Jestli jste tu autoškolu udělali a po kapsách vás hřeje malý průkaz opravňující k řízení motorových vozidel - gratuluji vám. Ale vězte, že autoškola v podání ultra realistického automobilového simulátoru F355 Challenge je podstatně těžší kalibr. Zde nepomůže vaše oprávnění ani pro všechny skupiny, nepomůže ani předchozí praxe na simulátorech F1, zkušenosti z TOCy můžete klidně zapomenout a starou motokáru hodit zpátky na půdu. Abyste se naučili obstojně uřídit neposedná Ferrari v této hardcore hře, potřebujete hlavně cvičit, cvičit a zase cvičit.
Každému, komu se vybaví posvátné slovo Ferrari, určitě okamžitě vyvstane na mysl prestiž a punc kvality legendárních sportovních automobilů, kterým vdechl život zesnulý Enzo Ferrari. Automobilka se vzpínajícím se hřebcem ve znaku je již po několik desetiletí synonymem pro komfortní sportovní automobily. A když se tato značka rozhodne udělit licenci na svoje výrobky, není to jen tak. Vzpomínám na Kazunoriho Jamauchiho, víceprezidenta Polyphony Digital, kterak usiloval o zařazení červených vozů z Maranella do svého Gran Turisma- marně. Ale Ferrari chtěl něco jiného. Chtěl reálnou závodní hru stejně výjimečnou, jako jeho automobily. Realistický simulátor věrně kopírující zážitek s jeho vozy. Dá se říci, že se tento záměr tvůrcům podařil. Vytvořili tak velmi těžkou simulaci závodů F 355 určenou jen pro ty nejotrlejší a nejzkušenější virtuální řidiče.
Premiéru si tato hra ovšem odbyla na arkádových automatech Segy označených Naomi, kde slavila velký zájem hráčů. Pro reálnou simulaci byly tyto coin-upy daleko lépe vybaveny než náš Dreamcast. Obsahovaly trojici velkoplošných obrazovek, precizní volant s řadící pákou a samozřejmě pedály. Tomu se ovladač od Dreamcastu, byť s analogovým zatáčením a akcelerátorem/ brzdou nemůže vyrovnat. F355 podporuje volant od Segy a s ním by to bylo zřejmě jiné kafíčko. Nicméně vycházím ze skutečnosti, že český majitel „Dreama“ pravděpodobně volantem nedisponuje, proto mé zkušenosti vyplývají z použití výhradně klasického joypadu.
Šampionát, který se snaží hra tak věrně simulovat se jede pouze s jedním typem automobilů a to se zmíněným Ferrari F 355. Takže počítejte s tím, že jiné tu zkrátka nepotkáte. Alespoň si můžete vybrat z několika barevných provedení karoserie.
Celý seriál se skládá ze šestice závodů na skutečných světových okruzích. Tratí ve hře je celkem jedenáct a vždy po nich jezdí osm soupeřů včetně vás. Šest je již od začátku volně přístupných, další pětice se odemkne v průběhu postupu hrou. Všechny okruhy jsou reálně převedeny do virtuální podoby dle svých skutečných předloh. Šampionát začíná na zdánlivě jednoduchém oválu v japonském Motegi, pokračuje italskou Monzou, podobně jako ve se lomí v krátké i dlouhé variantě v Suzuce, další lokací je pak Sugo a konečně poslední závod
sezóny se jede na známém okruhu Long Beach v USA. Z bonusových pak namátkou jmenuji NASCAR Arenu v Atlantě.
Na výběr ovšem nemáte pouze šampionát, ale také další dvojici režimů. Nejpřívětivější je „Arcade“, který alespoň trošku sráží míru frustrace na nižší hodnoty, protože je zde fyzický model jízdy malinko potlačen směrem k menší náročnosti.
Poslední volbou je možnost zajezdit si okamžitě v libovolném závodě a poměřit své schopnosti s ostatními protivníky. Aby se dosáhlo alespoň nějakého ulehčení řízení, pomáhají vám elektronické systémy, které lze podle vašich schopností aktivovat, případně vypnout. Antiblokovací brzdový systém je všem známý, kontrola prokluzu jakbysmet, ale ještě si můžete pomoci kontrolou stability a inteligentním brzdovým systémem, který zabraňuje prudkému vjezdu do šikany. S aktivovanými pomocníky je sice jízda kupodivu docela jednoduchá, ale požitek z ovládání je fuč, protože vůz se řídí skoro sám. Když to ale zase všechno vypnete, budete mít s ovládáním plné ruce práce. Před závody si lze také vozidlo všemožně upravit a nastavit, zadané hodnoty je pak možno ukládat na paměťovou kartu stejně jako telemetrická data z jízdy, která indikují vhodnost, či nevhodnost těchto nastavení na jízdní výkony.
Každá ze zmiňovaných herních voleb se dělí na další tři složky. Nejvíce si asi zamilujete trénink, u kterého je zapotřebí strávit opravdu hodně času. Počítač vám pomáhá udržet správnou stopu na okruhu pomocí červené navigační „lajny“ na vozovce, také vás pomocí piktogramů na obrazovce upozorňuje na poloměr zatáčky před vámi a hlas vám napovídá, který to převodový stupeň je pro daný okamžik nejvhodnější. Samozřejmě na okruhu jste ve chvíli trénování zcela sami.
Druhým v pořadí je řidičský mód, kde už vám sice nikdo neradí, ale schopnosti nabyté v tréninku si můžete právě zde ověřit v praxi, protože taktéž na okruhu kromě vás nikdo jiný není.
Závěrečnou kapitolou je pak samotný závod, kde už jde opravdu do tuhého. Na trati spolu s vaším autem závodí dalších sedm protivníků. V režimech Arcade a Single Race absolvujete takto jen jeden vybraný závod, v šampionátu pak pokračujete dále, až do konce sezóny. Vašemu umístění odpovídá bodové ohodnocení po závodě. Za první místo je snových 15 bodů a za poslední pak častý bod jeden.
Patrně nejrozporuplnější částí hry je použitý fyzický model jízdy vašeho vozu. Jakékoli prudší sešlápnutí plynového pedálu, brzdy nebo prudké otočení volantem má za následek nekontrolovatelný smyk a hodiny. Nejvíce naštve, když zjistíte, že ostatní jezdci celkem pohodlně projedou inkriminovaný úsek bez větších problémů, když vy to ve stejné rychlosti jako oni zkoušíte projet už po několikáté. I když na palubní desce podle tachometru odečítáte velkou rychlost, při pohledu skrze čelní sklo si naopak myslíte, že jedete podstatně pomaleji. Krajina zde
totiž velmi pomalu ubíhá a tak dojem z rychlé jízdy je velmi nepatrný. Může za to také jen jeden pevně daný pohled na vozovku (a vaše snažení) a to z nitra vašeho vozu. Jakékoli jiné kamery zde nejsou k mání. Zde pak vidíte pouze nepatrnou část palubní desky a volantu, který se alespoň otáčí podle zatáčení vozidla, a samozřejmě zpětné zrcátko.
Grafická stránka simulátoru je sice naprosto bez chyb, ostrá jak břitva a velmi plynulá s šedesáti snímky za vteřinu, ale právě díky jediné kameře a velké práci s udržením vozidla na vozovce při závodě vůbec nevynikne. Pouze při opakovačkách po skončení závodu si můžete konečně pořádně prohlédnout bezchybné zpracování automobilů. Ale z nějakého mně neznámého důvodu na to máte pouhých třicet sekund a pak replay skončí. Karoserie se krásně lesknou ve sluníčku a v kabinách sedí plně animovaní řidiči. Taktéž zajetí do boxů a práce mechaniků jsou skvěle provedeny. Každý z nich je krásně rozpohybován a výměna pneumatik v depu je proto zážitkem, na který jsem se vždycky těšil. Dojem ovšem kazí diváci, kteří jsou sice podle textur na tribunách přítomni, ale nevydávají naprosto žádný zvuk, takže se při jízdě dočkáte pouze slušně nahraných originálních zvuků motorů závodních aut. Taktéž jsou velmi obtěžující ve srovnání s podobnými tituly na Dreamcastu poměrně dlouhé nahrávací časy.
Nesmím zapomenout také na podporu multiplayeru přes rozdělenou obrazovku a možnost
srovnání vlastních dosažených časů s ostatními přes internet, což v našich zeměpisných šířkách stejně nemá valného významu. A tak končím recenzi zaplaven smíšenými pocity, jestli je „Enzo“ v hrobě spokojen nebo nabručeně nadává. Spíše bych se přikláněl k tomu druhému. Fyzika jízdy v tomto simulátoru je opravdu přehnaná, vozy nedrží na silnici a vděčně odmění sebemenší pohyb volantem smykem. Sice jsem s Ferrari nikdy nejezdil, ale předpokládám, že „drží stopu“ nesrovnatelně lépe než Favorit a to ve F 355 Challenge zohledněno vůbec není. Kdyby alespoň hra uměla zprostředkovat dojem z rychlé jízdy, ale i na tomto poli ji poráží konkurenti z oblasti automobilových simulátorů s licencemi (Le Mans, F1). Takže, F355 sice není vyloženě špatný titul, ale zaujme snad jen opravdu skalní příznivce hardcore simulátorů preferující přehnaně reálné chování vozů před požitkem z jízdy.
| F 355 Challenge | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
