První Far Cry, coby střílečka z prostředí skvěle vypadající tropické džungle, byl ve své době průlom na poli herních technologií. Hra to byla skvělá, ale všichni se jistě shodneme na tom, že se jednalo především o prezentaci vymožeností grafického enginu. A že bylo na co koukat. Proto možná mnohým zatrnulo, když se roznesla zpráva, že na druhém dílu bude pracovat již Ubisoft a původní tvůrci z Cryteku budou mít plno práce s jejich dalším počinem Crysis.
Mince má ale obvykle dvě strany. Sice jsme se báli, že už Far Cry 2 nebude to, co bývala jednička, na druhou stranu ale Ubisoft špatné hry většinou nedělá. A také to opět potvrzuje. Far Cry 2 totiž není obyčejná střílečka. Od všeho si půjčuje trochu a míchá chutný koktejl, kterým byste na následujících řádcích neměli pohrdnout.
Z tropických deštných pralesů se tentokrát přesouváme do více vypráhlých, špinavých a obecně nebezpečnějších oblastí Afriky. Rozvojovým zemím totiž klidný 
život nevoní a občanská válka tu burácí na plné obrátky. Někdo mizí ze země, dokud může. Někdo popadne samopal a jde vystřílet sousední vesnici. Ach ano, odkud že se ty zbraně berou? Nedávno se tu objevil překupník přezdívaný Šakal. A tomu je srdečně jedno, koho jeho zbraně kosí, hlavně že to sype. A to hlavně diamanty, protože tady si totiž můžete obyčejnými prašulemi leda tak vytírat zadek.
Hlavní příběhová linka tiše našeptává směr, ale je jen na vás, nakolik se ji rozhodnete následovat.
Tolik nevinných obětí ale Šakalovi 
nemůže jen tak projít, a proto do konfliktu nastupujete vy, nájemný zabiják. Vlk samotář. Někdo, kdo mu jednou provždy zatne tipec. Na začátku si můžete vybrat z devíti různých postav s jedinečným vzhledem i přístupem. Pravdou ale je, že váš výběr má na hru pramalý vliv a svého svěřence poznáte snad jen podle kožených rukavic třímajících zbraň.
Jednou z deviz Far Cry 2 je především tolik ceněný poznávací znak GTA série – volnost rozhodování v obrovském žijícím světě. Stačí jen nahradit reálie současného zločinu tajnou vražednou misí a rušné velkoměsto savanou a budete mít přibližnou představu o tom, jak se Far Cry 2 hraje. Hlavní příběhová linka sice tiše našeptává směr, ale je jen na vás, nakolik se ji rozhodnete následovat. Misí je totiž i mimo příběh dostatek a především má smysl se po nich ohlédnout. Cesta k vytouženému cíli je totiž trnitá a bez pořádné pomoci od přátel a arzenálu na zádech si o něm můžete nechat jen zdát.
VIDEO
Od toho jsou tu ovšem frakce. Spousta frakcí. Jedni vám nabídnou diamanty, druzí zase pořádné kvéry. Ke třetím se budete muset vracet dobrovolně sami, protože to bez pilulek proti malárii nezvládnete ani za roh. Copak to nevíte? Máte malárii. A s Šakalem se setkáte mnohem dřív, než by bylo vašemu zdraví dobré. Ale pšššt.
Je jasné, že výměnou za zboží a diamanty po vás budou lidé něco chtít. Překupníci zbraní po vás většinou požadují zničení konvoje konkurence, kněžím zase za pilulky budete muset prokázat službu a dovézt pas a doklady někomu, kdo chce pryč ze země. Nakonec jsou tu ti výše postavení, kteří pro vás budou mít úkoly podstatně zajímavější a především se k vám poté přidají, aby vám pomohli v boji, když bude potřeba.
Vše ale není tak jednoduché. Úkoly frakcí se totiž mnohdy kříží, a vy tak musíte přemýšlet, ke komu se přidáte. Dáte přednost lepším zbraním? Nebo spíše diamantům, za které si koupíte i něco navíc? Pomůžete nastolit mír v zemi, nebo jen 
půjdete slepě za svým cílem? To je čistě na vás.
I přes dostatečný přísun úkolů si ale po půlce hry nelze nevšimnout jistého stereotypu. V zásadě se totiž opakuje stejná šablona. Někdo vám dá úkol někam něco odvést, někoho zastřelit, zachránit či vyslýchat. Vy dorazíte na místo, vyhodíte do vzduchu tábor a pak zdrháte jako o život, abyste to vše mohli zopakovat o kus dál. Občas příjde osvěžení v podobě nočního napadení tábora žoldáků či letu rogalem, princip jste ale jistě pochopili.
Far Cry 2 ale obsahuje několik ingrediencí, které vás budou nutit hrát dál bez ohledu na to, jak moc se úkoly navzájem podobají. Tou první a asi nejmarkantnější je samotný herní svět. Ten je rozdělen na dvě velké části, každá po cca 25 km čtverečních, a nabízí obrovskou různorodost. Najdete tu totiž jak vyprahlou poušť, rozsáhlá pole pšenice, města, osady, tak hustou džungli, zátoky i vodopády a samozřejmě domky na uložení pozice, které jsou rozesety po celé mapě.
Tak obrovský svět si také žádá dopravní prostředky. Vozový park je tu příjemně variabilní. Narazíte tu na obyčejná auta, náklaďáky, buginy a především džípy s namontovaným kulometem, které jsou neocenitelné při útocích na nepřátelské tábory. Po celé herní mapě se ale potulují i samostatní vojáci, proto se hodí dřepět ve džípu vždy a být připraven na všechno. Pro rychlé cestování tu pak jsou autobusové zastávky, které vás ihned přenesou na potřebné místo na mapě. Především v pozdějších fázích hry se vám to bude hodit, kdy už úžas z prostředí začne trochu upadat. Kromě pojízdných prostředků ale narazíte také na již zmíněné rogalo nebo čluny.
Zbaně jsou tu kapitolou samou pro sebe. Druhů je spousta, všechny modely jsou precizně vymodelované a každý zní tak, jak by měl. S sebou si můžete nést 4 různé druhy, do kterých spadá mačeta, lehká zbraň (pistole, Uzi), primární zbraň (samopaly, brokovnice, ostřelovačky, plamenomet aj.) a nakonec těžké kalibry, do 
kterých patří raketomety, granátomety, mortary a bazuky. Samozřejmostí jsou GPS navigace s mapou, Molotovovy koktejly a granáty, které nosíte zvlášť.
Zbraně se objevují postupně, jak procházíte hrou, a tak máte vždy o důvod víc, proč hrát dál a především proč plnit mise překupníků, od kterých při návštěvě dostanete bonusové kousky. Zbraně lze samozřejmě sbírat i od padlých nepřátel, ale všechny spojuje jedna nepříjemná vlastnost. Zasekávají se v tu nejméně vhodnout chvíli a pokud máte proti sobě zrovna přesilu, většinou jsou následky fatální. Proto jsou povalující se zbraně využitelné jedině jako zdroje střeliva pro vaše stávající zbraně.
Skvěle promyšlenou vlastností hry je i interakce hráče s prostředím. Pokud také nesnášíte hry, kde se vám dveře po kliknutí samy otevírají a náboje ze stolu mizí neznámo kam, budete se tu vznášet v sedmém nebi. Všechny pohyby hráče jsou totiž interaktivně začleněny do prostředí. Pro otevření dveří hráč sáhne na kliku a 
otevře, pro náboje a jiné nářadí taktéž sahá. Pilulky musí hráč nejdříve dostat z krabičky, dokumenty a další vybavení přebírá taktéž a vůbec tu snad nejsou místa, kde jen kliknete a událost je za vámi.
Stylově vypadá i léčení, které je zde zastoupeno pěti dílky. Po chvíli klidu se nevyprázdněné dílky samy doplní, přinejhorším můžete použít injekci pro okamžité doplnění zdraví. Pokud vám ale život klesne na poslední dílek, musíte provést rychlooperaci přímo na místě. To si takhle vezmete kleště a vytáhnete kulku ze stehna, vypáčíte nožem kus šrapnelu či si obvážete ohořelou ruku. Vše navíc vypadá opravdu realisticky, takže vám nejednou naskočí husí kůže. Výhodou jsou zde vaši spojenci, kteří v případě nouze přiběhnou a odtáhnou vás do bezpečí. Vždy se tak vyplatí mít aktivního aspoň jednoho.
Umělá inteligence spojenců i nepřátel je výborná, takže jsou reakce zcela živé a realistické. Nepřátelé sprintují od 
hozeného granátu, snaží se uhasit po zásahu plamenometem (či hořící trávou), koordinují své pohyby, kryjí své kolegy, když přebíjejí a nedělá jim problém ani využívat okolního prostředí a těžkotonážních zbraní, jež jsou postaveny ve všech táborech. Každá přestřelka je tak unikátní a akce neomrzí ani po delším hraní, což se především v tomto žánru cení. Trochu nepříjemně ale může působit větší výdrž nepřátel, kteří toho snesou opravdu dost, a to i na nejnižší obtížnost. Míření na hlavu je tak v tomto případě povinností. S tím se ale pojí jeden z mála nedostatků celé hry.
VIDEO
Ovládání FPS her obecně nebylo a nikdy nebude šito na míru konzolovému ovladači. Ve Far Cry 2 je při použití mířidel sice přítomna malá pomoc, která zaměřovač bleskově přesune na nejbližšího nepřítele ve směru míření, ta je ale houby platná. Pohybovat mířidly totiž musíte analogem sami a při rychlosti vojáků a jejich inteligenci je to pořádná fuška. Především citlivost páčky je hrozná a má tendenci po pomalejším rozjezdu hned přeskočit na druhou stranu obrazovky, což je především ve větších přestřelkách neuvěřitelně iritující. Naštěstí se to dá po chvíli jakž takž vychytat, zážitek ze hry to ale dokáže pošramotit.
Po absolvování singleplayerové části, která vám zabere s plněním nepovinných misí dobrých 20-30 hodin, se můžete vrhnout do multiplayerových klání. Přes Xbox Live se na jedné mapě může prohánět až 16 hráčů a ačkoli mulťák nedosahuje kvalit singleplayeru, pro další hodiny zábavy postačí. Dobu hraní pak značně prodlouží párádní editor levelů, díky kterému v mžiku vykouzlíte umělecké kousky, o které se pak můžete podělit v komunitě hráčů.
Průchod zarostlou džunglí s paprsky slunce prosvítajícími skrz stromy a lehkou mlhou v trávě je dokonalým zážitkem.
Ubisoft vyvinul exkluzivně pro Far Cry 2 nový grafický engine Dunia, jež získal několik ocenění. Ne nadarmo. Far Cry 2
se vydalo úplně jinou cestou, než Crysis a dobře udělalo. Vtipné je, že grafika ze začátku nevypadá bůhvíjak skvěle a chvíli ji trvá, než se představí v plné kráse. Poté, co už ale budete mít širé pláně před sebou a naprosto volnou roku ve svých činech, začnou se projevovat její kvality. Africká příroda vypadá v podání hry brilantně. Zlatá tráva se mírně kymácí ve větru, stromy šumí a především při bouři je pohled na okolí k nezaplacení. Vzdálené okolí už vypadá poněkud hůře a kopce na horizontu na sobě mají ledabyle naházené stromy “aby se neřeklo“. To je ale asi jediná nepříjemnost herního zpracování.
Nejvíce pak zapůsobí práce se světlem a stíny. Především ve večerních hodinách je průchod zarostlou džunglí s paprsky slunce prosvítajícími skrz stromy a lehkou mlhou v trávě dokonalým zážitkem. Textury sice nejsou tak ostré, jako v Crysis, zrovna zde ale bloom a lehké rozmazávání nevadí a dá se považovat spíše za klad. Do hry byla implementována také částečná zničitelnost prostředí a i když zde nelze kosit stromy kulometem a hrát si s fyzikálním enginem jako v Crysis, odstřelování větví a keřů bohatě postačí. Navíc tu můžete ničit i menší stavby a předměty jako židle, pneumatiky a i poházené bedny na vaše pohyby čile reagují.
|
Nov
inkou je tu zpracování ohně, který kromě působivé vizuální stránky nabízí i taktické výhody. Obecně totiž platí, že v Africe moc neprší, takže je zdejší porost značně vyschlý. Stačí tak vyhodit do vzduchu jeden sud s benzínem a ihned chytne celá přilehlá oblast, oheň se začne rychle šířit v závislosti na větru a vy musíte vzít nohy na ramena. Pokud se pak po krátkém útěku otočíte, naskytne se vám nádherná a přitom strach nahánějící podívaná na hořící stromy, trávu i domy.
Potěší také denní cyklus se střídáním dne a noci, který zde není jen na okrasu. V noci máte mnohem větší šance na proniknutí hluboko do nepřátelského tábora bez povšimnutí, na druhou stranu je cesta noční džunglí v rychle jedoucím autě docela o život. Světla auta totiž moc prostoru nepokryjí a strom, který se znenadání objeví před kapotou, dokáže slušně zkazit den. Tedy noc.
Zvuková stránky hry je bezkonkurenční a spolu s živoucím světem tvoří dokonalou atmosféru divoké Afriky. Vše tu do sebe zapadá, v džungli slyšíte okolní zvířectvo, na poli zase cvrčky. Bouře s sebou přináší mohutné poryvy větru, který ohýbá stromy a 
vy byste se v takových chvílích nejraději někam schovali. Přestřelky pak znějí jako chorály štěkajících zbraní a především za stacionárním kulometem pocítíte sílu zabijáka. Dabing postav je hodně slušný a vývojáři si dali záležet i na přízvucích, podle nichž lze poznat, odkud postavy pocházejí.
Hudba je brilantní a využívá dynamické změny situace. Během procházení tichých lokací tak hraje jedna smyčka, po vystřelení první kulky se pak drasticky změní a vygraduje, díky čemuž nejvíce připomíná filmy jako Skála či Armageddon. Lahoda.
Far Cry 2 je tedy výborná FPS, která nabízí neotřelé prostředí Afriky v nádherném audiovizuálním kabátku. Nebýt nepohodlného ovládání a pozdějšího stereotypu, měli bychom tu téměř akční dokonalost. I tak je to ale jedna z nejlepších FPS stříleček, které se za poslední dobu na trhu objevily. Neváhejte a skočte po ní.
