Jen málokterý chlapec neprožil část svého dětství pobíháním po hřišti či louce "s míčem na kopačkách" při hře, kterou nám Čechům není nutno nijak zvláště představovat. Fotbal, kopaná, čutaná - každý tomu říká jinak. Vzpomínám na časy, kdy jsme ve svých -nácti letech pořádali tzv. mistrovství světa a každé ze sousedních sídlišť (nebo spíše část jejich mládeže) tvořilo národní tým podle pořadu probíhajícího šampionátu. Svá nově maminkami zakoupená trička jsme stříkali sprejem a vytvářeli s pomocí dalších vylepšeninek kopie dresů pro náš manšaft - to aby to naše mistrovství mělo nějakou úroveň. Nevím, kterého z obdivovaných fotbalistů jsem tenkrát představoval, jen si pamatuji, že naše sídliště mělo tu čest hrát za (v té době skvělý) tým Argentiny. Jo, kde ty loňské sněhy jsou. Dneska už asi tenhle typ fotbalového klání neuvidíte a tak Vám ve Vaší touze po soutěživosti může přispět svou "troškou do mlýna" alespoň EA Sports, a to prostřednictvím TV obrazovek, na nichž Vám po propojení s příslušnou periférií, obsahující recenzované cédéčko, za nemalý peníz a k dnešku již s mírným časovým zpožděním, poběží letošní Euro 2000 v ryze elektronické podobě.
Jestli se Vám zdá úvodní odstavec nějaký divný a říkáte si, že to asi nic moc hra nebude, když takhle píši nebo Vás napadá zda nejsem nějak divnej já sám, nenechte se zmýlit. To jsem si jen neodpustil malou úvahu nad tím, jak jsme blbli v pubertě my a jak blbnou v pubertě dnešní "dospělé děti". Ale nechme melancholické vzpomínky minulosti a vrhněme se do vstřícné budoucnosti z otázkou: "Stojí tahle hra opravdu za to?".
Euro 2000 je postaveno v zásadě na základním kameni, jemuž se česky říká licence. Samozřejmě nejde o licenci ledajakou, ale o licenci tuze drahou, která však za zmíněný tučný obolus poskytuje herním tvůrcům EA použít v této herní záležitosti jak skutečná místa jednotlivých utkání, jména týmů, hráčů, trenérů a bůhvíkoho ještě. Ale nemějte strach, že by snad v EA Sports neměli co do huby, však oni dobře vědí, že se jim tyto náklady vrátí.
Ne, nejsem ekonom a nemíním tady rozebírat finanční problematiku vývoje her, ale jen jsem chtěl poukázat na opravdu těžký úkol, který každoročně spočívá na tvůrcích oblíbených sportovních kousků, jako je třeba NHL či FIFA. A o jaký že úkol to jde?
Jen si představte, že máte čtyřdílné pokračování akční adventury. Coby tak mohlo posloužit? Jasně! Lara - tu každý zná (BTW: Vreco, ty fotky mohly být lepší:-). Takže ještě jednou - máte čtyři díly Tomb Raidera, pro jednoduchost neuvádím podtituly (sorry Core). Jak ta tři pokračování udělat, aby se nevypařil zájem o hru jako takovou? Jednoduché - teoreticky. V praxi je to samosebou trochu složitější. Vezmete tedy první - velmi úspěšný díl TR. Vymyslíte jiný příběh, nové vedlejší postavy, vylepšíte ovládání hrdinky, navrch přidáte kvalitnější grafiku a přidáte za TR dvojku. Totéž se v podstatě opakuje v případě vývoje třetího a čtvrtého dílu série. A teď si představte, že byste měli vytvořit pokračování loňského úspěšného herního titulu, kterého jádrem je simulace mistrovství světa v kopané. 
Zde nemůžete dát jiný příběh (mistrovství jako mistrovství), nemůžete dát jiné postavy (hráči jsou hráči), můžete maximálně vylepšit ovládání a zkvalitnit grafiku. Z toho vyplývá, že koeficient prodejnosti takové gamesy by byl někde na 50% oproti citovanému akčnímu dílku, ne-li ještě nižší. V takové situaci je třeba hledat jiné zájem vzbuzující prostředky. A jedním z nich je právě ta mastná licence.
Euro 2000 však není dobře prodávanou hrou jen díky zmiňované licenční smlouvě. Je to především zkušenost a tvrdá práce autorského týmu, který opět světové herní veřejnosti dokázal, že v EA opravdu neplatí lidi jen tak pro nic za nic, ale že zde skutečně dokáží vytvořit záviděníhodná sportovní dílka (škoda jen, že v akční sféře EA moc štěstí nepřeje). Nesedl jsem však ke klávesnici, abych lustroval jejich produkci, takže vzhůru do světa zelené trávy a kulatých nesmyslů - Euro 2000 přichází na Vaše obrazovky.
Po úvodním, vcelku přitažlivém intru, lahodícím oku i duši se po pár desítkách vteřin dostaneme do hlavní nabídky, kde si hráč může - v závislosti na momentálním počasí, náladě a psychickém stavu - zvolit režim hry, jenž mu v dané situaci připadne vyhovující. Lze volit buď přátelské utkání mezi dvěma zvolenými týmy, anabázi šampionátu Euro 2000 kvalifikací počínaje a případným finále konče, režim Challenge - rychlý to turnaj osmi mužstev s aplikováním pravidla "rychlé smrti", Golden Goal, kde k vítězství stačí maličkost - vsítit jako první branku, Skill Drill - tutorial pro neználky, v němž si koneckonců i ostřílení kanonýři mohou vylepšit své technické kvality a na závěr lahůdka, bonbónek či třešnička na dortu - režim Classics, z jehož názvu již jasně vyplývá jeho podstata, kterou je možnost "zapojit se" do některého v minulosti konaných evropských šampionátů, přičemž jednotlivé z nich (samozřejmě jak už to u tzv. herních bonusů bývá) nemůže hráč absolvovat hned, ale až po dostatečně dobrých výkonech v dříve citovaných módech.
Dříve než se však vydáte na pouť za svým štěstím v podobě kulatých, na hrudi se lesknoucích virtuálních nesmyslů (tím myslím medaile), je nutné provést jistá nastavení hry, a to jednak týkající se celé hry (audio, video, ...) a následovně také jednotlivých herních režimů (obtížnost, volba hráčů,...). Po úspěšném nastavení tam toho či onoho se konečně dopídíme toho, co nás zde nejvíce zajímá a tím je bezesporu samotný zápas, bez ohledu na to, kdo proti komu nastoupí.
V samotném zápase Vás zřejmě nejvíce upoutá kvalitní pohybový profil hráčů, kdy zde neuvidíte rádobyplazící se mumie, ani vznášející se ufouny, ale skutečně běžící fotbalisty, předvádějící čas od času i docela zajímavé artistické kousky. Jestli to bude vypadat jako na MS v krasobruslení, to záleží už jen na tom, jak usilovně jste se snažili v tréninkové části a vězte, že v případě jejího vypuštění si zřejmě žádných větších parádiček neužijete, maximálně tak ze strany soupeřova manšaftu. Takže vřele doporučuji trénovat a poté teprve do zbraně a ostrého zápasu.
Když už jsem nakousl zápasy, mohu směle říci, že těch na Vás čeká spousta, jak již tuší fotbaloví nadšenci. Ona taková cesta od klasifikace až po finále není žádná procházka růžovým sadem. Zapotíte se při ní zejména tehdy, pokud v úvodním nastavovacím ceremoniálu zvolíte vyšší obtížnost hry.
Pokud bych této hře chtěl něco vytknout, byla by to zřejmě skutečnost, že EA pokračuje ve frustraci mé osoby stále stejnými metodami. O čem že to mluvím? Nuže, stejně jako v některých dříve odehraných titulech od této jinak skvělé vydavatelské firmy, mě vždy hrozně deprimuje až přespřílišná snaha poskytnout hráči možnost nastavení čehokoliv, a to ještě k tomu opakovaně. V případě F1 2000 to byla opětovná volba jazykové sady pro komunikaci s hráčem, v případě loňské NHL (s letošní jsem ještě neměl tu čest) stejně jako ve zde recenzovaném Euru 2000 je to volba strany, za kterou hrajete. Proč bych si - k čertu - měl volit ze dvou týmů jeden, za který budu hrát, když toto jsem vlastně uskutečnil již při nástupu do režimu šampionátu.
Rozumějte: po zvolení režimu "Euro 2000" si zvolíte tým (stát), za který budete po zbytek mistrovství sbírat cenné body do výsledné klasifikace. Poté co se dočkáte prvního, druhého a dalšího zápasu, objeví se před jeho započetím menu, v němž máte nesmyslnou možnost zvolit si ze dvou hrajících celků (Váš a soupeřův) ten, za který budete hrát.
Jediným důvodem, pro který možnost hry se soupeřovou jedenáctkou existuje, se mi jeví - EA styď se! - záměr ulít hru ve prospěch svého družstva. Stručně řečeno - pokud nejste schopni porazit daného soupeře, vyberte si v úvodu matche hru za něj a pak už stačí pouze Váš pasivní postoj k tomu, aby Vaše oficiální družstvo (v té chvíli hrající proti Vámi kontrolovanému týmu) dosáhlo úspěchu. Ale jako spousta věcí i v reálném světě, ve kterém se rovněž občas pohybuji, je spousta věcí nevysvětlených a nepochopených, takže vše může být i jinak a mými dojmy prostoupené předchozí řádky se zcela nemusí shodovat se skutečnými záměry EA.
Abychom nemlátili prázdnou slámu, pojďme si nyní promluvit (už mluvím jako Brandon Walsh - promiňte) o vlastnostech hry jako takové. Graficky je na tom Euro 2000 opravdu moc dobře, zejména co se týče animací a pohybu hráčů. Ochozy stadiónů však na mne působí dost placatě. S tím se ale zřejmě - vzhledem k omezeným možnostem současného hardwaru - nedá nic moc dělat a tudíž na realistické ztvárnění bouřících fanoušků si budeme muset pravděpodobně počkat až do uvedení konzole nové generace (PS 2) na evropsky trh. Nicméně menší nedostatek zobrazení tribun zde plně vynahradí perfektní ozvučení, díky němuž při poslechu skandujících diváků zcela jistě poženete "své" mužstvo k ještě lepším sportovním výkonům. Pískání, hurónský řev po vsítění branky a spousta dalších emocionálních výlevů přispívá k příjemnému pocitu ze hry. Nepostradatelnou součástí je komentátorská kulisa a ani na to v EA nezapoměli. Vaše i soupeřovy akce jsou zde komentovány stylem ryze profesionálním, takže nepostřehnete v tomto smyslu rozdíl od opravdového tournamentu. Nastavování voleb, souvisejících s určením způsobu hry, si zde užijete dostatek, i když ne v takovém měřítku, jako třeba v Championship Manager, ale jelikož jde
o stylově odlišné hry, lze to očekávat. Přesto zde máte možnost měnit prakticky cokoliv, od volby obranného či útočného pojetí hry přes soupisku nastoupivší jedenáctky či střídajících hráčů až po navolení herního schéma.
Abych to vše nějakým způsobem uzavřel. Euro 2000 je skvělá a chytlavá záležitost, jež zaujme jak svou hratelností, tak grafickou stránkou a koneckonců i zvukovou kulisou. Něco málo chyb zde lze najít, ale to už je osud prakticky všech videoher, s výjimkou několika málo vyvolených, u nichž se o chybách nehovoří čistě ze zištných důvodů (MGS, FFVIII). S ohledem na to lze tuto hru doporučit všem fotbalovým maniakům i těm, jenž kopané příliš neholdují. Já osobně fotbalovým nadšencem nejsem a přesto jsem si tuhle gamesku docela rád zahrál. Takže - "pařbě zdar a fotbalu zvlášť!
| EURO 2000 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
