EA Sporťácké tituly mají mezi hráči, kteří jsou zároveň sportovními fanoušky, obrovskou tradici a jsou považovány za vůbec nejlepší. Precizní zpracování, kvalitu a tradici sportovním titulům z továrny EA rozhodně nikdo nevezme, nutno však poznamenat, že tato platí hlavně pro PC verze. První hrou na GameBoye, kterou se mi od EA Sports podařilo zajistit k recenzování, byla právě FIFA 2000 a když jsem si ji sám vyžádal, je jasné, že jsem se na ni těšil. Jaké však bylo mé zklamání, když jsem začal hrát. Ne, že by si s ní snad EA Sports, potažmo pak THQ (prováděli konverzi na GameBoye) nedali práci, to rozhodně ne, mě osobně však FIFA 2000 na GBC nesedla a spíše než hratelná věcička je pro mě interaktivní podívanou.
Když jsem dostal další várku her pro GameBoye, abych si s nimi užil několik hodin zábavy a svého "dealera" pak odměnil několika pěknými recenzemi, byla FIFA hrou, která mě zaujala nejvíce. Bleskurychle jsem ji vybalil, vložil ji do svého handheldu (od nynějška budu používat správný název :-)) a spustil. Po nezbytných licenčních informacích mě přivítalo pěkné,
avšak jako obvykle na GameBoyi krátké, intro a stylové menu ve tvaru fotbalového míče. Nastavil jsem si ovládání, zvuk, týmy, počkal, až počítač hodí mincí, protože jsem prohrál, vybíral jsem si stranu a vstoupil jsem do hry. Na první pohled jsem byl překvapen pěknou grafikou, hráči nastoupili, rozestavěli se na malém virtuálním hřišťátku a čekal jsem na úvodní hvizd píšťaly hlavního sudího.
Ta zazněla a začal zápas. Po chvilkovém tápání, kdy jsem zjišťoval, kterak se ta FIFA vlastně ovládá a několika minutách hraní se však má tvář začala protahovat zklamáním. FIFA 2000 na GameBoye nebyla hrou, jakou jsem očekával - po grafické stránce je sice vzhledem k možnostem rozlišení displeje opravdu pěkná, ale ta hratelnost, ta hratelnost... Připadal jsem si spíše jak u televize, u níž někteří fandové křičí na své oblíbence a popohánějí je tak k ještě lepším výkonům, u GameBoye má totiž ovládání úplně stejný efekt, jako výše popsané chování pasivních sportovců.
Abych byl konkrétnější, popíšu vám, jak to vlastně všechno na vašem malinkém kompjůtru probíhá. Začnete hrát, někde v hracím poli se objeví hráč označený křížkem - toho pochopitelně ovládáte vy.
K jeho pohybu slouží kurzor, jež ovládáte levou rukou, střelbu a nahrávku obhospodařují A a B tlačítka - prostě klasika. První věcí, která má na hru negativní vliv, je však zešikmený pohled na hrací plochu, kdy abyste drželi směr přímo vlevo, musíte držet šipky dolů a doleva - řeknete si možná, no a co? Když si to ale vyzkoušíte na vlastní kůži, poznáte, že to časem docela hodně mate, zvláště při střelbě a přihrávání.
Co se týče střelby, to je kapitola sama pro sebe. Možnost ovlivnit, kdy půjde míč na bránu a kdy nikoliv, mi připadá stejně mizivá, jako vyhrát ve Sportce (schválně neuvádím, že jen první cenu, neboť možná to nějak ovlivnit jde). Hráči totiž, ať se snažíte zamířit dle svého nejlepšího svědomí, střílí, kam se jim zlíbí a když už jsem si myslel, že může být gól, tak samozřejmě nebyl, naopak když jsem branku nečekal ani náhodou, padla. Teorie úspěšné střely mi v tomto případě tedy zůstala záhadou, stejně jako možnost nějakým způsobem ovlivnit úspěch daného útoku.
Výše zmíněné vlastnosti hry vám jistě prozradily, jaký pocit mám z GameBoyovské konverze FIFY 2000. Zklamání, nuda a v neposlední řadě odpor k fotbalům pro tohoto handhelda, neboť se jedná již o druhý fotbal, který jsem měl na tomto malém přístroji možnost hrát, přičemž recenzi na ten první jsem pro jistotu ani nepsal, neboť by obsahovala jenom a jenom kritiku a mohla by odradit všechny potencionální hráče. Tentokrát jsem ale zjistil, že fotbal se bude dát hrát na GameBoyi jenom vyjímečně. Vraťme se ale zpět k FIFĚ.
Zatím jsem na hru lil pouze kýble špíny, proto ji nyní zase trošičku vyzdvihnu, jestli to ovšem ještě jde. Grafické zpracování je opravdu perfektní. Malincí, avšak dobře vytvoření fotbalisti se chovají v rámci možností téměř realisticky a i balón se snaží nějakým způsobem chovat podle fyzikálních zákonů, respektive se alespoň snaží respektovat počasí a povrch, na němž se hraje (vybíráte jej v menu a může být mokrý po dešti, suchý, normální... prostě jak ho známe z klasické PC verze).
Také menu a jednotlivé options jsou zasazeny do stylového designu ve tvaru fotbalové meruny - za tohle musíme EA/THQ jednoznačně pochválit. Zmínku si pak zaslouží také zvuky, GameBoy vám totiž v rukou pípá, píská a já nevím co ještě docela dobře.
Asi nyní nebudete překvapeni mým závěrečným verdiktem, který zní - nejste-li zarytým fanouškem fotbalu a GameBoye (obojího dohromady), vyhněte se tomuto titulu velkým obloukem. Výrobci se nás totiž snaží oblbnout pěkně udělanou audiovizuální stránkou hry, ale o co je tato pěknější, o to je hratelnost horší a věnovat se grafice či hudbě na úkor hratelnosti není to pravé ořechové - a jedině nezájmem o takové tituly můžete vývojářům počítačových her ukázat, že tudy cesta opravdu nevede.
