Na pořádnou taktickou akci čekám již drahně let, konkrétně od roku 1996, kdy obvody osobních počítačů a konzolí 3DO zelektrizovalo vynikající pokračování legendárního Space Hulku s podtitulem Vengeance of the Blood Angels. Pokud odhlédnu od jeho neskutečně atmosféry, umocněné kontrastem sci-fi a gotického slohu použitého v designu úrovní a hudební kulise, zůstane nám mimořádně hratelný kousek, který se žel bohu nepodobá ničemu, co jsme od té doby mohli na monitorech spatřit – v jednoduše, avšak účelně navržených úrovních se pohybujete s týmem elitních mariňáků a kosíte přívaly genestealerů, přičemž hru můžete kdykoli pozastavit a pohled přepnout na přehlednou 2D mapu, na níž zadáváte svým svěřencům příkazy, jako například Jdi sem, Seber toto, Kryj toto místo atd.
Pokud se ptáte, proč je úvod recenze tak trochu od věci, tak proto, že mě svrbí prsty. Svrbí mě proto, že stále marně čekám na pokračování této unikátní hry. Za ten předlouhý čas mi bylo dopřáno leccos – pokračování System Shocku, Thiefa, Quaka, Dooma a dalších, ale kde je následník Space Hulku? Hry jež v sobě ukrývá tak velký potenciál? Darmo mluvit.
Hra umožňuje si jednotlivé mise nahrát a posléze prohlédnout jako film.
Nuže, dost bylo žehrání, pojďme se podívat na zoubek hře, jejíž autoři nepochybně starého Space Hulka hráli, neboť se mu podobá víc, než cokoli jiného (byť to tak na první pohled nevypadá) – Full Spectrum Warrior (FSW) od Pandemic Studios. Upřímně řečeno tento tým je u mě stále trochu v nemilosti, jelikož se mu kdysi podařilo poněkud zvojtit pokračování rovněž kultovní hry – Battlezone. Hned zkraje však poznamenám že právě FSWem si napravil reputaci, poněvadž se jedná o velmi zajímavý a inovativní titul.
Jak jste asi pochopili z předchozích odstavců, FSW není humornou akční plošinovkou, nýbrž taktickou strategií, přesněji pak taktickým simulátorem zásahové jednotky v nepřátelském, převážně městském, prostředí. A to taktickým v pravém smyslu slova – však také byla hra původně vyvíjena jako tréninkový simulátor pro vojenské účely – to znamená, že ve hře například neexistuje žádný zaměřovací kříž, díky němuž byste dostali přímou kontrolu nad akcí, nic takového. Pochybení ve strategickém úsudku zde tedy nelze kompenzovat dobře mířenou ranou do nepřítelovy hlavy, jako je tomu u jiných, rádoby taktických her typu Rainbow Six, Ghost Recon či SWAT, což jsou oproti FSW jen a pouze akční střílečky,
byť výborné.
Umělá inteligence v této hře v podstatě neexistuje, vše je předdefinované a naskriptované, což brání náležitému vychutnání hry.
Systém boje ve FSW je natolik zajímavý, že mu věnuji celý následující odstavec. Ve hře ovládáte dva týmy o čtyřech vojácích s odlišným vybavením – konkrétně vedoucí skupiny s útočnou puškou M4A1, ostřelovač, granátometčík a kulometčík. Na rozdíl od Space Hulku se zde nekoná žádná 2D mapa, na níž byste týmy ovládali, vše se děje v reálném čase přímo na bojišti. Oběma týmům pak zadáváte příkazy typu Dojděte sem, Ukryjte se, Držte nepřítele pod tlakem a Kryjte tuto oblast. V oblasti je vždy rozmístěno několik nepřátel (o jejichž přibližné poloze se můžete nechat informovat prostřednictvím letecké podpory), z nichž většinu je nutno pro úspěšné dokončení mise zneškodnit. Problém je, že protivníci jsou povětšinou zalezlí za nejrůznějšími barikádami, na balkonech, či v kulometných hnízdech a mají tím pádem výhodu postavení, což je v bitvě výhoda dost zásadní. Pravidlem přežití číslo jedna je zůstat co možná nejdéle v pozici, jíž odpoutáte nepřítelovu pozornost, aniž by vás však mohl zasáhnout, zatímco druhý tým jej ze zálohy zpacifikuje. Toho docílíte jedině dokonalou spoluprací obou vašich
týmů, efektivním vzájemným krytím, správným zadáváním zmíněných příkazů a v neposlední řadě též bezchybným naplánováním trasy vedoucí k cíli mise. A právě v těchto aspektech tkví nejsilnější stránka hry, neboť samotná akce je zde prezentována na
vskutku vynikající úrovni. Animace jednotlivých pěšáků je skvělá, při jejich rychlém přesunu se navíc roztřese kamera, což atmosféru lítého boje ještě posiluje, k tomu si přidejte kvalitní zvuk, hudbu jako vystřiženou z filmu Black Hawk Down a máte hru s atmosférou tak hustou, že by se dala krájet. Ovládání na DualShocku je taktéž vyřešeno naprosto skvěle. Poté co vám přejde do krve (což nebude trvat déle než absolvování úvodního tutorialu), budete akci řídit víceméně naslepo, takže vám ani nebude chybět možnost hru pozastavit a v klidu vše naplánovat, to by naopak atmosféru spíše narušilo.
Hra dokonce umožňuje si jednotlivé mise nahrát a posléze prohlédnout jako film, vzhledem k výše uvedenému to má své opodstatnění, přesto by to chtělo ještě trochu doladit a vylepšit (kupříkladu přidat více pohledů kamer a zejména pak střižnu, v níž bych odstranil zbytečné úseky, přidal pár emocionálně silných záběrů na postřeleného parťáka a zapadající slunce, poté
nezbytnou milostnou scénu a mohl bych si začít hledat práci v Hollywoodu. Takhle se bohužel zatím musím spokojit s psaním recenzí pro BonusWeb:-)). Ale vážně, pravdou zkrátka je, že zajímavější replaye jsme mohli vidět už leckde.
Jestliže hledáte titul, který vám přinese adrenalinový zážitek jako jakákoli zběsilá FPS, a zároveň se u ní musí myslet, nelze než FSW doporučit.
Teď se podívejme na vlastnosti, z nichž jsem naopak nebyl zrovna na vrcholu blaha, dalo by se dokonce říct, že některé mě dost znechutily. První a nejzávažnější chyba souvisí tak trochu s konceptem celé hry – aby hra mohla být označena za taktickou či dokonce strategickou, je nutné ji svázat jistými pravidly, aby se zvýšila předvídatelnost v jistých situacích a hráč tudíž nemohl a nemusel spoléhat na náhodu. FSW není z tohoto pohledu výjimkou, naneštěstí se v něm však většina těchto pravidel vymyká zdravému rozumu. Příklad? Jdete se svým týmem po ulici a spatříte nepřítele, pročež dáte příkaz schovat se za opodál stojící vrak auta – od této chvíle je váš tým automaticky v krytu a dokud své stanoviště neopustí, nic ho zpoza vraku nezasáhne - to je OK. Můžete se klidně postavit a střílet, házet granáty, pro program jste zkrátka nezasažitelní. Totéž platí
pochopitelně pro nepřátele; když jsou „schovaní“ za pytlem písku, mohou mít půlku těla zcela odkrytou a vesele
nabíjet RPG, zepředu je prostě nezasáhnete – to už je o něco méně OK. Zezačátku se toto dá přejít mávnutím ruky, ovšem později začne čím dál častěji docházet k naprosto kuriózním situacím, jako když se onehdy můj tým ukryl ke stejné barikádě jako nepřátelský voják. Nad oběma byl ukazatel ukrytí a i když se mohli vzájemně dotknout rukou, ani se neobtěžovali po sobě střílet! Toto je zkrátka konceptuální chyba, která nemá v dobré hře co pohledávat. Vůbec umělá inteligence v této hře
v podstatě neexistuje, vše je předdefinované a naskriptované, což rovněž brání náležitému vychutnání hry.
Dalším nedostatkem je příběh, lépe řečeno jeho nedostatečné rozvětvení. Do hry vás vtáhne vcelku atraktivní intro, které dává tušit, že vás čeká vpravdě filmový zážitek; všech osm vašich vojáků je efektním způsobem představeno, poté je nastíněna dosavadní politická situace v Zekistánu (toto smyšlené jméno můžete nahradit skutečným státem, odvislým od aktuální situace na Předním východě, nejdříve to byl Afghánistán, teď Irák, zanedlouho podle všeho Irán atd.), která vysvětluje důvod a účel vaší tamější přítomnosti. Problém je, že tím to končí – mise dále nejsou nijak logicky propojeny, klidně byste je mohli plnit na
přeskáčku a na příběhu byste to nepoznali. Škoda, nevyžaduji nějaký monumentální politicko-heroický epos, ale když v podstatě
ani nevím, po kom tam v tom Zekistánu vlastně střílím, moje motivace na dohrání dost klesá.
A klesá ještě níž, když vidím, jak podivně hra na PS2 vypadá. Na Xboxu a PC (na nichž je FSW k dostání již bezmála rok) grafická stránka hry dokázala velmi atraktivně a poměrně věrně přiblížit atmosféru moderního bojiště v městských kulisách, kdežto na mašinách od Sony je FSW graficky minimálně o dvě třídy níž a prožitek tím trpí. Textury, dohled, framerate - to vše bylo převodem na slabší hardware silně redukováno a ve výsledku je tedy grafika dost průměrná. Zůstala nám sice pořád kvalitní animace a některé pěkné efekty, ale co je to platné, když na vzdálenost přesahující 30 metrů nerozeznáte nepřítele s bazukou od dřevěné bedny?
|
Co se týče trvanlivosti, lehce podprůměrných 12 hodin nutných k pokoření kampaně nikoho neohromí, ale upřímně řečeno to stačí akorát, ostatně kdo by neměl dost, může okusit kooperativní mód s kamarádem nebo si zvýšit obtížnost, což bych při prvním hraní rozhodně nedoporučoval.
Konečný verdikt je vskutku těžké břímě. I když by se mohlo zdát vyznění recenze spíše jako negativní, rozhodně tomu tak být nemělo. Naopak, tím že jsem hru v úvodu přirovnal k legendě jménem Space Hulk, jsem jí složil hlubokou poklonu. A určitě si ji zaslouží, protože po mnoha letech před sebou máme titul, který svou hratelností nestojí na pouhé akci, k úspěšnému pokoření hry musíte totiž zvládnout a pochopit její zákonitosti a pravidla a právě to je na každé strategicky laděné hře to nejkrásnější. Jestliže hledáte titul, který vám přinese adrenalinový zážitek jako jakákoli zběsilá FPS, a zároveň se u ní musí myslet, nelze než FSW doporučit – majitelům PS2 nevyjímaje, byť je její verze ze všech tří nejslabší.
| Full Spectrum Warrior | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
