Mnozí z vás si jistě vzpomenou na poměrně adrenalinovou záležitost Rollcage, která před několika lety přenesla žánr psygnosáckých futuristicky laděných závodů ze vzdušných sfér Wipeoutu na pevnou zem. Municí přeplněná vznášedla byla rozebrána, aby se vzápětí vrátila na start opatřená nikoliv turbo motory třetí generace, nýbrž „pouhými“ nafťáky s poněkud upraveným systémem vstřikování. Původní představy o závodech budoucnosti byly přepracovány odborným týmem pod vedením Stephena Bennetta, což mělo za následek příliv nových fanoušků tohoto mladého žánrového odvětví – přesněji řečeno těch, kteří spíše než ve fantastických létajících strojích sedí v pořádném auťáku s alespoň čtyřmi koly. Pomineme-li skutečnost, že Psygnosis v mezičase zvládla uvést k životu další vylepšené verze Wipeoutu či Rollcage, musíme si přiznat, že na trhu her se od prvního zaslechnutí wipeouťáckého „contender eliminated“ objevilo i několik rádoby adaptací na zmíněné tituly. Jedním z nich jsou i Fire Bugs z produkce ATD (Attention To Detail), kteří by již měli býti na pultech obchodů (nemají nic společného se stejnojmenným americkým animovaným filmem z roku 1930).
Základem hry je soupeření pětice japonských manga-pilotů, kteří se každý ve svém vlastním atypickém prototypu vozítka budoucnosti snaží vyhrát v jedné ze tří soutěží, přičemž na počátku je hráčova aktivita omezena možností absolvovat pouze první, tzv. Phoenix League. ATD, kteří stáli za vznikem série Rollcage, se příliš nenamáhali s vytvořením jiného scénáře, takže i ve Fire Bugs vede
cesta k vítězství nejen přes spoustu zatáček, kopců, rychlých rovinek a cílovou pásku, ale také přes hromadu šrotu, kterou je nutno vytvořit z vozidel dotěrných oponentů. Samozřejmě, že časy Road Rash, kdy se bušilo do protivníka řetězy či kusem klacku, jsou dávno pryč, takže k sešrotování protivníkova přibližovadla je možno použít mnohem účinnější arzenál. Sběrem po trati rozmetaných dobíjecích power-upů získáváte řízené střely, rakety, fotonová děla a třeba i destruktivní obranné štíty, to vše ve spojení se spuštěným turbozrychlením či teleportem před soupeře v dohledu dávají očividně najevo, že nuda na závodním okruhu nemá místo, přinejmenším po několik úvodních kol.
Závod o život tak, jak bylo právě popsáno, se odehrává v celkem pěti lokacích imaginárního světa na několika málo okruzích, jejichž kvalitu příliš nevynesou vzhůru ani exotické názvy typu Droio Gardes či Aerial City (ostatně už v preview Martin nastínil omezenou dohlednost okolo tratí). Je však nutno říci, že společně s úvodními loadingovými artworky vcelku úspěšně navozují atmosféru postmoderního obrazu společnosti, jejíž zábavou by hrou prezentované závody měly být.
Z hlediska obecných možností hry jsou k dispozici po nastavení vlastností zvuku, obrazu a jazyka dva základní herní módy – pro jednoho nebo pro dva hráče. V případě singlu vás čeká po výběru jezdce několik závodů v úvodní Phoenix League. Před každým hlavním závodem, kterých je pět, se jede nejprve kvalifikace, která rozhodne, zda se budete startovat z Pole Position, takže z prvního místa
přímo, anebo zda budete muset bojovat o startovní rošt s trojicí soupeřů ve třech dalších doplňujících závodech dvojic stylem každý s každým. Pakliže projdete pěticí závodních sessions, otevře se vám postupně vstup do dalších dvou League, v nichž se vše opakuje, přičemž namísto očekávaných nových tratí se dočkáte tak leda o něco kvalitnějších soupeřů. Ovšem dosti velký podíl na vzrůstu jejich kvalit má pouze získání nového modelu závodního stroje, jehož volba se i vám (resp. vašemu aktivnímu pilotu) otevře v úvodu druhé soutěže.
Částečné oživení stereotypu lze nalézt ve třetím herním módu, tzv. Practice – po zdolání jednotlivých League se právě zde odemykají různé typy nadstandardních závodních režimů, v nichž se leckdo zhlédne. Nepochybně zaujme Eliminator, což je závod na 7 kol, přičemž postupně je od třetího kola vyřazován poslední jezdec. Také není k zahození další z přídavků, tzv. Destructor. V něm a v několika dalších režimech se nemusí sbírat dobíjecí power-upy, jelikož se dobíjí průběžně automaticky – to dává jezdci možnost více se soustředit na optimální jízdní dráhu, aniž by z ní musel uhýbat za účelem dobití zbraní.
Co se týče grafického zpracování, lze potvrdit skutečnost, že hardwarová využitelnost PSX jede na doraz. Z toho důvodu příliš nelze kritizovat tvůrce dnešních her za poněkud málo detailní design jednotlivých grafických elementů ve hře, počínaje v tomto případě modely závodních strojů a konče
zvlněním vzduchu za prolétnuvší řízenou střelou. Z objektivního hlediska vypadá grafika Fire Bugs dost dobře a tak nelze upřít ATD přinejmenším malou pochvalu za snahu. Hudební kulisa je v tomto žánrovém odvětví dosti důležitou součástí hry. Techno-soundtrack nezůstává za očekáváním, i když se v podstatě jedná o průměrné hudební dílo, nicméně svůj účel plní dostatečně.
Fire Bugs může být bezpochyby kvalitním zpestřením nudného víkendového odpoledne, ale nepříliš vyvážená AI protivníků a také celkem krátká doba nutná k jejímu dohrání hře poněkud škodí. Její životnost může kapánek prodloužit přítomný multiplayer, díky němuž si to můžete rozdat s bráchou, ségrou anebo s rodiči v horizontálním či vertikálním splitscreenu, samozřejmě pouze za předpokladu, že váš „partner“ netrpí chronickou manganofóbií. V tom případě by převtělení se do monstrózního Zera nemusel přežít ve zdraví. Závěrem vám tedy přeji, abyste Fire Bugs strávili v pohodě a klidu, bez vředových onemocnění, způsobených nadbytkem adrenalinu v těle a pokud tak učiníte, budu se na vás těšit zase někdy u setkání s hardwarově poněkud postaršími, leč i přesto mnohdy kvalitními herními tituly.
Druhá strana mince by Martin:
Inu, přes nesporně sympatický a přitažlivý námět, který ve svém žánru nemá výrazně slabého jedince, se nedá přehlédnout velmi nízká obtížnost tohoto závodního kusu a s tím související krátká doba dohrání (za jeden den to máte z krku). Záplatou snad může být multiplayer, ale ruku na srdce, proč chtít něco, co na PSone již máme v několika zcela jistě vydařenějších herních variacích, ať se již jedná o několikrát citovaný Rollcage či Crash Team Racing. Fire Bugs jsou tedy dle mého podprůměrný titul, jenž výrazně osloví jen nováčky na herním poli.
| Fire Bugs | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
