Oslava narozenin každého z nás je provázena spoustou veselí a příjemných zážitků. Jen málokdo si asi dokáže představit takovéto oslavy v sirotčinci. Což je osud našeho malého hrdiny Cypa - jak jej s oblibou nazývají jeho nejbližší kamarádi. Jenže Cyp se v sirotčinci neobjevil kvůli nedbalosti či opomenutí ze strany svých rodičů, ale z důvodu jejich smrti. O to horší je to v tom, že zemřeli zrovna na jeho narozeniny. To pak není divu, že se každý rok na tento jinak jistě oslavný den zrovna dvakrát netěší. Přičemž kamarádi mu tím svým věčným přechytralým popichováním zrovna nepřidají. Ale je zde jeden skutečný přítel, plyšový medvídek Lenny, se kterým si může povídat o všem nejdůležitějším - tímhle si náš klučina posléze vytvoří svůj dětský imaginární svět, ve kterém je on tím superhrdinou. Nicméně všeho je jednou až přespříliš a tak právě v den dalších narozenin to Cyp již nevydrží a ve své mysli všechny své nejbližší přátelé - včetně Lennyho - pošle do světa zapomnění. A jak je známo, v den vašich narozenin se může splnit všechno…
Možná si teď budete říkat, že takovýto začátek vypadá na pořádně hororovou hru, ale opak je pravdou. I když při sledování naprosto depresivního úvodu vám bude běhat mráz po zádech a ti slabší se možná psychicky zhroutí, jedná se skutečně o pouhou 3D plošinovku. No, zase tak obyčejnou asi ne, ale při zamyšlení kam s touto hrou při zařazení, tak plošinovky jsou asi žánrově nejblíže.
První, čeho si povšimnete, je naprosto rozdílná atmosféra, než na jakou jste u těchto her zvyklí. Atmosféra je totiž zde nejdůležitějším prvkem, hned po ní následuje příběh.
Je to možná zvláštní, ale co vždycky tak rádi upřednostňujeme je tady až na posledním místě. Ano je to tak, i když je to docela zábavná a hratelná záležitost, to hlavní, na co jsem se po chvíli hodně těšil byly ponejvíce další neuvěřitelné filmečky a s tím související seznamování s novým světem, jeho obyvateli a především pak na naprosto šílené rozhovory. Právě dialogy ve vás budou nahlodávat myšlenku, jestli je malý Cyp opravdu jen dítě. Dospělácké řeči, chytrost a nehorázná drzost a arogance, která z něho přímo čiší, vám několikrát bude nahánět doslova husí kůži. Dokonalost jeho osobnosti je podchycena jeho imaginárním alter egem, ve které se může po sebrání určitých symbolů proměnit a stát se tak ještě hrozivějším.
Světy, v nichž se budete vyskytovat, by vás nenapadly ani v těch nejhrozivějších snech a věřte, že ani screenshoty tady okolo vám příliš nenapoví, co vás ve skutečnosti čeká. Jestli jste příznivci filmu a alespoň vám něco málo říká jméno Tim Burton, pak je vám jasné, s čím máte mít co do činění. Stačí se zeptat PC kolegů a ti vám to jistě potvrdí. Ano, dnes, kdy tuto hru s odstupem času recenzujeme, je grafická stránka zastaralá, ale skvělá atmosféra z ní stále doslova dýchá. Variabilita a celkový počet levelů je naprosto ohromující, i když jejich velikost je omezená. Co se týče orientace a s tím související prací kamery - největší problém nastává ve
stísněných prostorech, kde kamera hledí vůkol a neumožňuje vám žádaný pohled na kritické místo. Také by se hodilo, kdyby byla kamera volně manipulovatelná během celé hry a v každé lokaci, protože právě ty pevně fixované úhly pohledu znamenají největší problém. Kvůli uvedenému pak budete celkem zbytečně přicházet o své drahocenné životy, které lze samolitr doplnit - třeba sběrem Lennyho ikon. Na druhou stranu díky změnám pohledu v daných úrovních se jen tak hra neomrzí. Tedy záleží na tom, co je pro vás prioritní, jestli kamera přispívající k výborně herní atmosféře, anebo spousta životů a plynulý postup hrou. Jak to již u těchto her bývá, vždy se objevíte v centrální úrovni, ze které se pak budete přesouvat do daných levelů a na konci se vždy setkáte s nějakým bossem. Bossové jsou velice rozmanití a to se dá říci i o ostatních obyvatelích tohoto světa. Náplň levelů je - jak již bylo naznačeno - variabilní. V některých objevíte různá stvoření, co vám rádi pomůžou, pokud jim prokážete nějakou službu. Úkoly se pak většinou skládají z klasických "přines", "zlikviduj", "osvoboď" atd. - jestliže tak učiníte, vždy dostanete nějaký předmět, který vám v pozdějších fázích hry pomůže. Lze získávat i lepší náboje do vašeho praku, jediné to zbraně v klasické podobě. V podobě SuperCypa pak používáte ohnivé střely a blesky.
Přátel zde poznáte opravdu mnoho a spoustu z nich osvobodíte, tedy převážně ty, které jste sami ve své mysli uvěznili. Jeden takový je vám k dispozici již od začátku a to velice dobrý
kamarád samotného medvídka Lennyho. O koho jde? Slon Wilbur, jenž je vaším rádcem a průvodcem po světě, který jste si vytvořili ve své mysli. Je zvláštní, jak vás takovéto ve své depresi utápějící se zvíře dokáže dostat. Už jen ten jeho hlas, ten vám dokáže doslova vehnat slzy do očí, přičemž s takovou intonací a emocionálním prožitkem jsou namluveny i ostatní postavy na scéně. Ale nic z toho by nebylo bez pořádné hudby. A hudební doprovod dokonale sedne k ponuré atmosféře celé hry. Nic vás před ní neuchrání a pokud se rádi oddáváte svému snění, pak zdejší hudba vás dovede až do nehlubších hlubin vašeho nitra a tam vás bude nemilosrdně sžírat.
Atmosféra a celková podoba hry je skutečně nepřekonatelná v případě, že se rádi necháte vtáhnout do dění takříkajíc se vším všudy, ale je zde jeden problém. Tím je hratelnost, spojená nepřímo s komerční úspěšností titulu. Ne každému bude v tomhle žánru totiž vyhovovat poněkud atypický styl a ne každý dokáže překlenout výše citované problémy s kamerou. A když k tomu přidáme i mírně přecitlivělé ovládání, může být na místě i trocha té skepse. Nicméně přes všechno uvedené si stále myslím, že atmosféra tady jasně zvítězila a musím zároveň dodat, že postupem času jsem si na kameru a ovládání i zvykl. Tím pádem jsem se velice dobře bavil. Volba je však na vás. Dáte přednost osvědčeným tématům a mechanismům a nebo vkročíte do neprobádané řeky se záměrem riskovat?
| Evil Twin: Cyprien’s Chronicles | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
