Ford Street Racing

Již popáté zařvou motory při závodech vozů automobilky Ford. Tentokrát opustíme pouště a krajinky a zazávodíme se v ulicích města Los Angeles. Tři, dva, jedna, GO.

Není to zdaleka poprvé, co firma Razorworks spojila své úsilí se jménem Ford při tvorbě závodní hry. Výsledkem jejich již páté spolupráce je hra s názvem Ford Street Racing a je již z názvu jasné, že tentokrát opustíme všemožné louky a pouště a pustíme se do ulic města, konkrétně Los Angeles. Stejně tak je patrné, že si zazávodíme jen a pouze s vozy značky Ford. Hra se nevyhne srovnání s předchozími díly, s čímž jistě tvůrci počítali. Bohužel si to ale moc nevzali k srdci, protože v mnoha ohledech jako by závodní série svým pátým dílem zařadila zpátečku.

Na první pohled je jasná příbuznost s konzolí, v tomto případě se ale nejedná o port. Titul vznikal zároveň pro PS2 a X-Box a tvůrci se rozhodli nedělat si práci natřikrát. Tomu odpovídá i ovládání menu pouze přes klávesnici, obrovské nápisy, efekty položek menu apod.

Hra nabízí několik herních módů, z nichž stěžejní a nejzajímavější je týmové závodění. Samozřejmě si jako v každé pořádné závoďačce můžete zahrát i samostatnou, sólovou hru, ale opravdové kouzlo je někde jinde. Celá hra je postavená na něčem, co by se dalo nazvat týmovou kariérou. V podstatě jde o snahu napodobit skutečný život závodního týmu. Máte pár kreditů do začátku, z nich nakoupíte auta, zavodíte, a když vyhráváte, dostáváte další kredity, ze kterých opravujete závoděním otřískaná auta, kupujete nová, lepší, nebo prodáváte ta stará. Dostáváte se tak do kolotoče podobného opravdovému životu skutečných stájí. Kromě „velkého“ závodění můžete drahocenné kredity obstarávat i vedlejšáky ve formě výzev. Jsou to jednotlivé jízdy se speciálními pravidly, např. předjíždění aut v provozu, vyřazovací jízdy apod.

Když už jsem zmínil možnost opravovat automobily, musím zmínit i způsob jejich destrukce. Vozy ve hře mají model poškození, ale dal by se nazvat modelem „obecného otřískání“. Již dávno existují hry, zaznamenávající i místo nárazu a tak třeba po střetu s pravým obrubníkem odletí opravdu jen pravý nárazník a nic jiného. To ve Ford Street Racingu nenajdeme. Auta se sice kolizemi poškozují, ale každý vůz má několik svých stupňů pochroumání a tyto stupně volí podle počtu nárazů bez ohledu na místo nebo sílu střetu. Když se pak třeba čelně setkáte s lampou, nesmí Vás zarazit zkroucení zadního nárazníku. Když už mluvíme o kolizích, zarazilo mě projíždění sloupy. Ne že by se jednalo a grafickou chybu, hra Váš střet s pouličním osvětlením zaznamená, pokroutí Vám a na chvíli rozbliká vozidlo, ale jinak se vcelku nic neděje a jedete dál. Auta se sice na pohled ničí a cena jejich opravy se zvyšuje se stupněm poškození, že by se ale vozidlům snižoval výkon, rychlost apod., toho jsem si nevšiml. Ačkoli jsem model poškození podrobil dlouhému testování, úplně auto zdemolovat se mi nepodařilo, dosáhl jsem nanejvýš stoupajícího černého dýmu.

V týmovém závodě jezdí zpravidla dvě až tři auta jedné stáje, přičemž z té svoji ovládáte vždy jeden ze strojů a o zbytek se stará počítač. Někdy je to výhoda, například algoritmy pro zatáčení má lepší než já, ale zase po rovině je rozhodně efektivnější si řízení převzít. Mezi svými vozy totiž můžete přepínat a volit si, který budete právě ovládat a ostatní můžete nepřímo ovlivňovat příkazy. Dva základní pokyny jsou blokování a draftování. Pokud přikážete svému vozu blokovat soupeře, bude přejíždět ze jedné strany silnice na druhou a nedovolí soupeřově autu předjet. Draftování se v češtině říká „jízda ve vzdušném pytli“. Spočívá v co nejtěsnějším nalepení se na automobil před Vámi a využití jím vytvořené kapsy rozraženého vzduchu pro snazší akceleraci k předjetí. Je to běžná praxe skutečných automobilových závodníků a ve hře můžete draftovat za kterýmkoli ze svých vozů a dokonce dělat dvojité a trojité drafty, kdy se vozy střídají a vzájemně předjíždějí a dosahují tak daleko větších rychlostí než za normálních podmínek.

Multiplayer. Bez něj už si snad dnes závodní hru nikdo představit neumí a tak i zde existuje možnost závodu více hráčů. Jedná se ovšem o jedno z odvětví, zmiňované v úvodu, kde jde hra evolučně zpět. V předchozích dílech totiž bylo možné hrát po lokální síti, kdežto nyní máte k dispozici jen „split-screen“, tedy rozpůlení obrazovky pro dva hráče na jednom počítači a potažmo návrat k nepohodlnému způsobu hraní několik let starému.

Nejdříve mi hra běžela v rozlišení 640x480 a v nastavení nebyla možnost přepnutí. Nevěřil jsem a po chvíli brouzdání složkou hry jsem narazil na speciální konfigurační program. Inu, jedna verze pro všechny platformy přináší svá úskalí. Nakonec hra podporuje až rozlišení 1280x760.

Po grafické stránce hra vypadá mírně podprůměrně. Je to dáno zejména statickým městským prostředím - nic se nepohybuje, žádná doprava (vyjma speciálních závodů mezi civilními auty), žádné zkratky, jen a jen šedivý asfalt. Popravdě, i auta mohla doznat lepší podoby. Vývojáři nám sice servírují zvláštní efekty (např. odraz světla na autech), ty ale vypadají vedle okolních textur spíš přehnaně a rozhodně grafické hodnocení nevytahují nahoru.

Klady a zápory

Celkový dojem
Hratelnost
Systém týmové hry

Grafika
Malé množství vozů
Multiplayer - jen split-screen

K dispozici dostanete všehovšudy 18 vozů. Opět je to evoluční zpátečka, v předchozích dílech byl výběr několikrát vetší. „Osmnáctka“ je výběr od roku 1968 až po moderní vozy, těch je většina, a dokonce jeden z roku 2007 (čtete správně, jde o Shelby GT 500, ale ne ten z roku ´67, ale plánovaný na někdy mezi roky 2006 a 2007). Hra rozlišuje tři technické parametry – max. rychlost, zatáčení a akcelerace. V ovládání se stroje liší zejména ochotou zatáčet, ostatní dva údaje jako by byly zanedbány, např. rychlostní rozdíly jsou potírány úplně - s přehledem na rovině předjedete vůz s daleko větší udávanou maximálkou.

Vozy se dělí do tří hlavních skupin, od čehož se odvíjí celý systém závodění. jsou to Classic, Performance a High performance. Vozy dané třídy se mohou účastnit jen závodu pro tuto třídu. Vyhnete se tak nebezpečí, že by se vedle vašeho Mustanga z roku 68 postavil například nadupaný Shelby, což by bylo minimálně nefér.

Co se tratí týče, svůj vozový park můžete prohánět ve 12 lokacích a každou z nich můžete jezdit v obou směrech. Na krabici je ale uvedeno 28 tratí, a kde jsou ty čtyři přebývající, netuším. Prostředí jsou si dost podobná, navíc v týmových závodech, než odemknete další, jezdíte stále ve stejných a to je někdy dost nuda.

Hudební doprovod je na bohužel jedním ze záporů hry. V menu je jedna dokola se opakující, uším nijak příjemná znělka, při závodech neuslyšíte kromě hluku motorů na pozadí vůbec nic. A i hluk motoru by na tom mohl být lépe, místo pořádného řvoucího závoďáka tak, jak si ho každý představuje, uslyšíte tichý hlásek stroje, evokující spíš vůz z řad „nákupních košíků“.

Ačkoli jsem nikde v menu nenašel žádné nastavení vstupního zařízení, na krabici je uvedena podpora volantu. Bohužel jsem neměl možnost toto odzkoušet, ale vzhledem ke špatně se ovládajícímu zatáčení přes klávesnici to musí být velká úleva jak pro prsty, tak pro nervy.

Ačkoliv hra nedosahuje kvalit „velkých“ závodních sérií, potěšení ze závodění rozhodně přinést může, a v poměru k ceně rozhodně přinese. Za slušných 299,- si ze samoobsluhy odnesete i příslib zábavy na několik dalších prázdninových dní. Z výběru, který vídávám v regálech za stejnou cenu, totiž patří Ford Street Racing rozhodně k těm lepším.