To víte, občas se to prostě stane. Zajdete si do nějakého malebného pohostinského zařízení na oběd, a protože si dáte dobrý gulášek, zalijete jej pivečkem, a protože pivečko není vůbec rádo samo, přidáte ještě jedno a pak další a další a nakonec ještě pár kořaliček a najednou je půl třetí ráno a vy se pohybujete přískoky ode zdi ke zdi neznámým směrem s nadějí, že snad nakonec dorazíte k domovu. To se prostě občas stane každému, dokonce i astronautovi. Horší je, pokud se mu to přihodí během nějaké důležité mise, kterou mise Farscape bezpochyby byla. A jak si to tak modul nebohého Johna Crichtona šněroval vesmírem, špatně odbočil u třináctého měsíce Jupitera a neštěstí bylo na světě. Johna vcucla červí díra i s modulem, botami a všemi jeho promile a vyplivla ho na druhém konci vesmíru, kde zrovna zuří intergalaktický konflikt. John byl poté, co mu dala časoprostorová fluktuace kopačky, vzat i se svou opicí na palubu Moyi, ohromné a také živoucí vesmírné lodi, se kterou se snaží uprchnout skupinka zajatců před jednou ošklivou a militantní skupinou, paradoxně zvanou Peacekeepers.
Tak takto by se zhruba dala vylíčit ústřední zápletka sci-fi seriálu Farscape, který spatřil světlo světa na australském 
Sci-Fi Channel a zaznemanal úspěch jak na britských ostrovech, tak v zámoří. Jak již možná těm bystřejším z vás došlo, tato hra ze seriálu Farscape vychází, přičemž její děj se odehrává někdy během první série. Moya je těhotná a také poškozená (nebo bych možná měl říkat zraněná) a navíc je přepadena Peacekeepery, a tak je část posádky zajata a části se podaří uprchnout. Bohužel je modul uprchlíků těžce poškozen, a tak jsou John a Chiana nuceni nouzově přistát na nejbližší planetě, kde se okamžitě zapletou do sporů mezi domorodými obyvateli a farmáři – kolonisty. Hlavním úkolem ovšem je opravit modul, vrátit se na Moyu a vyčistit ji od vetřelců. Nedá se bohužel říci, že by příběh patřil k silným stránkám této hry. Pokud nevíte o čem vůbec seriál Farscape je, zůstane vám smysl hry až téměř do úplného konce skryt a až po jejím dohrání začnete chápat, co je kdo zač a proč jedná tak či onak.
Samozřejmě se setkáte s většinou seriálových postav, přičemž i v tomto případě budou mít výhodu ti, kteří již k Farsacpu přičichli. Hlavním hrdinou je samozřejmě John Crichton, americký kosmonaut a vědec, který se musí zorientovat v úplně novém a neznámém prostředí a 
pokusit se dostat domů. Ve hře dále vystupuje Chiana, mladá zlodějka, která ač sobecká a občas i zbabělá, disponuje schopnostmi, jež se občas celé partě velice hodí. Aeryn je špičkový voják a kdysi patřila k Peacekeeperům, jenže po jejím kontaktu s Johnem se stala nepohodlnou a tak se nakonec přidala k uprchlíkům z Moye. Dalším členem posádky, který raději řeší problémy silou, je luxanský válečník Ka D’Argo, který byl Peacekeepery křivě obviněn z vraždy své manželky. Přesně opačně jedná osmisetletá modrolící a mírumilovná kněžka Zotoh Zhaan, která by se dala zařadit spíše do říše flory než fauny, a jejíž znalosti léčivých rostlin ji pasovaly do role palubního felčara. Poslední postavou, kterou budete ve Farscapu ovládat, je Rygel XVI, půl metru vysoký egocentrický žabákoidní tvor, který kdysi býval mocným imperátorem a ačkoliv jsou si na Moye všichni rovni, občas se pokouší prosadit si své panovačné móresy. Z množství NPC, které se ve hře vyskytují, jsou nejdůležitější Pilot, bytost která řídí Moyu a je s ní nervově spojená, a Bailar Crais, peackeeperský velitel a Johnův úhlavní nepřítel.
Abychom si to ujasnili, Farscape je akční hrou, ve které můžete ovládat až tři postavy, přičemž jednu máte pod kontrolou přímo 
a ostatní se chovají podle jednoduchých příkazů, které jim zadáte (stůj/následuj mě a bojuj/nebojuj). Přestože většina z vašich postav je co se týče vlastností rovnocenná, mají někteří zvláštní schopnosti i omezení. Například Chiana se umí nepozorovaně plížit, Zhaan vládne schopností uzdravovat, D’Argo dokáže omráčit svým dlouhým jazykem a Rygel, který je většinu hry pouze přítěží, protože odmítá používat zbraně, se díky své výšce umí protáhnout i nízkou ventilační šachtou a dostat se tak k ovládacím panelům zamčených dveří. Bohužel umělá inteligence je zde na takové úrovni, že postavy, které právě neovládáte, se často nechají krmit olovem, aniž by palbu opětovaly. Díky tomu a dalším logickým chybám, které se ve Farscapu nacházejí (na konec levelu se stačí dostat s jedinou postavou a do další mise se pak přenesou všichni, vybavení si můžete předávat na libovolnou vzdálenost atd.), budete většinou hrát tak, že svému hlavnímu hrdinovi (kterým bude asi nejčastěji sám John) nasypete do batůžku veškeré zbraně a munici a vydáte se vyčistit celou lokaci sám, zatímco ostatní se budou držet mimo dosah nepřátel.
Kromě nejasného příběhu je problematický též design misí, kterých budete mít v pěti kapitolách naservírováno dvacet šest. Mise jsou 
striktně lineární a to až v takovém rozsahu, že například musíte mačkat spínače přesně v tom pořadí, ve kterém si to usmysleli autoři, i když se jedná o řadová tlačítka. To znamená, že potřebujete-li otevřít nějaké dveře, obvykle minete ovládací panel nacházející se v těsné blízkosti vaší startovní pozice, abyste se k němu museli vrátit, až se probijete a probloudíte celou úrovní a na jejím konci stisknete jiný spínač. Většina lokací má navíc opravdu stupidní design a jsou založeny zejména na tom, abyste v nich co nejdelší možnou dobu bloudili, což sice zvedne čas, po který se budete s touto hrou „bavit“, ovšem na hratelnost to působí přesně opačně.
Třešničkou na dortu je pak absence mapy, která je v tomto případě nahrazena radarem. Problém je ale v tom, že radar zobrazuje přesně tak velkou výseč mapky, aby vám na něm v interiérech splývaly spojovací chodbičky a aby se na něj v exteriérech nevešel více než jeden orientační bod. Navíc je hra plně ve 3D, takže si můžete rotovat a zoomovat a radar se točí s vámi a za chvíli už vůbec nevíte kde se v té pitomé lokaci vlastně nacházíte. Důkazem adaptability lidského organismu budiž to, že za chvíli se naučíte radar úplně ignorovat (krom občasného pohledu na šipku ukazující směr 
k dalšímu cíli mise) a řídit se budete výhradně podle paměti (samozřejmě až poté, co si každou lokaci několikrát zdlouhavě probloudíte). Stejně pitomě je vyřešena i obrazovka s úkoly mise, kde namísto konkrétních úkolů vidíte útržky rozhovorů o kterých si autoři mysleli, že jsou důležité. Například v jedné misi jsem nemohl sestoupit do dalšího patra továrny, protože jsem přehlédl štít proti radiaci. To, že se dole nachází nějaký reaktor a že je zapotřebí štít jsem samozřejmě netušil a hlavní hrdina při pokusu o vstup do výtahu pořád jen záhadně opakoval, že bych se měl ještě porozhlédnout kolem.
Zbraní se ve hře nachází jen deset, většina jich má i sekundární palebný mód a dají se rozdělit podle druhu způsobeného poškození. Stejně tak nepřátelé (kterých je zde asi patnáct druhů) vykazují různou odolnost na fyzický, chemický a energetický útok, což je jedno z mála zpestření na která během hraní narazíte. Vzhledem k množství předmětů, které získáte ze zabitých protivníků budete mít neustále dostatek, či spíše nadbytek peněz, které už ani nebudete mít za co utrácet.
Graficky na tom Farscape není špatně, je kompletně ve 3D a modely jsou vcelku vyvedené. Problém ovšem tkví ve stylu a designu, či spíše v tom, že graficky Farscape žádný styl nemá. Je totiž celý takový neosobní, fádní, prázdný a podobá se tak tuctové blondýně, která vás sice z dálky zaujme, ale pak zjistíte, že ve vrstvě mejkapu na její tváři by se dala zakotvit pětipatrová budova. Na stejné úrovni jsou i zvuky a hudba, která je (až na hlavní motiv v menu) nudná a znervózňující a do hry vás rozhodně nevtáhne, pokud si ovšem nechcete hrát na epileptický záchvat. Doporučil bych ji vypnout dříve, než si z nějakého nepochopitelného důvodu začnete okusovat nehty, či než se vaše obočí a koutky úst pokusí utrhnout od zbytku těla a utéci co nejdále od reproduktorů.
Co říci na závěr? Hratelnost, která jindy dokáže zachránit i graficky slabé hry, se zde drží jen tak tak nad průměrem. Hlavním viníkem budiž hloupý design misí, špatná orientace v nich a z toho plynoucí unylé herní tempo. Naštěstí vám hra nezabere více než jedno delší odpoledne, přestože je nastavovaná jako kaše z vaší oblíbené závodní jídelny. Ovšem v tom případě nevidím důvod, proč byste měli do Farscapu investovat váš drahocenný čas, natožpak peníze. Raději běžte někam k vodě okukovat holky.
| Farcscape The Game | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
