Před pár týdny vyšel automobilový simulátor World Racing, ve kterém mají hráči možnost povozit se v luxusních automobilech německé značky Mercedes-Benz po různorodých tratích rozesetých po celé zeměkouli. Do stejné oblasti se rozhodla vrhnout i automobilka Ford a jak napovídá samotný název hry, není to poprvé. Vydavatelské práce se opět ujali chlapíci (a děvčata) ze společnosti Empire Interactive. Ti svůj první díl nechali udělat společnost Elite, ale výsledek původním očekáváním rozhodně neodpovídal. I proto asi nikoho nepřekvapilo, když se manažeři z Empire rozhodli přenechat druhé pokračování jinému vývojářskému studiu. Z mnoha variant se nakonec rozhodli pro Razorworks Studios, tedy společnost, která pro Empire Interactive před pár měsíci vyrobila poměrně úspěšné okruhové závodění Total Immersion Racing. Základní otázka je tedy jednoduchá – dopadlo pokračování lépe než předchůdce?
Finální odpověď si ponechejme až na konec dnešní statě a ponořme se hlouběji do hry. Podobně jako už u výše zmíněného World Racingu, celkový koncept hry je postaven na závodění v různorodých typech disciplín, 
ovšem v mnohem přehlednější formě. Samotné menu nabízí tři základní druhy hraní (pro hru jednoho hráče, multiplayeru se budeme věnovat až poději). Prvním je klasická rychlá hra, kdy hra vybere libovolnou už odemčenou trať, k tomu přiřadí některé z odemčených aut, dalších pět soupeřů a jede se klasický závod na tři kola. To další kategorie už je mnohem zajímavější, nese názve Ford Challenge. A co je jejím účelem? Nejprve je nutné vybrat typ vozu. Ve hře se nachází celkem sedm „tématických“ skupin aut – žijící legendy, kam patří třeba Mustang z roku 1968 či Thunderbird, filmové hvězdy, tedy stroje (třeba Ford 49 Coupe, Grand Torino či novější varianty Mustangů) často využívané v řadě kultovních filmových honiček, speciály SVT (např. SVT Cobra a SVT Focus), koncept, kde jsou zařazena auta, která nebyla nikdy zařazena do sériové výroby (třeba speciální vize Fordu GT 90 nebo neexistující speciál ve stylu formule Indigo), kategorie off-road (nejtypičtější terénní automobil od Fordu Explorer nechybí, ale je tu taky vpravdě historický Ford F – 100 z roku 1956 a naprosto nesmyslně zařazený Ford Focus Rally Car), kategorie vlastní obsahující tuningové verze Focusu a nového Mustangu a konečně i kategorie Stock, kde jsou auta známá z v Americe hodně populárních závodů na 
oválech – série Nascar. Celkem je tedy k dispozici 39 automobilů značky Ford. Je to sice úctyhodné číslo, početnosti aut ve World Racingu však rozhodně nedosahuje. Tvůrci se zde zaměřili spíše na dobu po druhé světové válce, navíc s orientací spíše na americký trh. A tak zde typicky evropské auta jako Sierra, Escort, Mondeo či Puma vůbec neuvidíme (v tomto ohledu je jednou z výjimek Focus). Ani do starších období se tvůrci rozhodli nezamířit. Je to škoda, obzvláště takový Ford T jako bonusové auto určitě být mohl.
Jakmile si vybereme typ vozu, přichází na řadu neméně důležité podmenu. Každý zkušený hráč by čekal, že teď se bude vybírat vůz samotný a pak typ závodu případně trať. Ne však ve Ford Racingu 2, takovou volnost v Challengi hráč nemá. Všechny tři položky jsou totiž smíchány do jednoho chumlu, takže přejíždíte po ikonách a u každé je napsáno auto, se kterým se pojede, trať na které se pojede a jaký typ závodu se pojede. Těchto typů je celkem osm: v klasickém závodě se projedete proti šestici soupeřů na tři kola a vyhrává ten nejrychlejší, K.O. systém se jede také na tři kola, ale po prvním a druhém kole vždy dva nejpomalejší odstupují a do posledního kola už zbudou jediní dva soupeři o vítězství. 
Podobnou variantou je duel, kdy hráč jede na tři kola, přičemž do každého dostane nového soupeře a má právě to jediné kolo na to být v cíli rychlejší než počítač. Další možností je stíhací závod, kdy je potřeba jet v těsném závěsu za svým protivníkem a po uběhnutí určitého časového úseku znázorňovaného indikátorem soupeř zmizí, přidá se extra čas a přibude nový soupeř. Následují jezdecké schopnosti, kdy hodně našponovaný časový úsek ubývá k nule a hráč se musí dostat až do cíle v časovém limitu, přičemž průjezdem skrz branky rozeseté po trati se mu k časovému limitu přidá jedna vteřina. Podobnou variantou je odčítání času, kdy je naopak stanovený limit hodně nízký, ale jezdec může aktuální čas snižovat sbíráním časových bonusů. Další zajímavou variantou je ideální stopa. Podobně jako bývá třeba pomůcka v simulátorech formule 1, na trati je znázorněna čára = ideální stopa. Hráč má v tomto typu hry za úkol držet se během jízdy právě na této čáře. Pokud se to daří, je zelená, v opačném případě však zčervená a začne se připočítávat čas (penalizace). Poslední variantou je klasická jízda na čas.
Máme auta, máme typy závodů. Zbývá nám tedy výčet tratí. Celá hra je rozdělena do šesti tématických okruhů: město, poušť, jarní rozbřesk (v podstatě se jedná o klasickou přírodu s občasným nahlédnutím do vesnice), ztracený svět (průjezd pralesem v době mayské civilizace), ovály a závodní tratě. Každý z těchto tématických celků nabízí několik variant závodních tratí, na kterých se může hráč důkladně vyřádit. U počtu tratí se tak dostaneme k číslu někde kolem dvacítky. Jejich design je dobrý, střídají se rychlé pasáže s pomalými zatáčkami, tunely, řada horizontů v terénních sekcích apod. Co se týče samotné variabilnosti hry, opravdu si není nač stěžovat, i když samotný počet tratí by mohl být trošku vyšší.
U každé hry tohoto typu je nutné najít motivátora pro hráče; aby měl důvod proč se snažit porážet soupeře. U Ford Racingu 2 je toho docíleno sbíráním aut, tratí i typů závodů. Ze začátku je totiž odemčeno jenom mizivé množství různých vychytávek, ale za každé úspěšné splnění úkolu se odemknou další. Tímto způsobem to funguje jak ve Ford Challenge, tak i v posledním módu, o kterém jsem se ještě nezmínil, a to Ford Collection. Nabídka je stejná jako u Challenge, akorát jinak přeskupená a s větší volností výběru. Postupně se tu vybírá 
typ závodu, typ auta, konkrétní auto, typ tratě a nakonec i trať samotná. Nutno poznamenat, že i zde je drobné omezení, protože na tratě z prostředí pouště a mayské džungle ve ztraceném světě se můžete vydat pouze s vozy kategorie offroad.
Dostáváme se k dalšímu důležitému bodu každé závodní hry, a to chování a ovladatelnosti stroje na trati. Není moc velkým překvapením, že se jedná o arkádové závodění ve stylu sérií Need for Speed. V menu se sice nabízí možnost výběru mezi arkádou a simulací, rozdíl je však spíše směšný než podstatný (u simulace jde nastavit, zda bude zapnutá kontrola trakce, zda se bude využívat pomocník při brždění a jestli bude převodovka automatická či manuální). Realistické „orgie“ jako ve World Racingu tu tedy očekávat nemůžeme, vše je tu směřováno k hratelnosti a zábavnosti. Auta se ovládají i chovají na arkádovou hru velice dobře, dokonce jde poznat rozdíl mezi předním a zadním náhonem. Co však zamrzí je fakt, že rozdíl v chování mezi soudobými a historickými auty není tak výrazným, jak by se asi očekávalo. Velmi rozporuplný je model poškození – není zde totiž vůbec. Je značně diskutabilní, zda je to plusem či záporem arkádové hry, ale je to tak. Na druhou stranu 
je ale možné těchto nárazů do soupeřů či svodidel využívat jako účinnou brzdu, u aut s pomalejší akcelerací se však tato výhoda ztrácí.
Technické zpracování je také na slušné úrovni, na pár drobností nejde poznat, že se jedná o předělávku z konzolí. Grafická stránka hry se opravdu podařila, i když k těm úplně nejlepším nepatří. Auta vypadají realisticky, počet polygonů je dostačující. Zato nabídka pohledů na jízdu je hodně chudá, v nabídce jsou pouhé dva – zpoza auta a z předního nárazníku. Co se týká grafického ztvárnění samotné tratě i jejích okolí, i zde se řadí k nadprůměru, do špičky ale pořád něco chybí. Plusem ale určitě je život podél tratě, žádné unylé a nudné prostředí. A tak se stane, že při průjezdu leteckou základnou jdou vidět vzlétající cestovní stroje, při průjezdu kolem sopky náhle prolétne po obloze stíhačka, nad zálivem jede po visutém mostě nákladní vlak, ve městě zase metro. Prostě pořád se něco hýbe. Světelné efekty jsou v poslední době již samozřejmostí, hodně mě zaujala prašná clona za auty. Pokud se na těchto cestách na nezpevněném povrchu dostane před hráče, je velice těžké se za něj pověsit a pak ho předjet, protože přes prach zvířený za jeho zadními koly není téměř nic vidět. K 
technickému zpracování patří i zvuková stránka hry. Motory aut nezní špatně (i když auto od auta se kvalita dost liší), obdobně jsou na tom i různé nárazy či průjezdy branek. To hudební doprovod patří k nadprůměru, dá se říct, že patří k nejsvětlejším bodům celé hry. K dispozici je několik housových či rockových skladeb přesně odpovídajícím stylu arkádové závodní hry. Jsou sice většinou od neznámých kapel, na škodu to však rozhodně není.
Jak jsem slíbil už v průběhu recenze, dostaneme se i k multiplayeru. A zde se objevuje asi největší chyba při převodu z konzolí. Tvůrci totiž naprosto ignorují možnosti PC a tak v multiplayeru je možné zajet si pouze s jediným živým protihráčem přes split-screen na jednom počítači (a to ve dvou módech – K.O. systém a standardní závod). Toť vše, žádný internet, žádná síť.
Celkový verdikt tentokráte nebude tak obtížný. Příjemné arkádové závodění s auty značky Ford, téměř ve všech dostupných ukazatelích mírně nadprůměrné. A proto i výsledné bodové ohodnocení je mírně nadprůměrné. Menším záporem je délka hry. Je sice možné volit obtížnost (mění se rychlost soupeřů a zkracuje časový limit), ale i na tu nejtěžší se dá celá hra kompletně dohrát během několika hodin. A ještě odpověď na otázku z úvodu recenze – ano, první díl se podařilo překonat.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
