TÉMA: Fenomén hororu od historie po současnost – část první

Horor je s námi od počátku věků. Nejprve ve formě strašidelných příběhů, které si lidé vyprávěli u ohně ústně, později zapisovali a ještě později převáděli do interaktivní podoby, kterou známe jako hry. Podívejme se, jak se toto nejmodernější uchopení žánru vyvíjelo od svých počátků.
Vetřelce navrhl švýcarský umělec Hans Ruedi Giger.

Vetřelce navrhl švýcarský umělec Hans Ruedi Giger. | foto: 20th Century Fox

Horor má své zákonitosti a pravidla a to platí ve všech jeho formách. Staří mistři hororu věděli, že aby horor fungoval, musí člověka zaujmout hned na začátku. Příběh musí položit zajímavé otázky téměř okamžitě. A příjemce musí odpovědi zajímat.

Z filmu Drákula: Neznámá legenda

Co se ve skutečnosti stalo v tom domě, proč se tomu místu lidé odedávna vyhýbají, co znamená podivný runový nápis ve sklepě, co je v té divné krabici ve skladu? Dobré horory by měly mít i inteligentní pointu, aby nedošlo k nechtěné parodii. Vytvořit dějiště už pak není tak těžké.

Hororové hry se už od začátků drží ve větší či menší míře zajetých scénářů. Aby byla naše cesta kompletní, začneme hezky popořádku, v dřevních dobách.

Podivné začátky

První hororová hra se zrodila už v roce 1972 na systému, o kterém jste nejspíš nikdy neslyšeli: Magnavox Odyssey (první herní konzole na světě). Jmenovala se Haunted House. Hra se hrála z větší části jako tradiční desková hra a televize, opatřená kreslenou šablonou, byla spíše vizuální doplněk. Vzbuzovala dojem interaktivní hrací plochy. Dva hráči se proháněli po strašidelném domě a plnili různé úkoly. Haunted House se moc neuchytil, měl komplikovaná pravidla a špatný design.

Pokud vás zajímá, jak se na Magnavox Odyssey hrál nejen Haunted House, můžete se podívat zde.

Zlaté osmdesátky

Počátek 80. let znamenal pro horory hotové žně. Po plátně už nějaký ten pátek pobíhal Vetřelec (1979), praotec béčkového hororu Lucio Fulci natočil své největší klasiky (House by the Cemetery - 1981), The Beyond - 1981), Wes Craven prvně představil Noční můru z Elm Street (1984) a Sam Raimi s partou kamarádů demoloval chatu v nesmrtelném The Evil Dead (1981). Hororový žánr se obohatil o mnoho kultovních snímků, které dodnes patří mezi špičky žánru a v 80. letech se dočkaly i herních adaptací.

Noční můra v Elm Street
Noční můra v Elm Street
Noční můra v Elm Street

Noční můra v Elm Street

I hráč měli z čeho vybírat. Pro stále populárnější osmibity se objevilo mnoho her, které dokázaly na svou dobu pořádně vyděsit a budovat hutnou atmosféru. Počítače sice nemohly vykouzlit bůhví jak oslnivou grafiku, ale to nevadilo, hry to byly parádní. Jednou takovou zapadlou hororovou klasikou je bezesporu série o Sabremanovi, díly Underwurlde a Knight Lore (1984).

V Underwurlde se Sabreman musel dostat z prokletého zámku, který ovládly zlé síly. Jediná cesta za spásou ležela v jeho podzemí, které bylo samozřejmě přemnožené různými monstry. A díky změnám prostředí z temného zámku do páchnoucích kobek a jeskyní byla hra zábavná až do konce.

Pokračování bylo mnohem inovativnější. Knight Lore používalo 3D efektu izometrickým zobrazením, tak populárním u her jako Diablo (1996), Fallout (1997) či Baldur’s Gate (1998).

Hraní bylo navíc zpestřeno střídáním postav. Hlavní hrdina se každou noc proměnil ve vlkodlaka, což hráče nutilo nejen taktizovat dopředu, ale také naučit se odlišnému hraní za dvě postavy. Třešničkou na dortu pak byla možnost manipulovat s předměty a posouvat bedny, aby se dalo dosáhnout na klíč nebo projít do další obrazovky. Knight Lore mnozí považují za nejlepší hru 80. let.

Knight Lore

O rok dříve vyšla tematicky podobná hra Ati Atac (1983), takový hodně ořezaný prapředek The Binding of Isaac (2011). Se svou postavou jste museli kvapem probíhat po strašidelném domě, sbírat různé předměty a mlátit s nimi bubáky po hlavě. Čím rychleji jste to zvládli, tím lépe. Monstra se neustále materializovala a šla vám po krku.

Než úplně opustíme éru osmibitů, nejde nezmínit ještě jednu hru. The Trap Door (1986) je hororová adventura pro dětské publikum, odehrávající se ve strašidelném hradě. Ovládali jste modrou obludu Berka, který musel plnit malicherná přání svého nadřízeného: „Mám hlad, dones mi červy.“ „Mám žízeň, udělej mi džus z očí“. Na každý úkol jste měli časový limit. Asi si dovedete představit, co se stalo, když čas došel.

Možná si říkáte, kde je ten horor, vždyť to je spíš k smíchu. Je třeba si uvědomit, že taková byla doba a technika. Dnes už také nezešedivíme strachy z filmů Lugosiho a Vincenta Price, ale v době vzniku to byla čirá esence děsu a i dnes mají fanouškům co nabídnout. Sám vzpomínám, jak velmi dávno, při hraní Knight Lore, jsem úlekem spadl ze židle.

Hry z éry 80. let stojí za zmínku i proto, že formovaly herní mechanismy a žánry, se kterými se setkáváme v různých obměnách dodnes.

Čtení nás baví

Vývojáři si moc dobře uvědomovali, že nejděsivější výjevy jsou buď na obalech her, nebo na nahrávacích obrazovkách. Jak z toho ven? Odpověď zní: textovky. Her překypujících textem s minimem obrázků vzniklo hodně, ale čistokrevné horory by se daly spočítat na prstech jedné ruky.

The Lurking Horror

V roce 1987 vznikla textovka na motivy H.P. Lovecrafta The Lurking Horror. Herní textové adaptace se dočkal například i Dracula. Hry mohly tvořit tak strašidelnou atmosféru, jakou si dokázali čtenáři ve svých myslích představit.

S trochou představivosti i pixely uměly děsit

V letech 90. let s o slovo přihlásila PCčka a s výkonem se i zlepšovala grafika. Děs dostal pestřejší barvy a firma Apogee (později 3D Realms) chrlila jednu nezapomenutelnou hru za druhou.

Jakousi poctou hororovým filmům béčkové produkce byla hra Bio Menace (1993). V této střílečce jste mohli potkat snad každé filmové monstrum, od vražedných rajčat přes critters po vetřelce (tehdy se na autorská práva moc nehrálo). Už úvodní úroveň dokázala vybudovat temnou apokalyptickou atmosféru krví zbroceného města.

Bio Menace

Ve stejném roce vydaný Monster Bash (1993) byl na rozdíl od Bio Manace oproštěn od sci-fi prvků. Hlavním hrdinou byl malý kluk Johnny Dash, který se vydal na hrdinnou cestu za záchranou domácích mazlíčků. Zní to infantilně? Rozhodně, ale forma, kterou byla tato záchranná akce obalena, pro děti rozhodně nebyla. Věděli jste, že když trefíte prakem zombíka do hlavy, ta hlava se utrhne a začne vás honit?

Apogee produkovala i velmi oblíbenou střílečku Halloween Harry (1993). V těle drsňáka s plamenometem a jetpackem na zádech jste se proháněli po úrovních a zachraňovali panny v nesnázích. Otravovali vás zelení zombíci, zelení vetřelci, zelený sliz a další nepřátelské zelené věci. Hře nechyběl osobitý humor a stylizace.

Hry od Apogee měly hororové kulisy, ale horory jako takové to nebyly. V podstatě se dá říct, že většina her byla jedno a to samé, jen se měnila vizuální stránka. Pravým mistrem hororu byla francouzská firma Infogrames Entertainment, která světu dala žánr survival hororu.

Sám ve tmě

Dosud neznámá firma Infogrames vydala roku 1992 přelomovou hru Alone in the Dark. Hra silně inspirovaná Lovecraftem byla milníkem rovnou v několika směrech. Na svou dobu měla úžasnou grafiku.

Alone in the Dark (1992)

Ve hře se poprvé objevila statická 3D kamera, kterou si později přisvojí série Resident Evil. Obsahovala inteligentní puzzle počítající s 3D světem a neustálý boj o život s hrůzu nahánějícími monstry. Nebezpečí bylo všudypřítomné, souboje tuhé a věřit se nedalo ani nevinně vypadajícím knihám. Ne vždy najde v knihách člověk moudrost, občas tam čeká šílenství a smrt.

Příběh se vyprávěl převážně pomocí útržků textů a knih. Alone in the Dark obsahoval v podstatě vše, co pozdější survival horory. Infogrames zaznamenali s Alone in the Dark ohromný úspěch a v letech 1993 a 1994 vydali další dva díly.

Adventurám horor sluší

Takzvané point and click adventury byly pro 90. léta typické. Firmy Sierra Entertainment či LucasArts byly pro fanoušky adventur modlami. Však kdo by zapomněl na fenomenální sci-fi The Dig (1995), Full Throttle (1995) či Quest for Glory? Hororových adventur se strachu chtiví hráči také dočkali. Pokud byl v té době žánr, který byl pro horor stvořen, byly to právě adventury.

Darkseed

V roce 1992 zasela společnost Cyberdreams temné sémě Darkseed, adventuru oživenou temnými vizemi H.R. Gigera (tvůrce Vetřelce). Obtížnost hry byla vysoká, šlo doslova o hru s časem: hlavnímu hrdinovi v těle rostla mimozemská bytost a měl jen tři dny na to, aby s tím něco udělat. Temné vize a přicházející šílenství zaobalené do všedního světa byly hlavním tahounem atmosféry. Hra v mnohém připomínala o tři roky později natočený film Species (také s přispěním H.R. Gigera).

Cyberdreams si uvědomili, jaký potenciál má licence na Gigerova díla, a tak udělali ve všech ohledech dokonalejší Darkseed II (1995), horor plný šílenství, prolínání realit a krve. V této hře Gigerovy obrazy opravdu ožily a nejednomu hráči připravily divoké sny.

Rok 1995 byl obecně na kvalitní horory plodný. Infogrames po vydání Alone in the Dark neusnuli na vavřínech a vydali adventuru Prisoner of Ice, jak jinak než inspirovanou povídkami Lovecrafta. Hra dostala vysoké hodnocení, dobové recenze zmiňovaly i nádherné grafické zpracování.

Sanitarium

Sanitarium

Sanitarium (1998) byla adventura ojedinělá nejen atmosférou, ale i pojetím. Point and click adventury byly tradičně zabírané z boku, Sanitarium bylo více z pohledu ptačí perspektivy. Příběh o muži, který ztratil paměť, ocitá se v blázinci a vší silou se snaží rozpomenout na svůj život, je klišé, ale Sanitarium dokázalo překvapit. A postupem eskalovalo v solidní psychologický horor.

Skoro jako ve filmu. Skoro

7th guest

Experiment zvaný interaktivní film byl pro některé nezapomenutelné hororové hry klíčový (podrobnosti o fenoménu interaktivních filmů čtěte ve velkém tematickém článku zde).

V roce 1993 vyšla hra The 7th Guest. Byla předrenderovaná a do scény byli doplněni živí herci. Z dnešního pohledu je až neuvěřitelné, že právě tato hra zpopularizovala formát CD-ROM. Prodalo se jí přes dva miliony kusů. A o čem byla? Šlo o béčkový příběh o strašidelném hradě plném záhad s céčkovými neherci.

Mnohem zajímavějším po stránce příběhu a atmosféry byla hra s tajuplným jménem Phantasmagoria (1995), která na svou dobu potřebovala úctyhodných 7 CD. Naštěstí nešlo o tradiční interaktivní film, spíše o klasickou adventuru s živými „herci“. Phantasmagoria v mnohém respektovala literární horor. Příběh měl pomalé tempo a velkou část hry budoval napětí. Hráč tušil, že je něco v nepořádku, ale podstata všeho se ukázala až v epickém finále. Phantasmagoria se neštítila explicitního násilí, uměla vyděsit i zhnusit. Atmosféře pomohl i skvělý soundtrack s ústředním motivem Consumite Furore.

Phantasmagoria (PC)

Druhý díl Phantasmagoria: A Puzzle of Flesh (1996) už tak pozitivní ohlasy neměl. Přitom jde příběhově o mnohem originálnější počin než v případě dílu prvního. Hra se velkou část času odehrává v kanceláři, kde děláte typickou nudnou kancelářskou práci. Jenže když vám přijde na e-mail lukrativní nabídka stát se zabijákem od samotného Pekla, vše nabere zajímavější směr. Pokud se někde promítá sadomasochismus a temná erotika Cliva Barkera, je to právě zde. I když na ní Barker nijak nespolupracoval.

Brokovnice, motorovka a mutanti z pekla

Horor se rozštěpil na několik herních žánrů. Tím posledním markantním, který se zrodil, byly střílečky z pohledu vlastních očí. DOOM (1993) od ID soft se stal kultem, ale že by to byl horor? Myšlenkou ano, prezentací už tolik ne. Čistě hororové doomovky vznikly později.

Heretic

Třeba fantasy horor Heretic (1994) se stylu DOOMa. Hra měla široký repertoár bizarních zbraní, například magické rukavice, které fungovaly jako motorová pila ve starším bratříčkovi, nebo kouzelnou hůl, což byla náhrada za pistoli. Heretic měl dobrou atmosféru a budoval pocit nejistoty. Často se stalo, že bonusy nebo extra zdraví nebyly zadarmo, ale přivolaly hordu příšer. Hra měla i pokračování jménem Hexen.

Méně známý Exhumed (1996, v USA jako PowerSlave) měl také silně hororovou atmosféru. Tvůrci zasadili děj do Egypta, kde se mimozemšťané snaží vzkřísit mrtvého faraona a zničit Zemi. Egyptská mytologie dala tvůrcům do rukou spoustu tradičních monster egyptského folkloru, která se dosud nikde neobjevila, a prostředí polorozpadlých a zavalených hrobek mělo nezapomenutelnou atmosféru příběhů o kletbě faraonů.

Blood

Ve druhé polovině 90. let se zjevil Blood (1997). Mixoval v sobě horor a humor jak většina béčkových hororových filmů 80 a 90. let. Referencí byly mraky: monstra připomínala mrtváky z The Evil Dead, dalo se narazit na mrtvoly v sudech s Trioxinem 245. Dokonce tu byl i zamrzlý Jack Torrance z The Shining (1980). Hra se nebrala vůbec vážně, stejně jako většina snímků, které parodovala. Pro milovníky hororu to byla jedna obří nostalgická vlna.

Čistokrevný survival

Čtyři roky po vydání Alone in the Dark přišla bouřlivá odpověď z Japonska, Resident Evil (1996). Základní mechaniky, které předvedl Alone in the Dark, zůstaly stejné, jen se uhladily a dal se jim modernější vzhled. Hra se částečně svezla na popularitě zombie, které zažívaly v 90. letech nový boom. Herec a režisér Tom Savini přišel s remakem Night of the Living Dead (1990) a Peter Jackson natočil hororovou zombie komedii BrainDead (1992).

Resident Evil šel cestou seriózního, pomalého hororu, který byl vlastní původnímu Night of the Living Dead (1968) od George A. Romera. V Romerově prvotině je dům jediným útočištěm přeživších před hordami „věcí“ venku. V případě Resident Evilu se z domu, do kterého hlavní hrdinové prchnou se schovat, stává rázem past, ze které není úniku. Capcom na úspěch prvního dílu navázal a nyní jde o jednu z nejrozšířenějších herních sérií.

Silent Hill (1999) byl také poklad z Japonska. Dokonalý zásah. V Resident Evilu byli hrdiny příběhu ostřílení členové zásahové jednotky STARS. Hrdinou Silent Hill nebyl žádný Rambo, ale obyčejný otec od rodiny Harry Mason, který udělá vše pro to, aby zachránil adoptivní dceru. Na své pouti si prožije osobní peklo. Silent Hill měl osobitou stylizaci a opravdu bizarní monstra.

Nocturne

Za nepatrnou zmínku stojí i hra Nocturne (1999, dobová recenze). Odkazovala na černobílé horory o vlkodlacích, upírech a jiných monstrech. Hlavní hrdina byl neuvěřitelný sympaťák, Van Helsing z divokého západu. Na svou dobu měla hra skvělou práci s osvětlením. A správné osvětlení v hororu dokáže divy.

Na začátku milénia z Japonska přišla ještě jedna silná hororová značka, Fatal Frame (2001). Je trochu jiná, než ostatní horory. Hlavní roli, podobně jako v thajském hororu Shutter (2004), má fotoaparát, který umí zachytit duchy, ale ten z Fatal Frame je navíc magický. Je to takzvaná Camera Obscura, která umí duše nešťastníků polapit.

Pro fanoušky šintoismu a obecně japonského folkloru by to měla být jasná volba. Hra je dělána pro Japonce od Japonců, takže se tu nešetří japonskou symbolikou ani odkazy na japonské mýty, které jsou, jak asi tušíte, dost děsivé.

I střílečky můžou mít příběh

Renesance žánru stříleček nadešla s příchodem legendárního Half-Lifu (1998). Hry už koketovaly s 3D grafickými akcelerátory a pomaličku se víc přibližovaly skutečnosti. Kromě adventur se na budování příběhu do té doby moc nehrálo. Mělo se za to, že příběh je u střílečky naprosto zbytečný a hráč chce jednoduše střílet a ne filozofovat nad tím, proč zrovna střílí.

Half-Life 2

Half-Life dokázal, že hráči po příběhu prahnou. Co to znamenalo pro horor? Mnohem hutnější atmosféru. Half-Life sice nebyl z podstaty hororovou hrou, ale právě jeho důraz na vyprávění a filmovou atmosféru zajištěnou předskriptovanými sekvencemi z něj v mnoha případech horor dělal. Deformovaná torza vědců pomalu se šinoucí chodbami děsily nejednoho hráče a kapitola Ravenholm z Half-Lifu II (2004), patří mezi nejlepší hororové zážitky vůbec.

Vzpomeň Citadelu

Na sklonku 90. let vyšlo pokračování opěvovaného System Shocku (1993). System Shock II (1999) byl survival horor, který rozvíjel příběh prvního dílu o umělé inteligenci SHODAN. Ta se rozhodla, tak jako mnoho počítačů před ní (SkyNet-Terminator - 1984, HAL 9000- 2001: A Space Odyssey - 1968), že lidstvo musí být exterminováno.

System Shock 2

System Shock 2

Začala přetvářet lidi v ohavné mutanty, kteří vám šli neustále po krku. Pomalý a tichý postup byl často nutností. Děsivou atmosféru dotvářely i echa minulosti, kde jste mohli vidět záblesky původní posádky.

Pomoc od mistra

Aby na hře přímo spolupracoval mistr hororu, nebylo a není příliš časté. Clive Barker své jméno propůjčil hned dvěma hrám. Clive Barker‘s Undying (2001, dobová recenze) a Clive Barker‘s Jericho (2007, recenze). Ani jedna z her neměla komerční úspěch, což je obzvlášť u první zmíněné nesmírná škoda.

Clive Barker's Undying

Clive Barker's Undying

Clive Barker‘s Undying nepřišel s nijak originálním příběhem. Prokletí rodu a obrovské, skoro liduprázdné sídlo, kolikrát už jsme tohle viděli. Ale nebyl by to Barker, aby i otřepanému tématu nedodal špetku své osobnosti. Každý obrázek hry dýchá atmosférou Barkerových knih a filmů. Cestuje se do jiných dimenzí času a prostoru. Řeší se ne až tak průhledná historie panství a bojuje o přežití ocelí i magií. Hra měla dokonce i systém vylepšování kouzel, bez nichž byste se finálnímu bossovi nikdy nepostavili. Barker pro celou hru napsal poutavý příběh, který se dozvídáme především díky knihám a zápiskům ústředních postav.

- konec první části -

Příště prozkoumáme mrtvý vesmír, podíváme se na českou stopu, ale také na neblahý příklon k akční složce, novou vlnu zombie her a moderní pojetí hororu.

Autor:
Témata: Interaktivní
  • Nejčtenější

Tak to se nepovedlo. Opětovné vydání dvacet let staré hry skončilo ostudou

Radost z opětovného vydání retro stříleček Star Wars: Battlefront nevydržela fanouškům dlouho....

Nosit sexy obleček se v chystané hře nevyplácí, boj s ním bude daleko těžší

Natěšeným fanouškům chystané akční hry Stellar Blade učaroval přiléhavý kostým, který si hlavní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

To byla rychlost. Polda 8 sehnal za den milion a rozloučí se s Luďkem Sobotou

Za pouhý den se podařilo sehnat peníze na vznik české komediální adventury Polda 8. Naposledy v něm...

Generace Z už na konzolích hrát chtít nebude, myslí si bývalý šéf Xboxu

Bývalý šéf značky Xbox Peter Moore se v rozhovoru s magazínem IGN nechal slyšet, že hardware...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Vydělali jsme víc peněz, než naše malé studio zvládne, říká tvůrce Palworldu

Letošní herní hit Palworld už japonskému studiu Pocket Pair vydělal miliardy a stále se prodává...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Vyrábějí seznam woke her, fandí jim i Musk. Herní protestní hnutí nabírá sílu

O odporu proti konzultantské firmě, která podle kritiků kazí moderní hry korektní propagandou, se v...

Návrat legendárních Commandos se blíží, nový trailer vzbuzuje nostalgii

Po několika nepovedených remasterech původních dílů se letos dočkáme i regulérního pokračování...

Unikly specifikace PlayStationu 5 Pro, převezme žezlo nejvýkonnější konzole

Ačkoliv oficiálně nebylo prozatím nic oznámeno, citelně výkonnější verze konzole PlayStation 5 s...

Oblíbená deskovka ze světa Duny vyšla i v digitální podobě. A v češtině

Na Steamu se nečekaně objevila digitální adaptace populární deskové hry Dune: Imperium. K dispozici...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Konec nadvlády programátorů. Pozic ubývá, na jednu se hlásí stále víc lidí

Premium Ochota firem splnit uchazečům skoro jakýkoli požadavek a velmi nízká konkurence. Tak by se ještě nedávno dala definovat...