod ruku jiného. Každopádně jsou RPG prvky pro hratelnost a postup dále hodně důležité. Po splnění určitého počtu povinných, ale i nepovinných úkolů zjistíte, že postava skutečně lépe míří, více vydrží a nepřátelům uštědřuje znatelnější škody. S každou vlastností se navíc otevírají tři další schopnosti, jež se můžete naučit u lokálních cvičitelů.

 A co že je cílem této RPG taktické akce? Inu, misi co misi dobývat jednu čtvrť za druhou, a to až do té doby, než budete mít silné zázemí na to, abyste mohli spolu s najatými žoldáky vyklepnout bosse jedné z nadřazenějších oblastí. Více než v singleplayeru je to však zábavné s až sedmi živými protihráči. Každá partie tak končí buď vykydlením všech konkurentů, nebo zkrátka jen tím, že si postupně podrobíte jejich oblasti. Bohužel v době recenzování bylo on-line jen naprosté minimum hry chtivých gangsterů.  Když se nám přitom podařilo sehnat aspoň pětičlennou partičku, byla to po trochu zdlouhavějších úvodních minutách docela zábava. V singlu se totiž Escape from Paradise City hraje z velké míry samo. Stačí nakliknout vedlejší čtvrť a dát žoldákům patřičný příkaz a oni už začnou vykonávat černou práci sami – občas se jim to podaří dokonce bez vašeho aktivnějšího přičinění! To živý hráč se brání přeci jen lépe a bitky jsou tak vyzývavější. Přesto bychom si představovali více možností a vůbec volnosti pro komandování svěřenců.

 Kromě vlastních schopností každého charakteru se borci mohou spoléhat na společný rezervoár speciálních útoků, jež jsou poskytovány ze strany NSA. Jedná se například o objednání vozidla, přivolání vojenských posil, vyčištění areálu plynem, popřípadě umístění autobomby. Krom toho ještě za hotovost, kterou získáte zabíráním čtvrtí, najímáte pomocníky (bojovníci na blízko, střelci, medici, zvědové) a plníte batohy potřebnými věcičkami typu zbraně, neprůstřelné vesty, lékárničky atd. Pokud se navíc staráte i o blaho civilního lidu, například pomáháte ochraňovat určité osoby apod., budete se moct v důležitých momentech spolehnout na větší množství bodíků, za něž si objednáte zmíněnou pomoc od NSA a také na lepší zbraně.

Přes všechny výtky by Escape from Paradise City nebylo vůbec špatnou hrou, jen kdyby nebyla tak zoufale anonymní. Úkoly, a to jak vedlejší, tak hlavní smrdí generátorem – vždy dostanete zakázku formou prostého textového okna se zadáním, jež není nijak umístěno do příběhového rámce. Prakticky se nedozvíte, proč bojujete proti tomu kterému bossovi, život na ulicích je zoufale monotónní, všichni postávají na předem vyhrazených místech, civilisté vykřikují neustále nesmyslné fráze atd. Zkrátka a dobře chybí mafiánská atmosféra, která ještě v Ganglandu byla jakž takž zastoupena. A rozhodně tomu nepomáhají ani rádoby mystické vložky. Ještě dodejme, že prostředí je, bez ohledu na první dojem, striktně ohraničeno a nabízí minimální volnost.

VIDEO

Samotná grafika nepůsobí špatně, například střídání dne a noci je provedeno na úrovni, celkový dojem ale kazí nedořešená kamera, kdy ani pohled shora, ani více akční perspektiva nepokrývají všechny možné situace, je tak třeba krkolomně přepínat. Rovněž zamrzí, že při pauze není možné rozdávat rozkazy a ani další prvky interface nejsou zdaleka ideální.

Escape from Paradise City vznikal dlouhou dobu a měli jsme za to, že bude patřit k příjemným překvapením. I tak by se nakonec sice dal nazvat, pouze však z negativního hlediska. V základním konceptu je to kvalitní taktická akce s příměsí RPG prvků, což je mix rozhodně lákavý, v druhém sledu však narazíte na nejrůznější omezení, ledabyle provedený svět či špatně fungující AI. Propadák to však není a s trochou sebezapření by se někomu mohl i zalíbit – obzvlášť v multiplayeru.