V době, kdy nových leteckých simulátorů vzniká jen symbolické množství, nezbývá nic jiného než se těšit na další díly starých osvědčených sérií. Kromě chystaného Flight Simulatoru 2002 se tak na špici mého soukromého žebříčku očekávaných civilních titulů držel právě Fly! 2. Přeci jenom nespočetné hodiny strávené u prvního dílu slibovaly mnoho „zábavy“ i s pokračováním, a tak není divu, že CD se hrou putovalo do útrob mechaniky pár minut poté, co mi jej šéfredaktor s viditelným odporem ve tváři předal (někteří lidé se prostě podobných věcí štítí).
První překvapení přineslo již samotné spuštění hry. Po obligátním doskakujícím ukazateli stavu nahrávání v podobě leteckého budíku hra přešla rovnou na runway, kde již stála přichystaná Cessna. Autoři se evidentně nechali inspirovat konkurenčním Microsoft Flight Simulatorem – o tom koneckonců svědčí i lišta se snadno přístupným menu v horní části okna. Nacvičeným pohybem se přepínám do kokpitu (druhý díl naštěstí používá stejné ovládací klávesy), zapínám hlavní baterii, avioniku, otevírám přívod paliva a otáčím klíčkem v zapalování. Motor několikrát škytne, ale pak již naskočí a vrní pravidelným barytonem. Nastavuji klapky, vyvažuji stroj na start a pomalu se rozjíždím. Razantní přidání plynu pohne letadlem kupředu a zanedlouho již podvozek ztrácí kontakt se zemí.
Zkušení hráči původního Fly! již jistě pochopili, že se žádné očividné změny v řízení stroje oproti minulému dílu neudály. Kokpit Cessny dokonce zůstal úplně stejný – autoři ani nevyměnili potahy sedadel. Přesto však přináší Fly! 2 velké množství inovací, které vyplavou na světlo až po delším brouzdání nabídkovým menu. V první řadě tvůrci vyslyšeli žehrání nespokojených hráčů ohledně malého počtu letadel. Ani tentokrát se sice nedočkáme velkých dopraváků, ale nabídka strojů potěší snad každého příznivce civilního létání – kromě jednomotorové Cessny a Sahary na nás čekají „klasická“ i turbomotorová dvojčata Kodiak, Aurora B200 a Barracuda B200, nechybí ani biz-jet Peregrine 800 TR (hádejte s jakým letadlem má identický kokpit), ale rovněž i dvě lahůdky – helikoptéra Bell 407 a hlavně Pilatus PC-12, podivné letadlo, které vypadá jako learjet s velkým vrtulovým motorem. Let s tímto přerostlým jednomotorákem v mnohém připomíná řízení tryskového letounu, ale stále musíte mít na paměti onu vrtuli před předním sklem, která dovede natropit spoustu neplechy.
Tím se dostáváme k dalším příjemným inovacím – modelu poškození.
Oproti minulému dílu přibylo několik desítek položek v menu, které zahrnují i takové „drobnosti“ jako zavadění vrtule o zem, námrazu na motoru a jeho následný výpadek i všemožné poruchy elektriky, hydrauliky či dalších systémů v letadle. Sebemenší chybička v ovládání realistické přístrojové desky se tak (většinou fatálně) projeví během několika minut – stačí jenom opomenout nedostatečnou hladinu oleje a zadření či požár motorů je dílem chvilky. Nezkušení piloti se však nemusí bát – stejně se jim po chybně provedené sekvenci nahození APU a následného startu motorů vybije baterie a od země se ani neodlepí. Profesionálové naopak uvítají (alespoň dle mého laického názoru) věrné přístroje pro IFR navigaci a možnost importu meteorologických dat přímo z NOAA METAR, známé již z minulého dílu.
Důležitým prvkem všech leteckých simulátorů je grafika a věrný letový model. S potěšením jsem zjistil, že byly napraveny největší hrubky z Fly! – zejména dosahování neuvěřitelných rychlostí během pádu, které by za normálních okolností letadlo rozlomily na několik kusů. Přeci jenom by se však dalo vytknout pár drobností (zejména u downwind efekt u helikoptéry), ale s tím si většina lidí nemusí lámat hlavu – ovládání přístrojů je zaměstná do té míry, že nepřesnosti skoro nepostřehnou.
Dopravní piloty však zarmoutí absence oblíbeného cinknutí při rozsvícení nápisů „nekuřte“ a „připoutejte se“. Po grafické stránce se Fly! 2 drží věrně stop svého předchůdce – městská zástavba se sice nedá srovnávat s konkurenčním produktem Microsoftu, ale věrnost a plastičnost povrchu, spolu s překrásnými volumetrickými mraky jej značně překonávají. Také exteriéry všech letadel patří k naprosté špičce a dají se srovnávat s těmi nejlepšími výtvory poloprofesionálních tvůrců addonů pro Flight Simulator. Zaujala mne však i jedna příjemná drobnost – větrné kužely na letištích skutečně fungují.
Atraktivní grafika s sebou přináší největší problém této hry – přímo otřesnou hardwarovou náročnost. Nemluvím teď o tom, že základní instalace obsadí na disku 1,2 GB místa a ta plná více než 3 GB (to není u moderních simulátorů tak neobvyklé – vzpomeňme na poslední Flight Simulator, který se s několika přídavnými packy také rozrostl na několik gigabytů), spíš mi vadí neuvěřitelný nárůst hardwarových požadavků oproti minulé verzi. Na avizované minimální konfiguraci (PII-333, 128 MB RAM, 16 MB 3D karta) totiž Fly! 2 trhá i při nejnižším rozlišení, stáhnutých detailech a ořezaném letovém modelu. Dokonce i na redakčním Athlonu s 256 MB paměti nešlo v žádném případě mluvit o bezproblémovém plynulém letu. V tomto směru nechápu programátory – vždyť i samotný pohyb po IDENTICKÉM panelu kokpitu (při stojícím letadle) je mnohem pomalejší než minule.
Kromě kritiky však musím autory pochválit za úvodní menu, ve kterém si lze vybrat, zda hra poběží přes DirectX 7, „obyčejné“ DirectX 8 nebo DirectX 8 s T &L (pro jedince vybavené kartami GeForce)
O Fly! 2 by se toho dalo napsat ještě mnohé – našince potěší přítomnost dvaceti českých letišť, dobrodružné povahy ocení zabudované scénáře spolu s jejich jednoduchým editorem, který je ostatně k dispozici o pro modeláře krajinek. Letečtí romantici se budou rozplývat, až se pod nimi z husté oblačnosti vynoří noční silueta letiště osazená stovkami různobarevných světel, a společenské typy zas stráví nekonečné hodiny skupinovým létáním na internetových serverech. Fly! 2 prostě nabízí pro každého něco.
Nastává tedy čas lámání chleba – naplnil tedy Fly! 2 naše očekávání nebo ne? Těžko říci, jde o komplexní civilní letecký simulátor, který jde svou vlastní cestou a nabízí spoustu věcí, které ostatním titulům chybí. Pokud vám vadí zjednodušené palubní desky a toužíte po skutečně reálném kokpitu letadla, pak je pro vás Fly! 2 to pravé - nenaučíte se v něm zas až tak létat, jako spíš ovládat letadlo. Majitelé průměrných počítačů, kterým zas až tak na nějakém zapadlém čudlíku nezáleží, by však měli sáhnout po konkurenčním Flight Simulatoru 2000, který nabízí mnohem otevřenější prostředí s možností importu stovek různých letadel a krajin, které jsou v hojném množství k dispozici všude na internetu. Přesto však patří Fly! 2 místo na výsluní a hodnocení tomu odpovídá – nebýt oné hardwarové náročnosti, mohlo být ještě o pár procent vyšší.
P.S.: Pokud jsem v recenzi nebyl dost výstižný, připomenu základní myšlenku série Fly! ještě jednou – toto není hra pro „obyčejné“ lidi. Pokud neznáte alespoň základy pilotáže skutečného letadla, nemáte ve Fly! ani Fly! 2 šanci.
| Fly! II | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
