Němí hlavní hrdinové ve hrách jsou dlouholetým nástrojem, jak jednak vnést trochu tajemna do hrdinovy identity a zároveň pomoci hráči se s ním více ztotožnit. Jedním z nejznámějších herních hrdinů, který vyjma bolestného zasyčení ze sebe už po celou dobu své existence nevydal ani hlásku, je Gordon Freeman ze série Half Life, která se poprvé objevila už v roce 1998. Jeden z fanoušků těchto her, Ross Scott, se však rozhodl propůjčit hrdinovi svůj hlas.
Scott v minulosti stál také za sérií videí Civil Protection, taktéž s pomocí enginu a textur Half Lifu 2. Tehdy ještě dokonce pracoval pro oficiální YouTube kanál Machinima, s touto pozicí však dlouhodobě nebyl spokojený, a proto se vydal na sólo kariéru.
Nutno dodat, že celý projekt, který pojmenoval Freeman’s Mind („Freemanova mysl“) je hlavně komediálního rázu, který doporučujeme hlavně hráčům, kteří jednotlivé hry znají jako vlastní boty. Gordon Freeman se v tomto projektu totiž stává sociopatem, který v podstatě jen nadává na všechny a na všechno, a tak nějak prochází hrou s neustálými stížnostmi. Ono se ovšem vzhledem ke skutečnému ději série Half Life však ani není čemu divit.
Scottův „dabing“ v podstatě spadá do kategorie „role play“, tedy že hraje, jako kdyby byl skutečně v herním světě. Na rozdíl od typického hraní tak reaguje na různé situace odlišně: bloumá po herní mapě, zbraně používá daleko více chaoticky nebo si dává v určených místech třeba pauzy na odpočinek (zpravidla značící konec epizody).
Série videí Freeman’s Mind odstartovala už v roce 2007 postupným „dabingem“ Half Life: Source. Tehdy se ještě takovým herním videím říkalo machinima a sledovala je hlavně poměrně úzká skupina hráčů, jenže postupem času s nástupem streamovacích služeb, jako je YouTube, přešel jeho projekt do mainstreamu. Dnes je tak v podstatě dalším z mnoha internetových bavičů.
První série, respektive kompletní tvorba myšlenkových pochodů Gordona Freemana napříč prvním dílem Half Lifu Scottovi zabrala celkem sedm let. Po ukončení v roce 2014 se však nabízelo logické pokračování druhým dílem, ke kterému se nakonec Scott také uchýlil. A dobře udělal. Ačkoliv velice pomalým tempem, nové díly myšlenek Gordona Freemana z Half Lifu 2 vydává dodnes.
Po tříleté odmlce za ukončenými 68 díly prvního projektu přitom vlastně ani jeho fanoušci moc nedoufali, že se dočkají pokračování. To jim navíc v roce 2017 naservíroval Ross Scott prvního dubna, takže leckdo mohl zavětřit aprílový žert. Ale nebylo tomu tak.
Co nás na jeho současné tvorbě ovšem fascinuje asi nejvíc, je smysl pro detail. Samozřejmě, že jednotlivé epizody sledujeme hlavně pro pobavení, ovšem zatímco během tvorby Half Lifu 1 měl Scott jen omezené možnosti, jak se vizuálně odlišit od v podstatě jakéhokoliv jiného průchodu hrou, u druhého dílu už nezůstal jen u charakterové tvorby, ale svět Half Lifu 2 si začal také pomocí modifikací upravovat tak, aby působil věrohodněji, logičtěji, ale zároveň si zachoval svou podobu.
V poslední epizodě například autor přidal do kapitoly Water Hazard celou alternativní cestu, aby se vyhnul divokým kaskadérským kouskům se vznášedlem, které vás obvykle má dopravit až na konec kapitoly. Scott se dále nebojí přidávat různé „zkratky“, které v této podobě vlastně vypadají celkem věrohodně: Gordon Freeman tak v této adaptaci přelézá zdi, shazuje podpěry mostů a podobně.
Se současným tempem Scottovy tvorby se máme pravděpodobně ještě dlouho na co těšit. V druhém dílu zatím vyrobil 15 epizod, což mu zabralo čtyři roky. Pokud by měl stejně jako u prvního dílu opět vyrobit okolo 60 - 70 epizod z bláznivé mysli Gordona Freemana, zabere mu to, soudě podle současného tempa, ještě minimálně dalších 12 let.
