Upřímně řečeno si ani nevzpomínám, zda první díl vůbec na konzolích vyšel, ale ujištění kolegů z PC sekce mi dalo naprosto přesný obrázek o jeho kvalitách. Údajně totiž hráli jen několik málo zoufalejších závodních pokusů a plazit se s Fordem Ka po trati osmdesátkou je přitažlivé asi tak, jako čekat v Praze na Andělu tři hodiny na autobusy, které jezdí pouze v sudou středu lichého měsíce, pokud na toto datum ovšem nepřipadá den pracovního klidu, státní svátek nebo osmnáctý březen. Natož aby pak v úterý jelo něco, co jezdí ve čtvrtek. Takže vyhlídky nikterak optimistické a opravdu jsem hochům z redakce velmi vroucně děkoval, že si na mě vzpomněli zrovna s touhle hrou. Když už jsem se ale pro onen skvost doplazil, tak jsem si ho alespoň i zkusil zahrát.
A docela dobře jsem udělal. Tak zaprvé se oproti prvnímu dílu rozšířila nabídka vozů. Respektive pozměnila, protože zmizela vozítka typu právě Fordu Ka a nejrůznějších modifikací jiných modelů, prodávaných veskrze na evropském trhu a objevily se snad všechny koráby, které z pásů manufaktur Henryho Forda kdy vyjely na americké silnice. Samozřejmě, že nelze čekat číslo na úrovni Gran Turisma, ale odhadem je ve hře minimálně tak třicet různých Fordů. A s tím se už dá leccos podniknout. Závodní hry zaměřené na vozy jediné značky mají jedno velké lákadlo. Kdo by si totiž nechtěl zajezdit se všemi Porsche (NFS: Porsche Unleashed) nebo Lamborghini (pravděpodobně již definitivně zrušené
Lamborghini), která kdy spatřila světlo světa? Zároveň je ale vývoj takové hry i velmi rizikový, protože pokud se nebude dobře hrát, obrátí se tato omezenost výběru velice prudce proti ní.
Zda to čeká i Ford Racing Evolution nelze zatím přesně říci. Šance jsou tak půl na půl. Hra se sice hraje opravdu dobře, ale rozhodně se nejedná o kdovíjak realistický zážitek nebo pekelně rychlou arkádu. Zase právě tak něco mezi. Na jednu stranu jezdí velké bouráky pěkně líně, sportovnější modely svižněji a patrná je i snaha zakomponovat do jízdního modelu i rozdíly mezi jednotlivými vozy co se týče systému pohonu náprav. Na stranu druhou si ale nemusíte dělat kdovíjaké starosti s přesným dobržďováním nebo prací s plynem v zatáčkách. Pokud se auto chová úplně jinak než to předchozí, tak se prostě během pár jízd naučíte s ním jezdit a nemusíte nijak složitě přemítat, co a jak. A to je velice příjemné.
Příjemná je i samotná hratelnost, protože vaši soupeři nejsou žádní extra supermani a obtížnost úkolů je ve většině případů nastavena velice rozumně, takže se nemusíte s žádným frustrovat celé týdny. Když se nepovede napoprvé (jako že se napoprvé asi nepovede), povede se někdy jindy. Rozhodně ale nemusíte trávit dlouhé nudné hodiny tréninkem. Takže to bude pěkně odsypávat a motivovat vás k dalšímu hraní. Zajímavá je i samotná struktura hry, která
sice nabízí, pokud se nepletu, pouhé tři režimy, ale o to zajímavější je ten hlavní. Auta jsou rozdělena do několika kategoríí jako jsou legendy, vozy proslavené ve filmech, offroady (!), koncepční vozy a řada dalších. V každé této kategorii si můžete zvolit z několika odemknutých vozů, s nimiž plníte úkoly. V případě úspěchu se pak daný vůz přesune do vaší “sbírky”, případně se odemknou nové úkoly, nové tratě a kdovíco ještě. Takže docela klasika. Co už ale tak klasické není jsou vcelku zajímavé úkoly, jejichž paleta je i relativně pestrá. Je zde klasická jízda na čas, neméně klasické závody proti několika oponentům, které musíte vyhrát, knockout, kdy poslední dva v každém kole odpadají, ale třeba taky jízdy, kdy jsou na dráze různě rozestavěny branky, jejichž čistý průjezd vám přidá jednu sekundu k dobru, přičemž na podobném principu funguje i sběr přesýpacích hodin na trati v jiných případech. V obou těchto variantách se pak musíte rozhodnout, jestli třeba vezmete zatáčku zeširoka a dojedete si tak pro časový bonus a nebo zda raději ušetříte čas rychlým průjezdem a zatáčku poctivě říznete. No a pak je tu i jízda zručnosti, kdy musíte sledovat na silnici nakreslenou čáru a zároveň jste limitováni časem.
Nejhorší není ani technické zpracování, tedy až na některé hudební stopy, které jsou ke hře, mírně řečeno, nepřiléhavé. Grafika není hrozná, ale mohla by být lepší. Vozy jsou totiž podobně jako v Midnight Club II takové podivně matné a barvy větších ploch by mohly být více tónované. Lehce vyhlazenější hrany objektů by byly rovněž přínosem, ovšem na druhou stranu působí grafika celkově tak nějak zajímavě, že vám tyto chyby nijak zvlášť vadit nebudou. A některé prosluněné tratě dokonce působí stylem starého dobrého Outrunu od Segy.
Celkově vzato mě Ford Racing Evolution vzhledem k referencím prvního dílu dost mile překvapil. Hraje se dosti příjemně, je pestrý co se týče úkolů i tratí a fyzika je dobrým kompromisem mezi realismem a arkádou. Pokud by se v plné verzi objevila i vylepšená grafika, mohlo by se jednat o sympatickou závodní hru, znatelně čnící nad průměrnou šedivostí.
