Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Final Fantasy VII: Advent Children

  12:00aktualizováno  20. září 6:53
Pokud jste fanoušci RPG hry Final Fantasy VII, čtěte níže napsaný text a ne přiložený rámeček. Jestliže vás nezajímala nebo jste ji nehráli, čtěte v prvé řadě právě rámeček rámeček a pak možná zkuste text.

Final Fantasy VII: Advent Children Tetsuya Nomura si splnil svůj sen. Sobě i nám. Nám, pro které jsou slova Final Fantasy a mystická číslovka 7 věčnou vzpomínkou na hru, která změnila navždy naše životy. Ne jen pohled na hry jako takové, ale umožnila nám pochopit i mnohé ze sebe. Nám, kteří jsme procházeli jejím světem, zatímco naše těla zůstávala zde. Nám, kteří skutečně cítili bolest, když jsme se museli bezmocně dívat na smrt Aeris. Nám, kteří tolik čekali v rozpolcení citů na pokračování, po němž část našich duší bezmezně prahla a část je se strachem odmítala.

Nyní dozněly poslední tóny Advent Children, koutky očí jsou mírně zvlhlé, srdce je stažené a myslí probíhají znovu jedna scéna za druhou. Scény, které znovu otevřely svět, jenž se zdál navždy ztracený, svět, který byl příliš krásný na to, abychom ho mohli znovu navštívit. Svět z vířících vloček sněhu, z ledových pablesků, z hebkých tónů, svět odhalené bolesti i naděje, krásy, o jaké se nám zdává ve snech, jež se po probuzení rozplynou dřív, než paměť stačí natáhnout ruku, aby je polapila.

Final Fantasy VII: Advent Children

V Japonsku evidentně znají svoji verzi o chytré horákyni.

My, kdo jsme Final Fantasy VII přijali do svého srdce, jen s úžasem lapeme po emocích, které se okolo nás při shlédnutí Advent Children řítí. Emocích vyvolaných obrazy, nikoliv dialogy, krásou, ne slovem, jednoduše ryzím dojmem, tou úžasnou směsicí scén, o nichž se kterémukoliv filmu historie může jen zdát. Advent Children je něžná kráska, neznající posměch a zlomyslnost, kdyby se do její vznešenosti dostaly, mohla by se nad čímkoliv, co dosud spatřilo oko diváka, jen usmívat.

Ano, Tetsuya Sane, rozumíme ti. A děkujeme za to, že jsi nepodlehl touze, která musela vábit jako lampa noční můru. Touze vytvořit příběh. Zní to možná paradoxně, ale právě absencí jakéhokoliv příběhu je Advent Children tak nádherná. Je to řítící se rychlovlak, který sviští na magnetické koleji rychlostí 500 km/h, je to střela s plochou dráhou letu, je to raketoplán vracející se do Final Fantasy VII: Advent Children atmosféry. Snažíme se seč můžeme, abychom zachytili scény, které letí okolo rychlostí blesku, ale nemáme šanci. A přesně o to mistru Nomurovi šlo.

Pamatujte na to celou dobu, kdy vaše oči budou vpity do obrazovky. Protože jste právě viděli zhmotnělý sen.

V Japonsku evidentně znají svoji verzi o chytré horákyni, která šla/nešla, oblečená/neoblečená (atd.). Advent Children se nesnaží nám něco ukázat. Naopak. Snaží se co nejvíce vzbudit v nás pocit, že něco ukazuje. Ve skutečnosti se máme dívat, abychom neviděli. V tom je její bezchybnost a dokonalost. Je tu Aeris a přitom není, je tu Jenova a přitom není, je tu dokonce i Sephirot a také vlastně není. A o to v případě FF VII: Advent Children jde.

K čemu vlastně to všechno?

Jsou lidé, kteří Final Fantasy VII nikdy nehráli a nebo se jim nelíbila. Pro ty tedy obyčejným jazykem vysvětlení. Prodejně veleúspěšná hra japonského kolosu Squaresoft (dnes Square Enix) pro PSOne láká producenty vyrobit remake. Pustit se do remake bez toho, aby si vyzkoušeli, jak to bude vypadat ve fotorealistické grafice či jak zareagují fanoušci, je riskantní. Proto vznikl projekt tohoto, již druhého zcela CGI filmu od Square. Nemá výrazný děj, jen si hraje s emocemi těch, kdo FF VII mají rádi. Přesto stojí za to ho vidět už kvůli pozoruhodnému stylu. Když ho uvidíte, máte přibližnou představu, jak budou vypadat PS3 díly série Final Fantasy.

Final Fantasy VII: Advent Children Nikde se nevytvářel žádný křečovitý spoj, žádné skutečné oživování a přesto jsme mohli své milované zahlédnout. V uších zaslechnout hudbu, která nám okamžitě vyvolala asociace na množství scén ze hry, kdy jsme s otevřenýma očima zírali, jak se děj mění, jak to, co se před chvílí zdálo jasné, se rozplývá. Slyšíme hudbu, charakteristickou pro vítězné ukončení souboje ve FF 7. A najednou to vidíme. Zvoní mobilní telefon jedné z postav. Je to hra s city, hra s námi, kteří pro FF 7 vystavěli ve svém srdci chrám. Hra krásná a vznešená. Je to pocit poutníka ke svatému místu, který sice neviděl zázrak sám, ale je na místě, na kterém se stal.

Tak je to s celými Advent Children. Ocitáte se na místech tak dobře známých a přesto o tolik jiných. Ale jsou vlastně jiná? Je Tifa jiná jen proto, že její tvář vyzařuje jemné asijské rysy, které známe z tváří krásných japonských studentek? Je jiný Barett se svojí střílející paží? Red XIII? Cid? Změnili se vlastně nebo ne?

Final Fantasy VII: Advent Children Prožíváte si Advent Children, když tu se dostanete k místu, kde mezi stromy prolétává oblak rudé krve. Řítí se obrovskou rychlostí sem a tam. Pak náhle spatříte, že zdánlivá tekutina je rudým pláštěm Vincenta Valentina. A právě tato scéna tak krásně charakterizuje Advent Children. Zdají se vypadat nějak, co čekáme, ale není tomu tak. Ano, já jsem snílek. Ne však takový, abych si neuvědomoval, že Square-Enix si pomocí Advent Children vyzkoušel technologie, které bude nyní dávat do her pro PlayStation 3. Vím, že mnozí namítnou, že Advent Children jsou vlastně jeden obrovský videoklip.

Takoví lidé jsou mi ale k smíchu stejně jako ti, kdo pátrají nad tím, jaké chemické látky se to uvolňují v mozku při milování namísto toho, aby si ho prožívali naplno. Advent Children musíte vzít naplno. Buď je berte jaké jsou nebo je nechte ležet. Jsou jednou velkou obrazovou a hudební básní, jsou vyznáním, jsou voláním, jsou materializovanou emocí. Až budou Cloud a Sephiroth létat

Klady a zápory

Plus Jedna velká nádhera
Plus City
Plus Hudba

Mínus Žádný není

vzduchem, rozsekávat celé budovy, až Yuffie skočí proti obrovitému Bahamutovi, až se budou z temného oblaku materializovat nestvůry, myslete na to. Myslete na to, až bude Aeris odcházet do zářícího světla, pamatujte na to celou dobu, kdy vaše oči budou vpity do obrazovky. Protože jste právě viděli zhmotnělý sen.

Hodnocení: 100%


Autor:



Nejčtenější

První zahraniční ohlasy na českou hru Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Některé zahraniční servery již publikovaly recenze na českou hru Kingdom Come: Deliverance. Jak si vede? U kritiků...

OBRAZEM: Vychází Kingdom Come, přinášíme své dojmy po prvních 20 hodinách

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji sice pár...

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji pár dnů testujeme, ale vzhledem k jejímu obrovskému...



O Kingdom Come: Deliverance je v Česku zájem, mnohé obchody mají vyprodáno

Kingdom Come: Deliverance

Česká hra Kingdom Come: Deliverance sice vyšla teprve v úterý, mnohé obchody však měly rozprodanou většinu z první...

RECENZE: Subnautica je nejlepší podmořská hra všech dob

Subnautica

Podmořská Subnautica je na první pohled nenápadná hra, která se od svého vydání drží mezi nejprodávanějšími hrami na...

RETRO: Winter Challenge je i po 25 letech nejlepší herní olympiádou

Winter Challenge

Je to s podivem, ale i po čtvrt století od vydání zůstávají neoficiální zimní hry od Accolade tou nejlepší olympijskou...

Další z rubriky

RETRO: Winter Challenge je i po 25 letech nejlepší herní olympiádou

Winter Challenge

Je to s podivem, ale i po čtvrt století od vydání zůstávají neoficiální zimní hry od Accolade tou nejlepší olympijskou...

Hrajete už Kingdom Come: Deliverance? Jak se vám zatím líbí?

Kingdom Come: Deliverance

Dnešní anketa je určena pro ty z vás, kteří už se ponořili do české hardcore hry na hrdiny Kingdom Come: Deliverance....

Warhammer: Vermintide 2 vyjde již počátkem března

Warhammer: Vermintide 2

Pokračování skvělé kooperativní akce Warhammer: Vermintide 2 vyjde již 8. března.

Najdete na iDNES.cz