Smrt v této hře neznamená nic... no skoro
Chce se mi zařvat mocně a hlasitě Aaarrrggghhh, protože minulý týden byl naprosto fantastický. Nejprve se dostavil nečekaný zážitek, ale to nebudu popisovat (správně Leechi, náš magazín totiž čtou čtenáři i před desátou hodinou večerní a mnohým z nich ještě není ani 18 let :o) - by Vreco), den poté naši hoši vyhráli mistrovství světa, kterým byla naše redakce naprosto zničená (to víte, všichni jsme se totálně sjeli, i když každý bydlíme v jiné části naší malé republiky) a nakonec, i když vlastně patřilo by to systematicky na začátek, jsem si nechal Expendable, naprosto nečekaný akční odvaz. Když jsem si zahrál demoverzi, tak jsem byl příjemně překvapen, říkal jsem si že zase bude nějaká dobrá "sedmičková" akční věc, ale jak sami uvidíte, k mé radosti, jsem se mýlil a po dohrání plné verze jsem názor změnil... k lepšímu.
Povězme si nejdříve něco o příběhu hry. Je nějaké hodně vzdálené století, dejme tomu třeba pětadvacáté. Lidi jsou rozlezlí po mnoha planetách navzájem vzdálených mnoho tisíc světelných let. Hrabivé lidské nebo spíše nelidské pařáty začaly na těchto vzdálených planetách stavět těžební stanice, a tak začalo drancování těchto blízkých planet. Lidem nezbývalo nic jiného než se expandovat do ještě vzdálenějšího vesmíru, spousta lidí se bála nebo ani snad nechtěla odjet na veskrze chladné planety a měsíce, kde by měli strávit přinejmenším několik nehezkých let než se planeta vydrancuje.
Lidé už začali mít dojem, že jim skutečně patří celý vesmír, ale to byla ukrutánská chyba, protože v jednom zapadlém koutu jedné velmi vzdálené galaxie nalezlo lidstvo odpověď na starou otázku, zdali jsme ve vesmíru sami. Nebyli jsme, i když teď už vlastně asi zase budeme.
Lidé totiž nalezli rasu, která si říkala Charva a byla to rasa, která neměla zájem se s námi kamarádit. Když pak zjistili, že jsou ve skutečnosti daleko silnější než lidstvo, tak zaútočili. Flotily a hlavně pěchota této nepřátelské rasy vyhlazovala lidstvo ze všech jimi obydlených planet, nepřátelská fronta postupovala závratnou rychlostí k naší matičce Zemi. Až už bylo doslova za pět dvanáct, lidé se konečně vzchopili a postavili stroj naděje, který hrdě pojmenovali Mothers ship. Tato gigantická lodička v sobě totiž vezla skutečně něco mateřského, vezla totiž zárodky nových vojáku, kteří podle potřeby sjížděli ze svých syntetických děloh. Tito vojáci měli jen jediný úkol, ne přežít, ale než zemřou zabít co možná nejvíc nepřátel, což také s velkou pečlivostí dělali. Jejich válečné geny je nutili zabíjet, byli stateční, nebáli se obrovské převahy nepřítele, smáli se svým zraněním. Takoví byli vojáci s jednotky Expendable, což znamená postradatelní. Vždy když nebohého vojáka ti parchanti dostali, další se jen odteleportoval na místo kamarádovy smrti a snažil se předčít již mrtvého spolubojovníka v počtu zabitých parchantů. První hořká porážka pro nepřátele se uskutečnila poblíž Země, to vojákům z jednotky nahraditelných dodalo sil, a tak se vrhli na další planety. Jejich osvobozování bylo velmi pomalé a zdlouhavé, protože vojáků bylo málo a těch neřádů bylo neuvěřitelné množství, ale fronta se nezastavila, pořad pomaličku postupovala. Brzo se vojáci k jejich nelibosti potkali s daleko nepříjemnějšími stvořeními, než byli tvorové rasy Charva, setkali se totiž s příšerami vycvičenými na zabíjení, narekrutovaných z řad již dávno ovládnutých ras. Kdo ví jak bychom dopadli, kdybychom se nebránili...
Vojáci se také setkali s velkým množstvím různých automatických bezpečnostních zařízení jako kulomety, raketomety nebo třeba minová pole, také se občas potkali s obzvlášť krutými nepřáteli, s bossy. Nakonec se ale po dlouhé cestě přes dvacet planet dostali do kolébky zla, kde se odehrála závěrečná bitva, kdy lidstvo opět dokázalo, že má právo na život a že tohoto práva chce v plné platnosti využívat.
Tak to by byl příběh, který je naprosto typický pro tento druh her. Jistě vám neuniklo, že se Expendable odehrává ve 20 úrovních a že budete zhruba každé dvě kola čelit nenáviděným záporňákům, které budete moci vysmažit ze svých ulit třemi z 15 nebezpečných zbraní. Princip hry je naprosto jasný. Vy jakožto novopečený voják se ocitáte na bojišti se svojí základní zbraní a snažíte se přežít. Zabijete několik prvních nepřátel a dostanete několik nových zbraní, kterých ale v jeden okamžik můžete mít maximálně tři, takže si dávejte bacha na to, jakou zbraň berete. Kromě zbraní sbíráte také lékárničky, identifikační karty pro vypínání laserových polí, heroes pointy a spoustu dalších věcí, ale hlavně musíte pořád sbírat zbraně, protože místy budete trpět akutním nedostatkem munice.
Budete stát proti obrovské převaze a naráz vám dojdou náboje, základním plivátkem takovouto přesilu neustřílíte, občas se vyplatí i používat granáty, hlavně do chumlu nepřátelské havěti. Kromě nepřeberného množství nepřátel a tvrdého omezení munice bojujete i s krutým časovým limitem, který je v některých kolech naprosto šíleně malý. Hra vás tak nutí jít pořád dál, nikde se nezastavovat, což je škoda, protože takto nemáte vůbec žádný čas hledat velké množství skrytých bonusů (hoho). Při hraní budete pociťovat naprosté nadšení z kvality grafiky, protože něco tak fantastického jsem na poli ne 3D akčních her ještě neviděl. Grafika je i přes svoji kvalitu poměrně nenáročná na hardware vašeho počítače, vystačí si s P233 a 3D kartou, ale bude to chtít snížit detaily. Já sám jsem si dopřával hru v 800x600 se všemi zapnutými efekty na maximum a hra se mi vůbec nezpomalovala (moje sestava viz. tabulka doporučeno, mám Matroxe G200), mohl jsem si i dovolit přepnout do 1024x768, ale to už bylo hraní takové pomalejší a hlavně když se vyrojilo hodně nepřátel a ještě k tomu jsem rozpoutal peklo na obrazovce diky mnoha výbuchům, tak se hra nepříjemně zbrzdila. Ale majitelé Rivy TNT budou rozhodně kvalitou a rychlostí grafiky velmi nadšení, tady jen takové malé upozornění, nevím jestli to bude jen mým počítačem, ale mám i Voodoo2 a když jsem chtěl Expendable rozjet přes ni, tak hra zatuhla. To bude ale asi jenom mým počítačem.
Musím se ještě vrátit ještě ke grafickým efektům. Na obrazovce se v jeden moment odehrává neuvěřitelné množství animací (výbuchy, létající maso nepřátel, sněží). Ještě takový detail, pokud budete chtít Expendable hrát ve vyšším rozlišení než 640x480, tak si pořiďte alespoň 17" monitor, protože ve změti výbuchů se docela špatně orientuje. Dalším neocenitelným kladem je systém ukládání pozice, žádné pohodlné uložení kdykoliv se vám zachce, pěkně si hru uložíte až zdárně projdete úroveň. Díky tomuto kroku Expendable nabývá neuvěřitelnou měrou na atmosféře, sami to určitě znáte, jak je to nepříjemné, když projdete celou úroveň na jediný život a těsně před koncem vás nějaký zatracený sráč oddělá. Chytá vás amok a tak to má být. Tento pocit si totiž při hraní Expendablu zažijete nesčetněkrát.
Není ale všechno zlato co se třpytí (jak pravil klasik Leech - by Vreco) a ani Expendable se nevyhnul bohužel několika málo chybičkám. Tak předně je to velmi špatné rozvržení ovládání na joypadu, což je naprosto vhodný ovladač pro tenhle typ hry, ovládání totiž nejde překonfigurovat. Druhou velkou chybou je již zmiňovaný časový limit, který vás bude neuvěřitelně sužovat a bičovat, mě přiváděl místy do naprostých stavů šílenství.
| ||||||||||||||||||||||||
Expendable je maso. Každý by si ho měl alespoň vyzkoušet, určitě neprohloupí. Od Rage jsem toho moc nečekal, protože narozdíl od většiny počítačových časopisů jsem byl z Incomingu celkem zklamaný, i když grafiku měl dost cool, a tak jsem rád že Expendable je to co je, protože takhle poctivě odvedenou spářku jsem už dost dlouho neviděl. A tak já teď zvolám to, co jsem křičel i po onom zlatém gólu s Finy: "Hoši děkujem!"
