Vymodlená Final Fantasy XV, jejíž vývoj zabral bezmála dekádu, zažila po svém vydání téměř stejně tak bouřlivou jízdu jako během náročného vývoje. Coby prolog posloužilo epizodní anime Brotherhood a především nádherný celovečerní film Kingsglaive. Následná trojice rozšíření dovysvětlovala klíčové události příběhu hry, zatímco dílčí updaty vylepšovaly a opravovaly, co se jen dalo.
Final Fantasy XV na Bonuswebu |
Aby se neřeklo, přidal Square Enix do hry i multiplayerovou kooperaci s názvem Comrades, která ovšem v nabité konkurenci neměla od začátku vůbec šanci obstát. Japonský vydavatel se nakonec rozhodl od plánů na další sérii epizod upustit a do hry tak přichází už jen ta úplně poslední, točící se kolem hlavního padoucha hry. Skutečnost, že i zde bylo třeba přijít s animovaným prologem, který můžete zhlédnout na YouTube, vypovídá asi za vše.
Final Fantasy XV: Episode Ardyn
Navzdory do očí bijící poslepovanosti učaroval ambiciózní příběh hry spoustě lidí, a právě tato skupina fanoušků bude mít z Episode Ardyn největší radost. Cena se navíc opět drží na rozumných 270 korunách, za které dostanete nějaké dvě hodiny zábavy. A stojí to většinou za to.
Tak jako v jiných japonských RPG hrách není ani Ardyn prvoplánově zlou postavou a jeho minulost a motivace je ve výsledku hodně zajímavá. Napojení na události základní hry by fungovalo výtečně, pokud by se autoři opět nevytasili se zbytečně nelineárním závěrem, v němž si hráč vybírá ze dvou možností. Působí to jako naprostá zbytečnost a pracuje spíše proti vysvětlovacímu záměru samotného rozšíření. I tak je Ardynův pád do temnoty a proměna v démonickou bytost velmi zajímavá a pozornost si zaslouží.
Final Fantasy XV: Episode Ardyn
Co mě potěšilo, je poměrně velké množství loru, který autoři do relativně krátkého rozšíření dokázali nasoukat. Najdete tu zásadní informace o rase bohů, démonů a lidí a dlouhé historii světa Eos. Je pravda, že spoustu z těchto věcí se dozvídáte dost nudnou formou skrze psané záznamy. Narazíte tu ale třeba i na mapu světa, na níž vám bude lépe vysvětlena jeho geografie, a některé klíčové události spojené s jednotlivými regiony.
Co se hratelnosti týče, je Episode Ardyn rozvržena do tří částí a dvou časových rovin. Nejprve následuje lineární úvod zaměřený především na pozvolně vyprávěný příběh a události předcházející Ardynově přeměně ve zlou postavu. Poté se podíváte do města Insomnie, v jehož ulicích rozpoutáváte v kůži Ardyna hotové peklo. Za pomocníka vám tu bude bůh Ifrit. Ten je fandům Final Fantasy her velmi dobře známý a z jeho přítomnosti budou mít jistě velikou radost.
Vedle Shivy, Titana, Bahamuta, Leviathana a Ramuha jde o poslední klasickou postavu „přivolávacího panteonu“, která v původní hře Noctisovi chyběla. Závěrečná část epizody se pak nese ve znamení dvou bitev s bossy, jejichž identitu nebudu prozrazovat.
Final Fantasy XV: Episode Ardyn
Stejně jako ostatní epizody má Episode Ardyn i režim samostatného souboje, který je opět extrémně obtížný. V roli Ardyna tu změříte síly s Noctisem a jeho družinou, což je o poznání lákavější výzva než souboje z předchozích epizod. Samotná hra se snaží motivovat k delšímu hraní pomocí ukazatele skóre a online tabulky s nejlepšími výsledky. Vzhledem k průměrné hratelnosti to ovšem působí trochu směšně.
Nemá cenu to nějak zaobalovat, bojový systém Final Fantasy XV vždycky osciloval někde mezi průměrem a rozbitostí a Episode Ardyn je toho nejlepším důkazem. Zatímco předposlední souboj jsem si užil, závěrečný duel mi připomněl bitvu s Leviathanem ze základní hry. Ta se sice snažila být velkolepá jako kolosální bitvy z God of War, výsledek ale spíše připomínal festival bugů a glitchů z Goat Simulatoru. Vaší postavu si můžete lehce vylepšovat, ale nic zázračného nečekejte. Doporučuji sáhnout po jednom novém útoku na dálku a pak investovat do vyššího zdraví. Ardyna je poměrně těžké zabít, a já tak zemřel asi jen dvakrát.
Final Fantasy XV: Episode Ardyn
Co se týče herní mapy, je to děs. Nudnější pojetí otevřeného světa než tady už tvůrci opravdu vymyslet nemohli. Superhrdinovský pohyb po městě ve stylu hry Infamous je sice fajn, ale repetitivní ničení generátorů a bitvy s menšími bossy zajímavou herní náplní nazývat nelze.
Nechápu, jestli si autoři opravdu myslí, že hráči budou v dnešní době běhat po naprosto fádní mapě a honit se za desítkami úplně zbytečných „pokladů“, nebo že budou rozbíjet vybrané objekty pro pár zbytečných bodů navíc. Působí to na mě jako s prominutím blbost, kterou vývojáři musí v powerpointové prezentaci vykázat vydavateli. Open World? Máme. Online prvek? Máme. Collectibles? Máme. Vývoj postavy? Máme. Nesmyslné nelineární rozhodnutí na konec? Máme. A openworldové online RPG je na světě.
Final Fantasy XV: Episode Ardyn
Zmíněná herní vata je však naštěstí téměř úplně nepovinná a vývojáři vás v otevřeném světě nedusí zbytečně dlouho. Navíc abych úplně nehanil, kromě zmíněného souboje s bossem jsou bitky v Ardynovi spíše ucházející a speciální dorážečky podtrhují démonický aspekt hlavní postavy.
Cítíte se prostě většinou dobře, i když kamera občas hapruje a systém samotný není navržený jako seriózní konkurence pro hry jako Bayonetta nebo Devil May Cry. A jak už bylo řečeno, mít při ruce Ifrita je pro fanouška Final Fantasy jednoznačné plus. Zmínit musím i hudbu, která je v openworldové pasáži tentokrát netradičně moderní. Tak jako v původní hře i dílčích epizodách, líbila se mi i tady.
Patřím k těm hráčům, kteří se s formou a provedením FFXV už tak nějak smířili a chtěl jsem tak především zajímavý příběh. A proto se mi Episode Ardyn i přes jeho zmíněné zápory ve výsledku líbil. Vzhledem k mým zkušenostem s předchozími balíčky a základní hrou jsem tu dostal přesně to, co jsem čekal a pár příjemných překvápek navíc.
Final Fantasy XV: Episode Ardyn
Je velká škoda, že místo souvislé hry byl fantastický příběh FFXV rozkouskován takovýmto způsobem a kromě dílčích epizod jsou tak hráči nuceni všechny dějové události pospojovávat s animovanými prology a celovečerním filmem. Zrušení chystaných epizod s Noctisem, Lunafreyou a Araneou přitom paradoxně znamenají, že některé části příběhu zůstanou nejspíš navždy nedopovězeny. Znamená to ale, že se na regulérní šestnáctku už tolik netěším? Jasně, že ne.
