První Fable, RPG dobrodružství pro starý spolehlivý Xbox se povedla. Dodnes, pokud ji zmerčíte někde v bazaru, koupě se vyplatí. Za pár stokorun si pořídíte zážitek, na který se nezapomíná. Spustíte ji i na Xboxu 360 – žel, jedná se o názornou ukázku toho, jak softwarová zpětná kompatibilita není žádná výhra: program zdaleka neběží tak dobře jako na hardwaru, pro nějž byl vyvinut. No a teď tu tedy máme dlouho očekávané pokračování, jež by mělo těžit z technického pokroku. Naplní vkládané naděje?
Hru můžete proměnit v simulaci života.
Hned zkraje příjemné překvapení: menu je v češtině a mezi volbami je i výběr češtiny coby jazyka pro hru. Samozřejmě nejde o dabing, ale velká většina textů je přeložena formou titulků. Zpočátku to trochu tahá za oči. No posuďte sami, zda třeba informace o jedné postavě, že jejím oblíbeným gestem je „ponožková loutka“, zní srozumitelně 
česky. Stejně tak, když praštíte přes hlavu dva brouky a hra zahlásí „Úžasný boj“, je hráč trochu na rozpacích. Ale za chvíli si zvyknete, tím spíš, že co se „gesta ponožkové loutky“ týče, hra vskutku oplývá bizarním jazykovým humorem. Tlumočit množství jazykových hříček a hovorových tvarů muselo být náročné a překladatel odvedl většinou nadprůměrnou práci.
Kromě humoru jazykového, často specificky anglicky suchého – viz. hlášení o stíhané osobě „hledán pro podezřelé, i když jinak zcela běžné chování“ – je dále přítomna hromada humorných detailů, čímž se rozumí opravdu o hodně větší halda než jsme viděli v předchozím dílu. Hrdina má například k dispozici řadu kontakt s okolím doplňujících gest, jež postupně bobtná až ke vskutku udivující zásobě.
Gesta jsou v přehledném menu dělena do skupin typu „společenská“, „humorná“, „ke psu“ a podobně, přičemž pod každou skupinou se skrývá celá řada víceméně legračních animací postavy. A nejde přitom jen o marnotratný ornament – správně 
používaná gesta nacházejí praktické využití například v nepovinných úkolech.
Zmíněný pes je nedílnou součástí hry: solidně animovaný, jednak dění dále oživuje a zdobí, jednak umí být i užitečný. Tak jako hrdina získává další gesta k použití, občas nachází knihy, podle nichž učí i psa novým kouskům. Kromě toho, že je čtvernožec mírně použitelný i v boji, kde jeho trhací schopnosti velmi pozvolna rostou, lze mu mírumilovněji a efektivněji kupříkladu házet míček, a tak si usnadňovat průzkum terénu.
Pokud totiž hafan při hledání míčku objeví jako vedlejší produkt poklad, zůstane u něj a štěká. Je-li poklad pod zemí, naznačí hrabáním, že máte použít rýč. Není pak nic zvláštního, když se hráč přistihne, že si se psem hraje jaksi i mimo „povinnost“. Nic tak neoživí dlouhý přesun z místa na místo, jako starým známým prděním přimět čtyřnohého přítele schovat čumák, anebo ho zatancováním kozáčka inspirovat k panáčkování.
Už první Fable ctila pravidlo antického dramatu, že je potřeba začít pohodou a tu pak drtivě rozvrátit tragédií. „Dvojka“ ještě přitvrdila: o pohodě se nedá mluvit ani na počátku, kdy se seznamujeme s chmurným životem dvou malých bezdomovců v městečku, plném mnohdy krutých až úchylných obyvatel. „Takový hlad, abychom se na něj obrátili, mít nikdy nebudeme,“ říkají dětští hrdinové, když obloukem obcházejí podivného týpka a hráče mrazí nejen ze sněhu, který se na městečko snáší.
O pohledného chlapíka snadno projeví zájem vesničanka.
Krásná pohádková grafika s působivou hrou světel a stínů během plynule běžícího cyklu dne a noci umocňuje melancholicky okouzlující atmosféru někde mezi Andersenem a Timem Burtonem. Když pak děti večer uléhají ke spánku v přístřešku bez oken a dveří, zdá se, že hůř už být nemůže. Ale může.
Stejně jako v minulém dílu je hra postavena na dospívání a stárnutí hrdiny volitelného pohlaví, který nebo která se jednou za utrpěné příkoří patřičně pomstí. Jde o akční RPG, takže se bojuje v reálném čase a za likvidaci nepřátel rostou postavě atributy. Boj sám je zvukově a animací naprosto skvělý a člověk má opravdu pocit, že seká těžkým mečem a ne plastikovou maketou.
Bohužel se tentýž pohlcující realismus netýká celkového pohybu postavy, která se 
stále ještě nenaučila skákat a slibovaný volný postup krajinou není zdaleka tak svobodný, jak bychom si přáli. Hrdina neumí seskočit ani z nízkého pódia, natož překonat směšnou překážku, a „přivařen“ k podkladu běhá jako po kolejích. Nebo se naopak vrhá z nesmyslných výšek, jenomže přes ikonu skoku, která se vynoří na okraji srázu, a s podivnou animací, plus často nulovou vibrační odezvou při dopadu.
Přestože by se ale pohyb dal vylepšit, hratelnost to nijak zvlášť nesráží. Ta je totiž jedním slovem úchvatná, a to i díky na první pohled riskantním usnadňujícím prvkům, jako je třeba naváděcí světelná stopa, jež brání zabloudit. Zpočátku si člověk připadá jako v mateřské školce, ale dokonalá plynulost děje si alespoň mě brzy získala. Ano, výsledkem je něco jako interaktivní film, ale proč ne, když se to tak dobře sleduje a hraje?
Z ideální stopy lze navíc odbočit a hledat poklady v truhlách i zakopané pod zemí, listiny ve skříních a jiné potěšující cetky všude kolem. Když už jsme u těch truhel s 
poklady, ty jsou trochu anachronismem, rozesety ne příliš logicky na každém rohu. Některé otevřete rovnou, k jiným potřebujete najít klíče a ještě další vás odkazují na webovou stránku hry, což je poněkud rušivé. Kdykoli se pak nasyceni průzkumem rozhodnete pokračovat v ději, decentní světelná stopa vás opět spolehlivě navede na hlavní směr.
Jak už bylo výše řečeno, charakteristickým prvkem hry je všudypřítomná volba mezi dobrem a zlem, kdy zdánlivě nepatrný čin v minulosti ovlivňuje celou budoucnost. Hra je ovšem průchodná oběma způsoby, možná při ctnostném životě trochu snazší než při opaku. Na rozdíl od titulů typu GTA tu však zlo není něčím samozřejmým a nezkaleně zábavným. Znamená to mimo jiné paktovat se s odpornými týpky a ubližovat nikoli abstraktním, nýbrž značně individualizovaným postavám, což i otrlého cynika dříve či později psychicky deptá.
Nebo ne? Je pravdou, že místy, například propagací vegetariánství, hra balancuje na 
hraně vnucování konkrétního postoje publiku, nicméně vcelku přece jen nejde o úzkoprse mravoličnou kampaň aljašské guvernérky – nakopněte pár slepic a získáte achievement „chicken kicker“.
Jestliže se od zmíněné série GTA hra zásadně liší v prezentaci zla, v jiných ohledech tu je spousta styčných bodů. Pokud máte zájem, můžete nechat děj plavat a proměnit titul v relaxační simulaci života. O to snazší, že nemusíte jíst – jídlem se jen doplňuje zdraví narušené bojem, pokud je ozdravná postel moc daleko, případně vás protivníci bezprostředně ohrožují. Pokud jíte moc, roste vám pupek, což vás ale kromě klesající atraktivity nijak nepoškozuje.
| Slepičí polévka z tržnice |
| Ať jsem prolézal stránku hry, jak jsem prolézal, návod, jak otevřít truhly, které na ni odkazují, jsem tam nenašel. Stránka obsahuje obligátní upoutávky, tapety a náčrtky, plus docela zajímavé filmečky o tom, jak hra vznikala. Překvapením pro mě byly záběry ze sálu Slovenského rozhlasu v Bratislavě, kde Slovenský národní symfonický orchestr nahrává hudbu k této hře – ponechme stranou, že žádný Slovenský národní symfonický orchestr neexistuje, leda Slovenská filharmonie, takže kdoví co je to ve skutečnosti za muzikanty. Pak ještě stránka obsahuje jakousi divadelní show, za jejíž shlédnutí vás očekávají „exkluzívní odměny“ – žel, nedaří se ji spustit. A úplně nakonec si můžete zahrát flashovku Chicken Kickin´. To je příšerně nudná záležitost, kde je vám po vyplnění data narození umožněno kopat slepice do kotle s vroucí vodou. Zajímavý je na tom jen brutální limit 500 bodů a záhadná pravidla, kdy i při optimální síle kopu na ukazateli vpravo slepice často jen bezvládně žuchne na zem, místo aby plachtila kamkoli, natož do hrnce. Kdo ví, ať napoví. |
A pokud už máte plné zuby násilí jako takového, můžete pominout nejen jím naplněnou dějovou linku, ale i pochybné brigádičky lovce hlav či verbíře – nikdo vám nebrání, abyste i ve virtuálním fantasy světě pravidelně chodili do poctivé práce, třeba do kovárny, nebo štípat dříví. Pracuje se prostřednictvím jednoduchých miniher, založených na mačkání tlačítka ve správný okamžik, a kromě toho, že to hodí nějakou tu zlatku, lze dokonce v daném oboru i postupovat a dělat kariéru.
O pohledného chlapíka snadno projeví zájem vesničanka, zvlášť když hrdina svou atraktivitu patřičně zvýší správnou kombinací mnoha dostupných úprav zevnějšku, od tetování po design účesu. S těmi, jejichž zájem probudíte, pak můžete konverzovat, flirtovat, nosit jim dárky, a když je noha v nohávě, lze se oženit, mít děti, rozvést se, anebo ještě lépe nerozvést se, ale provozovat bigamii s dalšími ženami – a tak dále.
Tak jako v GTA jsou ke koupi nemovitosti, jež lze vybavit dle vlastního vkusu, případně je originálně i pronajmout a bohatnout z nájmu. Totéž platí o nejrůznějších obchodech, přičemž můžete dokonce ovlivňovat výši nájmu nebo cen, za něž se vaše zboží prodává. Zisk z nemovitostí mimochodem roste i při vypnuté konzoli a to, zda jste vydřiduch nebo lidumil, se dále projevuje na pověsti, jež se o vás roznáší, a tudíž i na vztazích vašeho okolí k vám. Nechybí ani několik poměrně propracovaných hazardních her, kde se lze rychle vypracovat na zkušeného gamblera.
Vývoj postavy není kdovíjak košatý, ale pro dostatečně uspokojivé konzolové hraní stačí. Eliminovaní protivníci se mění v orby čtyř barev, které sbíráte stisknutím pravé „spouště“, a podle způsobu, jímž byli nepřátelé zlikvidováni, vám naskakují zkušenostní body v odpovídajících čtyřech kategoriích: v základní obecné a dále 
v kategorii síly, schopnosti a vůle, neboli magie. Takto získané body se pak investují dle individuální volby do příslušných vylepšení v dané kategorii; obecnou zkušenost lze investovat kamkoli. Například kategorii schopností rozvíjíte používáním střelných zbraní a můžete si pak koupit třeba schopnost odkulit se stranou, nebo usnadnit si střelbu zoomem.
Výše uvedený výčet zajímavostí je ale pouhou malou ochutnávkou. Nechte se překvapit, jak vypadá takové „Hot Coffee“ podle Petera Molyneuxe, ovšem možnost koupit si na to kondom asi nemá ve videohrách obdoby. Ve hře je pořád co objevovat a málokdy má opakované hraní takový smysl jako tady. Třešničkou na dortu je povedený kooperativní multiplayer, offline i online, na nerozdělené obrazovce. Speciální motivací pro kooperaci, kromě zábavnosti, je i získávání bonusových zkušenostních bodů právě za ni. Na Xbox LIVE Arcade je navíc k dispozici hospodský hazard ze hry a výsledky vašeho snažení opět přinesou nějaký ten zlaťák 
pro hlavní příběh.
Sečteno podtrženo tu tedy máme titul, který svého staršího sourozence překonává prakticky ve všech ohledech. A že přitom byla laťka nastavena vysoko. Není nepředstavitelné, že někdo přechodně pocítí i nudu, především boj je až příliš dlouho příliš snadný, ale celková až maniakální propracovanost detailů má potenciál zaujmout téměř každého. Ignorovat tuto hru je jedním slovem hřích.
