RECENZE: Letošní FIFA patří k těm lepším ročníkům. Pokud máte novou konzoli

Nejnovější díl zavedené fotbalové série od Electronic Arts sice není revoluční, obsahuje však dost vylepšení na to, aby si obhájil svojí plnou cenovku. Tedy alespoň v případě, že máte doma novou generaci konzolí. V opačném případě lze novinku doporučit pouze těm největším fanouškům, kteří v ní plánují strávit stovky hodin.

Je to neuvěřitelné, ale letošní ročník fotbalu od Electronic Arts je už tím devětadvacátým v historii. Technologický i hratelnostní vývoj série je nezpochybnitelný, na druhou stranu v historii značky existuje jen hrstka skutečně přelomových milníků, kterým by nebylo vyčítáno, že jsou jen předraženou aktualizaci soupisek.

Detailnější grafiku si při standardním nastavení kamery vychutnáte jen v opakovaných záběrech.

Jenže stejně jako samotný fotbal zůstává ve své podstatě stále stejný, je naivní chtít každým rokem nějaké zásadní změny i od Fify. Obzvláště když k tomu není žádný důvod. Série patří každým rokem mezi nejprodávanější tituly vůbec, celkem se jich pod tímto názvem k dnešnímu dni prodalo již více než 325 milionů kopií. 

Přesto jsme doufali, že by příchod nové generace konzolí mohl být tím správným impulzem, který stagnující sérii posune výrazně dál. To by ovšem její autoři nesměli vléct kouli u nohy v podobě nutnosti vydat hru i v osekané verzi i pro PS4, Xbox One a k veliké nelibosti Master Race i na PC.

Na těchto platformách je FIFA 22 výrazně jiná než na Xbox Series S/X a PlayStationu 5, o čemž dostatečně svědčí i fakt, že se majitelé různých generací konzolí ani nemohou v online režimech potkat na jednom hřišti.

Co ovšem všechny verze společného mají je široká nabídka herních módů, ve kterých si každý fanoušek fotbalu může najít to své. Na jedné straně tu máme ryze arkádový režim Volta na druhé pak dlouhodobou kariéru s rozvojem postavy, za který by se nemusela stydět ani lecjaké RPG. Vedle hlavních módů tu pak najdeme i vyložené bizarnosti, jako je třeba improvizovaná vybíjená, nohejbal nebo diskotéka, při které musíte neustále přebíhat po tanečním parketu z místa na místo.

Slavní hráči jsou si podobní, u okrajových týmů jsou však obličeje jen generické.

Tím klíčovým módem je však podle očekávání opět Ultimate Team (FUT), ve kterém si po vzoru sběratelských kartiček stavíte vysněný tým otevíráním balíčků s náhodným obsahem. Sice se nově můžete před zaplacením podívat na jejich obsah, ovšem i tak platí, že lidé se sklony ke gamblingu by se FUTu měli vyhýbat jako čert kříži. Pokud si totiž nedáte pozor, dá se v něm utopit spousta peněz (viz náš článek).

Zásadní rozdíly mezi verzemi jsou patrné až na hřišti. Na první pohled si všimnete detailnější grafiky, která zobrazuje i takové drobnosti, jako je třeba pot stékající po tváři, promačkávání nakopnutého míče či realisticky rozpohybované dlouhé vlasy (což jistě souvisí s tím, že lze nově hrát režim Pro Clubs i ryze ženskými týmy). To jsou ovšem jen detaily, které oceníte až z opakovaných záběrů, během ostrých zápasů snímaných po většinu času z vysokého nadhledu k tomu nedostanete prostor.

Na celkový dojem mají daleko větší vliv nové animace. Zhusta propagovaná technologie HyperX, která využívá i pokročilých metod umělé inteligence a přináší více než 4000 nových pohybů, sice není ve skutečnosti tak přelomová, jak se nám autoři dopředu snažili namluvit, přesto ve výsledku přináší na první pohled patrná vylepšení. Není možné jednoduše ukázat prstem na konkrétní herní situaci a vypíchnout rozdíl, jde spíše o celkový dojem, který zase působí o něco uvěřitelněji než kdy předtím. 

S ženskými týmy sice lze nově hrát i režim Pro Team, stále však chybí klubové soutěže.

Co se týče samotného dění na hřišti, přiklonili se tentokrát autoři poněkud překvapivě k realismu. Ne tedy, že by hra už nadále nebyla neustále se přelévající divočina se spoustou branek na obou stranách, oproti předcházejícím ročníkům mám však pocit, že znatelně zpomalila. O to více vynikne nová schopnost krátkodobého zrychlení, díky níž můžete snadno vytvářet pohledné fotbalové akce. Hodnotit dění na hřišti je ovšem velice ošemetné, autoři na základě zpětných reakcí fanoušků budou všechny její faktory pečlivě balancovat, takže za týden může vše vypadat úplně jinak. V tuto chvíli však mohou vyjádřit spokojenost, žádnou vyloženou slabinu jsem neodhalil a jediné, co mě opravdu mrzí je absence mnoha důležitých týmů. Kvůli licenčním problémům zde chybí třeba italský Juventus (viz náš článek), drtivá většina afrických nároďáků a z českých týmů se kromě pražských S dostalo opět jen na plzeňskou Viktorku.

Celkově lze však fanouškům série letošní Fifu s klidným svědomím doporučit, alespoň tedy těm, kteří doma mají nové konzole nebo v brzké době plánují jejich nákup (přechod na lepší verzi je naštěstí zadarmo). Ne snad, že by vám nějakou novinkou vyloženě utrhla hlavu, ale těch menších je ve zde tolik, že je zážitek jednoznačně lepší než loni. Ostatně s přihlédnutím k tomu, do jakého stavu se dostala konkurenční značka PES od Konami (viz náš článek), nemají stejně letos fanoušci jinou možnost.