„Malá“ FIFA 18 je ten nejlepší fotbal na cesty

Navzdory předpokladům není verze letošní FIFY na konzoli Nintendo Switch žádnou druhořadou náhražkou. Absenci několika herních módů plně nahrazuje snadná mobilita a přístupnost.

Když jsem si po několika týdnech hraní „velké“ FIFY na PS4 přinesl domů její verzi pro konzoli Switch, měl jsem za to, že budu jen počítat ztráty. Přeci jen co se týče hrubého výkonu Nintendo za konkurencí významně zaostává. Jenže grafika není všechno a nová FIFA 18 je skvělá i v této podobě.

Engine je jiný, ale špatně hra nevypadá.

Tím nejzásadnějším omezením je samozřejmě absence herního enginu Frostbite, který FIFU pohání už od loňského roku. Kvůli tomu bohužel chybí i příběhový mód The Journey, který se nám letos tolik líbil. Ale jinak? Jinak je to ta nejlepší fotbalová hra, jakou jste si kdy mohli na mobilní platformě zahrát.

To nejdůležitější, tedy zpracování samotných zápasů je prostě skvělé. Čistě pocitově mi hra přijde o něco arkádovější než na velké konzoli. Tím chci říct, že je rychlejší, přihrávky jsou přesnější a střely o něco málo prudší. Pokud hrajete FIFU pravidelně, rozdílů si hned všimnete, ale je klidně možné, že vám nakonec toto pojetí fotbalu bude sedět více. Každopádně jde spíše o jemné nuance, žádná revoluce se nekoná.

Nabídka módů je sice o něco slabší, ale ve zpracování samotných zápasů je hra pevná v kramflecích.

Trošku horší situace je v nabídce herních módů. Zpracování zápasů je důležité, ale o tom, jak dlouho vás hra bude bavit, rozhoduje omáčka okolo. Na první pohled tady nic zásadního nechybí. Je tu populární Ultimate Team, v němž si sestavujete tým snů a soupeříte s ostatními hráči. Je tu klasická kampaň, a to jak v roli manažera, tak i vytvořeného hráče. Jsou tu různé turnaje, on-line klání (bohužel zcela nepochopitelně nelze vyzvat lidi ze seznamu přátel), výcvikové módy a spousta dalších věcí, některé jsou však oproti velkým sourozencům osekané.

I na Switchi je obrovská nabídka týmů, která zahrnuje některé nižší soutěže, ženský fotbal a dokonce i pražskou Spartu.

O tom, nakolik jsou pro vás důležité věci jako absence klauzule o nevyměnitelnosti při vyjednávání smlouvy či chybějící víkendové výzvy a „squad battles“, si rozhodněte sami. Mě nejvíce zamrzelo osekání množství taktických formací během zápasů. Jenže i přes tyto nevýhody toho nabízí FIFA 18 tolik, že vám v klidu vystačí na stovky hodin zábavy.

Hlavní výhodu spatřuji v samotné filozofii konzole Switch. Nevím, jak to máte vy, ale v mém věku už není úplně nejjednodušší domluvit si s kamarády nějakou tu herní seanci. Člověk je tak odkázán spíše na on-line variantu, která má samozřejmě také hodně do sebe, ale osobní kontakt nikdy nenahradí. Se Switchem, který můžete tahat všude s sebou, je to však jiné.

Když se mi podařilo vsítit vítěznou branku, otočila se na mě půlka vlaku.

Není nic jednoduššího než vytáhnout konzoli třeba v hospodě nebo ve vlaku a během dvaceti minut si dát jeden zápas. Každý hráč se chopí jednoho joyconu, což sice znamená, že vám bude chybět pravá analogová páčka a hra se tím poněkud zjednoduší, to však není na škodu a nováčci hru alespoň snadněji pochopí. Jen se připravte na fakt, že na vás zřejmě okolí bude zvláštně koukat. Díky malé obrazovce a drobnému joyconu se pak u obrazovky budete zřejmě hrbit, ale za tu zábavu to stojí.

Stručně řečeno, FIFA 18 na konzoli Nintendo Switch je zhruba dva/tři ročníky pozadu oproti „velkým“ sestrám. Pokud máte doma i jiné herní zařízení a nechcete hrát na cestách, není tedy důvod do ní investovat. Na druhou stranu, pokud bez Switche nedáte ani ránu a uživíte jej i v kolektivu přátel, klidně si ji můžete koupit ještě jednou. Je sice v jádru ta samá, ale nabízí daleko širší využití.