Není tomu tak dávno, co skončily závody s časem českého developerského týmu Pterodon, aby díky nim začaly závody hráčů po celém světě. Jejich 3D fantasy závodní 3D akční hra, která ovládáním připomíná Descenta, avšak stylem by se dala považovat spíše za konkurenta Quake 3: Areny nebo Unreal Tournamentu, totiž už v dnešní době trůní na harddiscích několika tisícovek hráčů z celého světa a tito se snaží v kariérovém modu (soudě dle toho, že multiplayer přes internet až do včerejšího večera tuším vůbec nikdo nehrál) svým leteckým a střeleckým umem zničit protivníky dříve, než zničí oni je.
Jsem člověk, stejně jako vy. Žiju v jeskyních Šedých hor ve východním Abamonu společně se svým lidem, zoceleným každodenní tvrdou prací v horách. Už nás ale nebaví žít tenhle drsný život plný strachu o naši budoucnost. I proto jsme si podmanili ještěry, kteří se stali našimi nejdůležitějšími pomocníky. Nemuseli jsme se tak unavovat náročnými, několikadenními pochody. Na hřbetech našich okřídlených kamarádů z říše plazů překonáváme tyto vzdálenosti v řádu několika hodin. I díky tomu jsme dostali od lidí z města nabídku vytvořit společnost, která by bavila obyvatele leteckými zápasy. A tak vlastně vznikl Lizard Riders, který čítá několik strojů od menších ještěrů chráněných jen silnými šupinami, kteří unesou jen jedinou zbraň, až po silné jedince oděné do těžkých kovových pancířů ukovaných našimi mistrnými kováři, jež na svých hřbetech unesou celý arsenál zbraní včetně několika kanónů. Všichni však máme jediný cíl - vítězit v leteckých soubojích a získávat tak tučné honoráře. Teď mě ale, prosím, omluvte, jdu trénovat na zítřejší zápas.
Jak už nastínil Melampus, nejsilnější z rodu Lizard Riders, který osedlal okřídleného Triggu, Flying Heroes je akční hra, v níž je vaším úkolem sejmout co nejvíce protivníků levitujících v nejrůznějších herních prostředích od klasické arény přes podzemí či sopečná pohoří plná horké lávy až po magické ostrovy v oblacích. Protivníci jsou rozděleni do čtyř dalších rodů - různých leteckých společností a mají stejné cíle, jako vy - získat co nejvíce fragů, za něž po skončení každého zápasu vyinkasujete docela tučný obnos penízků (samozřejmě v závislosti na vaší úspěšnosti), díky kterým pak můžete postupně vylepšovat zbraně, nebo své létající kolosy.
Jsem Melampus, hlavní pilot slavné letecké společnosti Lizard Riders a vyzývám vás, zástupci Magionu, The Hammercraft a Sky Knights, k dalšímu zápasu. Zítra za setmění se v této aréně střetnou dva zástupci z každého rodu, aby hájili jeho čest. Vítězové budou právem odměněni a ti, kdož prohrají, bez nároku na odměnu se domů budou muset odebrat. Ten, kdo se nezúčastní tohoto důležitého zápasu, bude považován za loosera a nebude hoden honosit se šlechtickým titulem.
Flying Heroes byl vyvíjen primárně pro multiplayer a na hře samotné je to vidět. Ve hře pro jednoho hráče totiž máte na výběr buď single-match nebo kariéru, přičemž za zahrání stojí jen kariéra. Na druhou stranu tato je udělána hodně dobře. Nejprve si pojmenujete svého hrdinu, vyberete mu obličej a následně si zvolíte rod, jehož barvy budete hájit. Každý má své výhody a nevýhody - mágové jsou kupříkladu rychlí, ale jejich zbraně nemají příliš velký účinek,
oproti tomu Hammercrafti (kováři) mají sice nesmírně silné zbraně, nicméně trefit se do jejich obrovských kolosů nebývá mnohdy velkým problémem a myslím si, že jejich sílu spousta lidí díky hodně inteligentním soupeřům (o tomto se zmíním níže) nevyužije, neboť brzy poznají, že je jen na škodu.
Po těchto volbách už přichází na řadu hra samotná - čekají vás jednotlivé letecké zápasy ve třech různých ligách, přičemž začínáte železnou a postupně se přes stříbrnou dopracujete až ke zlaté lize. Tyto se od sebe liší tak, že v železné lize se proti vám postaví tři další soupeři, ve stříbrné jich je už pět a ve zlaté dokonce sedm. Liší se také délka jednotlivých zápasů a to od pěti minut v železné přes sedm ve stříbrné, až po deset ve zlaté lize. No a v poslední řadě se ligy liší také počtem jednotlivých zápasů, kdy v železné lize musíte nastoupit ve čtyřech, ve stříbrné v sedmi a ve zlaté v deseti zápasech, přičemž se vám však možná stane, že v ní budete muset k úspěšnému dohrání hry bojovat více než desetkrát. Tímto se dostávám k prvnímu velkému minusu hry - nepodaří-li se vám úspěšně dotáhnout do konce poslední zápas ve zlaté lize (což se dá vzhledem k obtížnosti předpokládat), vracíte se zpět na začátek zlaté ligy a oněch výše zmiňovaných deset zápasů, včetně meziher, si budete muset odehrát znova.
Pokud jste zbystřili při mé zmínce o mezihrách, nenechám vás dlouho na pochybách a hned následující (tedy tento) odstavec budu věnovat právě jim. Mezi každým zápasem v lize je pro vás totiž připraven jeden úkol, při jehož splnění máte možnost získat finance tolik potřebné k vylepšování svých leteckých strojů (v mém případě ještěrů a jejich brnění) a zbraní. Samotné úkoly se potom skládají vesměs z hledání nejrůznějších objektů, sbírání magických sošek,
sestřelování kanónů či nepřátel a v těch nejsnažších máte za úkol během krátkého časového limitu posbírat ve spletitých podzemních chodbách plných děl co nejvíce mincí a gemů (drahých kamenů), které po skončení dané mezihry výhodně zpeněžíte. Finance si pak ještě můžete půjčovat u lichváře, který nabízí tři různé půjčky (1500, 3000 a 6000 kreditů), nicméně jeho úrok je opravdu docela vysoký (zhruba 15% za každé kolo v lize). Nedoporučuji proto půjčovat si před samotnými mezihrami, ale po zúročení kreditů získaných v nich si půjčit a následně výrazně upgradovat svého okřídleného ještěra, obrovskou vzducholoď či třeba magický kočárek, podle toho, za jaký tým zrovna hrajete.
Den D konečně nastává. Jsme připraveni zvítězit. Nejde nám samozřejmě jenom o peníze - jdeme hájit čest našeho rodu, čest proslulých Lizard Riders. Zvítězili jsme mnohokrát předtím, proč bychom ty těžkopádné Kováře, pořádné zbraně neznající Mágy či naše největší rivaly, Létající rytíře, nemohli porazit i tentokrát? Já se svým Triggou i Kyros sedlající statného Dreyga jsme připraveni probít se a zvítězit. Vím, že těch deset minut bude hodně vyčerpávajících, ale my jsme odhodláni dokázat, že jsme nejlepší. Konkurence nemá šanci. 5, 4, 3, 2, 1... start.
Ačkoliv to podle počtu zápasů a meziher může vypadat, že se hra odehrává ve spoustě lokací, není tomu tak. Vzhledem k tomu, že se některé lokace v ligách opakují a mezihry vás dokonce zavedou přímo do míst, v nichž následně svádíte nelítostné boje s protivníky, dostanete se při konečném součtu na číslo čtrnáct - což je celkový počet míst zpřístupněných na mapě Hesperie, virtuální zemi, v níž se jednotlivé souboje odehrávají. (Více o tomto se dočtete v našem interview se šéfem projektu Jarkem Kolářem z Pterodonu.)
Možná se to někomu zdá dost, nicméně já to považuji za jisté minus, neboť když hru hrajete opravdu intenzivně (tím myslím 5-7 hodin denně například po dobu čtyř dní po sobě, stejně jako jsem to praktikoval já krátce před psaním této recenze), začne vás po čase díky opakujícím se prostředím nudit, ačkoliv do zápasů většinou nastupujete na jiném stroji, s jinými zbraněmi a proti jinak vybaveným protivníkům.
Když už jsme tedy u těch zbraní a čísel, asi by bylo vhodné podotknout, že jejich arsenál je ve Flying Heroes poměrně obsáhlý. Váš létající stroj jich unese až šest, přičemž každá z nich jde za jistý poplatek upgradovat na ještě vyšší účinek a navíc má dvě funkce - při střelbě levým myšítkem ji používáte klasicky a při stisknutí pravého tlačítka myši z ní vyjde několikanásobně silný výstřel, který vás však také stojí ne jeden, ale hned několik nábojů. Na druhou stranu v případě raketometu a řízených raket se tato investice skutečně vyplatí, neboť v normálním režimu je, dle mého názoru, tato zbraň naopak nepoužitelná. Na druhou stranu jich je zde opravdu široká škála od klasických přes výbušné a zápalné, až třeba po mrazící pistoli (jste-li zmraženi, nemůžete se pochopitelně hnout, máte omezený výhled (jak je vidět na jednom z obrázků v této recenzi) a rozmrazíte se až po chvíli, nebo poté, co vás trefí někdo z nepřátel). Všechny bojové pomůcky jsou navíc pěkně graficky vyvedeny a jejich rozdílný účinek v závislosti na upgradu je také znát, za což bych hochy z Pterodonu po snůšce kritiky naopak pochválil.
Podobným plusem mělo být také kouzlení, ale aby toho chválení nebylo na jednu recenzi mnoho a autoři hry nezpychli, i zde dostanou mínus.
Ačkoliv hra skutečně umožňuje používat kouzla, jako je třeba boostování (zvyšování) rychlosti, fireboosty (zbraň získá tu schopnost, že protivníka kromě toho, že mu způsobí zranění, také zapálí) či obranný artefakt maska, po jejímž aplikování na vás nepůsobí jed ani oheň a nemůže vás tedy zranit, není počet těchto magických artefaktů nikterak vysoký a také jejich používání je dosti omezené už tím, že se některé zaktivují ihned po jejich sebrání (různé magické předměty zvyšující účinnost zbraně), jiné se zase aktivují pouze enterem (třeba zvýšení rychlosti či použití masky proti jedu a ohni). Věřím, že z tohoto popisu jasně vyplývá fakt, že kouzlení si ve Flying Heroes i přes všechny sliby vývojářů příliš neužijete, ačkoliv jinak jsou kouzla vyvedena vskutku pěkně a to jak po programové, tak po grafické stránce.
Ostatně grafika celé hry patří mezi to nejlepší, co jsem kdy v českých hrách spatřil a řadí se také mezi světovou elitu. Všechny létající stroje, zbraně a herní prostředí jsou vymodelovány a potexturovány do nejmenšího detailu a byť se odvážíte přiletět až do jejich těsné blízkosti, nebo když se pohybujete okolo stěn skal či sopečných kráterů, vypadá to stále skvěle i ve vysokých rozlišeních (až 1280x1024 v true-coloru). Navíc všechny výstřely či používaná kouzla doprovází nejrůznější efekty, kterých je velká spousta, a proto si při všech těch zápasech, dovolí-li vám to průběh turnaje, hry si po vizuální stránce opravdu užijete. Je vskutku radost se na vámi sváděné vzdušné souboje koukat a potěší také fakt, že ve hře je zabudováno tlačítko pro típání obrázků, přičemž je možno si nastavit, aby vám počítač automaticky po skončení každého zápasu v lize uložil ten nejlepší screenshot z něj.
Jistě vás při všech mých nadšených slovech o skvělé grafice, s níž si její tvůrci opravdu vyhráli a zaslouží si za ni opravdu velkou pochvalu, napadne, jak budou Flying Heroes běhat na slabších počítačích. Upřímně řečeno - nechtěl bych to hrát na Pentiu 166 s 64 MB paměti, což je minimální konfigurace. Tipuji, že bude nutno používat nejmenší rozlišení a vypnuté všechny efekty při minimálních detailech, což může vypadat opravdu nehezky. Ačkoliv je i v minimálních požadavcích čtyřmegová grafická karta, jejíž možnosti se snaží hra využívat opravdu na maximum, myslím si, že zvláště ve chvílích, kdy se přiblížíte více protivníkům, to může docela pěkně trhat. Ostatně sem tam to kratičké škubnutí (byť to bylo jen výjimečně a za celou kariéru by se to snad dalo spočítat na prstech jedné ruky) jsem si zažil i já na Pentiu III 550 MHz a 256 MB RAM s 32 MB grafickou kartou Riva TnT2 Ultra 64, zvláště ve chvílích, kdy jsem měl výhled na čtyři své soupeře a každý z nás se předháněl ve střelbě či magii používané proti svým protivníkům. Na druhou stranu je nutno pochválit také engine, který je napsán opravdu dobře, je plynulý a snaží se využívat ten hardware, který je na danou věc určen (čili pro grafiku se využívá schopností grafické karty a nikoliv procesoru, jako je to praktikováno v některých jiných hrách). Navíc neobsahuje bugy, co se průniku polygonů týče, ačkoliv jsem se snažil sebevíc, vidět obrazovku i za vymodelovaným prostředím se mi opravdu nepodařilo, což by mělo být sice samozřejmostí, ale ve spoustě her tomu tak není a upřímně řečeno, stejnou chybu jsem očekával také v případě Flying Heroes.
Ani spousta efektů však není mnohdy kladem, byť je v kariéře většinou oceníte. Například v multiplayeru, kde proti vám nastupuje mnohem inteligentnější soupeř,
než je počítač a hodně záleží na vaší přesnosti a rychlosti, vás mohou nejrůznější záblesky, vzdušné proudy po naboostování vaší rychlosti a další grafické vychytávky namísto požitku z nich docela hodně zmást. Na druhou stranu ani počítačem ovládaní protivníci nejsou žádní troškaři, jejich inteligence je skutečně vysoká (mnohdy mi připadalo, že až příliš), a v tomto případě bych tuto obtížnost možná spíše vytknul - je fakt, že se tímto Flying Heroes snaží zaujmout zkušené pařany 3D akčních her jako Quake 3 či Unreal Tournament, nicméně ti, jejichž oblíbeným žánrem právě střílečky nejsou, by mohli být právě díky tomu hrou zklamáni. Upřímně řečeno ani já jsem se na obtížnost hard nechytal, na normal jsem měl problémy a hru jsem zvládal až v easy a to si myslím, že nějakej ten pátek se kolem hraní počítačových her aktivně motám.
Na druhou stranu chytlavost výše zmíněných akčních her je zejména v multiplayeru a byť i Flying Heroes jsou vytvářeny primárně pro hru více hráčů, množství herních modů pro něj tomu rozhodně neodpovídá. Ve hře je jich totiž zatím k dispozici pouze pět (standardní a týmový deathmatch, Tag, klasický Capture the Flag a Domination), přičemž další jsou ve vývoji a budou se šířit na internetu zdarma jako add-ony. V současné době však k dispozici nejsou a byť nám kromě toho autoři slibují ve hře pro více hráčů také možnost hlasové komunikace prostřednictvím samotné hry a příslušného síťového spojení (LAN, internet), musím za to chtě nechtě nějaké to procento strhnout.
Vzhledem k tomu, že se tato recenze oproti původním předpokladům téměř dvojnásobně protáhla, vezmu všechny ostatní aspekty pouze ve stručnosti - zvuk je opravdu výborný a díky skvělé interaktivitě a podkreslování (mnohdy až příliš) temné grafiky navozuje vynikající atmosféru a strhuje hráče...
ehm, do čeho vlastně? Hra totiž nemá pořádný děj, což je věc, která mi docela hodně chyběla. Co mi ale vadilo více než absence Capture The Flagu v single-playeru a děj ve hře samotné je ovládání (i tomuto se věnujeme v našem interview s Jarkem Kolářem). Kurzorové šipky slouží ke zpomalování a zrychlování, případně k úkrokům, otáčení pak provádíte pomocí myši a ačkoliv je hra udělána kompletně ve 3D (jak taky jinak), otáčení není plně 3D, neboť nahoru a dolů se takto přetočit v žádném případě nemůžete (možná v případě, kdy na vás použijí nějaké kouzlo mágové, jenomže to se točíte tak rychle, že ani nevíte, co se s váma děje, natož abyste byli schopni vnímat prostředí). Abych se ale vrátil zpět k myšlence, ovládání je docela nešikovné - už proto, že se otáčíte pouze pomocí myši a to ještě docela pomalu, což při soubojích docela znesnadňuje situaci, navíc i kdybyste chtěli používat více tlačítek a funkcí, máte prostě (pokud nejste chobotnice) smůlu, neboť levá ruka je zaměstnána regulováním rychlosti a výšky (control dolů, shift nahoru) a pravou ovládáte myš. Už při přepínání zbraní při soubojích je to občas problém a mnohdy se nesoustředíte na to, kam zamířit, ale kterou rukou přepnout zbraň tak, abyste to přežili s co možná nejmenší újmou, což také hře rozhodně nepřidává.
Jak tedy zakončit tuto obsáhlou recenzi na kvalitní českou hru s originálním nápadem, která však bohužel nebyla dotažena do konce podle našich představ a vzhledem k přípravě patche a add-onů ani podle představ tvůrců samotných? Za koupi to rozhodně rozhodně stojí, neboť jde, až na několik (bohužel dost výrazných) chybiček, o slušný český klon 3D akčních her s originální myšlenkou.
V případě příštího projektu by však měli být tvůrci trošičku trpělivější a měli by dotáhnout své nápady do úplného konce, neboť na Flying Heroes i na jejich oficiálních stránkách je vidět, že hra je i přes její vypuštění nedodělaná (svědčí o tom práce na dalších, dříve slibovaných a předem naplánovaných multiplayer modech (informovali jsme ve druhém preview). No a závěrečné slovo přenechám odborníkovi na slovo vzatému, slavnému pilotovi Melampovi z Lizard Riders:
Tak jsme to přece dokázali. Spolu s Kyrosem jsme dokázali ty nepřátelské krysy porazit a vrátit se do našeho skalního městečka se spoustou zlaťáků jako hrdinové. Lidé z Abamonu nás nyní obdivují a uctívají. Jsme něco jako národní hrdinové, a aby také ne. Muži již nemusejí i přes tvrdou práci třít bídu s nouzí, ženy už nemají strach o stravu pro své potomky a děti se v jeskyních neklepou zimou u ohně ani nikde jinde. Dokázali jsme vrátit našemu národu hrdost, dokázali jsme, že Lizard Riders patří mezi špičku. Leteckýma soubojema jsme nabrali mnoho zkušeností z boje i z magie, jimiž teď můžeme disponovat. Děkujeme Yoyovi, našemu bohovi, bohovi celé Hesperie, že nám toto umožnil.
| Flying Heroes | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
