FIFA 07 - sliby chyby?

Jedna z nejoblíbenějších sérií českých luhů a hájů se dočkala očekávaného pokračování, pro nějž byly opět slibovány mnohé změny. Jak je tomu ale ve skutečnosti? Jde jen o update statistik nebo se hra skutečně vylepšila?

Nedávno jsme měli na talíři zřejmě nejméně povedené NHL ve čtrnáctileté historii série, což nedávalo moc velké naděje směrem k sesterské sérii FIFA, jejíž nový ročník jako již tradičně vychází několik týdnů po hokeji. Zvláště když jeho vývoj provázely podobné zkazky. Nejprve byla PR prohlášení plná superlativů ohledně nové generace enginu a s tím spojených hratelnostních vylepšení. Později však nadšená rétorika přešla pouze na konzole s vyjádřením, že PC se ještě bude muset spokojit se starými pořádky a možná se dočká příští rok. Jenže na rozdíl od NHL má počítačový fotbal konkurenci i na počítačích a zřejmě proto nedopadla FIFA 07 v otázce vylepšení a celkového dojmu ze hry tak katastrofálně. Dokonce bychom mohli být, v rámci možností pochopitelně, spokojeni.

V první řadě vás do očí trkne mnohem smysluplnější pohyb hráčů, jak vašich, tak protihráčových, po hřišti.

Dalo by se říci, že dokud na naše monitory nezaútočil snad od prvního dílu perfektní Pro Evolution Soccer (na PC vychází až od trojky), nevěděli jsme, co je skutečně kvalitní virtuální fotbal. Ve světle veledíla od Konami se veškeré dosavadní výtvory EA ukázaly maximálně jako slabé náhražky okopávané na školním hřišti. Sympatie hráčů se tak takřka jednomyslně přelily na stranu japonského fotbalového koncertu, který sice zaostával veškerou omáčkou okolo, ovšem dokázal nadchnout tím zcela určitě nejdůležitějším – hrou, která vážně připomínala fotbal. V EA nastala mobilizace sil a intenzivní brainstorming vedoucí k jedinému řešení: „budeme to dělat tak jako oni a snad to časem vyjde.“ A ono to skutečně pomalu, ale jistě vychází.

Není však třeba se bát, že už FIFu od PES nerozeznáte, EA mělo naštěstí tolik důstojnosti, že nevyužili předností kopíráku a dosáhli větší fotbalovosti po svém. V první řadě vás do očí trkne mnohem smysluplnější pohyb hráčů, jak vašich, tak protihráčových, po hřišti. K ideálu je sice ještě daleko, ale do jisté míry se aspoň podařilo zabránit nepříjemnému dojmu, že hráči běhají ve čtvercích. Ostatně i Sparta za Hřebíka poznala, že úspěch slaví jiné taktiky. Každopádně hráči si zodpovědně drží předurčené pozice, pokud je vyloženě neženete jinam. Jestliže si navíc nezvolíte nejvyšší rychlost a dáte přednost střední nebo ještě lépe nejpomalejší, dostane hra rozumný spád. Žádné nesmyslné běhání sem a tam, žádné sprint-sólo jednoho hráče přes celé hřiště zakončené centrem a v 90% případů i gólem. Konečně je potřeba i zauvažovat a nehrát pouze před protivníkovou brankou, kde míč hodně rychle ztratíte. Dobře mířenými přihrávkami je potřeba se propracovávat již z vlastní poloviny hřiště, přičemž kolem středu strávíte dobu dosud nevídanou. Jistě, občas se uchytí i současné fotbalové zákonitosti popírající „kamikadze“ útoky, ovšem z pravidla se stala spíše výjimka. Důsledek využívání prostor celé herní plochy je jasný: užijete si podstatně více spontánních a dříve nemyslitelných situací, a to ve všech fázích. To hře samozřejmě notně přidává na atmosféře.

Velmi oceňuji důsledně vylepšenou fyziku míče, který létá a kutálí se bezmála realisticky. Významně tak ubylo autů, mičudu má nyní smysl neustále dobíhat, protože je správně pomalejší, tudíž o ni svedete nemálo sprinterských soubojů, klidně i na pár metrech. Skvělou zprávou je, že diametrálně přibylo situací končících gólem. Mám na mysli druhů, gólů naštěstí díky zodpovědným obranám padá ještě přiměřeně, i když zkušení borci stejnak skončí s hokejovými výsledky. Každopádně ale není problém trefit se z dvaceti, klidně i třiceti metrů. Jakmile dostanete prostor, proč to nezkusit. Centry mnohdy končí skrumážemi před brankou, kdy gólmanům padá míč z ruky a obránci ho srdnatě odstraňují z brankové čáry. Nechybí ani vlastenci, pecky odražené od tyče či břevna přímo na střílející útočníkovu nohu, hlavičky a mnohé další. Skoro by se chtělo říct, že cokoliv, co můžete vidět na skutečných trávnících, může padnout i ve hře. A dost možná by to nebylo tak daleko od pravdy, protože díky implementování chyb brankářů dochází i k takovém situacím, které byste jen tak nevymysleli. Má to však i svou stinnou stránku, protože muži mezi tyčemi vyrábějí minely možná až příliš často, dramaticky chytané rány lehčího kalibru jim vypadávají a třeba že by zmenšovali střelecký úhel vyběhnutím, to se také vidí zřídkakdy.

Centry mnohdy končí skrumážemi před brankou, kdy gólmanům padá míč z ruky a obránci ho srdnatě odstraňují z brankové čáry.

Přilepenému míči na fotbalistově noze už odzvonilo dávno, nyní však doopravdy představuje autonomní, předkopávatelný subjekt, což začátečníkům bude možná vadit, protože o něj často přijdou, profící si na druhé straně zalibují, jelikož ve spojení s výrazně citlivějším ovládáním hráče klidně obejdou několik protivníkových „dřev“ a dostanou se do nadějné pozici nebo takovou vytvoří. Na nějakou tu automatickou kličku si po čase ani nevzpomenete. Akorát u těch nejlepších hráčů stojí triky za zmínku.

Zatímco po stránce herní se nová FIFA Pro Evolution Socceru slušně přiblížila (o překonání se však ještě zdaleka hovořit nedá), co do licencí vítězí na celé čáře. Vedle pětice nejvýznamnějších evropských lig narazíte v menu i na mnohem exotičtější soutěže, v nichž si praví fajnšmekři budou libovat. O titul si zahrajete například v Brazílii, Mexiku, Polsku, Dánsku a mnoha dalších zemích. Kdo by vzoru NHL 07 čekal i naší starou dobrou, Horníkem nově vyztuženou soutěž, má smůlu a musí se spokojit s jediným českým zástupcem na klubové scéně – Spartou. Nechybí četné reprezentační celky, kam se ten náš naneštěstí nevešel. Hlavní kariérní mód doznal pouze lehkých obměn, přičemž se opět nevyhnul krkolomnému menu. Budete se muset starat o strategii, rozpočet či přestupy hráčů, nic co by hraničilo s komplexitou samostatného herního odvětví – sportovních manažerů, ale i přesto budete i malými pravomocemi potěšeni.

Když už není snaha o přiblížení se českým hráčům viditelná na obsahu, rozhodla se to místní pobočka EA vylepšit českým komentářem v podání oblíbeného Jaromíra Bosáka a méně oblíbeného Petra Svěceného. Fotbaloví fandové jistě vědí, jak moc je jejich projev rozdílný, nicméně hra dokonale smazává jakékoliv osobní zabarvení, takže zůstává naprosto uniformní dojem, o dost horší než z komentáře anglického, který si naštěstí také můžete zvolit. V češtině dochází k častému přeceňování situací a využívání osobních či přivlastňovacích zájmen (on, jeho apod.) místo poctivého jmenování hráčů. Nehledě na neustálé opakování frází. Je pravdou, že v anglický komentář také není hvězdný, ale poslouchá se prostě lépe. Vina se však nedá házet na naše komentátory, kteří zřejmě odvedli maximum, ovšem rigidita komentátorského schématu je dál nepustila.

Klady a zápory

Připomíná opravdový fotbal
Fyzika míče
Variabilní situace

Nepříjemná menu
Pro Evo je pořád lepší

Ke grafice nemá příliš cenu se vyjadřovat, jelikož opět využívá starého enginu, na který se dá dívat, ale nikterak vás neoslní, nicméně potěší příjemnými HW nároky. Nechybí ani klasický multiplayer, který je ve sportovních sériích EA tradičně hojně využívaný. Přibyla novinka v podobě interaktivních lig, jež reflektují skutečné výsledky zápasů v nejvýznamnějších soutěžích. Zatím však nebylo možné je vyzkoušet.

Budete se muset starat o strategii, rozpočet či přestupy hráčů, nic co by hraničilo s komplexitou samostatného herního odvětví – sportovních manažerů, ale i přesto budete i malými pravomocemi potěšeni.

FIFA 2007 je tak překvapivě kvalitním a v základech pevným fotbalem, u kterého rádi strávíte několik set zápasů, protože se jen tak neohraje. Ani omylem není dokonalý, pořád zůstává dostatek tradičních chyb, kvůli nimž trůn fotbalového krále pořád patří konkurenci, avšak rozdíl mezi oběma světy už není vůbec propastný. Na bázi starého pořádku a enginu už jsme něco podobně kvalitního ani nečekali, tak doufejme, že přesun k next-generation nebude krokem zpět.