Do kin se chystá novinka od renomovaného studia Pixar jménem Wall-E, a přestože zaznívají hlasy, že se jedná o nejslabší počin těchto animátorských kouzelníků, jejich logo je stále zárukou určité kvality a především zisků.
Film sleduje příběhy odpadkového robůtka, jenž sklízí smetí už dobrých sedm set let a v této podřadné činnosti vidí službu něčemu většímu.
Věci samozřejmě naberou jiný, mnohem bláznivější spád, když se plechová pixla, ne nepodobná hrdinovi z filmu Číslo 5 žije, beznadějně zamiluje. Působí to docela divně, ovšem účelem této recenze není soudit, co se Pixaru povedlo nebo povede vysekat z filmu, nás zajímá výhradně hra. Už se párkrát stalo, že podle hvězdného snímku vznikl naprostý herní brak a naopak podle průměrného filmu už jsme hráli i celkem povedené kousky.
Wall-E je naprosto klasickým zástupcem své škatulky, když sleduje příběh své filmové předlohy pouze z rychlíku a příliš se jím nezabývá. Naopak by se dal popsat jako kompilace miniher, jež jsou všelijakým způsobem poslepovány na sebe.
Robůtek není úplně obyčejným hrdinou, jakým by bylo třeba nějaké obyčejně chodící a mlátící zvíře. On má totiž svá specifika. Hra jich sice využívá trestuhodně málo, přesto však dokáží ovlivnit hratelnost natolik, že v důsledku Wall-E není úplně tradiční herní skákačkou, i když tyto principy se kdesi v jeho útrobách skrývají.
Gameplay video
Co se týče herní náplně, dost záleží na misi, kterou máte zrovna splnit. Někdy je potřeba dostat se z místa na místo skrz svého druhu opičí dráhu. Neustále narážíte na nějaké překážky, které musíte co 
možná nejrychleji zdolat. Buď vás totiž žene časový limit, nebo potřebujete někoho dostatečně rychle stíhat.
To je občas docela frustrující, protože jedinec či stroj, kterého máte následovat, jezdí až příliš rychle, a pokud cestou uděláte – a na prvních několik pokusů je to prakticky jisté – nějakou chybu, budete za ní platit opakováním celé, naštěstí většinou relativně krátké úrovně. Jedinými způsoby, jak dojít k cíli, je buď dokonalá znalost všech mechanismů, jež na vás hra může vybalit, popřípadě memorování chytáků v dané úrovni.
| Hry podle animáků pro děti |
| Zatímco dříve stačilo vymezit škatulku her, které vznikají na motivy filmu, dnes už i v této oblasti máme řadu nuancí. Vlastní kategorii si již dokázaly vytvořit hry podle komiksových filmů a samozřejmě také gamesy na motivy stále hojnějších animáků. Ať už to je Hledá se Nemo, Ratatouille nebo Madagaskar, žádný z tvůrců si nemůže nechat ujít potenciální zisky, které jsou v herní branži stále vyšší, obzvlášť když děti tak nesnesitelně kňučí, že tuhle hru vážně chtějí.
Právě to takové tituly poměrně jasně vymezuje. Aby děti mohly kňučet, musí jim být na míru ušita především hratelnost, což tyhle kousky do jednoho odsuzuje mezi tituly, s nimiž si odrostlejší příliš neužijí. |
Na druhou stranu ale zase není čeho se bát. Pokud nejste nerváci, opravdu silné znechucení se nedostaví, už jen proto, že pokaždé víte, v čem jste udělali chybu a při dalším pokusu ji na tom samém místě s velkou pravděpodobností již neuděláte. Abychom byli konkrétnější, tak zmíníme,
že v tomto typu úrovní narazíte nejčastěji na nejrůznější zrychlovací platformy, které vám dodají dostatečnou rychlost a rozjezd pro přeskok propasti či žhavých těles, na která nesmíte najet.
Jindy se zase musíte s robotem srolovat do formy jakési krabice, abyste se protáhli pod překážkami. Pak je zase třeba se chvíli vyhýbat pohybujícím se objektům, udržet se na úzké kladině, popřípadě překonat něco lehkým prostorovým myšlením zavánějících prvků. Kolem a kolem nic složitého, co by nezvládlo osmileté dítě, i když s patřičnými komplikacemi. Jinak by to ani nebyla zábava.
Narazíte také na několik střílecích misí, které ale patří spíše k tomu horšímu, jelikož akce evidentně nebyla vývojářskou prioritou a zážitek tomu docela odpovídá. Prostě jedete a sestřelujete prakticky vše, co se hne. Opět platí, že je potřeba se probít na konec úrovně. Nechybí ani lehké hádanky, kdy 
je třeba být aspoň trochu tvůrčí. Znamená to třeba přesouvat předměty z místa na místo, abyste se mohli někam dostat.
Docela zábavné jsou pak rychlé "sjezdové" pasáže. V nich se dostanete do takřka surreálně zpracovaných úzkých koridorů, které se svažují směrem dolů. Robůtek se pochopitelně valí stále vyšší rychlostí, zatímco vy se musíte postarat, aby jízda byla plynulá a zbytečně se nenaráželo do překážek.
Některé z nich ostatně lze rozbít transformací ve zmíněnou pevnou bednu. Občas je zapotřebí zdolat nějakou propast za pomocí skokánku, ale jinak žádné zázraky nečekejte.
Ovšem robůtek Wall-E není jedinou filmovou postavičkou, kterou ve hře můžete ovládat. Nechybí totiž ani EVE. Ta se ovládá značně odlišně – vystřeluje lasery, scanuje objekty a umí vysílat elektrické vlny, 
jimiž posunuje a aktivuje předměty.
Na první pohled je zážitek u obou postav hodně jiný, ovšem brzy zjistíte, že rozdíly nejdou ani zdaleka do hloubky a výhody či schopnosti každého "stroje" se využívají jen zřídka. K vrcholům potom patří, když v misi oba charaktery kooperují.
Jednou z největších výhod hry je skutečnost, že se své předlohy silně drží po vizuální stránce, takže vyvolává reminiscence na originál. Navíc se poměrně uspokojivě podařilo vyladit také technologii, která je překvapivě na výši, a přesto běží i na průměrném hardware. Stejně tak zvuky neurazí a naopak potěší, že se hudba drží filmových melodií.
Dohromady to dělá vcelku obyčejnou hříčku doplňující film, která však do zástupu her podle animáků vnáší pár podařených prvků daných předlohou, takže se hraje jako příjemná kompilace miniher. Samozřejmě nejde o nic, co by dokázalo zaujmout dospělého a zkušeného hráče, ovšem dá se očekávat, že dětské publikum v případě úspěchu filmu odolá jen stěží.
