Pevnost Boyard. Kamenné synonymum pro utrpení, mučení a ztracená léta v chmurných celách, které se stávaly mnohým z vězňů tím posledním, co ve svém pozemském životě poznali. Každý den, rok, či život není posvícení :-). Nicméně ostrovní věznice Boyard nedopadla jako mnohé jí podobné, i dnes si prožívá svoji zaslouženou slávu, nutno podotknout, že za mnohem příjemnějších okolností. Francouzskou show Pevnost Boyard již před lety přinesla i na naše televizní obrazovky jedna z televizí a tak se s populárním pořadem, v němž soutěžící uplatňují své tělesné a duševní schopnosti, seznámili i čeští diváci. Aktéři pořadu si vždy odnesou pořádný vak s penězi, samozřejmě - pouze v případě, že zdárně dokončí slovutný zápas s časem a nástrahami pevnosti. Bystrý divák, mezi které dozajista patříte i vy, brzy vypozoroval, že tým, jenž se rozhodl věnovat svoji zlatou odměnu některé z mnoha nadací (dětské domovy, atd...), vždy vyhrál. Štěstí se asi opravdu musí trochu pomoci.
Ne zcela náhodou vám zde popisuji nynější zábavné využití pevnosti. I když samotná hra toho s přítomností mnoho společného nemá, rozhodli se páni autoři zařadit do hry stylové intro právě z našeho času. Přesto, hned po výběru hlavní postavy (Guilliam - chlap, Anna - ženská) se jako mávnutím kouzelného proutku děj přenese do ponuřejších časů, kdy pevnost vzkvétala utrpením druhých. Příběh začíná docela nevinně, Gulliam a Anna se objímají kdesi na pláži, aniž by si všimli právě přijíždějících vojáků na vratké kocábce. Nikdo si jich nevšiml. Jeden z vojáků se k našim milencům přiblížil,
přetáhnul je klackem přes hlavu a s kolegy ve zbrani naložil svázané na loď (říkal tu snad někdo něco o lásce jako léku všemocném?). Správně, směr Boyard. Snad díky rozbouřenému moři se vámi zvolená postava zakymácela a spadla do hlubin moře. Osud se zdál být milostiv, takže se naší rekyni (jasně že hraji za ženskou) podařilo zachránit samu sebe. S vypětím posledních sil doplavala k pevnosti, kde přebírá ovládání hráč. Podaří se Anně zachránit Gulliama a přitom ještě rozluštit všechny záhady, jež pevnost skýtá? To už záleží jen a jen na vás.
V prvních okamžicích mě napadlo, že mě čeká další z klasických akcí (je módní je označovat jako akční adventura) a la Tomb Raider. Posuďte sami, vlnící se voda, nadnášené bedny, páčka a zamčené dveře. K tomu všemu hůl připevněná na zádech. První pochyby o žánru přišly z nečekané strany, když jsem zjistil, že ačkoli se Anna ohání s holí celkem slušně, mám tu pouze jednu klávesu na útok. Fort Boyard lze těžko zaškatulkovat, ve hře spatříte jakýsi pokus o skloubení logické hry s prvky akce. Musíte prokázat své schopnosti - umě manipulovat s postavičkou, tj. skákat po lanech, nespadnou do horké lávy na vratkém mostku atd. Jenže tohle všechno nestačí, pořádně zabrat dostanou nejen prsty, autoři počítali s notně vybuzeným mozkem hráče. Zde jakákoli podobnost s Indiana Jonesem 3D a Tomb Raiderem či Drakanem končí. Každá cela reprezentuje jeden logický soubor hádanek a překážek, čili rovnou zapomeňte na krvavou procházečku pevností, v níž padají hlavy strážců stejně rychle jako vysoká tráva podtínaná sekačkou.
Nemožnost ukládaní aktuální pozice používají výrobci většinou ve dvou případech. Buď je tak hráč motivován k vyšším výkonům a nesmírné opatrnosti, neboť i jediná chybička znamená smrt, nebo, a to je tak trochu případ Fort Boyard, se tím uměle natahuje hra. Není to žádná tragédie si vždy danou celu zopakovat, to ne, ale zlost a vztek se časem dostaví. Dalo se to očekávat - v kombinaci s logickou hrou tohle nebyl zrovna nejchytřejší tah. Tím se pomaličku dostávám k tomu, co mi na Fort Boyard vadí asi nejvíc. Nepodařilo se ideálně vyvážit akci a logiku - tahle hra si mě prostě nedokázala udržet. Klidně jsem po půl hodince vstal, šel si uvařit čaj a zapnul telku. Hru jsem spustil druhý den znova jenom proto, abych mohl napsat tuhle recenzi. Ale nepochopte mě hned špatně, není to vyloženě špatná hra, ba co víc, docela se mi i líbí. Občas. Někdy.
Pár příkladů cel vám Fort Boyard možná přiblíží, abyste si sami udělali obrázek, zda je tahle hra hodná vašeho zájmu. Začněme nějakou tou logickou. Přijdete do místnosti s fontánkou uprostřed, po stranách se vyskytují akorát tři sloupy, přičemž na každém z nich žhne malý plamínek odlišného zbarvení. Sloup při bližším prozkoumání obsahuje otočné kolo, jehož pohnutím zvýšíte intenzitu plamenů a jedna barva začne mít nad ostatními převahu (to poznáte podle toho, že se změní barevný tón místnosti). Vy máte nastavit plameny do optimální podoby, aby se kobka osvětlila požadovanou barvou, což zapříčiní vydání klíče fontánkou. Teď akce. Vratký most, šípy létají ze stěny jako zběsilé.
Skok vedle zapříčiní koupel v horké lávě. Cíle - zavřená truhla, tlačítko na protější stěně (příliš vysoko) a aktivace pod hroudou kamenů v síti. Dobrá tedy, otevřete truhlu, kde objevíte prak. Prakem zamíříte na tlačítko, kameny se rozsypou a vy aktivujete vstup do další komnaty.
Grafické zpracování zprvu překvapí svoji kvalitou, následně asi trochu zklame. K pohybovému vybavení Anny nemám výhrad, umí opravdu hodně, navíc s grácií a elegancí ženy. I textury jednotlivých cel jsou výsledkem poctivě odvedená práce grafiků. Jenom ty objekty, těch mělo být víc, zatraceně víc. Prázdnota sice signalizuje ponurost vězení, ale občas pohozené prkno, rozbitá váza, umučený kostlivec, poničené řetězy... Bohužel, zkuste to jinde, nemáme, nevedeme. Inteligentní kamera plní svoji funkci poměrně přesvědčivě, v případě potřeby se Anna zprůhlední. OK, ale když je mi umožněno nakouknou "za scénu" a já poznávám, že mohutná kamenná zeď je jen pouhopouhá placka, radostí zrovna nevrním.
Ozvučení... nějak si nevzpomínám, že by mě zaujalo. Akorát hudba, temná, melodická, líbí se mi. Vaše úspěchy doprovází i časté renderované sekvence, v nichž se odvíjí mystérium pevnosti. Levitující celebrita, otec Fouras [fura], oblbuje holčině hlavu svými epochálními řečmi o ztraceném talismanu a zlu, škoda, že se nedají odklepnout :-).
Tak jo, nějak bych měl uzavřít celé tohle povídání. Máte-li rádi akci, ruce pryč, zde si na svoje rozhodně nepřijdete. O pořízení hry by měli uvažovat spíše zájemci o logické hry, kterým se nepříčí časté poskakování po lanech či sudech. Škoda, tentokrát to nevyšlo zcela podle mých představ.
| Fort Boyard | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
