Forza Motorsport 2 - devadesát oktanů

Závodních her jsou na konzolích mraky, ale těch skutečně špičkových již zase tolik není. A když ke slovu ""špičkových"" přidáme ještě ""simulací"", zůstává již jen pár vyvolených. Forza 2 je jednou z nich.

Forza Motorsport 2

  Když se objevily první zmínky o první Forze pro starý Xbox, bylo zcela evidentní, že se jedná o pokus Microsoftu dodat vlastní konzoli ekvivalent zbožňovaného Gran Turisma, které již dlouhé roky kralovalo nejen závodním hrám na konzolích PlayStation, ale celému závodnímu žánru obecně. Nezastíráme, že jsme první Forze v té době příliš nevěřili, lidé z Polyphony měli přeci jen značně více zkušeností a nasbíraných dat, takže se o pozici na čele nemuseli vůbec obávat. Forza ale ve výsledku dopadla mnohem lépe než kdo vůbec čekal s stala se Gran Turismu zdatným soupeřem. V některých ohledech se nám dokonce líbila ještě o něco více, protože nebyla až tak nekompromisní a jelikož se neřadíme mezi závodní maniaky, kteří mají doma alespoň tři vlastnoručně vyrobené volanty, tak jsme toto „lehčí“ pojetí rozhodně ocenili.

Množství zapnutých pomocníků, respektive jejich úroveň má poměrně dobře zvládnutý motivační aspekt.

Druhý díl jsme tak vyhlíželi vcelku radostně, ale o to větší byl šok, který nám připravila loňská akce X06 v Barceloně. Forza 2 tam sice byla v hratelné podobě, ale od prvního dílu byla na první letmý pohled takřka k nerozeznámí. V průběhu dalších měsíců jsme sice byli tajnými korupčními linkami ze strany Microsoftu ujišťováni, že se zdaleka nejednalo o finální podobu a že dokončená hra bude skutečně vypadat o několik tříd lépe, ale jelikož jsme nefalšovanými investigativními novináři, nehodlali jsme na to skočit, dokud to neuvidíme. Pravda, když nedávno Microsoft organizačně zajistil pár metrů piv, začínalo se nám zdát, že to přece nabeton musejí být naprosto pravdomluvní kluci, ale profesní etika nakonec přeci jen zvítězila. Naštěstí tedy nyní již můžeme bez jakýchkoli stínů pochybností říci, že nakonec to přeci jen dobře dopadlo.

Asi to bude v souvislosti s takto očekávanou závodní hrou působit přinejmenším divně, ale nemůžeme si pomoci a musíme začít češtinou. Neřadíme se sice mezi ty, kteří by si stahovali češtinu třeba i do piškvorek, ale přesto musíme říci, že v případě druhé Forzy nám udělala velkou radost. Sice zde je možné nalézt nějaké ty drobné chybky jako například výraz „6 kola“, ale celkově působí české překlady velice dobře a přirozeně a od prvních okamžiků jsme měli pocit, jako by Forza byla česky odjakživa. Dá se říci, že jsme nenarazili snad ani na jediný případ, kdy by bil do očí otrocký překlad slovo od slova, což si rozhodně zaslouží pochvalu. Nehledě na to, že v rodném jazyce přinejmenším závodní začátečníci lépe pochopí, co vlastně které nastavení dělá a podobně. A to paradoxně i přesto, že často jsou dané vysvětlivky pojaty jen tak docela volně, takže zas tak přesnou představu začátečník asi nezíská, ovšem na druhou stranu, technicky přesné popisy jsou asi takovému člověku dost k ničemu. Zkrátka a dobře, čeština se ve Forze určitě dost povedla.

Povedla se ale samozřejmě i celá hra. Bohužel ale poskytuje dost prostoru pro poměrně široké spektrum názorů, takže si dokážeme představit, že mnoho hráčů bude bezvýhradně nadšeno, ale zároveň si dokážeme představit, že se najde i dost těch, kteří najdou nejednu mouchu. Jedná se totiž o to, že tato hra je cílena na poměrně široké spektrum hráčů, takže nejvíce dotčeni se budou cítit zejména hardcore závodníci. Možná jim nová Forza bude připadat příliš populistická a málo věrná mantře absolutního realismu, ale za sebe musíme říci, že takovýto poněkud přívětivější přístup je nám velmi sympatický. Kvalitně si zde totiž zajezdí skutečně každý.

Lehce zaskočeni jsme ovšem byli technickým zpracováním.

Obtížnost je totiž volitelná v několika úrovních, ovšem i v rámci nich se dá ještě přizpůsobovat. Pokud tedy pro účely kariéry zvolíte nejnižší obtížnost, automaticky se zapnou všechny jízdní asistence včetně vyznačení ideální stopy a brzdných úseků a umělá inteligence soupeřů se nastaví na nejnižší úroveň. Je ale trochu divné a vyjma naprostých zelenáčů až nedůstojné obkreslovat na trati čáru, jíž vám hra naznačuje stopu. Není ale nic jednoduššího než v nastaveních tuto čáru vypnout, případně ji ukazovat pouze v místech, kde vám naznačí brzdění. Vypnout ale samozřejmě lze například i kontrola trakce, stabilizační systém a nebo zvýšit kvality počítačem ovládaných soupeřů. Přestože ale zapnete všechny pomůcky, pořád to není zase až takový nesmysl. Na rozdíl od takové Formula One za vás Forza totiž nebrzdí, takže opravdu nestačí pouze zatáčet, což je ale samozřejmě pouze dobře.

Množství zapnutých pomocníků, respektive jejich úroveň má ale i poměrně dobře zvládnutý motivační aspekt. V hlavním režimu kariéry jde totiž samozřejmě o to, abyste vyhrávali, tím si vydělávali peníze (v tomto případě tedy Kredity) a ty dále utráceli za nová auta, případně jejich vylepšení nebo třeba jen za nový lak. Čím více asistencí ovšem máte zapnutých, tím větší srážky z vyhraných sum zaznamenáte a samozřejmě i naopak, čím drsnější nastavení obtížnosti, tím větší případné procentuální bonusy. Slušně si tak lze přivydělat například zapnutím reálného poškození vozů, nicméně na druhou stranu je zde o to větší riziko srážek za to, když se připletete někam do kolize. Pokud startujete z první pozice je toto riziko ještě docela malé, protože celý závod před sebe nemusíte vůbec nikoho pustit, ale pokud startujete z chvostu osmičlenného pole, dá se předpokládat, že vám vaši potenciální odměnu dokáže slušně provětrat už první zatáčka.

Kariéra je členěna naprosto klasicky a upřímně řečeno, vlastně si u tohoto typu her možná už ani nedokážeme představit, že by to bylo jinak. Takže zde je několik velkých okruhů obsahujících nějakým způsobem spřízněné závodní podniky, zde možná trošku nešťastně přeložené jako „Události“, ale upřímně řečeno, nic kdovíjak lepšího nás v případě původního slova „Event“ taky nenapadá. V každé Události se nachází tři a více závodů a účelem je samozřejmě vyhrát pokud možno všechno, přičemž jsou vypsány za jistých podmínek, takže zde narazíte na Událost, kde mohou závodit pouze auta s předním náhonem nebo pouze ty s motorem uprostřed, jen americké muscle mašiny nebo pouze turba atd. Hned v prvním začátečnickém okruhu závodů se pak objevují i poměrně netradiční kritéria jako je minimální a maximální hmotnost vozů. Pokud jste úspěšní, dostanete za každý závod příslušný obnos Kreditů přepočítaných vzhledem k obtížnosti a za úspěšné splnění celé Události pak přibudou i nějaké Kredity navrch plus samozřejmě nějaké to krásné nové auto do vaší garáže.

Dá se předpokládat, že na Forza 2 scéně bude okamžitě velmi živo.

Kredity ovšem nemají souvislost pouze se stavem vašeho konta, ale váží se i přímo k vaší kariéře. Za úspěšná vystoupení se vám totiž připisují bodíky i na „konto jezdce“, což neznamená nic jiného, než že se vám v průběhu hraní zvyšuje jezdecký level, který je důležitý zejména z toho důvodu, že některé podniky nejsou přístupné dříve než dosáhnete určitého požadovaného levelu. Level se ale zvyšuje i vašim vozům, přičemž zde má efekt jakéhosi „věrnostního indexu“. Pokud totiž dosáhnete s některým z vašich aut na vyšší level, zpravidla se vám odemknou buď nějaké nové součástky pro úpravy nebo se případně objeví možnost nějaké zajímavé slevičky a podobně. Ona je vůbec celá vaše kariéra svázána s výrobci všeho možného. Hned na samotném začátku si totiž musíte zvolit region, odkud budete coby virtuální závodník pocházet. Jde o to, že pokud například jako my máte rádi zajímavé japonské sporťáky, měli byste zvolit region Asie, jelikož tím pádem budete mít hned od začátku lepší ceny na asijské stroje a navíc mnohé z nich budou dostupné hned od začátku. Pokud ale zvolíte jako region Ameriku či Evropu, budete si muset přístup k nějakým těm nabušenějším Skylinům apod. nejprve vybojovat. V průběhu hry si pak budete s výrobci budovat vztahy, na jejichž základě se dostanete k dalšímu zboží a dalším slevám.

VIDEO

A když už jsme u těch aut, musíme pochválit i jejich velmi slušný výběr. Pokud se nepleteme, tak jich tu je sice „jen“ něco přes tři stovky, ale jedná se o kousky jeden zajímavější než druhý. Začíná se samozřejmě s klasickými „nákupními taškami“, které jsou zde zameteny do kategorie D, ale již po několika málo závodech se začnete dostávat k poměrně atraktivním modýlkům, které už dokáží potěšit, ať už se jedná třeba jen o pěkně vypadající Clio ve sportovnějším provedení nebo na první pohled docela fádní Civic, za jehož výrobce je ovšem vydáván Mugen, a nebo třeba o zajímavé Porsche ze sedmdesátých let, které člověk na silnicích rovněž nevídá zrovna běžně. Což nám připomíná, že jsme málem proinvestovali kalhoty, když jsme potřebovali vůz pro sérii závodů určených pouze pro americká auta, přičemž jsme následně zjistili, že máme v garáži nablýskanou Acuru, což je sice Honda, ale určená pro americký trh. Nijak jsme po tom nepátrali, ale docela nás překvapilo, že právě toto je bráno za americkou značku, takže dávejte bacha, abyste nedopadli jako my :-). To samé pak platí například i o Infiniti, Lexusu apod.

Umělá inteligence

V souvislosti se závodními simulátory se často skloňuje pojem umělá inteligence soupeřů. Ve Forze 2 lze tento element nastavit, nicméně spíše jsme nabyli dojmu, že více než umělou inteligenci počítačem řízených protivníků jsme nastavovali jejich agresivitu, rychlost a řidičské dovednosti. Zatímco na nejnižší obtížnost kroužili spořádaně dokolečka, zodpovědně si přibržďovali a ujet jim nebyl žádný problém, na vyšších úrovních se vám již drželi neustále za výfuky a pokud to šlo, tak si dovás i lehce ťukli. To si takhle jedete pěkně v Suzuce závod na šest kol a v půlce pátého uděláte chybu. Soupeř vás samozřejmě dojede ale z posledních sil ještě zkusíte před zatáčkou uhájit pozici. To se ale nepovede a kolize s ním vás navíc pošle mimo trať. Člověk si ještě řekne, že to byla jeho vlastní chyba, protože zavřel dveře až příliš prudce, ale když ho při návratu na trať sejme soupeř, který musel vaše auto vidět, to už zalomcuje i s leckterým flegmatikem. Ano, dá se zde rozhlížet do stran, ale mělo by snad být jasné, že by se mělo jednat spíše jen pro doplňkovou možnost a hra by vás neměla nutit koukat kamkoliv jinam než před sebe.
Na druhou stranu se ale soupeři docela dobře chovají v situacích, kdy na ně tlačíte. Okamžitě totiž zaujímají defenzivní stopu a ani při nejsnadnějším nastavení inteligence vám rozhodně nebudou vyklízet cestu, takže jejich předjetí není úplně triviální.

Radost nám ale udělala i samotná jízda. Sice jsme zpočátku měli lehčí problémy udržet auta nějak rozumně na trati, ale jako důvod se ukázala skutečnost, že jsme naběhli cvičně nejprve do režimu Arkáda, kde jsme si frajersky vybrali vždy nějaký ten lepší sporťáček, což pro rozjezd není úplně nejšťastnější. V Kariéře se ale začíná od těch nejslabších vozítek, a postupně se tak do hraní úplně v pohodě dostanete. Velmi slušný je i jízdní model a model poškození, ačkoli měli jsme pocit, že při jízdě se zapnutými asistenty pro trakci, stabilitu a ABS se auta chovala trošku divně. Zdálo se, jako by byl jízdní model počítán normálně, ale že si na poslední chvíli hra vzpomněla, že jsou asistence zapnuty, a tak třeba hrozící smyk vyrovnala. Místy nám to tedy připadalo, že auta poněkud plavou. Každopádně jsou ale rozdíly v jízdních vlastnostech jednotlivých modelů, mezi různými typy náhonů nebo třeba umístěními motorů dostatečně zřetelné, takže ve výsledku rozhodně dojdete k závěru, že je každé auto skutečně jiné. Nemusíte tedy mít strach, že by například jízda s americkými bouráky byla kdovíjaká brnkačka, takže zvládnout třeba takový Dodge Viper si opět žádá pořádné srdce a trénink.

Lehce zaskočeni jsme ovšem byli technickým zpracováním. Hra samozřejmě vypadá velmi slušně a rozhodně tedy o několik tříd lépe než na výše zmíněné akci X06 v Barceloně před více než půlrokem, ale přesto nám zde chyběl onen „Wow“ efekt. Na druhou stranu je ale poměrně obtížné zaujmout grafikou, když zde X360 máme již rok a půl a navíc vypadaly GT4 i první Forza skvěle již na předchozí generaci konzolí. U některých vozů jsme ale měli pocit, že by zejména při náhledech na startovním roštu mohly vypadat přeci jen o něco detailněji a lépe. Na druhou stranu nás ale velmi potěšilo ozvučení. Zvuky aut jsou poměrně autentické, alespoň tedy do té míry, do jaké to dokážeme posoudit a dost fajn je i hudba. Tvůrci Forzy se s tím moc nemazali a nasekali do hry slušnou řádku licencovaných songů, mezi nimiž nás asi nejvíce překvapila Insomnia od Faithless – tu bychom zde opravdu nečekali.

Ve světě konzolí nové generace se základním zaklínadlem stal online a Forza 2 se toho samozřejmě drží. Nejde však ani tak o to, že můžete proti sobě závodit až v osmi lidech, pořádat turnaje, sledovat závody a kdoví co vlastně všechno ještě, ale je zde na první pohled patrný i velký důraz na komunitu. Nejvíce nás zaujala možnost pořádání aukcí, kdy si vytvoříte vlastní vůz a zkusíte ho přes internet prodat v klasické aukci, kdy zájemci přihazují a nejvyšší nabídka vyhrává. Dokážeme si totiž představit, že svá auta budou dražit kupříkladu nejrůznější známé osobnosti a nebo že se mezi hráči najdou specialisti, kteří budou vyrábět, respektive upravovat vozy nejen co se týče designu, ale i výkonových charakteristik, takže by se v budoucnu mohly objevit třeba výkonné speciály vyladěné pouze pro potřeby jediného okruhu a podobně. Dá se tedy rozhodně předpokládat, že na Forza 2 scéně bude okamžitě velmi živo. Mimo jiné lze totiž i posílat fotografie pořízené ve zdejším Foto módu a nebo se slitovat nad svým kámošem a nějakou pořádnou mašinu mu jednoduše darovat. Ostatně, jak nad tím tak uvažujeme, tak dostat nějaké pořádně vypiplané autíčko s originálním povrchovým designem, to bychom jako dárek třeba k narozeninám rozhodně brali. A to rozhodně nejsme žádní závodní maniaci, ale byli bychom si vědomi, že dotyčný dárce za nás sice neutratil tisíce, ale musel věnovat pár hodin tomu, než na nové auto pro nás vydělal Kredity a dalších pár hoděk úsilí věnoval ladění a designu. Takový dárek by nám rozhodně udělal velikou radost.

Celkově tedy můžeme říci, že nová Forza vysoká očekávání v podstatě do puntíku splnila. Graficky sice na první pohled zase až tak neoslní, ale ve všech jiných ohledech se jedná o velmi kvalitně odvedenou práci. Mezi auty najdeme jeden krásný kousek vedle druhého, mezi okruhy nejednu legendu jako jsou třeba Suzuka, Laguna Seca a chybět samozřejmě nemůže ani 22 kilometrů dlouhé Nordschleife. Pár mušek by se zde sice našlo, ale vzhledem k tomu, že podobné hry nevycházejí dvě do měsíce, není od věci je velkoryse přehlédnout. Všechno navíc podtrhuje povedená čeština, takže snad již jen kdyby to nemělo ten pitomý italský název.