Dost možná nejočekávanější akční hra tohoto roku – F.E.A.R., se dostala do závěrečné fáze svého vývoje a Monolith už opravdu jen piluje, ladí, aby mohli být hráči po prázdninách maximálně spokojení. Už nějakou dobu probíhá uzavřené testování, přičemž dojmy z něj se drží výhradně u kladného pólu. Odkladů se tak už moc nebojíme, což potvrdilo i vydané demo obsahující jednu singleplayerovou misi a jevící se poměrně dokončeně. Vzhledem k tomu, že mnoho kvalitních akcí už nás letos nečeká, musíme F.E.A.R.u věnovat pozornost, kterou si jistě zaslouží a rozebrat naše první dojmy.
>> Zkuste českou fanstránku fear.bonusweb.cz <<
Hra začíná velice stylově nouzovým voláním, které podle reakce starosty značí, že se podělalo něco hodně velkého, konkrétně projekt Origin. Ten staví na davech do mrtě vycvičených vojáků, kteří původně měli chránit lidi před zločinem. Tak tomu mělo být, než se do celé věci přimíchala malá holčička v červeném a cosi našeptala jednomu z předáků celého projektu – Paxtonu Fettelovi, jemuž se z hlavy
hodně rychle vykouřila mírotvorná myšlenka a nahradila jí zatím neobjasněná vize, které padnou za oběť všichni, kdo se jí postaví do cesty. Tentokrát to byli Delta Force, když se snažili vyhnat Paxtonovy pohůnky z vojenského objektu.
Příběh se na první pohled jeví příjemně propracovaně a autoři na něj i nadále chtějí klást důraz prostřednictvím naskriptovaných sekvencí.
Je naprosto jasné, že tady si normální armáda pořádně spálí prsty, ovšem jeden člen a několik pomocníků z jednotky First Encounter Assault and Recon mohou hrozící zkáze zabránit. Přestože jste teprve čerstvě vytvořeným klonem vypěstovaným touto organizací, získáváte okamžitě důvěru v případu dopadení Paxtona Fetta. To je totiž podle vašich představitelů klíčové k zastavení paranormálního dění na základně a získání tisíců vojáků zpět pod státní správu. Příběh se na první pohled jeví příjemně propracovaně a autoři na něj i nadále chtějí klást důraz prostřednictvím naskriptovaných sekvencí.
Plni očekávání jsme se vrhli do hry, zpočátku pouze s pistolí, posléze nám přibylo
na demo velice slušné množství zbraní, i když nikdy ne najednou, jelikož F.E.A.R. není tak úplně arkádovou střílečkou a slovo realismus mu aspoň něco říká, takže zároveň smíme tahat pouze tři kvéry, přičemž je docela jedno, jak jsou velké. Pistolka není úplně neúčinná, avšak až objevíte krásy a schopnosti další výbavy, ještě jí rádi zahodíte. Brokovnice dělá skutečně obří paseku na blízko, ale musíte se s ní naučit pořádně zacházet, vzhledem k tomu, že přiblížit se k nepříteli není nic moc jednoduchého – kontrahenti jsou totiž na pár metrů také pořádně silní. Dost možná nejvíce času strávíte se samopalem a útočnou puškou, které nabízejí rozumný kompromis mezi průrazností a rychlostí. Hodně zajímavě působí plasmovka, s níž se na neustále se pohybující nepřátele opravdu bídně míří, na druhou stranu disponuje parádně detailním zoomem, takže zde v podstatě supluje sniperku.
Zamířit můžete stiskem Shiftu se všemi zbraněmi, avšak jen v omezené míře. Co se týče dalších zbraní, měli bychom se dočkat ještě raketometu a plamenometu.
Na každé špuntovce je přidělaná lampa, jíž doceníte v mnoha temných koutech a zároveň si budete libovat, že nemusíte neustále řešit dilema, zda se vyplatí spíše zbraň nebo baterka, jako tomu bylo v DOOMovi 3. Na sekundární módy střelby se v tomto případě netěšte (i když se o nich údajně pořád ještě spekuluje), stisk pravého myšítka vyvolá akorát úder nablízko pažbou. Dozajista využijete i tři druhy granátů – setkali jsme se s klasickým, který vybouchne několik sekund po dopadu, ale i s druhem, který se přilepí na zem a čeká než jeho efekt někdo spustí výstřelem do něj.
Level v demu na mě nepůsobil kdovíjak objevným dojmem, místy mi vojenská základna přišla docela fádní, na druhou stranu co od ní čekat jiného – podíváte se do potemnělých chodeb, podzemí, industriální části i na nádvoří s efektním příletem vrtulníku. Menší nápaditost by zas až tolik nevadila, ostatně podle obrázků to v dalších úrovních bude o něco lepší, ale velice nás zarazila naprostá lineárnost hry s praktickou nemožností byť jen na chvilku zabloudit. Nevím proč, ale tento fakt mě celkem zklamal, přitom by stačilo jen někdy rozdvojit cestu a trochu rozvrstvit levely.
Těžko říci, zda se toho ještě v plné verzi dočkáme, z dema jsem totiž nabyl pocitu, že je tento postup autorů zcela záměrný. F.E.A.R. však není zběsilou střílečkou, kde by podobná stavba úrovní měla ospravedlnění. Od Monolitu, který má za sebou designově brilantní No One Lives Forever, bych něco podobného rozhodně nečekal.
Velice nás zarazila naprostá lineárnost hry s praktickou nemožností byť jen na chvilku zabloudit.
Absence větší volnosti zamrzí především v kontextu s luxusní umělou inteligencí, kterou F.E.A.R. přináší a kterou může směle konkurovat dosud zřejmě nepřekonanému Far Cry. Protivníci se pod přímou palbou běží schovat a zde neváhají zůstat do doby, než jsou si jisti, že vás mohou opět nějak ohrozit. Pokud to jde, neváhají vás dokonce obejít a vpadnout do zad. Nikdy se něco podobného nestávalo tolikrát, jako právě ve F.E.A.R. Nepřátelé umí rozhazovat i předměty, jimiž se kryjí. A hlavně dokáží kooperovat jako skupina, takže jeden z nich vás drží pod palbou, zatímco ostatní se vás snaží obejít. Navíc v každé situaci improvizují, takže v žádném případě nemají předepsané postupy. Paráda! V demu povětšinou bojujete
jen proti menší přesile složené zhruba ze tří vojáků, a věřte, že i ti vám dají pekelně zabrat, zvláště když se ocitnou na otevřenějším prostranství, kde můžou dát průchod svým, mnohdy i akrobatickým, schopnostem. Abyste komplikovanější chvilky vůbec mohli zvládnout, je pro vás připraven plnohodnotný a časem se dobíjející bullet-time zpomalující čas kolem vás.
Co se týče grafiky, je třeba poukázat na její vysokou úroveň především v otázce modelů postav a kvalitních textur. Rovněž hra světla a stínu dokáže vykouzlit velice povedenou hororovou atmosféru, kterou mimochodem podporují ještě jakési halucinace – tu a tam zahlédnete malou holčičku, jindy zase samotného Paxtona Fetta. Přesto se mi nezdá, že by síla enginu atakovala současnou špičku DOOM 3 a Half-Life 2, nehledě na vyšší náročnost F.E.A.R. na hardware. Průměrná mašina Athlon XP 3,2 GHz, 512 MB RAM s Radonem 9600 Pro dokáže hru rozpohybovat v rozlišení 1024x768x32 na střední detaily, ovšem s občasným zakuckáním framerate. Fyziku hry pocítíte především při střílení do skla, které se skvěle rozsypává.
V ostatních případech se fyzikální engine projevuje jen minoritně.
Co se týče grafiky, je třeba poukázat na její vysokou úroveň především v otázce modelů postav a kvalitních textur.
Pokud bych měl demo F.E.A.R. nějak krátce zhodnotit, tak bych řekl, že jsem čekal přeci jen trochu víc, konkrétně plnohodnotnou konkurenci momentálně nejlepší akční trojce – DOOM 3, Half-Life 2 a Far Cry. Náběh je zde velice slušný a v mnoha aspektech i skutečně dotažený, jenže je tu několik ALE. Především se jedná o lineární design lokací a maličko promarněný potenciál v otázce grafické a fyzikální. Přesto přese všechno je už z dema cítit hororová atmosféra, kterou přeci jenom nemáme na talíři každý den, dále budeme mít co do činění s poměrně silným příběhem, na jehož vyvrcholení jsme opravdu zvědaví a co bych vyzdvihnul dost možná na první místo, je prostě skvělá umělá inteligence. Samozřejmě jsme se setkali teprve s prvním levelem a vůbec nejlepší by bylo, abyste si demo sami stáhli i posoudili. Osobně zklamán nejsem a přes popsané chyby mám pořád dojem, že F.E.A.R. bude skvělou hrou.Index očekávání: 85%
