Nelze si nepovšimnout, jakým kvantem předělávek nás vývojáři her zásobují. Tentokrát si na své přijdou fanoušci skákající žáby, která se snažila o jediné – přežít. Díky tomu, že doba za těch xx let zase o něco pokročila, vítá nás zelená kůže v daleko přívětivějším a honosnějším kabátku. Dostala do vínku i nějaký ten příběh okolo, čili, chybělo-li vám v nekonečném skákání a uskakování (před smrtelnými překážkami) něco na způsob "smyslu života", čtěte:
Jednoho hnusného, deštivého dne vás navštíví starý kamarád s velice důležitou zprávou od rady starších. Rodný kraj, tj. močál, začal pomalu umírat a vinu na tom nese Mr. "D". Pomineme-li originální jméno, můžeme rovnou přikročit k cíli vašeho snažení. Stačí proskákat všemi úrovněmi a v každé sesbírat ztracené elementy. V tom vám samozřejmě brání spousta nepřátel, proto, jak komentuje můj přítel žabák, "to nebude tak snadné, jak se zdá". Kořením správné hry taktéž bývají strážcové úrovně – jsou tu, a samozřejmě též nějaký ten (tentokrát povinný) bonus. Spočívá v sesbírání ukrytých mincí, protože přesně padesát jich potřebujete pro vstup do žabího chrámu. Příjemně mne potěšilo, že z nulového námětu se podařilo vykřesat docela solidní základy, aniž by utrpěla – léty již provařená – původní idea.
Princip hry nespadá do kategorie nijak objevných nápadů. Představte si velmi jednoduchý svět jakoby rozdělený na čtvercovou síť. Políčko se buďto jeví jako volné, to znamená, že v grafické podobě se setkáme třeba s cestou či trávou, nebo jako zaplněné. Zaplněné políčko reprezentují šutry, voda, keř a obdobné vymoženosti matky přírody. Hra hráče vyplivne kdesi na začátku a před ním se lemuje všechno výše popsané. Stiskem směrové šipky hráč přinutí ovládanou bytost, v tomto případě sympatického žabáka, aby se o políčko přesunul. Slušelo by se poznamenat, že žabák skáče pouze do čtyř světových stran, nikoli šikmo. A jaké nestvůrnosti nám tedy brání, abychom si doskákali až do cíle? Zprvu několik dotěrných nepřátel, kteří cyklicky pochodují (případě létají) na stanovené trase. Narazí-li do vás, ztratíte život a hra vás teleportuje k poslednímu záchytnému bodu - checkpointu. Nicméně potíž může nastat i s rozbouřeným živlem, třebas řekou o šíři tří políček – možná by stačilo použít hyper žabí sílu, ale ejhle, není tady :-). Naštěstí se po řece valí klády a plují lekníny, přes které lze při troše šikovnosti přeskákat. Tím jsem prakticky vyčerpal celou ideu hry, protože všechno další jsou pouhopouhé drobné modifikace zde vyřčeného. Můžete se těšit na variaci uhýbání před auty, na pasti a mizející plošinky. Pojem pasti možná nevyjadřuje přímo používaný význam, mám spíš na mysli občas překvapující pohyblivé koule popřípadě nestabilní terén. Ke slovu (naštěstí) přijdou i jednoduché přepínací mechanismy, které vám postaví cestu dál a prakticky tak otevřou dveře do další úrovně.
Možná se teď správně ptáte, v čem tkví zábava (a zákeřnost) hry. Jednoduše v tom, že člověk není žádný robot a hodně chybuje. Není nic neobvyklého, že skáčete v jeskyni po řadě rozpadajících se plošinek, přičemž se najednou (zcela nelogicky) “přemáčknete“ a vaše žába se odporoučí kamsi do hlubin. Někdy, ačkoli tušíte nástrahu, si hned neuvědomíte zradu, jíž vám připravuje následující "poklidná" cesta; zkrátka prostoru pro vztekání se nabízí dostatek. Rovnou bych varoval, že hraní by se měly rozhodně vystříhat povahy rychle vznětlivé, protože GBA je relativně drahá mašinka a při pozdějším pohledu na několik šroubků a rozbitý displej v rohu pokoje už opravdu zbudou pouze ty oči pro pláč. Autoři dobře věděli, proč po úrovni rozeseli tuny magických políček – záchytných bodů, protože i na jednoduchých drahách se dá pořád dobře chybovat. Problém přichází vycházkovým krokem v okamžiku, kdy vám některý úsek prostě nejde zdolat ani na pátý pokus – alespoň v mém případě začal podávaný výkon strmě klesat. Abych ale nebrečel nad prvními překážkami, později si, pakliže si hru pořídíte, sami vychutnáte pasáže, kdy se na jeden zátah musíte proplést skrze několik nepřátel. Tady už žádná příprava dopředu nepomůže, reagovat musíte okamžitě. Posledním rozptýlením (mimo neskonale zákeřných bodáků v žabím těle) jsou takzvaní strážcové jednotlivých úrovní – zde opět platí moje slova o rychlém
vyhodnocení situace a následné protiakci, protože žabák se přímé konfrontaci vyhýbá. Pokud jde o ovládání, k obyčejnému skoku existuje ještě obří skok, kterým hlavní hrdina skáče o jedno políčko dále a druhým tlačítkem se vystřeluje žabákův jazyk (za sežrané mouchy inkasujete životy k dobru). L a R po straně GBA slouží k natáčení do směrů.
V žabím žargonu by klíčová otázka zřejmě zněla, jestli máme tu čest s pořádně tučnou mouchou nebo pár dní starou mrtvolou? Odpověď nebude jednoznačná, protože záleží čistě na vašem přístupu ke hrám tohoto typu. Po stránce technického zpracování a hratelnosti nemám osobně žádných výhrad, přesto Frogger‘s Adventures není typickou arkádou pro všechny. Rozhodně by se jí měly vyvarovat popudlivé povahy, naopak hráči libující si ve hrách na postřeh budou asi radostí bez sebe. Pořízení si proto pečlivě zvažte.
| Frogger’s Adventure: Temple of the Frog |
| Výrobce/Distributor |
Konami |
| Platforma |
GameBoy Advance |
|
| Vibrace: |
ne |
| Ukládání pozic: |
ano |
| Multiplayer: |
ne |
|
| Verdikt: |
Tuze pěkná hra na postřeh, která se však nemusí líbit každému. |
|
|
vyhodnocení situace a následné protiakci, protože žabák se přímé konfrontaci vyhýbá. Pokud jde o ovládání, k obyčejnému skoku existuje ještě obří skok, kterým hlavní hrdina skáče o jedno políčko dále a druhým tlačítkem se vystřeluje žabákův jazyk (za sežrané mouchy inkasujete životy k dobru). L a R po straně GBA slouží k natáčení do směrů.
