Kdybychom se hluboce zadumali nad minulostí her pocházejících přímo od Nintenda, (znalci už asi vědí, kam mířím) nebylo by těžké v nekonečné řadě "božského softwaru" nalézt F-Zero. Tedy předchůdce dnešní hyperturboakce nesoucí vylepšený název F-Zero X. Celý vývoj hry měl pod palcem tým lidí z EAD pod taktovkou génia a mága Shigeru Miyamota. Z toho lze jednoduchou chemickou tetrahydrorovnicí vyčíst, že se jedná o titul mimořádných kvalit.
F-Zero X je cyber-závodní akce odehrávající se kdesi v nekonečných výšinách cizích planet. Stejně jako v sérii Wipeout se lítá i zde na sci-fi vznášedlech, kterých je ve hře přesně třicet. Každé z nich je v podstatě umělecké dílo (ve Wipeoutu byly všechny na jedno brdo) nesoucí na své palubě vlastního tvůrce a pilota. Ovšem všechny tyto "ďábelské stroje" nejsou k dispozici hned na začátku hry. Jednotlivé stíhačky mají naprosto odlišné vlastnosti, liší se váhou, pevností, turbovýkonem a gripem. Pro pořádnou pařbu nám tvůrci EAD nachystali pět režimů superrychlé jízdy: grand prix, death race, practice, time attack a společenský vs.mód. Grand prix se člení do pěti kategorií, přičemž dvě z nich jsou dostupné až za "odměnu".
Každá úroveň obsahuje šest odlišných tratí a sama o sobě představuje jinou obtížnost. Mimo to lze hrát levely na čtyři stupně obtížnosti (novice, normal, expert a master), to samé platí i pro practice. Cílem grand prix je probojovat se z prvních tří do čtvrté a páté úrovně. Pátou část tvoří opět šest tratí s tím rozdílem, že nejsou přímo dané, nýbrž bývají náhodně generovány. Právě tento systém je pojmenován X-cup (proto F-Zero X) a představuje nevyčerpatelnou studnici zábavy. Time attack - klasika, jednoduše závod na čas proti nastaveným duchům a sobě samému. Death race: závod pro psychopaty a cvoky všeho druhu. Systém je prostý… ihned po nastavení vlastností vašeho stroje jste vhozeni do arény s dalšími devětadvaceti tryskáči. Na tom by nic až tak nenormálního nebylo, jenomže již zmiňovaná aréna je vlastně dráha ve tvaru kruhu, která levituje vysoko v cyberprostoru ve vertikální poloze. Výsledek je ten, že létáte jako magoři neustále kolem dokola (rychlostí přes 1200km/h) a snažíte se porazit nepřítele. Po grand prix existuje další chytlavá možnost. Tou je multiplayer (vs.mode), v němž se mohou utkat až čtyři hráči na jedné obrazovce. Příjemná je naprostá svižnost hry a minimální zhoršení kvality grafiky. Lze ji hrát proti kamarádům nebo kombinovaně tzn. i s počítačovými oponenty.
Od dob dávno zapomenutých 16bitových konzolí, kdy se tehdejší F-Zero prohánělo po dráze v pseudo 3D grafice, uplynula spousta vody. I přesto mají tyto hry mnoho podobných rysů. Jedním z nich je celkové grafické vyobrazení. Samozřejmě, že F-Zero X běží plně ve 3D, ale ztvárnění, názvy vznášedel a charakteristické cybertratě zůstaly zachovány. Při pohledu na tohle zpracování máte někdy pocit, že si autoři při tvorbě F-Zera udělali menší výlet do minulosti. Při srovnání s jinými hrami, jako je třeba Rollcage, vypadá grafika úplně primitivně. Důvod je prostý. Rychlost. Rychlost, u které vám po dosažení hranice 1500 km/h začínají vstávat vlasy na hlavě (pokud ještě nějaké máte), prostě totální úlet. Když se v tomto děsném fofru vřítíte do nějakého tunelu a před vámi je dalších devětadvacet tryskostrojů, začne vámi proudit pocit naprosté adrenalinové euforie. Navíc engine hry dokáže opravdu zobrazit takto náročnou scénu naprosto bez problémů. Animace v těchto situacích málokdy klesá pod 60 fps. Už tohle poukazuje na úmysl autorů vytvořit pokud možno co nejrychlejší závodní akci. Osobně se domnívám, že se jim to povedlo na jedničku. Taktéž musím zmínit perfektní design celého menu. To je zpracováno comiksovým stylem a ke hře naprosto pasuje.
Další kapitolou je neskutečné zvukové (především hudební) provedení. Zvuk nadupaných trysek, turboenergie, kolizí a útoků - to vše je bez chyby. Hned poté, co zapnete svoje Nintendo, se na obrazovce objeví logo big N 64 doplněné impozantním zvukem naboostrované elektrické kytary. Stejně jako grafika je i muzika (základní melodie) inspirovaná původním F-Zerem. Všechna hudba obsahuje vynikající rify metalových kytar, a to je jedině dobře, protože vás nutí podávat ty nejlepší výkony. Zásluhou velectěného Shigera Miyamota je hratelnost jedna báseň. A předem vám můžu garantovat, že F-Zero X jen tak do konce nedohrajete. Při představě kompletního dohrání hry čítající třicet lodí, pět úrovní a čtyři obtížnosti se mi dělá nepříjemně mdlo.
Když to všechno výše popsané shrnu do jednoho výsledku, vychází mi tak trochu výjimečná závodní pařba. Pařba určená všem majitelům N 64, comiksovým, hardrockovým a závodním fandům. V podstatě pro všechny. Jestli se najde někdo, komu se nelíbí, tak ať si trhne nohou a je stejný jako moje matka, která tráví u mého počítače nespočet hodin hraní Tetrisu Dx - pozn. krejson: proti němu (tetrisu) nic nemám, ten je geniální a bez viny!
PS: Tentokrát vám žádné cheaty neposkytnu, protože by to byl v případě této hry hřích.
| F-Zero X | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
