Scénáři zveřejněnému v roce 2012 se začalo přezdívat Eternal War, neboli nekonečná válka. Jako velmoci v něm přežili jen Keltové, Vikingové a Američané.
Na živu je ještě téměř vyhlazený kmen Siouxů, který vládne pouhým čtyřem městům a nevlastní žádné atomové zbraně. V uložené pozici pak ovládáte Kelty a zbytek spravuje počítač.
Lycerius popisoval, že válka trvá již 1700 let a nedaří se mu dosáhnout míru. „Jakmile zjednáme klid zbraní, Vikingové obratem překvapí mě či Američany útokem, často atomovými zbraněmi,“ napsal před čtyřmi roky.
Svět tak pro něj vždy skončil jako nukleární pustina, ve které ledovce opakovaně roztály a půda je kvůli radiaci zemědělsky nepoužitelná.
Ostřílení hráči Civilization 2 však objevili hned několik řešení.
Scénář má i vlastní sadu stránek na webu Wikia.
Pomalý postup a úplatky
Jedno zabralo sto let herního času a jeho autorem je člověk vystupující pod přezdívkou Peyechart.
„Brzy mi došlo, že hrubou silou vyhrát nedokážu,“ píše. Klíčem k Peyechartově řešení bylo vyvolávání revoluce a podvracení vlády v cizích městech. Zlikvidovat tímto způsobem Siouxy prý nebyl nejmenší problém a zabralo to zhruba dvě kola.
Další na řadu přišli Vikingové a území známé jako New Vikingland. Jejich poražení však představovalo větší výzvu. Vyžadovalo trpělivý postup a pozvolné vykupování měst, čímž hráč získával i nové jednotky.
Vždy bylo třeba počkat, až díky daním vybere dostatek prostředků a odkoupí další město.
„Pak to začalo připomínat hru Monopoly. Nejprve jsem vykupoval malé vesničky, později otrávil vodu ve větších městech, jejich populaci tím zmenšil a korupci zlevnil,“ popisuje Peyechart. S přibývajícím počtem vlastněných měst rostly i příjmy z daní a postup se zrychloval.
Jak dopadla letos vydaná Civilization VI?Série Civilization se v říjnu po šestileté odmlce vrátila. Přinesla vítané změny, zůstávají však některé z problémů předchozích dílů. Například agresivní umělá inteligence, kvůli které se téměř každá hra zvrhne do závodů ve zbrojení. Civilization VI si tak od nás vysloužilo hodnocení 80 %. „Celkově je šestá Civilizace kvalitním přírůstkem do legendární strategické série se spoustou funkčních a zábavných novinek,“ napsal o hře Petr Zelený (čtěte recenzi). |
Hráč tímto způsobem Vikingy eliminoval za čtyřicet až padesát let herního času, zbývali však ještě Američané. Peyechart se s nimi rozhodl zachovat mír, během let totiž vybudovali početnou armádu a v otevřené válce by neměl šanci zvítězit.
V jejich městech však tajně podrýval režim a začal omezovat veškeré nadbytečné výdaje. Zvýšil daně, prodal nepotřebné technologie.
„Ke konci hry jsem se zbavil všeho, co nebylo zásadní pro vydělávání dalších peněz. A to včetně raketových základen a nukleárních bomb. Nemá smysl se připravovat na válku, která neproběhne.“
Tímto způsobem bylo postupně možné ovládnout většinu amerického území. U posledních deseti měst však hráči došla trpělivost. Odkoupení každého z nich bylo příliš nákladné a trvalo by řadu kol. Peyechart proto za pomoci špionů přímo v těchto městech odpálil atomové rakety. A ve hře zvítězil.
Ilustrační obrázek z letošního dílu Civilization
Otevřená válka
Další pokus zabral 58 let herního času a klíčem se stalo budování armády. Jeho autorem je člověk vystupující pod přezdívkou Stumpster, který prvních několik kol strávil prodejem veškerých nepotřebných budov.
Ve všech pobřežních oblastech pak postavil přístavy a v řadě měst se mu postupně podařilo obnovit produkci jednotek.
Následovalo spojenectví s Američany, které zjednodušilo válku s Vikingy. Pro ni bylo klíčové vylodění jednotek poblíž Sydney, které muselo proběhnout během jediného kola, aby nepřítel transportéry nemohl potopit. Hráč pak v Sydney postavil letiště a další jednotky do oblasti začal přepravovat i letecky.
Je však třeba brát v potaz, že scénář nekopíruje skutečnou mapu světa a kontinenty v něm vypadají odlišně. Sydney je tak součástí rozlehlého regionu a v jeho okolí se nachází Praha.
Obrázek ze scénáře, kterému se přezdívá Eternal War. Vpravo dole objevíte Prahu.
Většinu Stumpsterovy armády tvořily houfnice, které ignorují opevnění měst. Součástí jeho taktiky bylo zneužívání vikingských železnic a útoky na města, ve kterých se nacházejí bombardéry i atomové pumy. Tímto způsobem Vikingy postupně vyhladil.
Následují Američané s mocnou leteckou armádou a nedostatkem pozemních jednotek. Houfnice proto opět slouží jako excelentní způsob, jak na ně zaútočit.
Hráč tím dokázal eliminovat přistávací dráhy, ze kterých by americké bombardéry mohly startovat. Zbytek už byl jen otázkou trpělivosti a zcela přímočarých útoků.
Špehové a bleskový konec
Mezi nejnovější řešení „Nekonečné války“ patří postup zveřejněný uživatelem jménem Spyforce. Ten dokázal scénář pokořit během osmi let herního času. Hráč navíc tvrdí, že se mu to povedlo na první pokus a válku by pravděpodobně bylo možné ukončit i rychleji.
Základní strategie se podobá postupu zveřejněnému Peychartem. I v tomto řešení jsou klíčoví špehové a úplatky, kterými získáváte nepřátelská města. Spyforce však veškeré nově získané jednotky prodává, stejně tak jako se kvůli penězům zbaví většiny vlastní armády a veškerých nepotřebných technologií.
Peníze pak investuje do trénování zvědů a uplácení cizích měst. K výhře kromě toho bylo třeba koupit pouze tři atomové elektrárny a zaútočit na tři města.
Ilustrační obrázek z letošního dílu Civilization
„Vikingy jsem porazil exponenciálně (tedy dvě města v prvním kole, pak čtyři, potom osm a nakonec šestnáct zničených měst, nebo tak něco). Na Američany a Siouxe jsem zaútočil v roce 3998 a zlikvidoval je v jediném kole. Kdybych si lépe naplánoval armádu, mohl jsem je zlikvidovat o rok dříve. Téměř jsem vyhrál v roce 3998,“ píše Spyforce.
Nekonečná válka tedy ve skutečnosti nekonečná nebyla. Okolo scénáře však vznikla početná komunita lidí, která na jeho vyřešení vynaložila značné úsilí. Na jeho motivy navíc vznikly fiktivní povídky.
