Série FIFA je již řadu let jedním z primárních titulů EA Sports a díky chytré licenční politice, i když nejen díky ní, vykazují jednotlivá pokračování FIFY každoročně uspokojivé výsledky v podobě finančních částek, plynoucích do pokladny svých světově proslulých autorů. Jak já to vnímám, i letos tomu bude nejinak. K tomuto tvrzení zavdává nejen strohý pohled na herní atributy letošní FIFY, ale už první zjištění, dosažená absorbcí značně rozsáhlého manuálu, což je činnost - zejména u noviců ve fotbalové branži - přímo nutná.
Již při této fádní činnosti totiž zjistíte, jak komplexní a rozsáhlou je tato hra. Nejenže nabízí stará osvědčená schémata herních režimů, ale přichází s některými novinkovými vylepšeními, která vám dodají ještě více chuti do hry. Mezi tato trumfová esa se řadí kupříkladu možnost absolvování "cesty na světový pohár" nebo systém odměn za vyhrané zápasy, resp. soutěže, kdy svými vítězstvími odblokujete dosud nepřístupné prestižní turnaje anebo mnoha hráči ceněné cheaty, usnadňující další postup hrou. Nezanedbatelnou položkou mezi
novinkami je pak rovněž inovace v systému přihrávek, lobů a střel, jež umožňuje v detailu i takové věci, jakými jsou zvolení úhlu, razance či rotace střely, popř. přihrávky.
Když jsem shora uvedené notace absorboval z přiloženého manuálu, srdce se mi zastavilo v očekávání, zda všechny tyto přísliby skvělé zábavy nevyjdou maprázdno v realitě obligátní nudné kopané. Ale zjistit to lze pouze jedním jediným způsobem. Spouštím tedy systém své šedé krásky, uvolňuji z pracovní paměťové karty nutné 3 bloky pro nepostradatelná uložení hry a pomalu se začínám potit (nevím ale, jestli nervozitou anebo nachlazením z nedělní dlouhé procházky při -x stupních).
První osmělení přichází během seznamky s hlavním herním menu. S pokornou omluvou pomíjím položky Play Now, Game Modes a Inside EA Sports a s rozbušeným srdcem (to bude Paracetamol) otevírám poslední položku - Options. Trošku se mi podlomí kolena během úprav v jednotlivých nastaveních hry a vůbec nesleduji,
jak ubíhájí další a další minuty reálné časomíry. Jedna, dvě, tři, pět, dvanáct… Již mám nastavenu délku poločasu (10 minut bude akorát), komunikační jazyk (hele - ona tady není čeština?), rozmary počasí taky přijdou vhod (trocha deště nikomu neuškodí), denní dobu (noční hřiště ozářené reflektory - to bude paráda), ještě nastavit počet možných střídání (3 by měly stačit), samosebou nesmíme zapomenout na projevující se únavu hráčů (tím bude hra reálnější) a nakonec zbývá ještě nastavit hodiny na normální (herní časomíra se mi přece jen více hodí k hokeji).
Čas ubíhá dál a já bych si už docela rád kopnul, ale momentík - nic se nemá uspěchat. Takže rychle zpět k předvolbám. Ještě jsme nenastavili "meze hratelnosti". Obtížnost (professional), rychlost hry, přísnost rozhodčích (škoda, že tohle nejde někdy provést v reálu) a taky ofsajdy a možná zranění. To vše je nutno vychytat, aby hra přinesla to nejlepší každému z pařanů, ať se již jedná o starého veterána anebo o začínajícího greenhorna.
Teď už se ale opravdu schyluje k závěrečným fázím "milostné" předehry. Už jen zběžné úpravy v nastaveních audio - vizuálního zpracování, což v sobě zahrnuje definování typu kamery, auto-replay systému, možnosti zobrazení skóre, časomíry, radaru a jmen hráčů, určení hlasitosti zvuků, komentářů a dalších efektů a dále už jen vyvážení umělé inteligence hráčů zapnutím či vypnutím přesné střelby a přihrávek a také jedna z nejdůležitějších věcí - volba jedné ze tří nabízených konfigurací ovladače, zapnutí vibrací a hurá na trávník.
Světový pohár asi láká každého, takže volba dalšího směru mého putování je nasnadě. V plejádě národních mužstev, jejichž výkonnostní parametry jsou na maximu volím standardně Czech Republik a ačkoli se dle statistik nejedná o favorizovaný tým, s vervou sobě vlastní se vrhám do prvního kvalifikačního utkání s Bulharskem. Pár prvních minut hrací doby si zvykám na stadion soupeře a také na aspekty ovládání a onoho inovovaného systému přihrávek a řeknu vám - má to něco do sebe. Ale zvykání si na jeho specifičnost mě
stojí ztrátu prvního poločasu v podobě dvou inkasovaných gólů. Za stavu 2:0 vybíhám se svými svěřenci do druhé části utkání a vědom si své chyby způsobené podceněním soupeře a EA Sports, přenastavuji obtížnost hry na novice a rychlost na fast. Teď to má ty správné grády! První utkání kvalifikace končí pro mne velmi přijatelným výsledkem 2:4. Ale poučen nutností vyšperkování techniky boje zajíždím do nastavení "in-game management" a nastavuji 3 formace, včetně příslušných strategií týmu. Nyní mohu během zápasu měnit v závislosti na hře soupeře tyto 3 přednastavené formace a pružněji tak zareagovat na vývoj utkání. Ale nějak jsem se u toho fotbálku unavil, takže se zřejmě zajdu něčím osvěžit. A vy mi zatím neutečte - za okamžik jsem zpátky!
Tak, první seznámení se s FIFOU 2002 mám tedy za sebou a je vhodné ponechat nyní subjektivní pocity stranou a podívat se na vše tak trochu s jistým nadhledem. Zmiňoval jsem nějaké ty novinky v podání inovací systémů střel a přihrávek. O co tedy vlastně jde a stálo úsilí vývojářů za to? Jednoznačně lze říci, že stálo. Díky možnosti
vypnutí či zapnutí přesných přihrávek si jako hráč volíte, zda budete používat systém z loňské FIFY anebo zda zvolíte právě onen novinkový, který je daleko variabilnější. Původní systém přihrávek a střel vlastně používáte jednodušeji, a to z toho titulu, že v takovém případě není nutné, ba ani možné, určovat razanci či přesný směr střely. Prostě přihrajete ve směru indikace spoluhráče a míč si jej najde sám, pochopitelně pokud se v blízkosti nenachází zdatný obránce soupeře. Při zapnutí systému přesných nahrávek se vám otevírají možnosti komlexního ovládání míče a díky tomu lze kupříkladu poslat pas do volného pole mezi obránci a mezitím na určenou pozici doběhnout rychlým útočníkem. Přihrávky totiž nejsou směrovány veskrze v závislosti na umístění spoluhráčů, ale podstatně směrem a rotací, kterou dáte míči vy pomocí analogového ovládání ve spolupráci s dalšími tlačítky dualshocku (předpokládám, že klasický pad už máte, stejně jako já, na hraní pro nějaké malé dítě). Pochopitelně, že opravdové využití inovovaného systému přihrávek docílíte až po patřičném tréninku.
Dle výrobce je jednoznačně nejpřitažlivějším režimem ve hře zápas dvou hráčů. Skutečným fotbalovým zážitkem, který vzhledem k nedostatku spoluhráčů nemohu komentovat, však zřejmě bude multiplayer. Ten nabízí po připojení přes dva multitapy hru až osmi hráčů, což může být dosti dobrý základ pro uspořádání takového menšího turnaje, třeba o bečku piva, v případě nezletilců o basu nealkoholických bublinek. Pokud byste rovněž k multiplayeru nenašli dostatečný počet spřízněných duší, rozhodně nevěšte hlavu - i single režim dokáže spoustu tužeb uspokojit. Transfery hráčů, možnost sestavit si svůj vlastní tým, editace jednotlivých fotbalistů, ba dokonce ovlivnění jejich vizuálního vzezření - to vše je zde možné. Stačí se jen zhluboka nadechnout a potopit se do rozmanitých nastavení uživatelských úprav. Škoda je jen technických omezení naší Playstation. Kvůli nim zde recenzovaná FIFA 2002 silně zaostává za verzemi pro PC či PS2 nejen ve kvalitě grafiky, ale v mnoha dalších aspektech. Už jen možnost majitelů PC verze aktualizovat soupisky hráčů zavdává k jisté závisti, ale nebuďme smutní a těšme se z toho, co máme. Pokrok
nezastavíme a s tím se opravdu nedá nic dělat.
Když už jsme se dotkli grafického projevu - o tom by se tady dalo sáhodlouze polemizovat, ale vezmeme to - s dovolením - poněkud stručněji. Stadiony, na nichž probíhají jednotlivá utkání jsou vcelku pěkné, ale posoudit jejich autentičnost vzhledem k reálným fotbalovým komplexům, to bohužel už nesvedu. Takže snad někdy příště. Co se týče vizáže jednotlivých hráčů, dá se říci, že podoba s reálnými reprezentanty by zde k nalezení byla, i když se v některých případech trošku vytrácí (například polygonové ztělesnění původně mírně plešatého nejmenovaného reprezentanta je vlasatý brunet, což mi v reálu jaksi nevoní). Ale co - válka je horší! Pojďme dál. Diváci a jejich skandování - to je často předmětem hanlivých poznámek; buď jsou moc placatí nebo se skoro nehýbou anebo skáčou jak na spartakiádě. Sám jsem podobných výlevů nespokojenosti v minulých recenzích sportovních titulů nešetřil. Zde se mi ale zdá, že časy se přece jen mění a i když nám
zanedlouho PSXkový hardware odšumí do věčných lovišť ve stínu své mladší a hezčí a lepší a… sestřičky je vidět, že vývojáři ještě flintu do žita neháží a snaží se z něj vymlátit, co se dá (myslím pochopitelně z toho hardwaru:-)). Jediné, co mi na nich vadilo, byla skutečnost, že se jednalo vesměs o zřejmé skalní fanoušky, kteří se vyskytovali na různých stadionech zásadně v nepochopitelně stejných formacích - trošku změn by v tomto ohledu nezaškodilo, protože vidět na každém utkání v pravém dolním rohu pořád toho stejného poskakujícího pubescenta a vlevo nalevo od něj pořád tu samou ženskou (pravděpodobně), to je opravdu úlet. Ale nic, opravdu nic nemůže a nesmí být dokonalé - vždyť si to představte. Jak by to vypadalo? Hrůza! Buďme tedy vděčni za alespoň částečnou variabilitu obecenstva, jejichž vizuální stereotyp je v zásadě vynahrazen opravdu realistickými výkřiky nadšení při vámi činěném útoku či nesouhlasu s poškozujícím výrokem rozhodčího. Škoda jen, že stejnou péči nevěnují tvůrci FIFY tak často kritizované nevyváženosti umělé inteligence v single režimu. Z důvodu přehlížení tohoto problému zde opět, stejně
jako v minulosti, máme evidentní nepoměr v úspěšnosti rohových kopů (mně osobně se povedl asi jeden z deseti, zatímco protivník obdařen geniální AI měl cca 90% úspěšnost centrů z rohu). Kromě tohoto nepatrného úletu je nasnadě i kritika nereálného pohybu míče, přesněji řečeno v závěru dráhy jeho letu. Po dopadu na zem totiž přibržďuje takovým stylem, který vzbuzuje v člověku pocit, že snad hraje ve dvaceticentimetrové vrstvě vody, neboť míč jaksi po pár metrech zastaví. Tuto černou pihu lze však odůvodnit snahou o zvýšení hratelnosti ve hře, jelikož honěná za nepřesnou přihrávkou by v mnoha případech byla hře spíše na škodu. Co ale omluvit nelze, je absurdní chování obrany v některých případech, kdy vámi ovládaný útočník si doběhne k míči, který je jen pár metrů před brankářem soupeře, který si v klidu počká na vaši střelu místo toho, aby po meruně co nejrychleji skočil. Naopak v jiné situaci zase až příliš sebevědomě vybíhá za hranici šestnáctky ve snaze odkopnout váš přetažený pas, což se mu na 99% taky podaří.
Zvuková kulisa je ve hře skvělá a kromě již zmíněného ozvučení obecenstva je obohacena skutečně profesionálními rozhovory dvojice komentátorů, jenž se neomezují jen na strohé info o hráčích s míčem, ale opravdu vedou smysluplný dialog, který dnes často při sportovních utkáních postrádáme. Co se týče hudebního doprovodu, ač při tomto herním žánru hudba v pozadí není tím nejdůležitějším článkem, decentně stylizovaná kompozice skladeb doplňuje prázdná místa ve scenérii nudných nastavovacích meňátek a přispívá tak k poněkud zábavnějšímu dojmu z této pro někoho nepříliš přitažlivé činnosti.
Psát recenzi o sportovním titulu patří mezi časté noční můry některých autorů a mnozí z nich, včetně mě, už o tomto neblahém údělu psali v úvodnících svých článků. Jak jsem řekl, i mé osobě se onen úděl občas nevyhne, nicméně je pravdou, že o kvalitních sportovních gamesách je nutné psáti rovněž, i když je to poněkud těžší, než když máte k dispozici nějaký akční trhák - v tom případě to píše skutečně samo. Z tohoto důvodu vás již nebudu zatěžovat dalšími specifikacemi FIFY
2002 a přenechám dobývání informací vám, kteří se rozhodnete pro pořízení si této gamesy. Věřím, že její případnou koupí rozhodně neprohloupíte. Jako tradičně u her EA Sports na vás totiž čeká spousta zábavy, v tomto případě s přibližně 75 národními týmy, v 16 ligových soutěžích a to vše okořeněno ještě hezkou řádkou pohárových session, takže pokud fandíte fotbalu, rozhodně vás tahle hra udrží na laně přinejmenším několik týdnů. To už za nějakou tu utracenou korunu stojí, co říkáte? Koneckonců dosti dobrým vodítkem pro případný povánoční nákup vám může být i diskusní fórum pod článkem, plné případných podnětných příspěvků, zde i pro verze na jiných platformách, v nichž dozajista naleznete spoustu užitečných informací. Ať již se však rozhodnete pro tuto či jinou kopanou, chtěl bych vám závěrem popřát v novém roce spoustu vstřelených branek nejen na virtuálních trávnících, ale i ve vašem osobním životě!
| FIFA 2002 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
